o 27 177,23 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč a částku 2 561,71 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu co do zaplacení částky 605 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 605 Kč od [datum] do zaplacení a spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, částky 12 100 Kč a částky 4 615,52 Kč (výrok II.), a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 607,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení škody ve výši 20 000 Kč ([hodnota]) spolu s příslušenstvím, dále smluvních pokut ve výši 6 980 Kč a 197,23 Kč, nákladů na zaslání upomínky ve výši 605 Kč (fa č. [hodnota]) spolu s příslušenstvím a nákladů na vymáhání ve výši 12 100 Kč (fa č. [hodnota]). Nárok na zaplacení těchto částek žalobkyně odvozovala ze smluvního vztahu mezi žalobkyní jako nájemcem a společností [právnická osoba]., IČO [IČO], jako podnájemcem, vzniklého na základě Smlouvy o podnájmu vozidla zn. [podezřelý výraz], barva šedá, RZ: [SPZ], VIN: [VIN kód], ze dne [datum] a z ručitelského prohlášení žalovaného k podnájemní smlouvě ze dne [datum]. Společnost [právnická osoba]. převzala předmětné vozidlo do užívání dne [datum] a vrátila ho dne [datum]. Protože na vozidle uvedená společnost způsobila škodu ve výši 20 000 Kč, kterou řádně a včas neuhradila, naúčtovala jí žalobkyně kromě této částky v souladu s podnájemní smlouvou a obchodními podmínkami rovněž smluvní pokutu a náklady na vymáhání. Z důvodu nehrazení dlužníkem požadovala žalobkyně zaplacení všech uvedených částek po žalovaném jako ručiteli.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil s tím, že vyúčtování pojistné události i vystavené faktury jsou v rozporu se zákonem i smlouvou.

4. Po skutkové stránce soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. byla dne [datum] uzavřena smlouva č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně předala dne [datum] dané společnosti do úplatného užívání nepoškozené vozidlo tovární značky Volkswagen, RZ: [SPZ]. V průběhu užívání došlo na vozidle k pojistné události. Dne [datum] bylo vozidlo vráceno žalobkyni, avšak bylo poškozeno. Na základě toho vystavila žalobkyně společnosti [právnická osoba]. fakturu č. [hodnota] na částku 20 000 Kč, zahrnující částku 5 000 Kč za ve smlouvě sjednanou spoluúčast na pojistné události a částku 15 000 Kč za poškození na vráceném vozu (dle všeobecných smluvních podmínek a ceníku). Faktura byla řádně doručena žalovanému jako jednateli společnosti [právnická osoba]. Protože nebyla řádně a včas uhrazena, vymáhala její zaplacení nejdříve sama žalobkyně za pomoci společnosti [právnická osoba] a následně její vymáhání, včetně vymáhání faktury č. [hodnota] za upomínku, smluvní pokuty z prodlení a dalšího příslušenství, předala externí agentuře, za což po dlužníkovi požadovala poplatek ve výši 12 100 Kč (ceník, faktura č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaný se zavázal k úhradě pohledávek žalobkyně ze smlouvy ručitelským prohlášením ze dne [datum].

