o určení průběhu vlastnické hranice pozemku, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. března 2024, č. j. 8 C 514/2023-94,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá určení, že hranice mezi pozemkem parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa] a pozemky parc. č.[Anonymizováno][číslo] a parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], a to v její části začínající u severního dvorního rohu stavby č. p. [číslo] nacházející se na pozemku parc. č. [číslo] a vedoucí k čelní stěně stavby auto výtahu nacházejícího se na pozemku parc. č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], vede po vnější straně ohradní zdi oddělující dvůr na pozemku parc. č. [číslo] a dvůr na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo] přivrácené k pozemku parc. č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa], v trajektorii zakreslené na plánu, který je přílohou tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 12 342 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal určení hranice mezi shora uvedenými pozemky. Žalobce tvrdil, že je vlastníkem pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [název] (dále také jen „pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo]), které bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [název] (dále také jen „pozemek parc. č. [číslo]“) ve vlastnictví žalované. Žalobce má za to, že vlastnická hranice mezi uvedenými pozemky v části začínající u severního dvorního rohu stavby č. p. [číslo] nacházející se na pozemku parc. č. [číslo] a vedoucí k čelní stěně stavby auto výtahu nacházejícího se na pozemku parc. č. [číslo] je pochybná, a proto je žádoucí, aby byl průběh vlastnické hranice jasně vymezen v soudním řízení. Současně poukázal na to, že k podání žaloby na určení průběhu vlastnické hranice mezi dotčenými pozemky byl vyzván [správní orgán] [adresa], [Anonymizováno], a to v reakci na námitky, které podal k žalovanou navrhovanému stavebnímu záměru „[název]“.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila a navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Tvrdila, že žalobce se podanou žalobou pouze snaží účelově prodlužovat stavební řízení vedené ohledně jeho stavebního záměru. Vyjádřila pochybnosti, zda se žalobce domáhá podanou žalobou určení rozsahu svého vlastnického práva či určení hranice ve smyslu § 1028 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Pro případ, že podaná žaloba je žalobou o určení vlastnického práva, namítal nedostatek naléhavého právního zájmu na požadovaném určení. Jde-li o žalobu na určení hranice postupem dle § 1028 o. z., vyjádřil názor, že zmíněná právní úprava na daný případ nedopadá, neboť hranice mezi dotčenými pozemky je zjistitelná.

4. Soud prvního stupně v úvodu projednání věci v návaznosti na námitky žalované poučil žalobce a vyzval jej k upřesnění povahy jím uplatňovaného žalobního nároku. V návaznosti na jednoznačné vyjádření žalobce, že se podanou žalobou domáhá určení hranice podle právní úpravy obsažené v § 1028 o. z., tak měl soud prvního stupně za odstraněné veškeré případné pochybnosti o tom, čeho se žalobce v řízení domáhá.

5. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci a vyšel ze zjištění, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemků parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [název], které bezprostředně sousedí s pozemkem parc. č. [číslo] v katastrálním území [adresa], obec [název] ve vlastnictví žalované. Dále měl za prokázané, že hranice mezi těmito pozemky je objektivně zjistitelná, např. geometrickým plánem či geodetem, jak vyplývá ze zaměření stávajícího stavu dvora parc. č. [číslo] a [číslo] [tituly před jménem] [jméno FO], [společnost], stanoviska k porovnání stavu umístění a rozměrů ohradní zdi mezi pozemky parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], parc. č. [číslo] ve vztahu k údajům vedených v katastru nemovitostí, katastrální území [adresa], vypracovaného [tituly před jménem] [FO2] dne 6.2.2023 či protokolu o vytyčení hranice pozemky a vytyčovacího náčrtu.

6. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle § 1028 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že žaloba s požadavkem na určení hranice ve smyslu § 1028 o. z. může být úspěšná pouze v případě, že hranice není objektivně zjistitelná, respektive, že hranice mezi pozemky jsou neznatelné, případně pochybné (např. pro pohyb zeminy v důsledku živelních katastrof atp.). Naproti tomu samotná subjektivní pochybnost o průběhu (jinak, např. odborným zaměřením, zjistitelné) sporné hranice její určení (stanovení) podle poslední pokojné držby ve smyslu § 1028 o. z. neumožňuje. Zdůraznil, že v řízení bylo zjištěno, že hranice mezi dotčenými pozemky ve vlastnictví účastníků je objektivně zjistitelná. Uvedené dle soudu prvního stupně vyplývá již z tvrzení a důkazů žalobce, když tento předložil více variant ke zjištění hranice, a tudíž je zřejmé, že průběh hranice mezi dotčenými pozemky je možné zjistit. Poukázal na to, že zjistitelnost hranice v daném místě přímo v terénu dokládá i aktuální protokol o vytyčení hranice pozemku předložený žalovanou. Upozornil, že uvedeného vytyčení hranice se účastnil též zástupce žalobce, který proti jednotlivým postupům (např. jde-li o jakoukoli neznatelnost či pochybnost hraničních znaků, bodů) neměl námitek. Za situace, kdy z důvodů shora uvedených bylo v řízení zjištěno, že hranice mezi pozemky žalobce a pozemkem žalované je objektivně zjistitelná, soud prvního stupně žalobu s požadavkem na stanovení hranice na základě konstitutivního rozhodnutí soudu dle § 1028 o. z. jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení pak soud prvního stupně rozhodl podle § 151 a § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že plně úspěšné žalované přiznal vůči žalobci náhradu nákladů řízení spočívajících v nákladech jejího právního zastoupení vyčíslených z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. b) podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“).

7. Žalobce podal proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Za nesprávný označil závěr soudu prvního stupně, že hranice mezi dotčenými pozemky ve vlastnictví účastníků je objektivně zjistitelná. Vyjádřil přesvědčení, že v daném případě se nepochybně jedná o případ, kdy je hranice mezi pozemky pochybná, o čemž svědčí i daný soudní spor a to, že se strany sporu dosud neshodly na průběhu hranice. Současně upozornil, že z doložených zaměření plyne, že hranici v přesnosti nezbytné pro projednání stavby ve správním řízení nelze objektivně zjistit. Připomněl, že stávající stavby v terénu, které jsou relevantní pro správnou interpretaci (vytýčení) hranic mezi pozemky, doznaly oproti původnímu historickému stavebnímu stavu podstatných změn jak svým obsahem, tak i jejich umístněním, a to včetně vzniku novostavby podzemní stavby na pozemcích žalované protiprávně zasahující i do pozemku v jeho vlastnictví. Vyjádřil názor, že podaná žaloba by mohla být zamítnuta pouze tehdy, pokud by soud uvedl, že současný průběh hranice mezi dotčenými pozemky byl objektivně zjištěn nebo jakým způsobem by se tak mělo stát. Poukázal na to, že z dokladů doložených v řízení v této věci je zřejmé, že současná hranice není objektivně zjistitelná ani odborným zaměřením. K tomu odkázal na geodetickou dokumentaci Stanovisko k porovnání stavu umístění a rozměrů ohradní zdi mezi pozemky parc. č. [číslo] a [číslo], [číslo] ve vztahu k údajům vedených v katastru nemovitostí, vypracovanou úředně oprávněným zeměměřičským inženýrem [tituly před jménem] [FO2] dne 6. 2. 2023, která nevylučuje více objektivně zjistitelných variant vedení dané hranice ve vztahu k opěrné zdi. Zdůraznil, že z uvedeného důvodu je nezbytné, aby byl průběh vlastnické hranice jasně vymezen v tomto soudním řízení. Vyjádřil názor, že bez určení průběhu hranice, který bude bez jakýchkoliv pochybností, nelze ani zákonně rozhodnout o umístnění plánované stavby žalované. Na uvedeném dle žalobce nic nemění ani vytyčovací protokol předložený žalovaným. Dále poukázal na to, že objektivně přesně určitelný není přesný průběh hranice i s ohledem na vyhláškou stanovenou souřadnicovou chybu. Upozornil, že vytýčení hranice bylo žalovaným provedenou s hodnotou střední souřadnicové chyby 0,14 m na každou stranu vytýčené hranice, tj. celkem se jedná o pás široký 28 cm, v jehož rámci může daná hranice být. Na základě uvedeného zdůraznil, že i kdyby bylo na daném místě možno provést objektivní odborné zaměření dané hranice, bude s ohledem na střední souřadnicovou chybu jakékoliv odborné zaměření vždy jen přibližné, tj. bude určovat hranici, která se může pohybovat v pásu širokém cca 28 cm. Poukázal na to, že pouze při určení přesného průběhu vlastnické hranice lze posoudit a ověřit, kam až mohou zasahovat stavební prvky týkající se zajištění stavební jámy žalovaným navrhované stavby a zda je jejich navrhované provedení dostatečné k zajištění splnění požadavků stanovených právními předpisy. Vyjádřil přesvědčení, že jelikož stavby jsou navrhovány s přesností na centimetry (zejména co se týká odstupů, rozměrů konstrukcí apod.), nepostačuje pro projednání dané stavby určení hranice v pásmu šíře 28 cm. Ze všech uvedených důvodů tak má žalobce za t, že v dané věci jde o případ, na který dopadá § 1028 o. z. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná se ve vyjádření k podanému odvolání naopak ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a napadený rozsudek označila za věcně správný. Poukázala na to, že žalobce v odvolání neuplatňuje žádné nové skutečnosti, přičemž soud prvního stupně se s argumentací žalobce i se všemi jeho návrhy řádně vypořádal. Upozornila, že žalobce na jednu stranu tvrdí, že hranice mezi dotčenými pozemky není zjistitelná, na druhé straně předkládá odborná vyjádření a další doklady, která hranici určují. Za absurdní pak označil argumentaci žalobce v tom smyslu, že zaměření hranice geodetem není dostatečným podkladem pro určení hranice mezi pozemky a že přesný průběh hranice musí vždy určit soud postupem dle § 1028 o. z. Poukázala na to, že dotčené pozemky se nacházejí v zastavěném území v [Anonymizováno], ke všem stavbám existuje podrobná stavební dokumentace, geodetické zaměření a historické zápisy v katastru nemovitostí a v katastrálních mapách, přičemž z těchto dokladů je objektivně možné určit hranici bez nutnosti zásahu soudu. Zdůraznila, že samotná subjektivní pochybnost žalobce o průběhu hranice neumožňuje její určení podle poslední pokojné držby dle § 1028 o. z. Vyjádřila názor, že z postupu a jednání žalobce je zřejmé, že jeho cílem není ve skutečnosti vytýčení hranice, nýbrž prodloužení stavebního řízení vedeného o jejím stavebním záměru. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

