Rozhodnutí 72 CO 23/2022-1105

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vypořádal společné jmění účastníků řízení, jež zaniklo rozvodem jejich manželství. Ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalobce přikázal: a) bytovou jednotku [číslo] umístěnou v domě [adresa], který je součástí pozemku parc. [číslo] s ní spojený spoluvlastnický podíl na domu [adresa] a pozemku parc. [číslo] o velikosti ideální [číslo], vše zapsáno na [anonymizováno] [číslo] [územní celek], [katastrální uzemí], u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], na adrese [adresa], b) běžný účet č. [bankovní účet] vedený [právnická osoba] včetně finančního zůstatku ve výši [částka] (výrok I.), ze zaniklého společného jmění účastníků do výlučného vlastnictví žalované přikázal: a) rodinný dům [adresa], pozemek parc. [číslo] jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemek parc. [číslo] podíl o velikosti ideální 1/3 na pozemku parc. [číslo] vše v [katastrální uzemí], [územní celek], zapsáno na [anonymizováno] [číslo] u [anonymizována čtyři slova] [obec], [stát. instituce], na adrese [adresa], b) běžný účet č. [bankovní účet] vedený u [právnická osoba] (původně [právnická osoba]) včetně finančního zůstatku ve výši [částka], c) stavební spoření uzavřené dne [datum] na základě smlouvy o termínovaném vkladu s [právnická osoba] včetně finančního zůstatku na účtu č. [bankovní účet] ve výši [částka], d) životní pojištění vedené u [právnická osoba] na základě smlouvy VUP1 [číslo] včetně finančního zůstatku ve výši [částka], e) penzijní připojištění uzavřené dne [datum] s [právnická osoba] na základě smlouvy o penzijním připojištění [číslo] včetně finančního zůstatku ve výši [částka] (výrok II.), uložila žalované povinnost zaplatit žalobci na vyrovnání podílu částku [částka], a to do 24 měsíců od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.), uložila žalobci povinnost zaplatit žalované na úhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právní zástupkyně žalované, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.), rozhodl, že se po právní moci tohoto rozsudku vrací žalobci zaplacená část zálohy na znalečném ve výši [částka] (výrok V.) a dále, že se po právní moci tohoto rozsudku vrací žalované zaplacená část zálohy na znalečném ve výši [částka] (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [datum] svým v pořadí druhým rozsudkem, když jeho v pořadí první rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl usnesením Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] podle § 219a odst. 1 písm. b), odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“) zrušen a věci mu byla podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrácena k dalšímu řízení.

3. Při rozhodování nyní přezkoumávaným rozsudkem soud prvního stupně vyšel především z toho, že společné jmění účastníků zaniklo dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], jímž bylo rozvedeno manželství účastníků. S ohledem na uvedené datum a v souladu s § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), jakož i se závěry plynoucími z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], soud prvního stupně při vypořádání zaniklého společného jmění účastníků postupoval podle právní úpravy obsažené v zákoně [číslo] občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“). Předmětem vypořádání pak učinil pouze ty majetkové hodnoty a vnosy tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci řízení učinili předmětem vypořádání do data [datum], kdy uplynula tříletá lhůta od zániku společného jmění manželů ve smyslu § 150 odst. 4 obč. zák. Oproti tomu ty majetkové hodnoty, o nichž účastníci v průběhu řízení prohlásili, že na jejich vypořádání nadále netrvají, byť je původně do tohoto vypořádání rovněž zahrnuli (vybavení výše zmíněných nemovitých věcí, obchodní podíl žalované ve společnosti [právnická osoba], akcie [právnická osoba] a.s.), soud prvního stupně do konečného vypořádání nezahrnul.

4. Jednotlivé položky zaniklého společného jmění manželů pak rozdělil mezi účastníky a přikázal je do jejich výlučného vlastnictví tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. napadeného rozsudku. Vyšel přitom z obvyklé ceny vypořádávaných nemovitých věcí, jež vyplynula ze znaleckého posudku zpracovaného soudem ustanovenou znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (částka [částka] připadající na bytovou jednotku a částka [částka] na nemovitosti nacházející se v [katastrální uzemí]), a dále z výše zůstatků na jednotlivých účtech či pojistných produktech, zjištěných ke dni zániku společného jmění účastníků. Ohledně způsobu určení ceny vypořádávaných nemovitých věcí odkázal na závěry plynoucí z ustálené soudní judikatury a uvedl, že byla stanovena zmíněným znaleckým posudkem jako cena obvyklá k datu zpracování znaleckého posudku a s ohledem na stav, v jakém se nemovité věci k tomuto datu nacházely.

