o zaplacení 45 000 EUR, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. března 2024, č.j. 14 C 71/2017-524,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci 45 000 EUR (výrok I), žalobci uložil povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení 145 063 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta B], advokáta (výrok II), a ve stejné lhůtě rovněž povinnost zaplatit na nákladech státu Obvodnímu soudu pro Prahu 2 částku 9 233 Kč (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení zažalované částky s tvrzením, že mezi žalobcem a právním předchůdcem žalované [právnická osoba] byla dne 13. 12. 2006 uzavřena pojistná smlouva, v jejímž rámci bylo sjednáno doplňkové pojištění odpovědnosti za škodu v běžném životě, konkrétně občanská odpovědnost včetně vlastníka zvířete. Součástí smlouvy byly i Všeobecné pojistné podmínky VPP D 2006/02 (dále jen „VPP“), podle kterých se pojištění se vztahuje mj. i na odpovědnost žalobce vč. nezletilých dětí pojištěného za škodu způsobenou z provozování sportovní a rekreační činnosti a jízdy na koni. Dne [datum] dcera žalobce [jméno FO], nar. [datum], způsobila společnosti [společnost] (dále jen poškozený) škodu na majetku, když vyvedla na projížďku koně [název], plemeno [název], nar. [datum], barvy hnědé, jehož vlastníkem je poškozený, ze stáje jezdeckého klubu [název], kde byl tento kůň ustájen, a to bez jakéhokoli svolení poškozeného či jezdeckého klubu. V průběhu vyjížďky kůň špatně došlápl a zranil se. Po nezbytném vyšetření, veterinář konstatoval, že kůň má mnohočetnou tříštivou frakturu spěnkové kosti. S ohledem na velmi špatný klinický stav koně a nereálnost řešitelnosti zlomeniny byl po souhlasu poškozeného kůň veterinářem utracen. Poškozený se po žalobci domáhal náhrady škody za uhynulého koně ve výši 45 000 EUR. Žalobce uplatnil u žalované nárok na pojistné plnění. Žalovaná dopisem ze dne 16 .8. 2016 nárok žalobce na pojistné plnění z důvodu nesplnění principu zavinění odmítla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že ze zápisu o prohlídce pořízeného dne 8. 8. 2016 za přítomnosti žalobce a [jméno FO] vyplývá, že ta koně při jiných příležitostech normálně projížděla a dne 25. 3. 2016 jela stejnou vycházkovou trasou jako obvykle, kam se chodí s každým koněm. Kůň se při této vycházce z nezjištěných důvodů polekal a způsobil si zranění, zřejmě špatně došlápl, což ale nebylo zaviněno jezdkyní. Podle žalované jednání [jméno FO] není v přímé souvislosti se zraněním koně a v jednání jmenované nespatřuje zavinění na poškození koně. Žalovaná rovněž namítla, že žalobce ji událost nahlásil až po třech měsících, čímž hrubě porušil svou povinnost stanovenou v čl. 12 odst. 1 písm. b) VPP a z toho důvodu by žalovaná byla oprávněna případné pojistné plnění přiměřeně snížit.

