o zaplacení 27 415,51 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. dubna 2024, č. j. 32 C 40/2023-81,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovanému, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalobkyni částku 27 415,51 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále náhradu nákladů řízení ve výši 29 817,64 Kč, a to rovněž do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).

1. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že v rámci vypořádání nároků vyplývajících z předchozího nájemního vztahu účastníků požaduje po žalovaném zaplacení zažalované částky, která sestává z nevrácené jistoty ve výši 14 340 Kč, přeplatku na zálohách na služby spojené s užíváním bytu ve výši 3 075,51 Kč a pokuty ve výši 10 000 Kč vzniklé za 200 dnů prodlení s předložením vyúčtování služeb (za období od 1. 5. 2023 do 16. 11. 2023).

2. Žalovaný se bránil tvrzením, že v dané věci žalobkyni nesvědčí aktivní věcná legitimace a nadto žalobou požadovaná částka není opodstatněná.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalovaný je vlastníkem bytové jednotky č. [hodnota], nacházející se na pozemku p. č. [hodnota], jehož součástí je dům č. p. [hodnota], to vše v katastrálním území [adresa], obci [adresa] (dále jen „byt“), který žalobkyně užívala na základě nájemní smlouvy ze dne 29. 3. 2022 v době od 1. 4. 2022 do 30. 6. 2023. Byt původně s žalobkyní užíval také [jméno FO]. Po jeho odstěhování žalovaný požádal žalobkyni, aby mu původní nájemní smlouvu vrátila a poté jí obsahově totožnou nájemní smlouvu vhodil do schránky. Za užívání bytu žalobkyně platila žalovanému celkem částku 18 478 Kč, z čehož částku 15 000 Kč činilo nájemné a částku 3 478 Kč zálohy sjednané článkem IV. 2. smlouvy tak, že sestávají z částky 1 816 Kč odpovídající zálohám na vodné a stočné, dodávce tepla, spotřebě elektrické energie pro osvětlení společných prostor domu a úklidu společných prostor domu, a dále z částky 1 662 Kč připadající na poplatky do fondu oprav, pojištění nemovitosti, na odměny členů výboru, správu a údržbu nemovitosti a na údržbu zahrady. V článku IV bodu 4 a článku V smlouvy se žalovaný zavázal vyhotovit jedenkrát ročně vyúčtování služeb a předložit je žalobkyni a pro případ ukončení nájemního vztahu dříve než na konci kalendářního roku, provést předběžné vyúčtování (tj. vydělit vyúčtování za předchozí kalendářní rok dvanácti měsíci a poté tuto částku vynásobit příslušným počtem měsíců a inflačním koeficientem) a doručit je žalobkyni do čtrnácti dnů od okamžiku, kdy mu je poskytne správce domu. Jistota měla podle článku V smlouvy sloužit k zaplacení případných nedoplatků na nájemném, respektive nedoplatků nákladů na služby spojené s užíváním bytu, nebo k náhradě škod (vyjma případů běžného opotřebení). Z jistoty složené žalobkyní ve výši 15 000 Kč jí žalovaný vrátil pouze 660 Kč s tvrzením, že částku 1 500 Kč si ponechal na vyčištění trouby a částku 12 840 Kč na nedoplatek za služby spojené s užíváním bytu. Žalobkyně proto požádala žalovaného, aby jí náklady na vyčištění trouby doložil. Vzhledem k tomu, že tak neučinil, žalobkyně jej vyzvala, aby jí vrátil zbytek složené jistoty, přeplatek na nákladech ve výši 3 075,51 Kč a zaplatil jí pokutu, která ke dni 18. 10. 2023 (tj. za 171 dnů) činila 8 550 Kč. Dále soud prvního stupně vzal za prokázané, že za období od 29. 3. 2022 do 31. 12. 2022 činily skutečné náklady za služby spojené s užíváním bytu 30 617,40 Kč (náklady na fungování výtahu 1 221,95 Kč, na úklid domu 1 799,76 Kč, na teplo 4 832,26 Kč, na vodné 7 13,06 Kč, na odpad 2 364,04 Kč, na péči o zahradu 82,80 Kč, na elektřinu společných prostor 999 Kč a na ohřev vody a ústřední vytápění 12 184,53 Kč) a skutečné náklady společenství vlastníků jednotek (dále jen „SVJ“) ve výši 8 896,89 Kč (pojištění domu 748,75 Kč, náklady na správu domu 3 608,34 Kč, náklady na údržbu domu 1 268,45 Kč a odměna výboru SVJ 3 271,95 Kč), celkem tedy činily tyto náklady 39 514,29 Kč. Za období od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023 činily skutečné náklady za služby spojené s užíváním bytu 18 477,09 Kč (na výtah 814,66 Kč, na úklid 1 379,82 Kč, na teplo 1 093 Kč, na vodné 4 064,34 Kč, na odpad 1 576,04 Kč, na zahradu 121,80 Kč, na elektřina společných prostor 667 Kč a na ohřev vody i ústřední topení 8 760,43 Kč) a náklady vlastníka bytu 6 418,59 Kč (pojištění 498,66 Kč, správa domu 2 766,13 Kč, údržba domu 972,47 Kč a odměna výboru SVJ 2 181,33 Kč) celkem tedy 24 895,68 Kč. Skutečnost, že znění nové nájemní smlouvy řešila žalobkyně s realitním makléřem [jméno FO], tento svědek sice potvrdil, nicméně konkrétní obsah smluvních ujednání si již pro časový odstup nevybavil. K ukončení nájemního vztahu došlo dne 30. 6. 2023, o čemž byl sepsaný předávací protokol, ve kterém bylo uvedené i to, že při předání bytu bylo zjištěné znečištění trouby.