5. Po právní stránce soud prvního stupně odkázal na právní úpravu vztahující se k pronájmu ve smyslu § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), dále pak na právní úpravu zajištění dluhu ve formě ručení dle § 2018 a násl. o.z, institut smluvní pokuty dle § 2048 a násl. o.z. a konečně i na právní úpravu náhrady škody, kdy soud prvního stupně zmínil především § 2913, § 2951 a § 2952 o.z. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a společností [právnická osoba]. jako podnájemcem byla dne [datum] uzavřena ve smyslu § 2215 a násl. o.z. Smlouva o pronájmu motorového vozidla tovární značky [podezřelý výraz], RZ: [SPZ]. Společnost [právnická osoba]. předmětné vozidlo převzala do užívání nepoškozené dne [datum] a vrátila ho dne [datum] s poškozenými disky, zadním nárazníkem a pravou zadní bočnicí. Dle soudu prvního stupně tak uvedená společnost porušila smluvní povinnost vrátit vozidlo v původním stavu, a žalobkyni proto vzniklo v souladu s čl. 13.1 Všeobecných smluvních podmínek (dále rovněž jako „VOP“) a § 2913 odst. 1 o.z. právo na poplatek v celkové výši 20 000 Kč, následně vyúčtovaný společnosti [právnická osoba] fakturou č. [hodnota], splatnou dne [datum]. Soud prvního stupně měl dále za prokázané, že žalovaný, jednatel společnosti [právnická osoba]., učinil dne [datum] v písemné podobě ručitelské prohlášení za peněžité závazky podnájemce vyplývající z podnájemní smlouvy, rovněž tu skutečnost, že žalobkyně jak společnost [právnická osoba]., tak žalovaného jako ručitele, vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 20 000 Kč. V této souvislosti soud prvního stupně uzavřel, že žalobkyně prokázala, že jí vzniklo právo na náhradu škody vůči společnosti [právnická osoba]., ve výši 20 000 Kč, že dlužník uvedenou částku řádně a včas neuhradil ani po výzvě ve smyslu § 2021 odst. 1 o.z. a že danou částku neuhradil ani žalovaný jako ručitel ve smyslu § 2018 odst. 1 o.z. Žalobě co do částky 20 000 Kč s příslušenstvím proto soud prvního stupně žalobě vyhověl. Soud prvního stupně dále konstatoval, že žalobkyni vzniklo dle § 2048 a násl. o.z. rovněž právo požadovat z dlužné částky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ode dne [datum] až do jejího zaplacení ve smyslu čl. 16.5. VOP. Dle soudu prvního stupně je pak tato smluvní pokuty splatná na výzvu ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z., tj. splatná může být pouze ta část smluvní pokuty, která je obsažena ve výzvě k jejímu uhrazení. Protože žalobkyně prokázala, že vyzvala společnost [právnická osoba]., dopisem ze dne [datum] k úhradě smluvní pokuty ve výši 2 561,71 Kč, soud prvního stupně žalobě v tomto rozsahu vyhověl. Co do zbývající části smluvní pokuty v částce 4 615,52 Kč soud prvního stupně žalobu zamítl, když neměl za prokázané, že by žalobkyně vyvolala splatnost smluvní pokuty vůči dlužníkovi ve smyslu § 1958 odst. 2 o.z. a vůči žalovanému jako ručiteli ve smyslu § 2021 odst. 1 o.z. Další nároky žalobkyně ve výši 605 Kč s příslušenstvím představující poplatek za vystavení upomínky a ve výši 12 100 Kč představující náklady na vymáhání pohledávky ve smyslu čl. 15.2. VOP a Sazebníku poplatků soud prvního stupně zamítl, když neměl za prokázané, že by žalobkyně před podáním žaloby vyvolala splatnost faktur č. [hodnota] a č. [hodnota]. U částky 605 Kč pak soud prvního stupně neměl za doložené ani odeslání a doručení dané upomínky, tj. vznik práva na daný poplatek. Závěrem soud prvního stupně konstatoval, že jak částka 605 Kč, tak částka 12 100 Kč a 2x náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, představují náklady na vymožení dlužné částky 20 000 Kč. Dle soudu prvního stupně nicméně není možné tyto nároky takto kumulovat a požadovat zároveň. Soud prvního stupně v této souvislosti uvedl, že minimálně částka 1 200 Kč vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. představuje paušál na tyto náklady tehdy, nejsou-li věřitelem požadovány v jiné výši dle smluvního ujednání či vyúčtování reálně vynaložených hotových nákladů.

6. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl ve smyslu § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“), kdy tyto byly přiznány ve věci převážně úspěšné žalobkyni. Soud v tomto směru vycházel z tarifní hodnoty ve výši 27 177,23 Kč, dále pak z procesního úspěchu žalobkyně v částce 22 521,71 Kč (83 %) a žalovaného v částce 4 615,52 Kč (17 %), přiznal tedy žalobkyni právo na 66 % z celkové výše žalobkyni vzniklých nákladů sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku a nákladů právního zastoupení.