5. Do vypořádání a výpočtu vypořádacího podílu soud prvního stupně promítl také žalovanou označené vnosy, a to konkrétně ve výši [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka], [částka] a [částka]. Žalovanou uplatněné vnosy měl v celém rozsahu za prokázané, a to včetně skutečnosti, že se v převážné míře jednalo o dary rodičů výlučně [anonymizováno] žalovanou. Konstatoval, že žalobce nerozporoval, že žádný dar od rodičů nepřijal, o darech žalované neměl povědomí, avšak ani je nevyloučil. Za neprokázaný měl soud prvního stupně žalobcem uplatněný vnos ve výši [částka], spočívající ve splátkách kupní ceny vozidla [značka automobilu]. Ve vztahu k požadavku žalobce na vypořádání částky [částka], kterou vynaložil na doplatek kupní ceny zmíněného vozidla o zániku společného jmění manželů, přihlédl soud prvního stupně s poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu ke skutečnosti, že předmětný automobil byl převeden na třetí osobu. Do vypořádání společného jmění manželů proto zahrnul částku [částka], kterou žalobce za převod vozidla získal. Předmětem vypořádání společného jmění manželů pak učinil také částku [částka], kterou žalobce nabyl prodejem svých zaměstnaneckých akcií [právnická osoba] a.s. Konstatoval přitom, že žalobce ani po poučení ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. nebyl schopen tvrdit a prokázat, kdy předmětné zaměstnanecké akcie nabyl a kdy je prodal. Z uvedeného důvodu postupoval dle § 144 obč. zák. a měl za to, že se jedná o peněžitou částku získanou prodejem akcií, které žalobce nabyl za trvání manželství účastníků, a dále, že žalobce s touto peněžitou částkou naložil způsobem odporujícím § 145 odst. 2 obč. zák. Vyšel z toho, že žalovaná s tím, jak žalobce s uvedenou částkou naložil, vyslovila právně relevantním způsobem svůj nesouhlas v podání adresovaném soudu dne [datum]. Poukázal na to, že žalobce i po poučení dle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. tvrdil, že uvedenou peněžitou částku využil výhradně [anonymizováno] svou potřebu a [anonymizováno] potřeby syna účastníků v době, kdy byl nezaměstnaný, a to za situace, kdy již v prosinci roku 2007 opustil společnou domácnost vedenou se žalovanou a do doby rozvodu manželství se na jejím chodu žádným způsobem nepodílel. Za této situace soud prvního stupně vzal uvedený příjem žalobce v úvahu, zařadil jej do masy zaniklého společného jmění manželů a následně jej vypořádal.

6. Při vypořádání společného jmění manželů vyšel soud prvního stupně dále z toho, že podíly obou účastníků jsou stejné, když v daném případě neshledal žádné konkrétní důvody [anonymizováno] disparitu podílů. Při výpočtu vypořádacího podílu postupoval soud prvního stupně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu. Výši celkového majetku (hodnot, věcí a aktiv) tvořícího součást společného jmění manželů určil částkou [částka], když sečetl ceny všech nemovitostí ([částka] + [částka]), zůstatky účastníků řízení na účtech, částku [částka] jako prodejní cenu vozidla [značka automobilu] a částku [částka] jako prodejní cenu akcií [právnická osoba] Od celkové hodnoty společného jmění manželů [částka] 669, [částka] odečetl jednotlivé v řízení prokázané vnosy žalované v celkové výši [částka] a dospěl tak k částce [částka]. Tuto hodnotu pak vzal za základ [anonymizováno] vyčíslení výše základního podílu [anonymizováno] každého z účastníků, který při rovnosti podílů odpovídá částce [částka]. K takto vypočtené výši základního podílu pak přičetl výši vnosů každého z nich. V případě žalované tak dospěl k částce [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobce získal ze společného jmění manželů majetkové hodnoty v celkové výši [částka], činí jeho vypořádací podíl částku ve výši [částka], rovnající se rozdílu jeho základního podílu [částka] a částky [částka]. Tento výpočet pak odpovídá tomu, že žalovaná získala v rámci vypořádání majetkové hodnoty v celkové výši [částka], respektive po odečtení vnosů nabyla hodnotu ve výši [částka], což je částka o [částka] vyšší než hodnota získaná žalobcem. Z uvedených důvodů soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši [částka], a to ve lhůtě přiměřené výši této částky a poměrům žalované tak, aby žalovaná byla schopna opatřit si finanční prostředky ke splnění uložené povinnosti. Vyšel přitom z toho, že žalovaná je sice v současné době již zaměstnána, ale její finanční a sociální poměry nejsou nijak nadprůměrné tak, aby byla schopna vypořádací podíl žalobci zaplatit ve lhůtě kratší.