4. Poprvé soud I. stupně rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 10. 5. 2018, č.j. 14 C 71/2017-167, kterým žalobu v celém rozsahu zamítl, když dospěl k závěru, že zranění předmětného koně nebylo v příčinné souvislosti s jeho vyvedením ze stáje dcerou žalobce [jméno FO]. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 23. 1. 2019, č.j. [spisová značka]. rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud přitom vycházel z provedených důkazů, kterými bylo prokázáno, že dcera žalobce [jméno FO] vyvedla dne [datum] ze stáje koně [název], a to bez souhlasu jeho majitele, přičemž při následné projížďce si kůň přivodil zranění, v jehož důsledku musel být utracen. Majiteli tohoto koně [společnost] tím vznikla škoda, za kterou jmenovaná poškozenému odpovídá podle § 2894 odst. 1 ve spojení s § 2900 o.z. Podle odvolacího soudu jednání [jméno FO], totiž vyvedení koně ze stáje bez souhlasu majitele, bylo podstatnou příčinou, která se podílela na škodném následku. Kdyby jmenovaná koně ze stáje nevyvedla, následně by na něm nejela a ke zranění koně, v jehož důsledku musel být utracen, by nedošlo. Současně ovšem jednání [jméno FO] nelze kvalifikovat jako jednání úmyslné či jako hrubou nedbalost, které by měly za následek výluku z pojištění. Odvolací soud souhlasil se žalobcem, že ustanovení čl. 31 odst. 5 VPP je obecným ustanovením ve vztahu k čl. 32 odst. 3 písm. e) VPP, ve kterém je výslovně sjednáno, že pojištění odpovědnosti za škodu se vztahuje na škodu způsobenou z jízdy na koni. Toto zvláštní ustanovení má proto přednost před ustanovením obecným. Žalovaná se snažila interpretovat toto ustanovení tak, že pojištění se nevztahuje i na škody, které by vznikly koni při jízdě na něm. V průběhu řízení ze strany účastníků docházelo k rozdílné interpretaci pojistných podmínek zejména čl. 31 a 32 VPP. Vzhledem k tomu, že pojistná smlouva má charakter smlouvy spotřebitelské, je třeba při interpretaci jejích ustanovení vycházet z § 1812 odst. 1 o.z., podle kterého lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější (srovnej i čl. 5 Směrnice Rady 93/13/EHS). Odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.9.2007, sp. zn. 28 Cdo 864/2008, podle něhož bylo-li účelem pojistné smlouvy obecně přenášet za úplatu rizika pojištěného a zmírňovat následky škodních událostí, byl by uvedený účel zásadně podlomen, pokud by se pojistitel, přestože se realizovalo pojistné riziko, mohl vyhnout povinnosti plnit odkazem na nejasné ustanovení, jehož byl původcem. Protože obdobná situace nastala i v projednávané věci, kdy ujednání o tom, že pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou „z jízdy na koni“ je stranami interpretováno odlišně, je třeba toto ujednání vyložit pro žalobce nejpříznivěji tedy tak, že se pojištění odpovědnosti za škodu vztahuje i na škodu způsobenou pojištěným (resp. v tomto případě ve smyslu VPP dcerou žalobce) na koni samotném při jízdě na něm. Odvolací soud uzavřel, že se žalobce na žalované domáhá zaplacení pojistného plnění po právu, ale protože se soud I. stupně nezabýval námitkou žalované, že žalobce porušil povinnost vyplývající z pojistné smlouvy, v důsledku čehož by žalovaná byla oprávněna pojistné plnění přiměřeně snížit, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení

5. V pořadí druhým rozsudkem ze dne 17. 3. 2021, č.j. 14 C 71/2017-340, soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 27 000 EUR do 3 dnů od právní moci rozsudku, žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 18 000 EUR, zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Soud I. stupně takto rozhodl poté, co doplnil dokazování a ze znaleckého posudku zjistil, že škoda vzniklá uhynutím předmětného koně činila 65 000 EUR, žalobce zaplatil poškozené stáji 24. 6. 2016 částku 45 000 EUR. Dále se soud I. stupně v souladu s pokynem odvolacího soudu zabýval tím, zda žalobce neporušil povinnosti stanovené v článku 12 odst. 1 písm. b) VPP, podle kterého je povinností pojištěného neprodleně poté, co se dozvěděl o vzniku škody, informovat pojistitele, že došlo ke vzniku škody a zda v důsledku případného porušení této povinnosti byl pojistitel oprávněn ve smyslu článku 12 odst. 5 VPP přiměřeně pojistné plnění snížit. Soud I. stupně přitom vycházel ze zjištění, že k pojistné události došlo 25. 3. 2016, že vlastník koně vyzval žalobce k náhradě škody 30. 5. 2016 a žalobce pojistnou událost oznámil pojišťovně 28. 6. 2016. Žalobce tedy neoznámil pojistiteli pojistnou událost neprodleně, když termín „neprodleně“ podle soudu I. stupně znamená „neodkladně, ihned, obratem, tedy během několika dnů“ a nikoliv do jednoho měsíce jako v tomto případě. Z toho důvodu soud I. stupně dospěl k závěru, že je na místě krátit pojistné plnění o 40 %, tj. o částku 18 000 EUR. Žalobci tedy přiznal 27 000 EUR a ve zbytku žalobu zamítl. K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č.j. [spisová značka], ve vyhovujícím výroku rozsudek soudu I. stupně potvrdil a v zamítavém výroku jej změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 18 000 EUR.