4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 588, § 2235 odst. 1, § 2239, § 2247, § 2249, § 2251, § 2257, § 2271, § 2716 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 3, § 7, a § 13 zákona č. 67/2013 Sb., o poskytování plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostor v domě, ve znění pozdějších změn, a dospěl k závěru, že žaloba byla podaná důvodně. Předně zkonstatoval, že mezi žalobkyní a [jméno FO] (v postavení nájemníků) a žalovaným (v postavení pronajímatele) byla dne 29. 3. 2022 uzavřená smlouva o nájmu bytu. Pakliže žalobkyně požaduje po žalovaném vypořádání vyplývající ze zaniklého nájemního vztahu, je k takovému úkonu věcně aktivně legitimovaná. Dále soud prvního stupně poukázal na to, že žalobkyně složila jistotu ve výši 15 000 Kč a po dobu nájemního vztahu (tj. od 1. 4. 2022 do 31. 3. 2023) platila žalovanému za užívání bytu částku 18 478 Kč měsíčně. Platby na pojištění domu, správu domu a pozemku, údržbu domu a odměny výboru SVJ, byť byly v nájemní smlouvě zmíněné jako povinnosti žalobkyně, však žalovanému nenáleží, a to pro rozpor se zákonem (konkrétně s § 2251 o. z., podle kterého smí pronajímatel požadovat po nájemci pouze nájemné a náklady na služby spojené s užíváním bytu, a dále pak s § 2247 o. z. i § 3 zákona č. 67/2013 Sb., který vypočítává plnění spojená s užíváním bytu a konečně s § 2257 odst. 1 uvádějící povinnosti vlastníka nemovitosti). Pakliže žalobkyně zmíněné platby, které souvisí s vlastnictvím bytu, nikoliv s nájemním vztahem, z nichž jako nájemce bytu neměla přímý prospěch, přesto žalovanému platila, činila tak na základě absolutně neplatného smluvního ujednání. Za dobu trvání nájmu tudíž žalovanému náleželo pouze smlouvou dohodnuté nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a dále náklady za služby spojené s užíváním bytu, tj. na výtah, úklid, teplo, vodné, odpad, elektřinu společných prostor, úklid zahrady a ohřev teplé užitkové vody (nikoliv tedy platby, které byl žalovaný povinen platit z titulu vlastnictví bytu, tj. náklady za pojištění, správu domu a pozemku, údržbu domu a odměnu výboru SVJ). Za období od 29. 3. 2022 do 31. 12. 2022 měla tudíž žalobkyně zaplatit žalovanému za služby spojené s užíváním bytu pouze 30 617,40 Kč (nikoliv tedy dalších 8 896,89 Kč, které jsou platbami vlastníka bytu). Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila žalovanému za zmíněné období (devět měsíců) na zálohách 31 302 Kč, vzniklo jí právo na vrácení přeplatku (za toto období) ve výši 684,60 Kč. Za další období, a to od 1. 1. 2023 do 30. 6. 2023, činily skutečné náklady na služby spojené s užíváním bytu 18 477,09 Kč (6 418,59 Kč za platby vlastníka bytu žalovanému rovněž nenáleželo). Pakliže žalobkyně zaplatila žalovanému na zálohách za zmíněných šest měsíců 20 868 Kč, vzniklo jí právo na vrácení přeplatku (za toto období) ve výši 2 390,91 Kč. Celkem je proto žalovaný povinen vrátit žalobkyni přeplatek na službách ve výši 3 075,51 Kč. Tvrzení žalobkyně, že vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022 jí bylo doručené se zpožděním a nadto s nepřezkoumatelným obsahem, soud prvního stupně shledal rovněž jako opodstatněné. Ve vyúčtování totiž není uvedena (samostatně) skutečná výše nákladů na jednotlivé služby ani skutečná výše záloh zaplacených žalobkyní. Soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že vyúčtování služeb za roky 2022 předložené žalovaným žalobkyni nesplňuje zákonem požadované náležitosti. Za popsaných okolností se toto vyúčtování nestalo splatným, což znamená, že žalovaný je povinný vrátit žalobkyni ze složené jistoty neoprávněně zadržovanou částku 12 840 Kč (protože nejde o nedoplatek vzniklý na základě zmíněného vyúčtování). Vzhledem k tomu, že žalovaný ani po poučení soudu prvního stupně blíže neobjasnil, jakým způsobem dospěl k požadavku na náhradu škody ve výši 1 500 Kč (za vyčištění trouby) a nepředložil ani žádné důkazy, z nichž by bylo možné takové skutečnosti zjistit, je povinný vrátit žalobkyni také nedůvodně zadržovanou částku 1 500 Kč. A konečně soud prvního stupně přiznal žalobkyni právo na zaplacení pokuty ve výši 50 Kč za každý den prodlení s doručením řádného vyúčtování služeb za rok 2022. Žalovanému proto uložil zaplatit žalobkyni takto vzniklou pokutu, která činí za dobu od 1. 