7. Proti výrokům II. a III. tohoto rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání, kdy nesprávnost rozsudku spatřovala v nesprávném právním posouzení ze strany soudu prvního stupně a ve skutkových zjištěních plynoucích ze smluvní dokumentace (§ 205 odst. 2 písm. e/ a g/ o.s.ř.). Žalobkyně předně poukázala na vztah mezi žalovaným a obligačním dlužníkem, kdy žalovaný vystupuje v pozici jednatele obligačního dlužníka. I když se žalovaný jako fyzická osoba za obligačního dlužníka zavázal uhradit prostřednictvím ručitelského prohlášení jakýkoli dluh, se kterým se obligační dlužník dostane do prodlení, z postavení jednatele obligačního dlužníka a rovněž i kontaktního e-mailu uvedeného přímo ve Smlouvě, tj. [e-mail], je dle žalobkyně patrné, že žalovaný, jakožto ručitel, o veškerých dlužných položkách plynoucích z dané smlouvy věděl. Žalobkyně dále uvedla, že vystavené faktury byly nejen zasílány v souladu se smlouvou na uvedený e-mail, ale rovněž tyto byly k dispozici v uživatelském profilu obligačního dlužníka, resp. žalovaného. K nároku ve výši 605 Kč žalobkyně sdělila, že tento byl v obchodních podmínkách mezi stranami sjednán pro případ prodlení s úhradou jakékoli položky plynoucí ze smlouvy. Jelikož se obligační dlužník, resp. žalovaný, dostal do prodlení s úhradou částky ve výši 20 000 Kč za spoluúčast na pojistné události a za poškození na vráceném vozu ([hodnota]), byl obligační dlužník společně s žalovaným na neuhrazenou částku ve výši 20 000 Kč upomínán dne [datum], [datum] a [datum]. Samotný proces upomínání faktury po splatnosti byl ze strany žalobkyně soudu prvního stupně doložen, a to prostřednictvím historie změn záznamu z interního systému žalobkyně. Ze strany obligačního dlužníka, resp. žalovaného, k úhradě i přes odeslané tři upomínky nedošlo, žalobkyně proto vystavila fakturu č. [hodnota] ve výši 605 Kč se splatností k [datum]. Tato faktura byla rovněž uložena do uživatelského profilu žalovaného a obligačnímu dlužníkovi, resp. žalovanému, zaslána na kontaktní e-mail. Splatnost nároku ve výši 605 Kč tak byla dle žalobkyně jednoznačně vyvolána. Co se týče nároku na úhradu částky ve výši 12 100 Kč, která představuje poplatek za předání pohledávky k vymáhání externí agentuře, zde žalobkyně poukázala na článek 15.2. obchodních podmínek a Sazebník poplatků a smluvních pokut. Žalobkyně uvedla, že rovněž v tomto případě byla vystavená faktura obligačnímu dlužníkovi a žalovanému zaslána na e-mail a rovněž uložena do uživatelského profilu. Za stavu, kdy byl žalovaný opětovně upozorněn na dlužné položky také v rámci předžalobní výzvy, byla splatnost obou uvedených částek dle žalobkyně jednoznačně vyvolána. Ke svému požadavku na zaplacení smluvní pokuty žalobkyně uvedla, že tato jí náleží v souladu s článkem 16.5. VOP. Žalobkyně zdůraznila, že splatnost smluvní pokuty ve vztahu k ručiteli byla prvně vyvolána odesláním předžalobní výzvy ze dne [datum] a následně dne [datum] podáním žaloby. V této souvislosti uvedla, že vyvolání splatnosti prostřednictvím doručení žaloby je v souladu s komentářovou literaturou, kdy účinky zesplatnění může mít i samotné zaslání žaloby. Žalobkyně tedy setrvává na svém požadavku na zaplacení smluvní pokuty v celé zažalované výši. K soudem prvního stupně tvrzené kumulaci nákladů na vymožení dlužné částky žalobkyně konečně poukázala na tu skutečnost, že administrativní poplatek ani poplatek za předání pohledávky k vymáhání externí agenturou nejsou příslušenstvím hlavního dluhu. Jde o nové, smluvně založené povinnosti vznikající v důsledku neplnění povinností obligačního dlužníka a žalovaného z předmětné smlouvy. Žalobkyně proto ze všech uvedených důvodů na závěr navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v jeho výroku II. tak, že se žalovanému ukládá povinnost zaplatit žalobkyni částku 605 Kč s příslušenstvím, částku 12 100 Kč a částku 4 615,52 Kč, a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů.

8. Žalovaný se k podanému odvolání nevyjádřil. K jednání odvolacího soudu dne 18. 3. 2026 se pak žalovaný nedostavil, odvolací soud proto ve věci jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 211 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti.