7. O nákladech řízení účastníků rozhodl soud prvního stupně v kontextu s judikaturou Nejvyššího soudu ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. podle procesního úspěchu účastníků řízení. Vzal přitom v úvahu, že to byl právě žalobce, kdo svým rozhodnutím opustit rodinu zapříčinil rozpad manželství, jakož i to, že o získání a udržení nejvýznamnější hodnoty společného jmění manželů (nemovitostí v [katastrální uzemí]) se výrazně vyšší měrou zasloužila žalovaná a její původní rodina, zejména rodiče. Současně zohlednil, že žalovaná se také významně podílela na získání bytu v [anonymizováno] ulici do společného jmění manželů vnosem daru od své matky ve výši [částka]. Poukázal rovněž na to, že žalobce inicioval původní dohodu o vypořádání společného jmění manželů ze dne [datum], postrádající formální zákonem předvídané náležitosti, přičemž tuto dohodu nedodržel a žalobou podanou v této věci uplatňuje vyšší nároky, než mu ze zákona při vypořádání zaniklého společného jmění manželů náležejí. Z uvedených důvodů soud prvního stupně přiznal žalované plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplacených soudních poplatcích, ve znalečném a v nákladech právního zastoupení ve výši stanovené dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání, které směřoval do jeho výroků III. a IV. Uvedl, že nesporuje způsob rozdělení majetku, neboť ten koresponduje s návrhy obou účastníků. Za nesprávný však považoval postup soudu prvního stupně při ocenění nemovitých věcí tvořících společné jmění manželů a soudem prvního stupně zvolený způsob finančního vypořádání mezi účastníky zohledněním údajných vnosů žalované. Vytýkal soudu prvního stupně, že při oceňování vypořádávaných nemovitých věcí nerespektoval judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž by cena měla odpovídat jejich obvyklé ceně ke dni rozhodnutí soudu o vypořádání společného jmění manželů, a ani závazný právní názor odvolacího soudu uvedený v rozhodnutí, kterým bylo zrušeno jeho předcházející meritorní rozhodnutí. Poukázal na to, že soud se po vrácení věci odvolacím soudem k dalšímu řízení cenou nemovitých věcí vůbec nezabýval a vyšel opět ze znaleckého posudku ze dne [datum]. Současně odmítl akceptovat názor soudu prvního stupně, že takto stanovená cena je stále aktuální i ke dni nyní přezkoumávaného rozhodnutí ze dne [datum]. Dále namítal, že soud prvního stupně trvale jednostranně posuzuje tvrzení a důkazy předkládané žalovanou k existenci jejich údajných vnosů do společného jmění manželů, současně se však nevypořádává s jeho argumenty a námitkami. Dle žalobce tak soud prvního stupně i v tomto směru nerespektoval názor a pokyny odvolacího soudu a znovu vydal nepřezkoumatelný rozsudek. Žalobce podrobně zrekapituloval své námitky vznášené k jednotlivým uplatňovaným vnosům žalované a poukázal na to, že soud prvního stupně se nijak nezabýval jeho argumentací o jeho vnosu spočívajícím v zásluze na získání bytové jednotky na adrese [ulice a číslo] v [obec a číslo]. Žalobce také poukázal na to, že se opakovaně domáhal toho, aby byly vyčísleny přírůstky a státní podpory k penzijním připojištěním a stavebním spořením s tím, že se jedná o prostředky tvořící součást společného jmění manželů a měly by být předmětem jeho vypořádání. Současně vyjádřil nesouhlas s názorem soudu prvního stupně, že veškeré tyto prostředky v celkové výši [částka] jsou vnosem žalované. Namítal, že soud prvního stupně nerespektoval pokyny odvolacího soudu ani ve vztahu k jeho požadavku na vypořádání částky [částka], přestavující splátky [značka automobilu]. Vytýkal soudu prvního stupně, že nevzal v potaz jím předkládané doklady a dokonce nepravdivě tvrdil, že svá tvrzení žádným relevantním důkazem nedoložil. Naproti tomu tvrzení žalované měl za prokázaná bez jakýchkoliv relevantních dokladů, pouze na základě ústních tvrzení žalované a jí blízkých osob. Vytýkal dále soudu prvního stupně, že do předmětu vypořádání společného jmění manželů zahrnul bez dalšího také částku [anonymizována dvě slova], [částka], získanou za prodej zaměstnaneckých akcií [právnická osoba] a. s., aniž provedl jím navrhovaný důkaz dotazem na [příjmení] [příjmení] za účelem prokázání jeho tvrzení o tom, že část akcií získal před uzavřením manželství se žalovanou. Nadto vyjádřil názor, že pokud byly tyto prostředky za trvání manželství spotřebovány na chod domácnosti a péči o syna, nejedná se o prostředky, které by měly být vypořádány. Za nesprávné označil také rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení, kdy sice v souladu s pokyny odvolacího soudu vycházel z procesního úspěchu ve věci, nicméně relevantní hlediska vyložil výlučně ve prospěch žalované, popsané důvody [anonymizováno] přiznání náhrady nákladů řízení žalované jsou zcela prokazatelně smyšlené a svědčí o tom, že rozhodování soudu prvního stupně není nezaujaté a nestranné. Poukázal rovněž na to, že soud prvního stupně stejně jako ve svém předcházejícím meritorním rozhodnutí stanovil žalované [anonymizováno] splnění její povinnosti uhradit žalobci finanční částku na vypořádání podílů zcela nestandardně dlouhou lhůtu k plnění v trvání dvou let, a to na základě finančních a sociálních poměrů žalované, které však vůbec nebyly v řízení zkoumány. Naproti tomu žalobci byla soudem prvního stupně uložena povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši přesahující 1, 6 milionů korun ve lhůtě tří dnů, ačkoliv je naprosto mimo jeho možnosti takovou sumu zaplatit a s ohledem na jeho finanční situaci, věk a [anonymizováno] stav je nereálné, aby na tak vysokou částku získal úvěr. Ze všech uvedených důvodů považuje žalobce rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích za nepřezkoumatelný, a proto navrhuje, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně požádal, aby věc byla přikázána k projednání jinému soudci, když soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení] dle jeho mínění straní žalované a nevede jednání spravedlivě a nezaujatě.

9. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání naopak uvedla, že považuje rozsudek soudu prvního stupně za správný, neboť byl vydán zcela v intencích závazných názorů odvolacího soudu. Vyjádřila názor, že soud prvního stupně se vypořádal se vším, co mu bylo odvolacím soudem v rámci přezkumu předcházejícího rozhodnutí vytýkáno. Zdůraznila, že hodnověrně prokázala všechny uplatněné vnosy, což soud prvního stupě správně zohlednil při výpočtu vypořádacího podílu. Uvedla, že žalobce nijak neprokázal, že by uplatněné vnosy byly darem jejich rodičů i [anonymizováno] něj. Za vysoce nemorální pak označila požadavek žalobce na vypořádání zhodnocení vkladů do jejího penzijního připojištění a životního pojištění, neboť tyto částky byly generovány z jejich výlučných prostředků (dary rodičů) bez jakéhokoliv jeho přispění. Dle názoru žalované se soud prvního stupně správně vypořádal také s částkou [částka], získanou za prodej zaměstnaneckých akcií [právnická osoba] a. s., přičemž tvrzení žalobce ohledně okolnosti nabytí těchto akcií označila za nevěrohodná. Lhůtu v délce 24 měsíců, v níž má vyplatit žalobci na vypořádání podílů částku [částka], shledává s ohledem na výši plnění a své majetkové poměry přiměřenou. Za správné označila rovněž rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení. Odvolání žalobce i jeho tvrzení o nestrannosti soudu prvního stupně žalovaná naopak považuje za nedůvodné a ničím nepodložené. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že nejsou důvody [anonymizováno] potvrzení ani změnu napadeného rozhodnutí. Ačkoliv žalobce v odvolání zpochybňoval pouze tu část napadeného rozhodnutí, jež se týkala vyčíslení vypořádacího podílu, předmětem odvolacího přezkumu bylo rozhodnutí celé. Řízení o vypořádání společného jmění manželů je totiž řízením o vypořádání vztahu mezi účastníky, jehož způsob vyplývá z právního předpisu. Odvolací soud zde proto podle § 212 písm. c) o. s. ř. není vázán mezemi, ve kterých se odvolatel přezkoumání napadeného rozhodnutí domáhá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Soud prvního stupně s ohledem na okamžik zániku společného jmění účastníků dne [datum] posuzoval správně věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nepochybil, pokud v souladu s § 150 odst. 4 obč. zák. a s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu učinil předmětem vypořádání pouze ty hodnoty a investice (vnosy), tvořící součást zákonného majetkového společenství manželů, které účastníci učiní předmětem řízení ve lhůtě tří let od zániku jejich majetkového společenství, tj. do [datum], kdy v daném případě zmíněná tříletá lhůta uplynula (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Odvolací soud je rovněž ve shodě se soudem prvního stupně v názoru, že v posuzované věci z provedeného dokazování nevyplynuly žádné konkrétní okolnosti opodstatňující disparitu vypořádacích podílů, a tudíž soud prvního stupně postupoval správně, pokud vypořádávaný majetek rozdělil mezi účastníky rovným dílem. Rovněž způsob, kterým v rámci vypořádání společného jmění jednotlivé majetkové hodnoty mezi účastníky rozdělil, považuje odvolací soud za stávajícího stavu dokazování v zásadě za rozumné řešení, které nadto vychází ze shodných návrhů obou účastníků. Soudu prvního stupně pak nelze upřít zřejmou snahu vyhovět pokynům odvolacímu soudu za účelem nápravy pochybení, jichž se dopustil při výpočtu vypořádacího podílu ve svém prvním meritorním rozhodnutí, nicméně nebyl v tomto ohledu dostatečně důsledný. Odvoláním napadené rozhodnuti tak ani nyní nemůže obstát, neboť i nadále nemá oporu v řádně a úplně zjištěném skutkovém stavu a jeho závěry jsou [anonymizováno] nedostatek důvodů zčásti nepřezkoumatelné.