5. 2023 (kdy se žalovaný ocitl v prodlení se zmíněnou povinností) do 16. 11. 2023 (tj. za 200 dnů) celkem částku 10 000 Kč. Soud prvního stupně proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a rozhodnutí o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včasné odvolání. V něm vyslovil nesouhlas se závěrem prvostupňového soudu, že § 2257 či § 2247 o. z. nepřipouštějí, aby nájemce platil pronajímateli poplatky související s vlastnictvím nemovitosti. Nadto soud prvního stupně soustředil svou argumentaci pouze do konstatování, že ze služeb, jichž se takové poplatky týkají, nemá nájemce přímý prospěch. Jiné důvody, pro které by pronajímatel nemohl tyto povinnosti plnit prostřednictvím transparentního přeúčtování nájemci, soud prvního stupně neuvedl a podle žalovaného ani z právní úpravy nevyplývají. Žalovanému se za popsané situace jeví jako nepoctivé, aby žalobkyně, která s uvedením těchto částek v nájemní smlouvě souhlasila a nadto je žalovanému po celou dobu nájemního vztahu plnila, nyní žádala jejich vrácení. Dále podle žalovaného předmětná platba za služby sjednaná paušálně zakázaná není a výši záloh za služby každoročně upravovat lze. Odvody daně z nájemného, respektive započítání výdajů proti základu daně žalovaného, nemají na posouzení předmětné věci žádný vliv. Žalovaný tudíž trvá na tom, že dohoda účastníků uvedená v článku IV bodu 2 nájemní smlouvy směřovala k odchýlení se od dispozitivní právní úpravy týkající se typu služeb poskytovaných a vyúčtovávaných pronajímatelem nájemci (§ 2247 odst. 1 o. z.). Dále žalovaný nesouhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že by se měl ocitnout v prodlení s předložením vyúčtování služeb, když je předložil žalobkyni nejpozději v e-mailu dne 1. 9. 2023. Vyúčtování jí totiž nemohl předložit dříve, protože jím nedisponoval. Navíc se účastníci nájemní smlouvy nedohodli na pevném termínu, v němž by měl žalovaný vyúčtování služeb žalobkyni předkládat. Závěrem žalovaný setrval v přesvědčení i o tom, že jím předložené vyúčtování služeb za rok 2022 splňuje náležitosti vyžadované § 7 zákona č. 67/2013 Sb., protože obsahuje všechny relevantní položky, tedy informace ohledně výše přijatých záloh na služby i ohledně skutečné výše nákladů na služby, a konečně i rozdíl mezi těmito položkami. Žalovaný proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Ohledně znění nájemní smlouvy pak poukázala na (správný) závěr prvostupňového soudu, že pro výsledek sporu není rozhodné, v jaké verzi byla smlouva uzavřená, protože spornou otázkou bylo znění článku IV bodu 2 smlouvy, kde byly rozepsané platby nad rámec nájemného. Ohledně plateb nákladů na pojištění domu, na správu a údržbu domu a na odměnu výboru SVJ prvostupňový soud dále (zcela správně) uzavřel, že žalovaný nebyl oprávněný tyto náklady účtovat žalobkyni v rámci zálohových plateb na služby, protože šlo o náklady, kterými žalovaný jako vlastník bytu plnil svou povinnost udržovat byt ve stavu způsobilém užívání a nejednalo se tudíž o služby, ze kterých by měla žalobkyně (v postavení nájemkyně bytu) přímý prospěch. Podle platné právní úpravy je totiž pronajímatel oprávněný účtovat nájemci pouze náklady za služby spojené s užíváním bytu. Náklady, které pronajímateli plynou z titulu jeho vlastnictví, přitom nese on sám, takže je nemůže přenášet na nájemce a částky vynakládané v souvislosti s vlastnictvím nemovitosti není oprávněný zahrnovat do záloh na služby. Pokud tedy žalovaný účtoval žalobkyni i