6. K dovolání žalované Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 4. 5. 2023, č.j. [spisová značka], oba posledně uvedené rozsudky obecných soudů zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení. Uzavřel, že soudy nesprávně posoudily otázku existence příčinné souvislosti, resp. otázku, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být existence vztahu příčiny a následku zjišťována. Mezi jednáním dcery žalobce, která bez souhlasu poškozeného vzala koně na vyjížďku, a zraněním koně, kvůli němuž musel být utracen, nelze podle dovolacího soudu spatřovat kauzální nexus. Porušení právní povinnosti dcery žalobce spočívající v tom, že bez souhlasu vlastníka koně vzala koně na vyjížďku, nemohl být samo o sobě v příčinné souvislosti se vznikem škody, tj. s tím, že kůň špatně došlápl, zranil se a musel být utracen. Zůstalo totiž neobjasněno, zda škoda byla způsobena tím, že do děje vstoupila skutečnost rozhodující pro vznik škody a zároveň nezávislá na vůli škůdce (nepředvídatelný úlek koně), či zda ke zranění koně došlo v důsledku dalšího jednání (jiného pochybení) dcery žalobce. O příčinné souvislosti mezi jednáním dcery žalobce a vznikem škody (zraněním koně) by bylo možno uvažovat v případě, že by se prokázalo porušení právní povinnosti dcerou žalobce, které by bylo adekvátní příčinou zranění koně, k čemž bude třeba v dalším řízení učinit dostatek skutkových zjištění.

7. Soud I. stupně vycházel z již dříve zjištěného skutkového stavu totiž, že 13. 12. 2006 byla mezi žalobcem (pojistníkem a zároveň pojištěným) a žalovanou (pojistitelem) uzavřena pojistná smlouva, podle níž bylo též sjednáno doplňkové pojištění odpovědnosti za škodu v běžném životě, konkrétně občanská odpovědnost. V čl. 32 odst. 3 Všeobecných pojistných podmínek je stanoveno, že toto pojištění je pojištěním odpovědnosti za škodu pojištěného a dále uvedených osob, pokud žijí ve společné domácnosti s pojištěným - mj. i nezletilé děti pojištěných osob, u zletilých pouze v případě, že jsou svobodné a bezdětné, nemají vlastní domácnost. Dne [datum] dcera žalobce [jméno FO], nar. [datum], způsobila společnosti [společnost], IČ [IČO], [adresa], škodu na majetku, když vyvedla na projížďku koně [název], plemeno [název], nar. [datum], jehož vlastníkem byl poškozený, ze stáje jezdeckého klubu [adresa], kde byl kůň ustájen, a to bez svolení poškozeného či jezdeckého klubu [název]. V průběhu vyjížďky kůň špatně došlápl a zranil se. [jméno FO] koně odvedla zpět do areálu jezdeckého klubu, kde veterinář provedl vyšetření koně a konstatoval, že je nutné jej utratit. Žalobce poškozenému uhradil za uhynulého koně částku ve výši 45 000 EUR.