9. Odvolací soud po nařízeném jednání (§ 214 odst. 1 o.s.ř.) přezkoumal v mezích podaného odvolání napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a o.s.ř.). Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně co do napadeného výroku II. ve věci samé není důvodné.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel z převážně správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil v její podstatné části správně i po právní stránce. Byť odvolací soud přistoupil po doplnění dokazování v rámci odvolacího řízení k dílčí korekci přijatých závěrů, tyto změny ničeho nemění na správnosti závěru soudu prvního stupně vtěleném do zamítavého výroku II. napadeného rozsudku ve věci samé. Rovněž odvolací námitky žalobkyně nejsou způsobilé správnost skutkových i právních závěrů soudu prvního stupně zpochybnit.

11. Odvolací soud v rámci nařízeného jednání zopakoval dokazování Smlouvou o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] ze dne [datum], Ručitelským prohlášením k obchodní smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] a Všeobecnými obchodními podmínkami [právnická osoba] flexibilního operativního leasingu ve verzi platné od [datum] do [datum].

12. Smlouvou o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] ze dne [datum] má odvolací soud za prokázané, že tato smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní jako „Poskytovatelem“ a společností [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako „Klientem“, a to s tím, že nedílnou součástí této smlouvy jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] flexibilního operativního leasingu Poskytovatele. Předmětem uvedené smlouvy byl podnájem vozidla tovární značky [podezřelý výraz], model [podezřelý výraz], na dobu neurčitou, měsíční nájemné bylo sjednáno ve výši 12 990 Kč bez DPH, startovací poplatek poté ve výši 24 990 Kč bez DPH. Z článku 4. Závěrečná ustanovení je poté zřejmý odkaz na Všeobecné obchodní podmínky [Anonymizováno] flexibilního operativního leasingu: [webová stránka].

13. Ručitelským prohlášením k obchodní smlouvě č. [hodnota], žalovaným podepsaným dne [datum], bylo prokázáno, že žalovaný jako „Ručitel“ prohlásil, že bezpodmínečně uhradí každý peněžitý závazek Dlužníka (společnosti [právnická osoba].) vyplývající ze Smlouvy č. [hodnota] včetně veškerých sjednaných smluvních pokut, závazků z titulu předčasně ukončené Smlouvy, náhrady škody či jiných závazků sankční nebo reparační povahy, který v době jeho splatnosti nesplní Dlužník.

14. Ze Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] flexibilního operativního leasingu, verze platná od [datum] do [datum], je poté zřejmé, že v rámci článku 16. těchto VOP je uveden pod body 16.1. až 16.7. výčet smluvních pokut a náhrad škody, které je oprávněn požadovat žalobkyně jako „Poskytovatel“ po uživateli služby pronájmu vozidla (operativního leasingu), tj. „Klientovi“. Z pohledu uplatněných nároků v rámci stávajícího řízení je poté relevantní bod 16.5. VOP, dle kterého není-li jakýkoliv peněžitý dluh Klienta uhrazen řádně a včas, je Poskytovatel oprávněn požadovat po Klientovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Dále poté bod 16.7. VOP, dle kterého je Poskytovatel oprávněn Klientovi účtovat poplatek ve výši 500 Kč s DPH za každou upomínku, související s dluhem Klienta dle Smlouvy a těchto Podmínek. Možnost požadovat poplatek 12 100 Kč za předání pohledávky externí agentuře z těchto Všeobecných obchodních podmínek, ve verzi platné v době uzavření předmětné smlouvy, nevyplývá, ve Všeobecných obchodních podmínkách není ani žádný zřejmý odkaz na jiné dokumenty, tj. ani na Sazebník poplatků a smluvních pokut.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně směřovala své odvolání do zamítavého výroku II. ve věci samé, zabýval se odvolací soud již toliko žalobkyní sporovanými nepřiznanými nároky. Ve zbývající části (vyhovující výrok I.) zůstal rozsudek odvoláním nenapadnut, závěry učiněné soudem prvního stupně, zejména pak v odstavci 32. napadeného rozsudku, tedy nebyly předmětem přezkumu a soud na tyto v plném rozsahu odkazuje. Lze tak vyjít ze závěru soudu prvního stupně o důvodnosti primárního nároku ve výši 20 000 Kč z titulu náhrady škody v souvislosti s porušením smluvní povinnosti dle § 2913 odst. 1 o.z.