náklady spojené s vlastnictvím bytu (náklady na pojištění domu, na správu a údržbu domu a na odměnu výboru), počínal si v rozporu se zákonem. Skutečnost, že je pronajímatel oprávněný účtovat nájemci zálohy pouze za služby, které jsou nájemci poskytované v souvislosti s nájmem bytu, vyplývá (mimo jiné) z § 2247 o. z., podle kterého si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Již z uvedeného je zřejmé, že se zálohově hradí výlučně služby, ze kterých má nájemce přímý prospěch, nic jiného. Nadto objasnění pojmu služby spojené s užíváním bytu uvádí § 2247 odst. 2 o. z. i § 3 zákona č. 67/2013 Sb. Byť výčet služeb zde uvedených je pouze demonstrativní, neznamená to, že pronajímatel může účtovat nájemci jakékoliv náklady, protože se vždy musí jednat o položku, respektive náklad, který lze označit za službu svým charakterem obdobnou těm, které v tomto ustanovení vyjmenovaná jsou. Odměna orgánů SVJ, náklady vlastníka bytu na údržbu a správu domu, ani pojištění domu pojmově žádnými službami poskytovanými pronajímatelem nájemci nejsou, takže se logicky nejedná o služby spojené s užíváním bytu. Soud tedy správně posoudil ujednání smlouvy o nájmu bytu, které zavazuje žalobkyni, aby platila kromě služeb spojených s užíváním bytu také náklady spojené s pojištěním domu, správou a údržbou domu a odměnou výboru SVJ, jako absolutně neplatné pro rozpor se zákonem. Tento svůj závěr nadto soud prvního stupně jasně, srozumitelně a dostatečně odůvodnil. Přiléhavě totiž zkonstatoval, že výdaje, které pronajímatel vynakládá v souvislosti s vlastnictvím bytu, může zohlednit ve výši požadovaného nájemného, nikoliv však v zálohách za služby spojených s užíváním bytu. Námitka žalovaného, že takové zahrnutí plateb do nájemného by nájemné uměle navyšovalo, je pak dezinterpretací názoru prvostupňového soudu, neboť soud svůj závěr týkající se možnosti zohlednit náklady spojené s vlastnictvím bytu ve výši nájemného nemínil tak, že by se nájemné o tyto náklady navyšovalo, nýbrž že si má pronajímatel určit výši požadovaného nájemného právě s přihlédnutím k těmto svým výdajům. Žalovaný dále ve svém odvolání poukázal na údajný podivný postup žalobkyně, který měl spočívat v tom, že předložila nájemní smlouvu, která byla uzavřená dodatečně a tzv. antidatována. O žádný podivný či pochybný postup se však nejednalo, protože žalobkyně okolnosti uzavření této v pořadí druhé nájemní smlouvy dostatečně a věrohodně popsala s tím, že tuto nájemní smlouvu uzavřeli účastníci řízení před koncem nájemního vztahu pro účely příspěvku na bydlení, o který žalobkyně žádala v souvislosti s rozchodem se svým tehdejším partnerem [jméno FO] a jeho odstěhováním z pronajatého bytu. Tato její tvrzení přitom byla prokázána sms korespondencí účastníků řízení. Pokud by žalobkyně chtěla soudu předložit podvrženou smlouvu o nájmu bytu, pak by pochopitelně u soudu sama neuváděla, že nová smlouva o nájmu byla podepsaná až v průběhu června 2023 a že byla opatřená původním datem. Skutečností je a žalobkyně trvá na tom, že to byl žalovaný, kdo obsah nájemní smlouvy uzavřené dne 29. 3. 2022 zfalšoval tím, že změnil článek IV odstavec 2. Žalobkyně trvá na tom, že nájemní smlouva byla podepsaná ve znění, které jí zaslal realitní makléř jako finální znění smlouvy v e-mailové zprávě dne 28. 3. 2022, která neobsahuje žalovaným tvrzené ujednání v článku IV odst. 2 o tom, že v zálohových platbách za služby by měly být zahrnuty i náklady na pojištění domu, na správu a údržbu domu, na odměnu výboru SVJ, na fond oprav a ani na údržbu zahrady. Žalobkyně bohužel není schopná své tvrzení prokázat, neboť původní smlouvu o nájmu bytu, která byla uzavřená dne 29. 3. 