o zaplacení 68 000 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 13. listopadu 2023, č. j. 26 C 50/2022-127,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni 68 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího advokáta (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně požadovala po žalované za zpracování daňových přiznání za rok 2018 pro 22 fyzických osob spolupracujících se žalovanou (dále jen „expat“) zaplacení 68 000 Kč.

3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že od roku 2016 do konce roku 2018 žalobkyně poskytovala žalované účetní a poradenskou činnost a také zpracování daňových přiznání pro žalovanou i pro expaty, kteří byli cizinci, nejčastěji z USA, zabývající se prostřednictvím žalované misionářským studiem. Za zpracovaných daňového přiznání každého expata byla dohodnutá cena 4 000 Kč. Za žalobkyni tehdy prováděl dohodnuté účetní služby pro žalovanou [tituly před jménem] [jméno FO]. Na počátku roku 2019 žalovaná žalobkyni informovala o ukončení spolupráce a dne 22. 3. 2019 poskytla sedmnáct plných mocí od jednotlivých expatů pro podání jejich daňového přiznání za rok 2018 společnosti [právnická osoba]., která dne 28. 3. 2019 tyto plné moci založila u příslušného správce daně a dne 2. 7. 2019 mu zaslala za každého expata daňové přiznání za rok 2018. V roce 2021 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení částky pohybující se okolo 300 000 Kč, jejíž součástí byl také požadavek na odměnu za zpracování daňových přiznání za rok 2018 pro dvacet dva expaty. Služby provedené pro žalovanou, které žalobkyně doložila (za zpracování daňových přiznání pro samotnou žalovanou a pro pět expatů), jí žalovaná zaplatila.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 436 odst. 1, § 441 odst. 1 a § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žalobkyně své tvrzení o opodstatněnosti odměny, kterou požadovala za zpracování daňových přiznání sedmnácti expatů za rok 2018, neprokázala. Z provedeného dokazování totiž vyplynulo, že na počátku roku 2019 došlo k ukončení spolupráce žalované se žalobkyní (založené zřejmě na základě jejich ústní dohody). Poté, a to dne 28. 3. 2019, sedmnáct expatů spolupracujících se žalovanou poskytlo plnou moc ke zpracování svých daňových přiznání za rok 2018 daňové společnosti [právnická osoba]., která je založila u příslušného správce daně a na jejich základě v červenci 2019 doručila příslušnému finančnímu úřadu jejich daňová přiznání. Soud prvního stupně proto žalobu, kterou žalobkyně požadovala po žalované zaplacení částky 68 000 Kč, v plném rozsahu zamítl. Rozhodnutí o nákladech řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění jeho pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).

6. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm předně vyjádřila přesvědčení, že své tvrzení prokázala. Soud prvního stupně proto nesprávně dovodil, že v dané věci nebyla úspěšná. Obranu, kterou žalovaná v průběhu řízení použila, žalobkyně označila za účelovou. Podle žalobkyně je totiž z provedeného dokazování zřejmé, že spolupráce s žalovanou probíhala dlouhodobě a fungovala až do doby, kdy [tituly před jménem] [jméno FO] v pozici daňového poradce spolupracujícího se žalobkyní vyraboval všechny údaje, data a podklady, které jednotlivé daňové subjekty žalobkyni poskytly. Tak se stalo i v projednávané věci. Žalobkyně je proto přesvědčená, že jí náleží účastnicemi původně dohodnutá cena za zpracování daňových přiznání sedmnácti expatů. V závěru žalobkyně zmínila případy, kdy soudy její žalobě v obdobných věcech vyhověly. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Předně přitom zopakovala, že žalobkyně ji oslovila s požadavkem na zaplacení částky pohybující se okolo částky 300 000 Kč v roce 2021, kdy začala tvrdit, že jde o odměnu týkající se služeb poskytnutých jí v roce 2018, resp. v roce 2019. Poskytnutí služeb, které byla žalobkyně schopná doložit, jí žalovaná zaplatila (šlo o částku pohybující se okolo 200 000 Kč), nicméně služby, které měla žalobkyně poskytnout žalované prostřednictvím zpracování daňových přiznání za rok 2018 pro celkem sedmnáct expatů žalobkyně nijak nedoložila. Opodstatněnost požadavku žalobkyně nadto nevyplývá ani z dokazování provedeného soudem prvního stupně, ze kterého je zřejmé, že žalovaná žádné z tvrzených sedmnácti daňových přiznání za rok 2018 nezpracovala a ostatně zpracovat ani nemohla, protože k tomu nebyla příslušnými expaty zmocněná (podepsané plné moci zaslali v březnu 2019 společnosti [právnická osoba]. Lze tedy shrnout, že spolupráce účastnic byla ukončená na počátku roku 2019 a až poté se žalovaná obrátila na společnost [právnická osoba]., které expati poskytli plné moci ke zpracování daňových přiznání za rok 2018 i tomu příslušné podklady. Nově zmiňovanou odměnu za tzv. registraci expatů žalobkyně požaduje po žalované v samostatné faktuře, kterou neučinila předmětem tohoto řízení. Pakliže žalobkyně zmíněná daňová přiznání nezpracovala, žalovanou neváže žádná povinnost jí v tomto smyslu cokoliv platit.

8. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2023, č. j. 44 C 10/2022-222, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. 30 Co 40/2024-241, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 7. 2024, č. j. 22 C 116/2023-135, a rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2024, č. j. 47 C 37/2022-322 (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

9. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 15. 12. 2023, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 2. 2024, č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že bylo částečně vyhověno požadavku žalující společnosti [společnost]., která požadovala po žalované společnosti [společnost 2]. zaplacení částky 47 650 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 23. 7. 2024, č. j. [spisová značka], bylo rovněž částečně vyhověno žalující společnosti, tentokrát společnosti [právnická osoba]., která požadovala po žalované společnosti [společnost 3] zaplacení částky 19 681,86 Kč. A konečně z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 2. 2024, č. j. [spisová značka], odvolací soud zjistil, že i žalující [právnická osoba]. byla částečně úspěšná se svým požadavkem, aby jí žalovaná společnost [společnost 2]. zaplatila částku 37 600 Kč. Ve všech zmíněných případech soud dovodil, že mezi žalujícími účetními společnostmi a žalovanými daňovými subjekty byly uzavřené smlouvy, kterými byla sjednaná tříměsíční výpovědní doba včetně práv a povinností obou smluvních stran v této době. Na počátku roku 2019 žalované daňové subjekty tyto smlouvy vypověděly, nicméně v době běhu výpovědní lhůty tj. do konce dubna 2019, stále trvala povinnost žalujících dokončit účetnictví žalovaných za rok 2018 a provést i část účetnictví za rok 2019. Pakliže žalovaní splnění této smluvní povinnosti zmařili (podklady a doklady za uvedená období totiž poskytli již jiným daňovým společnostem, které je zpracovaly a obdržely za to příslušnou cenu díla), byla jim uložená povinnost, aby v souladu s § 2613 o. z. zaplatili žalujícím částky odpovídající ceně, kterou by při dodržení smlouvy obdržely, nicméně snížené o náklady, které ve skutečnosti na provedení díla nevynaložily.

10. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně provedeným dokazováním opatřil dostatečná skutková zjištění, ze kterých odvolací soud po jejich doplnění rovněž vychází. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

11. K odvolacím námitkám žalobkyně pak odvolací soud pouze dodává, že v daném případě byla spolupráce účastnic řízení založená na dohodě, že žalobkyně zpracuje (mimo jiné) daňová přiznání jednotlivých vždy nově upřesněných expatů, a to na základě jejich plných mocí. Vzhledem k tomu, že jednotliví expati pobývali v České republice vždy pouze po určité období, žalovaná v době ukončení příslušného zdaňovacího období nejprve specifikovala jednotlivé expaty a poté zprostředkovala předání jejich plných mocí žalobkyni. Až na tomto základě žalobkyně zpracovala pro jednotlivé expaty jejich daňová přiznání.

12. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyní nabízené případy ke srovnání vycházely ze situace odlišné od projednávané věci. V popsaných případech totiž žalující daňové společnosti poskytovaly příslušným daňovým subjektům účetní a mzdové služby na základě písemně uzavřených smluv upravujících (mimo jiné) výpovědní podmínky, které žalovaní nedodržely. Na tomto skutkovém základě soudy ve srovnávaných případech rozhodly, že nechal-li si každý ze žalovaných daňových subjektů zpracovat účetnictví za rok 2018, resp. za část roku 2019, prostřednictvím [tituly před jménem] [jméno FO] konajícího v té době již za jinou daňovou společnost, zmařil tím příslušné žalující společnosti splnit smluvní závazek a proto je povinen zaplatit žalující smlouvou sjednanou cenu (za uvedené daňové přiznání) poníženou o to, co každá ze žalujících ušetřila na svých nákladech tím, že ve skutečnosti účetnictví žalovaných nezpracovala.

13. O takový případ se však v dané věci nejedná, protože žalobkyně se domáhá po žalované ceny za daňové služby pro expaty, které bylo možné zpracovat až na základě expaty poskytnutých plných mocí. Pakliže bylo v prvostupňovém řízení prokázané, že smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou byl ukončený na počátku roku 2019, přičemž jednotliví expati se až poté (konkrétně na konci března 2019) rozhodli zplnomocnit ke zpracování a podání svých daňových přiznání společnost [právnická osoba]., která příslušná daňová přiznání za jednotlivé expaty v červenci 2019 podala, žalobkyni cena, resp. odměna, za tvrzené služby nenáleží.

14. Odvolací soud, který z uvedených důvodů shledal odvolací námitky žalobkyně za neopodstatněné, proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. Žalované, která byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení, odvolací soud přiznal náhrada nákladů, které za tuto fázi řízení na svou obranu vynaložila (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.) a která sestává z odměny jejího advokáta za vyjádření k odvolání žalobkyně ze dne 12. 4. 2024 a za jeho účast na jednání odvolacího soudu dne 4. 9. 2024 (§ 6, § 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), tj. dvakrát po 3 820 Kč, paušálem stanovené náhrady jeho hotových výdajů dvakrát po 300 Kč a 21 % DPH ve výši 1 730,40 Kč. Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 9 970, 40 Kč.