16. Soudu prvního stupně je třeba v prvé řadě přisvědčit, vycházel-li tento z postavení žalovaného jako ručitele dle § 2018 odst. 1 a 2 o.z., kdy soud prvního stupně v této souvislosti správně přihlédl k písemnému ručitelskému prohlášení žalovaného ze dne [datum]. Žalovaný se takto zavázal uspokojit žalobkyni jako věřitele co do všech pohledávek vzniklých žalobkyni vůči společnosti [právnická osoba]., jakožto dlužníku, a to pohledávek vyplývajících ze Smlouvy o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] ze dne [datum]. Jak rovněž správně zmínil soud prvního stupně, dle § 2021 odst. 1 věta první o.z. je právem věřitele požadovat splnění na ručiteli, nesplní-li dlužník dluh v přiměřené lhůtě, ač jej k tomu věřitel v písemné formě vyzval.

17. Požadovala-li žalobkyně po žalovaném úhradu smluvní pokuty ve výši 6 980 Kč za prodlení žalovaného se zaplacením faktury číslo [hodnota] ze dne [datum], znějící na částku 20 000 Kč, splatné dne [datum], soud prvního stupně s poukazem na § 2048 odst. 1 o.z. v obecné rovině správně uzavřel, že za stavu, kdy společnost [právnická osoba]., ani žalovaný částku 20 000 Kč doposavad neuhradili, vzniklo žalobkyni v souladu s článkem 16.5. VOP právo požadovat z této dlužné částky smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně od [datum] až do jejího zaplacení. Soud prvního stupně se poté správně zabýval s přihlédnutím k § 1958 odst. 2 o.z. i splatností této žalobkyní požadované kapitalizované smluvní pokuty, tj. zda, jakým způsobem a v jaké výši byla primárně společnost [právnická osoba]., vyzvána k zaplacení smluvní pokuty. S ohledem na již zmíněný princip vtělený do § 2021 odst. 1 věta první o.z. bylo totiž na žalobkyni, aby se v prvé řadě v písemné formě domáhala splnění dluhu z titulu vyúčtované smluvní pokuty po dlužníkovi, když teprve poté, co dlužník případně svůj dluh v přiměřené lhůtě nesplní, je možné požadovat splnění na ručiteli. V poměrech dané věci má poté odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že žalobkyně přes poskytnuté poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. soudu nenabídla žádné důkazy, a tedy neprokázala, že by nad rámec požadavku na úhradu smluvní pokuty ve výši 2 561,71 Kč, který vznesla vůči společnosti [právnická osoba]. v dopise ze dne [datum], doručeném do datové schránky uvedené společnosti dne [datum], z titulu smluvní pokuty po této společnosti jakožto dlužníkovi čehokoli dalšího požadovala. Za této situace soud prvního stupně nikterak nepochybil, pokud žalobkyni z titulu požadované smluvní pokuty vyhověl pouze co do uvedené částky 2 561,70 Kč a ve zbývající části nárok žalobkyně jako nedůvodný zamítl.

18. Odvolací soud rovněž přisvědčuje soudu prvního stupně v jeho závěru ohledně nedůvodnosti vneseného požadavku na zaplacení částky 605 Kč s příslušenstvím, potažmo kapitalizované smluvní pokuty ve výši 197,23 Kč, požadované z důvodu neuhrazení této částky. Soud prvního stupně zcela správně na základě výsledků provedeného dokazování dovodil, že žalobkyně v prvé řadě nedoložila, zda a v jaké podobě dlužníka ohledně úhrady dlužné částky ve výši 20 000 Kč upomenula. I v tomto směru soud prvního stupně žalobkyni poskytl poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., žalobkyně však i přes toto poučení nijak neprokázala nejen odeslání a doručení tvrzených upomínek ze dne [datum], [datum] a [datum], ale z obsahu spisu se tyto upomínky ani nepodávají. Poukaz žalobkyně na její interní systém se z tohoto pohledu jeví jako naprosto nedostatečný, když žalobkyní tvrzené skutečnosti o upomínání dlužníka a zejména formě tohoto upomínání z něj nelze nijak dovodit. Poukazovala-li navíc žalobkyně v podaném odvolání na možnost přístupu do tohoto uživatelského profilu ze strany žalovaného, je toto její tvrzení navíc v rozporu s jejím sdělením při jednání soudu prvního stupně dne [datum]. Je tomu tak za situace, kdy sama žalobkyně v reakci na výslovné sdělení žalovaného, že mu žádný takový profil znám není, nedokázala vysvětlit (natož prokázat), kdo měl do tohoto profilu přístup. Ve shodě se soudem prvního stupně tak rovněž odvolací soud uzavírá, že již z důvodu, kdy nebylo žalobkyní prokázáno upomínání dlužníka, potažmo žalovaného, není nárok žalobkyně na úhradu zaplacení poplatku ve výši 605 Kč dle článku 16.7. VOP, respektive akcesorických nároků v podobě příslušenství z této částky a smluvní pokuty, vznesen po právu.