2022, dala žalovanému do jeho schránky (což bylo v řízení rovněž prokázáno sms komunikací mezi účastníky řízení). Právě této skutečnosti však žalovaný využívá ve svůj prospěch. Realitní makléř sice tvrzení žalobkyně nepotvrdil, avšak pouze proto, že si již na tento nájemní případ nepamatoval. Jeho výslech tudíž tvrzení žalobkyně nevyvrátil. Rovněž tvrzení žalovaného, že žalobkyně v podstatě žádá slevu, ač byla srozuměna s celkovou úhradou předem, je nesmyslné a účelové. Žalobkyně se pouze brání tomu, aby za žalovaného hradila v rámci služeb spojených s užíváním bytu položky, které jsou nákladem vlastníka bytu a které tedy pronajímatel není oprávněný nájemci v rámci služeb spojených s užíváním bytu účtovat. Navíc žalobkyně tyto platby žalovanému neodsouhlasila, protože i nadále trvá na tom, že nájemní smlouva byla podepsaná ve znění, které jí zaslal realitní makléř v e-mailové zprávě dne 28. 3. 2022 (kde se k úhradě nákladů na pojištění domu, správu a údržbu domu, na odměnu výboru, fond oprav a ani na nákladech na údržbu zahrady nezavázala). O nároku žalobkyně na zaplacení pokuty z prodlení za nesplnění povinnosti žalovaného jako pronajímatele předložit řádné a úplné vyúčtování zálohových plateb na služby pak soud prvního stupně rozhodl rovněž správně, neboť žalovaný ani do dnešního dne tuto svou povinnost nesplnil. Žalovaný sice žalobkyni vyúčtování s několikaměsíčním prodlením, a to dne 1. 9. 2023, předložil, nicméně toto vyúčtování neobsahuje zákonem požadované náležitosti. Není z něj totiž zřejmá výše uhrazených záloh za služby, skutečná výše nákladů na služby a tudíž ani výše přeplatku či nedoplatku, což znamená toto vyúčtování je nekontrolovatelné. Námitka žalovaného, že dříve neměl vyúčtování k dispozici, je zcela irelevantní, protože pokud si strany nesjednají lhůtu k předložení vyúčtování ve smlouvě, je povinností pronajímatele předložit řádné vyúčtování se všemi zákonem požadovanými náležitostmi v zákonné lhůtě upravené v § 7 zákona č. 67/2013 Sb., tj. nejpozději do čtyř měsíců od skončení účetního období, v projednávané věci tudíž do 30. 4. 2023.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a z provedených důkazů vyvodil též odpovídající skutková zjištění, která jsou po doplnění provedeném při odvolacím jednání dostatečným podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu. Také právní hodnocení dané věci učiněné soudem prvního stupně je podle odvolacího soudu správné. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozhodnutí zcela ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

9. K odvolacím námitkám žalovaného ohledně plateb za služby spojených s užíváním bytu lze shrnout, že i z pohledu odvolacího soudu náleží žalovanému pouze platby za služby, z nichž měla žalobkyně jako nájemkyně bytu přímý, resp. okamžitý, prospěch a které by nadto skutečně spotřebovala. Kromě nájemného sjednaného (platně) ve výši 15 000 Kč měsíčně proto žalovanému náležely pouze náklady za služby, které žalobkyně jako nájemkyně bytu skutečně zužitkovala (tzv. služby spojené s užíváním bytu). Pakliže žalovaný zahrnul do plateb za služby spojené s užíváním bytu také náklady, které byl povinen platit z titulu vlastníka nemovitosti, učinil tak v rozporu s platnou právní úpravou (§ 2235 odst. 1 ve spojení s § 588 o. z., § 2247 a § 2251 odst. 1, 2 o. z.). Jeho požadavek na úhradu těchto plateb žalobkyní tudíž nemá oporu v hmotném právu. Náklady za služby spojené s užíváním bytu, které žalobkyně skutečně zužitkovala a proto byla povinná je žalovanému zaplatit, jsou tak tvořené skutečnými výdaji za fungování výtahu, za úklid společných prostor domu, za teplo, za vodné a stočné, za odpad, za údržbu zahrady, za elektřinu spotřebovanou ve společných prostorách a náklady na ohřev užitkové vody, což za období od dubna 2022 do prosince 2022 činilo částku 30 617,40 Kč a za období od ledna 2023 do června 2023 částku 18 477,09 Kč, celkem za zmíněné období tedy částku 49 094,49 Kč. Pakliže žalobkyně zaplatila žalovanému na zálohách za toto období částku 52 170 Kč, je žalovaný povinný jí vrátit přeplatek ve výši 3 075,51 Kč.