12. Soudu prvního stupně lze v souladu s odvolacími námitkami žalobce především vytknout, že nevěnoval patřičnou pozornost ocenění vypořádávaných nemovitých věcí, ačkoliv v tomto směru byl již v rámci přezkumu jeho předcházejícího rozhodnutí odvolacím soudem upozorněn na nesprávný postup, pokud vycházel ze znaleckého posudku, jehož zadání odporuje ustálené soudní praxi. K otázce způsobu určení ceny věcí, které jsou předmětem vypořádání zaniklého společného jmění manželů, a to v podmínkách právní úpravy obsažené v občanském zákoníku účinném do 31. 12. 2013, dospěla totiž soudní judikatura opakovaně k závěru, že [anonymizováno] účely vypořádání společného jmění manželů se vychází z ceny věci v době vypořádání, avšak z jejího stavu v době zániku společného jmění manželů (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Znalecký posudek, z něhož soud prvního stupně čerpal podklad [anonymizováno] svá zjištění vztahující se ke zmíněné otázce, však v souladu se zadáním znaleckého úkolu, obsaženým v usnesení prvostupňového soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], stanovil obvyklou cenu vypořádávaných nemovitých věcí podle stavu a cen k datu svého zpracování (viz závěry znaleckého posudku na č. l. 151 a 152 spisu), aniž bylo na základě dokazování provedeného soudem prvního stupně zjištěno, že stav dotčených nemovitostí ke dni zániku společného jmění manželů do doby zpracování znaleckého rozsudku, respektive meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně zůstal nezměněn. Nadto je zcela zřejmé, že pokud se má při stanovení ceny věci [anonymizováno] účely vypořádání společného jmění manželů vycházet z ceny věci v době vypořádání (rozuměj v době rozhodování soudu), nemohly být v době rozhodování soudu prvního stupně ([datum]) s ohledem na významný časový odstup považovány za relevantní závěry znaleckého posudku zpracovaného [datum] bez provedení aktualizace znaleckých závěrů (formou doplnění znaleckého posudku či výslechu znalce).

13. [anonymizováno] absenci řádného zdůvodnění nemohou obstát ani závěry soudu prvního stupně týkající se žalovanou uplatňovaných vnosů. V tomto směru nelze přehlédnout, že si vzájemně odporují údaje o výši některých z těchto položek uvedené v různých částech napadeného rozsudku, konkrétně v bodech 15, 35 a 42. Je tomu tak u vnosu vynaloženého na splátky hypotéčního úvěru, jehož výše činí podle bodů 15 a 42 rozsudku [částka], zatímco podle bodu 35 rozsudku [částka]. Stejně tak u vnosu spočívajícího v investici na pojistné životního pojištění činí jeho výše podle bodů 15 a 42 rozsudku [částka] a podle bodu 35 rozsudku [částka]. Konečně výše vnosu spočívajícího v investici do penzijního připojištění žalované činí dle bodů 15 a 42 rozsudku [částka] a v bodě 35 rozsudku [částka]. Nadto byť v bodě 15 rozsudku uvádí soud prvního stupně ke každému uplatňovanému vnosu zvlášť svá skutková zjištění, tyto ve vztahu ke každému jednotlivému vnosu nijak konkrétně nehodnotí po právní stránce. V bodě 35 rozsudku pak pouze obecně a bez konkrétního zdůvodnění ve vztahu ke všem položkám uplatňovaných vnosů uzavírá, že byly žalovanou v celém rozsahu prokázány, a dále, že se„ v převážné míře“ jedná o dary rodičů výlučně [anonymizováno] žalovanou. Zcela pak v odůvodnění rozsudku absentují konkrétní důvody, na jejichž základě shledal neopodstatněnými obranné námitky žalobce, které proti zohlednění vnosů žalované při vypořádání společného jmění účastníků uplatnil. Lze tedy přisvědčit odvolacím námitkám žalobce, dle kterých je rozhodnutí soudu prvního stupně v tomto ohledu nepřezkoumatelné.