8. V dalším řízení se potom soud I. stupně se proto snažil objasnit otázku, zda se kůň zranil pouze v důsledku leknutí, či zda se dcera žalobce dopustila porušení právní povinnosti, které vedlo ke zranění koně. Doplnil proto dokazování výslechem dcery žalobce, svědka [jméno FO], chovatele koní, a svědka [jméno FO], který s [jméno FO] sepisoval protokol o zranění koně. Poukázal především na „nikoli soudržné a konzistentní výpovědi“ [jméno FO], z níž pro soud I. stupně vyplynulo přesvědčení o neexistenci příčinné souvislosti mezi volnou otěží koně a nezabránění jeho poranění. Toto své přesvědčení dovodil ze skutečnosti, že svědkyně [jméno FO] nejprve při místním šetření dne 8 .8. 2016 učinila a podepsala prohlášení, že si „není vědoma toho, že by při vyjížďce udělala nějakou chybu“. Autenticitu tohoto zápisu o místním šetření potvrdil i svědek [jméno FO]. Následně ve své výpovědi při jednání před Městským soudem v Praze dne [datum] svědkyně hovořila již o možnosti, že koně neměla úplně stoprocentně pod kontrolou, že měla třeba volnější otěž a tím pádem nemohla tak rychle zareagovat. Tedy připustila možnost svého zavinění. A nakonec ve výpovědi při jednání soudu dne [datum] uvedla, a to hned na začátku výslechu „že se úplně nevěnovala té jízdě na sto procent, měla volnější otěž, takže teoreticky, kdyby se tomu více věnovala a měla toho koně na otěži a na pomůckách, jak by ho měla mít, tak by tomu mohla zabránit“ Dokonce si vzpomněla až tak přesně, že „Vlastně jsem tu otěž držela skoro jednou rukou, dejme tomu a dívala jsem se spíš někde po okolí“. Podle soudu I. stupně je podivuhodné, že svědkyně si po sedmi letech narozdíl od svých dřívějších vyjádření jasně vzpomíná, že je to ona, kdo udělal chybu, když je, podle mínění soudu, naprosto běžné, že uplynutím delšího časového odstupu od určité události si lidé tuto událost méně vybavují.

9. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel s ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy, tj. 13. 12. 2006, z aplikace ust. § 44 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě, a dále z Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02), které byly součástí pojistné smlouvy. S odkazem na ust. § 2094 o.z. uvedl, že je nutné rozlišovat náhodu a tzv. smíšenou náhodu (casus mixtus), přičemž náhodou se rozumí okolnost, za niž nikdo neodpovídá, neboť vznikla na základě vyšší moci, tedy okolnosti, která se nedala předvídat a které ani nebylo možné zamezit. Naproti tomu smíšená náhoda, kterou upravuje i § 2904 o.z., patří mezi jednání zaviněná a zásadním je jen určení rozsahu jednání konkrétní osoby. Tato smíšená náhoda je založena na skutečnosti, že škůdce porušil svoji zákonnou povinnost zaviněným konáním nebo opomenutím a v příčinné souvislosti s tím došlo ke vzniku škody. Soud I. stupně poté uzavřel, že v daném případě poranění koně způsobené náhodou neodůvodňuje odpovědnost dcery žalobce za poranění koně, a tudíž ani povinnost žalované poskytnout z odpovědnostního plnění žalobce pojistné plnění, neboť se jednalo o prostou náhodu, nikoli o náhodu smíšenou (zaviněnou). Z uvedených důvodů žalobu zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 o.s.ř. Procesně neúspěšnému žalobci zároveň uložil nahradit náklady řízení, které vznikly státu zaplacením svědečného.

10. Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání, ve kterém uplatnil odvolací důvody podle § 205 odst. 2, písm. b), g) o.s.ř. namítl, že soud I. stupně nesprávně posoudil otázku, zda [jméno FO] porušila nějakou svou povinnost či nikoliv a dále otázku, zda toto porušení byl v příčinné souvislosti se vznikem škody či dalo podnět k náhodě, jež vedla ke vzniku škody. Soud I. stupně nijak při posuzování této otázky nezohlednil povahu konkrétního koně, jakož i konkrétní situaci, kdy tento kůň byl vyveden do terénu poté, co stál měsíc ve stáji bez pohybu. Pokud jde o zápis ze dne [datum], soud I. stupně jej posoudil jako věrohodný, nicméně nezohlednil fakt, že tento zápis sepsal pracovník žalované a jeho obsah tak odpovídal tomu, co tento pracovník považoval za podstatné. Současně zápis obsahoval zjevnou chybu, že se jednání zúčastnil osobně žalobce, což nebyla pravda. Nejedná se proto podle žalobce o zcela věrohodný dokument. Skutečnost, že v zápisu je uvedeno, že sl. [jméno FO] uvedla, že si není vědoma žádného pochybení, ještě neznamená, že objektivně k žádnému pochybení nedošlo. Následné výpovědi svědkyně [jméno FO] před soudy obou stupňů vztahující se k předmětné vyjížďce jsou konzistentní a není mezi nimi žádný rozpor. V obou výpovědích svědkyně připustila, že se nejspíš nevěnovala otěži a koně neměla plně pod kontrolou. Porušila tak podle žalobce svou prevenční povinnost počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám. Porušení této prevenční povinnosti bylo, vedle špatného došlápnutí koně, bezprostřední příčinou vzniklé škody. Závěr soudu I. stupně, že zranění koně vzniklo prostou náhodou, za kterou [jméno FO] neodpovídá, je podle žalobce nesprávný. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání mj. uvedla, že žalobcova argumentace povahou koně není případná, když sama svědkyně vypověděla, že s tímto koněm před vyjížďkou jezdila asi dva roky, že s ním dokonce jednu sezonu závodila. Vyjížďka s předmětným koněm, která probíhala po standardní trase, proto pro ni nebyla, jak uvádí žalobce, hazardem, nýbrž naopak běžným počinem. Podle žalované nelze ani nevěnování se otěži dcerou žalobce považovat za prokázané. I kdyby bylo možno považovat nevěnování se otěži za prokázané, nebyla prokázána příčinná souvislost mezi nevěnováním se otěži a poraněním koně. V tomto směru odvolatelka odkázala na výpověď svědka [jméno FO]. Pokud jde o náhodu, podle žalované skutečnosti, že dcera žalobce vyvedla koně bez svolení majitele, že kůň byl plemenný hřebec, s níž jí to neklapalo a neměla na něj dost síly, že měsíc před vyjížďkou na koni nikdo nejel, že dcera žalobce vyjela s koněm mimo prostory jízdárny a že se plně nevěnovala otěži, nejsou způsobilé odůvodnit odpovědnost dcery žalobce za poranění koně a nelze je tak považovat ani za podnět k náhodě z její viny. Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 odst. 1 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. a podle § 213 odst. 2 o.s.ř. zopakoval dokazování výslechem svědkyně [jméno FO].

13. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] odvolací soud zjistil, že v osudný den přijela do stáje a koně si vzala bez dovolení majitele na vyjížďku. Bylo jí ho líto, protože stál dlouho bez projížďky. Vyjela s ním do lesa. V průběhu projížďky se choval normálně, ale při zpáteční cestě se asi něčeho lekl, uskočil bokem a zranil se. K tomu došlo na cestě, na které běžně jezdili. Svědkyně poté koně odtáhla do jízdárny a zavolala veterináře, který po vyšetření koně řekl, že jde o fatální zranění a že se kůň bude muset utratit. Z toho, co se stalo byla vyděšená, utracení koně přítomna již nebyla. Při té projížďce se úplně nevěnovala jízdě, jak by měla. Uvedla, že kůň se ovládá sedem, nohama a otěží. Otěž měla svědkyně volnější a podle ní, kdyby měla otěž kratší, mohla by nehodě zabránit. Dříve, asi měsíc před nehodou, měla toho koně nějakou dobu v pronájmu. Jednalo se o temperamentního plemenného hřebce. Jezdila s ním na závody, ale časem se ukázalo, že to bylo nešťastné spojení, protože na něj neměla dost síly. Kůň si z ní dělal „srandu“, dělal si, co chtěl.

14. Po zopakování dokazování dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

15. S ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy, tj. 13.12.2006, je třeba ve smyslu § 3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), na právní vztah mezi účastníky aplikovat zákon č 37/2004 Sb. o pojistné smlouvě. Podle § 44 odst. 1 tohoto zákona, z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něj pojistitel v případě vzniku pojistné události uhradil v rozsahu a ve výši určené právním předpisem škodu, za kterou pojištěný podle zákona odpovídá, a to až do výše limitu pojistného plnění sjednaného v pojistné smlouvě. Podle odst. 2 nebyl-li v pojistné smlouvě rozsah pojistného plnění pojistitele omezen limitem pojistného plnění, je pojistitel povinen plnit v rozsahu a ve výši vzniklé škody, za kterou pojištěný odpovídá. Podle odst. 3 uhradil-li pojištěný škodu, za kterou odpovídá přímo poškozenému, má proti pojistiteli právo na úhradu vyplacené částky, a to až do výše, do které by byl jinak povinen plnit poškozenému pojistitel.