9. V doplnění svého odvolání žalobce poukázal na to, že ve vztahu k jím doloženému odbornému vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 16. 6. 2023 byl na podnět advokáta žalované vydán příkaz [orgán veřejné moci] ze dne 11. 9. 2024, č. j. [spisová značka], kterým byl jmenovaný uznán vinným tím, že v rozporu s § 28 odst. 8 zákona č. 254/2019 Sb., o znalcích, znaleckých kancelářích a znaleckých ústavech (dále jen „zákon č. 254/2019 Sb.“) opatřil neoprávněně znaleckou pečetí listinu, která není znaleckým posudkem, čímž spáchal přestupek podle § 39 odst. 1 písm. l) zákona č. 254/2019 Sb. Uvedl, že [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] podal proti uvedenému příkazu odporu, v důsledku čehož je příkaz podle § 150 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zrušen. Nadto zdůraznil, že příkaz se týkal jen případného nesprávného užití znaleckého razítka, avšak nijak se nedotýkal věcné správnosti předloženého odborného vyjádření. Vyjádřil dále nesouhlas s vyjádřením žalované, odkázal na svou odvolací argumentaci a setrval na svém odvolacím návrhu.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Předmět sporu posuzoval v kontextu s relevantní judikaturou a své závěry rovněž řádně zdůvodnil. Odvolací námitky nejsou způsobilé správnost rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit.

12. Podle § 1028 o. z. jsou-li hranice mezi pozemky neznatelné nebo pochybné, má každý soused právo požadovat, aby je soud určil podle poslední pokojné držby. Nelze-li ji zjistit, určí soud hranici podle slušného uvážení.

13. Z judikatury plyne, že žaloba podle § 1028 o. z. se musí opírat o tvrzení, že skutečný průběh hranice nelze zjistit a žádá se o její nové vymezení či stanovení. Podmínkou pro vyhovění žalobě podle § 1028 tedy je, že hranice opravdu nelze zjistit. Zjistí-li se, že hranici lze objektivně určit (zjistit, kudy vede), nebudou splněny podmínky pro její stanovení a žalobu bude třeba zamítnout (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3725/2021 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 22 Cdo 4127/2016).

14. Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu dále vyplývá, že samotná subjektivní pochybnost o průběhu sporné hranice (kterou může soud objektivně za pomoci znalce, příp. dalším dokazováním zjistit) neumožňuje její určení podle poslední pokojné držby ve smyslu § 1028 o. z.; v takovém případě je nutno žádat o určení vlastnictví ke sporné části pozemku (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4822/2014 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3725/2021). Podle § 1028 o. z. zásadně nelze určit hranici v případě, že sousedící pozemky účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 30. 10. 2018, sp. zn. 22 Cdo 3162/2018). Jestliže účastníci od počátku požadují určení sporné hranice podle vytyčovacího náčrtu a tvrdí, kudy hranice vede, není možno jejich žalobu posoudit podle § 1028 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2023, sp. zn. 22 Cdo 708/2023). Nejvyšší soud ve své judikatuře rovněž přijal a odůvodnil závěr, že je nutné striktně rozlišovat mezi spory o hranice pozemků, ve kterých objektivně nelze zjistit, kudy hranice vede, a spory o průběh mezi účastníky sporné, nicméně objektivně zjistitelné hranice. O jaký spor se v konkrétní věci jedná, lze zpravidla dovodit již ze samotných žalobních tvrzení (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 22 Cdo 3725/2021).

15. V projednávané věci žalobce odstranil případné pochybnosti podávající se z jeho žalobních tvrzení a jednoznačně určil, že se podanou žalobou domáhá vydání konstitutivního rozhodnutí soudu, kterým soud postupem dle § 1028 o. z. určí hranici mezi dotčenými sousedícími pozemky ve vlastnictví účastníků, když má za to, že tato je pochybná a nelze ji objektivně s potřebnou přesností zjistit. Žalobce však v řízení neprokázal, že by pro určení hranice soudním rozhodnutím podle poslední pokojné držby, respektive podle slušného uvážení byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 1028 o. z.). Absence zákonných předpokladů pro postup a rozhodnutí soudu dle § 1028 o. z. je ve smyslu shora citované judikatury zásadně vyloučena již tím, že předmětné sousedící pozemky ve vlastnictví účastníků jsou evidovány v katastru nemovitostí v podobě parcel, respektive tím, že žalobce sám má o průběhu hranice jasnou představu, když v petitu žaloby popisuje průběh domnělé hranice mezi sousedními pozemky účastníků a domáhá se určení, že hranice vede „po vnější straně ohradní zdi oddělující dvůr na pozemku parc. č. [číslo] a dvůr na pozemcích parc. č. [číslo] a [číslo], přivrácené k pozemku parc. č. [číslo], vše v katastrálním území [adresa]“. Závěr o objektivní zjistitelnosti hranice je současně podporován tím, že oba účastníci v řízení dokládají svá tvrzení o jejím průběhu odbornými geodetickými zaměřeními, respektive geometrickými plány. Závěr o neznatelnosti či pochybnosti hranice pak zjevně neopodstatňuje skutečnost, že odborné zaměření hranice vychází ze souřadnic podrobných bodů polohopisu určených s přesností, která je dána základní střední souřadnicovou chybou m = 0,14 m (bod 13.1 přílohy vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí /katastrální vyhláška/), když smyslem právní úpravy obsažené v § 1028 o. z. bezpochyby není eliminace právními předpisy stanovených kritérií přesnosti souřadnic podrobných bodů, respektive vyloučení přípustné základní střední souřadnicové chyby.

16. Odvolací soud je tedy ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že hranice mezi dotčenými sousedními pozemky ve vlastnictví účastníků je objektivně zjistitelná, přičemž v řízení nebyla prokázána existence jakýchkoli konkrétních skutečností, které by objektivní zjistitelnost dané hranice v terénu znemožňovaly. Případná subjektivní pochybnost žalobce o předmětné hranici či jeho odlišná představa o jejím průběhu určení hranice soudním rozhodnutím podle poslední pokojné držby, respektive podle slušného uvážení dle § 1028 o. z. neopodstatňuje.

17. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl, a správně rozhodl také o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

18. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. Plně procesně úspěšné žalované v této fázi řízení byla přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 8 228 Kč. Přiznaná náhrada odpovídá výši nákladů právního zastoupení žalované v odvolacím řízení a sestává se z odměny advokáta 6 200 Kč za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání žalobce, účast při ústním jednání dne 9. 10. 2024) po 3 100 Kč dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. b) a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů 600 Kč za dva úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 1 428 Kč