14. Za správné nepovažuje odvolací soud ani závěry soudu prvního stupně vztahující se k otázce vypořádání částky [částka], kterou žalobce získal prodejem svých zaměstnaneckých akcií [právnická osoba] a. s. v době před zánikem společného jmění účastníků. Jak již uvedl odvolací soud ve svém předcházejícím zrušujícím rozhodnutí, zahrnutí uvedené částky do vypořádání společného jmění manželů je možné za splnění několika předpokladů. Předně se musí jednat o částku získanou prodejem akcií, které žalobce nabyl za trvání manželství účastníků řízení, nikoliv tedy akcií získaných v době před tímto manželstvím. Dalším předpokladem je skutečnost, že žalobce skutečně s touto částkou naložil způsobem odporujícím § 145 odst. 2 obč. zák., s čímž současně žalovaná vyslovila právně relevantním způsobem svůj nesouhlas. Nad rámec uvedeného lze poukázat na judikaturu, z níž plyne, že při vypořádání společného jmění manželů soudem nelze přihlížet k částkám, které byly vybrány z účtu, na němž byly uloženy úspory manželů, a spotřebovány za trvání manželství, pokud ovšem nešlo o prostředky vynaložené na výlučný majetek jednoho z manželů nebo o prostředky, s nimiž bylo nakládáno v rozporu s § 145 odst. 2 obč. zák. Jde tedy o posouzení toho, zda nakládání s majetkem v konkrétním případě tvoří obvyklou správu majetku ve společném jmění manželů. Na to, zda právní úkon manžela je ve smyslu § 145 odst. 2 obč. zák. obvyklou správou majetku ve společném jmění manželů, či ji přesahuje, je třeba usuzovat z konkrétních majetkových poměrů manželů, je však třeba přihlížet i k obecným zvyklostem. To, zda v konkrétní věci jde vzhledem k majetkovým poměrům manželů o obvyklou správu, ponechává zákon na úvaze soudů rozhodujících o vypořádání společného jmění manželů. Výběr prostředků z účtu nemůže být neplatným právním úkonem, a to ani v případě, že se vymyká obvyklé správě společného majetku. [příjmení] výběr z účtu takto kvalifikován být nemůže; přesahuje-li však následné nakládání s vybranými prostředky rámec obvyklé správy, pak k němu nelze přihlížet a tyto prostředky je třeba zařadit do společného jmění manželů a vypořádat (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

15. Žalovaná se v projednávané věci domáhá, aby soud shora uvedené peněžní prostředky zahrnul do vypořádání společného jmění účastníků. Soud prvního stupně uvedenému požadavku vyhověl, aniž však učinil odpovídající skutková zjištění o skutečnostech, které jsou z pohledu právní úpravy a citované judikatury relevantní. Nemůže obstát závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce neprokázal svá tvrzení o tom, že minimálně část předmětných zaměstnaneckých akcií získal před uzavřením manželství se žalovanou, když současně neprovedl důkaz dotazem na [příjmení] [příjmení], který žalobce k prokázání svých tvrzení navrhoval, aniž se v odůvodnění napadeného rozsudku s důvody tohoto svého postupu jakkoliv vypořádal. Z judikatury Ústavního soudu se přitom podává, že ústavně zaručenému právu na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a v tomto rámci se adekvátně, co do myšlenkových konstrukcí racionálně logickým způsobem vypořádat s provedenými důkazy i s argumentačními tvrzeními účastníků řízení, jakož je třeba i zdůvodnit, proč určitý účastníkem navržený důkaz nebylo třeba provést. Jinými slovy, rozhodující soud není povinen provést všechny navržené důkazy, avšak musí o vznesených návrzích rozhodnout, a pokud účastníky řízení vzneseným důkazním návrhům nevyhoví, pak musí v rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. je nepřevzal [anonymizováno] základ skutkových zjištění. V opačném případě dochází k ústavněprávnímu deficitu obdobnému kategorii neústavnosti v podobě tzv. opomenutých důkazů (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2610/11 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

16. Otázkou, jak žalobce za trvání manželství účastníků s předmětnými peněžními prostředky naložil, respektive zda tak učinil způsobem, který přesahuje obvyklou správu společného majetku, se soud prvního stupně nezabýval a neučinil k ní ani téměř žádná relevantní skutková zjištění. [anonymizováno] úplnost se pak sluší dodat, že břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, jakým způsobem bylo s prostředky naloženo, tíží toho z manželů, který s předmětnými finančními prostředky nakládal (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Konečně odvolací soud nesdílí ani názor soudu prvního stupně v tom smyslu, že žalobkyně právně relevantním způsobem vyjádřila svůj nesouhlas se způsobem, jakým žalobce s výtěžkem z prodeje zaměstnaneckých akcií naložil, podáním doručeným soudu v řízení v této věci dne [datum]. V tomto ohledu je totiž nutno vzít v úvahu, že zmíněným právně relevantním způsobem se míní řádné uplatnění relativní neplatnosti (§ 145 odst. 2 ve spojení s § 40a obč. zák.). Judikatura je přitom ustálena v závěru, že osoba dovolávající se relativní neplatnosti určitého právního jednání sice nemusí výslovně uvést, že namítá relativní neplatnost, nicméně z jejich tvrzení musí být zřejmé, že [anonymizováno] vadu právního úkonu, která má podle zákona za následek relativní neplatnost, nechce být účinky tohoto úkonu vázána (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Ze soudem prvního stupně zmíněného podání žalované však dle názoru odvolacího soudu uvedené skutečnosti nelze dovodit, když žalovaná v něm pouze vyjadřuje podiv nad tvrzením žalobce, že uvedené peněžní prostředky použil na své běžné výdaje a na výdaje k úhradě potřeb syna účastníků, a současně trvá na tom, aby žalobce v řízení doložil a prokázal okolnosti pozbytí akcií, výši plnění, které jejich plněním získal, i způsob, jakým s ním poté naložil.