16. Zároveň se v daném případě pojistná smlouva řídí i Všeobecnými pojistnými podmínkami pro pojištění domácnosti (VPP D 2006/02), které byly součástí této smlouvy (dále jen „VPP“).

17. Podle čl. 2 bod 6. (obecné části) VPP pojistná událost je nahodilá skutečnost blíže označená v pojistné smlouvě, se kterou je spojena povinnost pojistitele plnit. V případě pojištění odpovědnosti za škodu je pojistnou událostí vznik odpovědnosti pojištěného za škodu z činnosti nebo vztahu uvedeného v pojistné smlouvě, jestliže jsou současně splněny podmínky, s nimiž je spojen vznik odpovědnosti pojistitele poskytnou pojistné plnění. Podle bodu 19. škodnou událostí je skutečnost, ze které vznikla škoda, která by mohla být důvodem vzniku práva na pojistné plnění. V případě pojištění odpovědnosti za škodu je jí jednání nebo opomenutí pojištěného, jehož následkem je vznik škody, za kterou pojištěný odpovídá.

18. Podle čl. 31.2. bod 1) VPP (doplňkové pojištění odpovědnosti za škodu) z pojištění odpovědnosti za škodu má pojištěný právo, aby za něho pojistitel uhradil vzniklou škodu na životě, zdraví nebo věci jiného, za kterou pojištěný odpovídá podle právních předpisů v důsledku svého jednání nebo vztahu uvedeného v pojistné smlouvě. Podle bodu 4) škodou na věci se rozumí poškození či zničení věci, případně jiná majetková újma vyplývající z poškození či zničení věci. Podle čl. 31.5. bod 1) písm. a) VPP pojištění se nevztahuje na odpovědnost za škodu způsobenou úmyslně nebo hrubou nedbalostí. Dále se nevztahuje na odpovědnost za škodu vzniklou v souvislosti s činností nebo vztahem pojištěného, k nimž není oprávněn nebo nesplňuje podmínky pro výkon takové činnosti nebo účast v takovém vztahu.

19. Podle čl. 32. odst. 3, písm. e) VPP pojištění se vztahuje na odpovědnost pojištěného za škodu způsobenou z provozování sportovní rekreační činnosti a jízdy na koni, včetně používání vlastního sportovního náčiní. Toto pojištění je pojištěním odpovědnosti za škodu pojištěného a dále uvedených osob, pokud žijí ve společné domácnosti s pojištěným mj. nezletilé děti pojištěných osob, u zletilých pouze v případě, že jsou svobodné a bezdětné, nemají vlastní domácnost (ve všech případech však pouze do věku 30 let).

20. Podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (o.z.), vyžadují-li okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počíhat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě za svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.

21. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

22. Základními předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody jsou protiprávní jednání škůdce spočívající v porušení zákonem stanovené povinnosti, vznik škody, která je v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním, a zavinění.

23. V projednávané věci soud I. stupně své rozhodnutí založil na závěru, že [jméno FO] neporušila žádnou zákonnou povinnost, která by zakládala její odpovědnost za vzniklou škodu a potažmo povinnost žalované poskytnout pojistné plnění z odpovědnostního pojištění žalobce. Odvolací soud se s takovým závěrem neztotožnil. Z výpovědi svědkyně [jméno FO] vyplynulo, že na předmětném koni jezdila již před škodnou událostí, že pro něj zřejmě nebyla dostatečnou autoritou, neboť jí neposlouchal, dělal si, co chtěl, ona na něj neměla dost síly. Z toho důvodu jízdy na něm po nějaké době ukončila. Přesto jej v osudný den vyvedla na projížďku, protože, jak sama vypověděla, bylo jí koně líto, a učinila tak i při vědomí, že v minulosti měla problém jej ovládat. Mohla proto předpokládat, že by mohlo v dojít k nepředvídané situaci dané povahou koně. Při projížďce pak kůň vybočil, zřejmě po úleku, z cesty, špatně došlápl a zranil se. Svědkyně tomu nebyla schopna zabránit, protože se dostatečně nevěnovala jízdě, koně neměla zcela pod kontrolou, měla volnější otěž a tím pádem nemohla rychle zareagovat. Jak již před soudem I. stupně vypověděl svědek [jméno FO], nesoustředění se na otěže lze považovat za chybu jezdce, otěž je ta brzda, ten volant. Svědkyně [jméno FO] vypovídala (pod sankcí křivé výpovědi) konzistentně, mezi jejími výpověďmi odvolací soud neshledal rozpor. Důvody, pro něž soud I. stupně svědkyni neuvěřil (srovnej odst. 34 odůvodnění napadeného rozsudku), jsou jen nepodloženou spekulací.