19. Soud prvního stupně žalobkyni nevyhověl ani co do jejího požadavku na zaplacení částky 12 100 Kč z titulu poplatku za předávní věci do správa k vymáhání externí agentuře. Žalobkyně v souvislosti s tímto vzneseným nárokem, potažmo jeho výší, uvedla, že tento požaduje s přihlédnutím k článku 15.2. VOP a Sazebníku poplatků. Jak však vyplývá z výsledků provedeného dokazování, předmětná Smlouva o podnájmu vozidla na dobu neurčitou č. [hodnota] byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba]. dne [datum], kdy nedílnou součástí této Smlouvy jsou dle výslovného odkazu Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] flexibilního operativního leasingu, verze platná od [datum] do [datum]. Byť z článku 15.2. VOP lze v obecné podobě dovodit právo žalobkyně vyúčtovat při ukončení Smlouvy mimo jiné i náklady na vymáhání dlužných částek nebo dokladů k vozidlu soudní i mimosoudní cestou, tyto náklady již nejsou v rámci VOP nijak blíže specifikovány či konkretizovány nějakou případně paušalizovanou částkou (v článku 16. Smluvní pokuty a náhrada škody žádný takový poplatek uveden není). V době uzavření Smlouvy platná verze těchto všeobecných obchodních podmínek rovněž nijak neodkazuje na Sazebník poplatků a smluvních pokut (dále také jako „Sazebník“), přestože žalobkyně od tohoto Sazebníku výslovně svůj nárok odvíjí. Nelze dle odvolacího soudu ani přehlédnout dataci z pohledu uplatněných nároků podstatných listin, kdy samotná Smlouva byla uzavřena dne [datum], čemuž odpovídá i v této době aktuální verze VOP ([datum] až [datum]). Žalobkyní předložený Sazebník se nicméně pojí k období následnému, a to od [datum] do [datum]. Odvolací soud tak uzavírá, že nárok žalobkyně na zaplacení poplatku ve výši 12 100 Kč za předání věci externí agentuře nijak ze smluvních ujednání účastníků nevyplývá a již z tohoto důvodu je na místě tento nárok jako nedůvodný zamítnout.

20. Odvolacím námitkám žalobkyně nelze přisvědčit. Poukazovala-li žalobkyně na možnost komunikace s dlužníkem prostřednictvím kontaktního e-mailu žalovaného, tato skutečnost není odvolacím soudem nikterak zpochybňována, na závěrech odvolacího soudu však ničeho nemění. Žalobkyně především neprokázala primárně nezbytnou existenci potřebných výzev, ať již výzvy k zaplacení smluvní pokuty v celé požadované výši, či upomínek k úhradě hlavního dluhu ve výši 20 000 Kč. Jako smluvně nepodložený byl poté posouzen i nárok žalobkyně na zaplacení paušálního poplatku ve výši 12 100 Kč. Byť soud prvního stupně se ve svých závěrech k otázce doručování některých listin ze strany žalobkyně vyjádřil, tato argumentace není proto pro posouzení předmětných sporných nároků jakožto nedůvodných dle odvolacího soudu stěžejní.