18. Lze tedy uzavřít, že ve vztahu k otázce vypořádání částky [částka] jsou závěry soudu prvního stupně [anonymizováno] nedostatek důvodů nepřezkoumatelné. Obdobný závěr je pak možno učinit ve vztahu k napadenému rozsudku soudu prvního stupně, pokud se jedná o požadavek žalobce na vypořádání přírůstků ve formě úroků a státní podpory u penzijního připojištění a stavebního spoření žalované. Z ustálené judikatury plyne, že výnosy, užitky a přírůstky věcí patří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, ať již věc sama je v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů nebo ve vlastnictví jednoho z manželů. Toto stanovisko se opírá o znění § 143 obč. zák., podle kterého do bezpodílového spoluvlastnictví patří vše, co některý z manželů nabyl za trvání manželství, ledaže by šlo o věc, která je tímto ustanovením z bezpodílového spoluvlastnictví vyňata (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně z judikatury Nejvyššího soudu plyne, že v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů lze vypořádat i přírůstky a výnosy z majetku, který byl ve společném jmění manželů v okamžiku jeho zániku, vzniklé v období od zániku společného jmění manželů do jeho vypořádání, byl-li nárok na jejich vypořádání uplatněn (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně se s požadavkem žalobce na vypořádání uvedených majetkových hodnot, respektive včasností jejich uplatnění z pohledu závěrů plynoucích z citované judikatury nijak nezabýval, a pokud dospěl k závěru, že je namístě tyto majetkové hodnoty do vypořádání společného jmění účastníků nezahrnout, tento svůj postup přezkoumatelným způsobem nezdůvodnil.

19. Opodstatněnými pak odvolací soud shledává také odvolací námitky žalobce ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o lhůtě k plnění vypořádacího podílu a o náhradě nákladů řízení účastníků. Uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí (§ 160 o.s.ř.). Soud prvního stupně v projednávané věci uložil žalované povinnost zaplatit žalobci vypořádací podíl ve výši [částka] do 24 měsíců od právní moci rozsudku. Lze přitom souhlasit se žalobcem, že i s ohledem na výši peněžitého plnění se jedná o lhůtu, jejíž délka neodpovídá běžné rozhodovací praxi soudů v obdobných věcech. Nadto její určení je ze strany soudu prvního stupně odůvodněno pouze paušálním odkazem na výši přiznané finanční částky a finanční a sociální poměry žalované, aniž tyto byly předmětem dokazování. Lze tedy uzavřít, že důvody, na jejichž základě soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobci vypořádací podíl ve lhůtě 24 měsíců od právní moci rozsudku, nemají oporu v provedeném dokazování a na podkladě dosud zjištěného skutkového stavu neodpovídají ani spravedlivému řešení sporu mezi účastníky.

20. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení ve sporech o vypořádání společného jmění manželů se v souladu s konstantní judikaturou vychází z principu procesního úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.). V řízení o vypořádání SJM by měla být rovnost podílů pouze jedním z hledisek při posuzování úspěchu účastníka, a to zejména za situace, kdy je spor o uplatnění tzv. disparity podílů. Při rozhodování o nákladech řízení je třeba přihlížet i k výši požadované a skutečně přiznané výše vypořádacího podílu a zohlednit výsledek sporu mezi účastníky o to, které věci (majetkové položky) náleží do společného jmění manželů a které nikoliv (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Soud prvního stupně sice v souladu se závazným právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeným v rámci přezkumu jeho předcházejícího meritorního rozhodnutí, deklaroval záměr rozhodovat o nákladech řízení podle zásad procesního úspěchu ve smyslu § 142 o.s.ř., nicméně při vlastním rozhodování vycházel z hledisek, které o procesním úspěchu účastníků v této věci mnoho nevypovídají a nadto nemají oporu v provedeném dokazování a odvíjejí se spíše od ne zcela podložených úvah prvostupňového soudu, zejména o příčinách rozpadu manželství účastníků.

21. Důvodnými neshledal odvolací soud námitky žalobce zpochybňující správnost rozhodnutí a postupu soudu prvního stupně ve vztahu k osobnímu vozidlu zn. Citro. Za situace, kdy z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětný automobil byl převeden na třetí osobu na základě právního úkonu, který je právním úkonem platným (§ 145 odst. 2 a § 40a obč. zák.), postupoval soud prvního stupně správně a v souladu s ustálenou judikaturou, na níž přiléhavě odkázal, pokud zahrnul do vypořádání společného jmění účastníků částku [částka], kterou žalobce z prodeje vozidla utržil.