10. Vzhledem k tomu, že žalovaný žalobkyni nepředložil včasné a ani řádné vyúčtování služeb za rok 2022, tj. vyúčtování, ze kterého by byla zřejmá a kontrolovatelná jednak skutečná výše služeb spojených s užíváním bytu a dále žalobkyní zaplacených záloh, splatnost takového vyúčtování nenastala (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Za popsané situace je žalovaný povinný vrátit žalobkyni ze složené jistoty částku 12 840 Kč, kterou si z uvedených důvodů ponechal neoprávněně (s tvrzením, že jde o úhradu nedoplatku, který měl žalobkyni vzniknout na základě doposud nesplatného vyúčtování služeb za rok 2022).

11. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně v jeho závěru, že žalovaný neprokázal ani opodstatněnost svého požadavku na náhradu škody ve výši 1 500 Kč (která mu měla vzniknout v souvislosti se znečištěním trouby). I když se mu dostalo soudu prvního stupně příslušného poučení, tvrzenou škodu totiž blíže neobjasnil a ani nepředložil důkazy, z nichž by soud opodstatněnost nároku na náhradu škody mohl dovodit. Z uvedeného důvodu je povinný vrátit žalobkyni také částku 1 500 Kč.

12. V rozsahu požadavku žalobkyně na zaplacení pokuty za prodlení žalovaného s doručením řádného vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu lze předně odkázat na § 2252 o. z. a především pak na § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., ve znění pozdějších změn, podle kterého byl žalovaný povinný doručit žalobkyni vyúčtování služeb za rok 2022 nejpozději do 30. 4. 2023. Pakliže žalovaný předal žalobkyni předmětné vyúčtování až 1. 9. 2023 a nadto ve znění, které neobsahuje všechny podstatné náležitosti a proto z něj není výše přeplatku nebo nedoplatku zřejmá a tudíž lehce kontrolovatelná, má žalobkyně i podle odvolacího soudu právo požadovat po žalovaném zaplacení pokuty stanovené § 13 téhož zákona ve výši 50 Kč za každý den takového prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1528/2020, a ze dne 10. 2. 2021, sp. zn. 26 Cdo 2998/2020).

13. Vzhledem k tomu, že odvolací soud shledal odvolací námitky žalovaného jako neopodstatněné, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. Žalobkyni, která byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení, proto náleží podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení sestávající z náhrady odměny jejího advokáta za vyjádření k odvolání ze dne 18. 6. 2024 a za účast u odvolacího jednání dne 14. 8. 2024, tj. dvakrát po 2 200 Kč, paušálně stanovenou náhradu hotových výdajů tohoto advokáta dvakrát po 300 Kč (§ 6, § 7. § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen „a. t“), náhrady cestovních výdajů tohoto advokáta osobním automobilem z [adresa] a zpět ve výši 1 762 Kč (při jízdě celkem 222 km vozidlem se spotřebou benzínu 4,5 l na 100 km, sazbě základní náhrady za 1 km jízdy 5,60 Kč a výši průměrné ceny za 1 litr motorové nafty 38,70 Kč), náhrada za čas promeškaný zmíněným advokátem cestou k odvolacímu soudu a zpět ve výši 600 Kč (v rozsahu šesti půlhodin po 100 Kč) a 21 % DPH ve výši 1 554,42 Kč, tedy celkem tedy 8 956,42 Kč.