21. Přiléhavý není ani poukaz žalobkyně na komentářovou literaturu stran splatnosti smluvní pokuty. Žalobkyně v této souvislosti zcela pomíjí povinnost věřitele vyzvat k úhradě dluhu v prvé řadě dlužníka v souladu s § 2021 odst. 1 věta první o.z., a to v písemné formě. Teprve poté, pokud není dluh dlužníkem zaplacen, je pak věřitel oprávněn domáhat se uspokojení svých pohledávek po ručiteli. Žalobkyně tedy sice v žalobě uplatnila vůči žalovanému jakožto ručiteli smluvní pokutu z řádně neuhrazené částky 20 000 Kč za období od [datum] do [datum], kterou vyčíslila v částce 6 980 Kč, avšak již netvrdila ani neprokazovala, že by zaplacení této částky již dříve, a to nad rámec částky 2 561,71 Kč, požadované z titulu smluvní pokuty v dopise ze dne [datum], vznesla i vůči společnosti [právnická osoba]. Poukázala-li žalobkyně v odvolání na zaslanou výzvu ze dne [datum], z obsahu spisu se podává, že tato byla adresována nikoli společnosti [právnická osoba]., tj. dlužníku, ale výslovně žalovanému z titulu ručitelského závazku.

22. Ze všech uvedených důvodů dospěl proto odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu v její části tak, jak bylo specifikováno v napadeném výroku II., zamítl. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. napadený rozsudek v tomto jeho výroku jako věcně správný potvrdil.

23. Odvolací soud rovněž přezkoumal akcesorický nákladový výrok II. napadeného rozsudku. Má poté za to, že soud prvního stupně s ohledem na nesprávně stanovenou tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT”) přiznal žalobkyni více, než jí náleží. Odvolací soud nejprve předesílá, že soud prvního stupně zcela správně vycházel při stanovení této náhrady z § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy lze soudu prvního stupně přisvědčit, že právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně náleží ve věci převážně procesně úspěšné žalobkyni. Se soudem prvního stupně však již odvolací soud nesouhlasí, vycházel-li tento vedle správně stanoveného úspěchu žalobkyně co do částky 22 561,71 Kč, dále z úspěchu žalovaného toliko co do částky 4 615,52 Kč, přičemž částky 605 Kč a 12 100 Kč soud prvního stupně do své úvahy bez bližšího odůvodnění nezahrnul. Odvolací soud je toho názoru, že žalobou uplatněné nároky na zaplacení částky 605 Kč a 12 100 Kč nepředstavují příslušenství žalobou uplatněné pohledávky ve smyslu § 513 o.z., nýbrž se jedná o samostatně uplatněné nároky, které je na místě zahrnout do tarifní hodnoty (§ 8 odst. 1 AT), respektive do té části předmětu řízení, ohledně které byl žalovaný v řízení úspěšný (tyto nároky byly soudem prvního stupně jakožto nedůvodné zamítnuty). Odvolací soud má proto za to, že v daném případě je na místě vycházet z tarifní hodnoty v celkové výši 39 882,23 Kč (20 000 Kč + 2 561,71 Kč + 605 Kč + 12 100 Kč + 4 615,52 Kč = 39 882,23 Kč), následně poté z úspěchu žalobkyně co do částky 22 561,71 Kč (56 %) a úspěchu žalovaného co do částky 17 320,52 Kč (44 %). Podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu tak žalobkyni náleží právo na 12 % jí vzniklých nákladů řízení. Výše nákladů řízení je poté odvislá od nákladů na úhradu soudního poplatku ve výši 1 596 Kč a dále od nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny v souladu s § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „AT”), 6 úkony právní pomoci po 2 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, sepis předžalobní výzvy, sepis vyjádření ze dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum], účast při jednání soudu dne [datum]), v souladu s § 13 odst. 4 AT dále 2 náhradami hotových výdajů po 300 Kč a 4 náhradou hotových výdajů po 450 Kč, tj. na náhradě nákladů právního zastoupení 18 600 Kč, po navýšení o 21 % daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), jejímž je právní zástupce žalobkyně plátcem, celkem 22 506 Kč. Po následném připočtení uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 596 Kč pak činí celková výše nákladů řízení vynaložených žalobkyní 24 102 Kč. S ohledem na míru částečného procesního úspěchu žalobkyně této tedy přísluší právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně v částce 2 892 Kč (12 % z částky 24 102 Kč).

24. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů podle § 220 o.s.ř. napadený rozsudek v jeho výroku III. změnil tak, že výše náhrady nákladů řízení činí 2 892 Kč, jinak tento výrok podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

25. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, když žalovanému jakožto v této fázi řízení zcela procesně úspěšnému přísluší plné právo na náhradu těchto nákladů, nicméně žádné prokazatelné náklady odvolacího řízení mu nevznikly. Odvolací soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.