22. Přisvědčit pak nelze ani odvolacím námitkám, kterými žalobce zpochybňuje nestrannost soudkyně JUDr. [jméno] [příjmení], projednávající věc v řízení před soudem prvního stupně. Z obsahu odvolací argumentace žalobce totiž plyne, že důvody svých pochybností o nepodjatosti jmenované soudkyně spatřuje v její rozhodovací činnosti a postupu v řízení o projednávané věci, což jsou okolnosti, které ve smyslu § 14 odst. 1, 4 o.s.ř. důvodem vyloučení soudce nejsou.

23. Ze všech shora uvedených důvodů tedy plyne, že ani nyní přezkoumávaný rozsudek soudu prvního stupně neobstojí, a to zčásti [anonymizováno] jeho nepřezkoumatelnost způsobenou nedostatkem důvodů, zčásti pak [anonymizováno] potřebu provedení dalších účastníky navržených důkazů, které nemohou být provedeny v odvolacím řízení (§ 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.) Odvolací soud jej proto podle § 219a odst. 1 písm. b/, odst. 2 o. s. ř. zrušil a věc podle § 221 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

24. S ohledem na procesní návrh žalobce odvolací soud zvažoval postup dle § 221 odst. 2 o.s.ř., který umožňuje odvolacímu soudu v případě, že zruší rozhodnutí soudu prvního stupně proto, že nebyl dodržen závazný právní názor nebo že v řízení došlo k závažným vadám, nařídit, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce. Vzal v úvahu judikaturu Ústavního soudu, z níž plyne, že smyslem postupu dle § 221 odst. 2 o.s.ř. je především„ odblokovat“ řízení zatížené neschopností soudu prvního stupně uzavřít věc zákonným způsobem, přičemž se vždy jedná o mimořádný krok odůvodněný vysokou pravděpodobností, že v případě ponechání věci současnému soudci tento nebude schopen ukončit řízení způsobem, jenž by mohl odvolací soud aprobovat. V případě pochybností by se soud vždy měl přiklonit k ústavně garantované stabilitě obsazení soudu, a to zejména jedná-li se o přezkum prvního ve věci vydaného rozsudku, kdy ještě nebylo soudu prvního stupně poskytnuto vodítko, a to i pokud jde o procesní otázky, které mohou být rovněž sporné (srovnej nález Ústavního soudu z [datum] sp. zn. I. ÚS 1408/2020). V posuzované věci se jedná o v pořadí druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně, přičemž přestože se soud prvního stupně dopustil při projednávání věci řady pochybení, odvolací soud neshledal konkrétní důvody, které by opodstatňovaly obavu, že v případě ponechání věci současnému soudci nebude ani po poskytnutí návodu v nynějším zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu ve věci zákonným způsobem rozhodnuto.

25. Na soudu prvního stupně bude, aby v dalším řízení věc znovu projednal, v intencích procesních návrhů stran sporu doplnil dokazování o důkazy vztahující se ke shora specifikovaným skutečnostem, jež dosud zůstaly stranou jeho pozornosti, byť jsou dle odvolacího soudu [anonymizováno] rozhodnutí věci významné, a poté ve věci znovu rozhodl. Dospěje-li přitom k závěru, že některý z účastníků řízení nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo že je uvedl neúplně, popř. že dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, předtím, než ve věci rozhodne, využije postupu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. a dotčeného účastníka řízení o této skutečnosti poučí. Při svém rozhodování pak zohlední i závěry soudní judikatury, na které odvolací soud poukázal v odůvodnění tohoto rozhodnutí, a to tak, aby jeho rozhodnutí bylo s těmito závěry v souladu. Svou pozornost zaměří především na doplnění dokazování v otázce hodnoty vypořádávaného nemovitého majetku s tím, že je třeba vycházet z ceny věcí v době vypořádání, avšak z jejich stavu v době zániku společného jmění manželů. Zaměří dokazování také na otázku žalobkyní uplatňovaných vnosů, výnosu z prodeje zaměstnaneckých akcií žalobce, přírůstků ve formě úroků a státní podpory u penzijního připojištění a stavebního spoření žalované a případně na sociální a finanční poměry obou účastníků [anonymizováno] účely rozhodování o lhůtě k plnění a o nákladech řízení. V novém rozhodnutí pak neopomene své skutkové a právní závěry (ve vztahu ke všem jednotlivým položkám, respektive vnosům) přezkoumatelným způsobem zdůvodnit, vypořádat se s relevantními námitkami účastníků a znovu též rozhodnout o náhradě nákladů řízení, a to včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Právním názorem, vysloveným v rozhodnutí odvolacího soudu, je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).