24. Podle odvolacího soudu lze uzavřít, že v řízení bylo prokázáno, že svědkyně [jméno FO] porušila obecnou preventivní právní povinnost vyplývající z § 2900 o.z. Tím, že se dopustila chyby v obsluze koně, zavinila, že došlo k jeho zranění a posléze utracení. Mezi popsaným jednáním dcery žalobce a vznikem škody (zraněním koně) lze podle soudu spatřovat příčinou souvislost. Nastaly proto podmínky pro vznik povinnosti žalované jako pojistitele poskytnout pojistné plnění ve smyslu shora citovaných ustanovení VPP, které jsou nedílnou součásti pojistné smlouvy.

25. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně podle 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že žalobě vyhověl.

26. Výrok o nákladech řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 ods.t 1, 2 o.s.ř., když úspěšnému žalobci vznikly náklady zaplacením soudních poplatků a v důsledku právního zastoupení. Odměna advokáta je vypočtena podle § 8 odst. 1, § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (AT), a to vždy v přepočtu EUR na Kč podle kurzu ČNB platného ke dni poskytnutí právní služby. Advokátovi žalobce náleží odměna za úkony právní služby a náhrada hotových výdajů:

před soudem I. stupně:

- 13 180 Kč za převzetí a příprava zastoupení z tarifní hodnoty 1 215 900 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a/ AT)

- 13 180 Kč za sepis žaloby (§ 11 odst. 1 písm. d d/ AT)

- 12 900 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty1 147 950 Kč (§ 11 odst. 1 písm. g/ AT)

- 12 860 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 5. 2. 2018 z tarifní hodnoty 1 134 000 Kč (§ 11 odst. 1 písm. d/ AT)

- 12 900 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 143 900 Kč

- 12 900 Kč písemný závěrečný návrh ze dne 20. 4. 2018 z tarifní hodnoty 1 140 300 Kč

6x režijní paušál po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT), náhrada za promeškaný čas (2x cesta [místo]-[místo] a zpět) 26 půlhodin po 100 Kč, tj. 2 600 Kč, 2x náhrada cestovních výdajů [místo] –[místo] a zpět celkem 1 213 Kč.

Za řízení před odvolacím soudem:

- 12 980 Kč za sepis odvolání z tarifní hodnoty 1 160 550 Kč (§ 11 odst. 1 písm. k/ AT)

- 12 940 Kč za účast na jednání odvolacího soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 150 425 Kč

2x režijní paušál 300 Kč, náhrada za promeškaný čas 13 půl hodin po 100 Kč a náhrada cestovních výdajů 708 Kč.

Za řízení před soudem I. stupně po vrácení věci odvolacím soudem:

- 12 940 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 158 300 Kč

- 12 900 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 148 850 Kč

- 13 100 Kč za návrh na změnu účastníků ze dne 14.7.2020 z tarifní hodnoty 1 198 575 Kč

- 12 980 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 164 825 Kč

- 13 020 Kč písemné podání ve věci samé ze dne 12.3.2021 z tarifní hodnoty 1 176 750 Kč

5x režijní paušál 300 Kč, 3x náhrada za promeškaný čas 39 a půl hodiny po 100 Kč, celkem 3 950 Kč a 3x náhrada cestovních výdajů celkem 2 179 Kč.

Za řízení před odvolacím soudem:

- 12 900 Kč za sepis odvolání z tarifní hodnoty 1 147 275 Kč

- 12 940 Kč za vyjádření k odvolání žalované z tarifní hodnoty 1 154 025 Kč

- 12 900 Kč za účast na jednání odvolacího soudu z tarifní hodnoty 1 148 400 Kč

- 6 470 Kč za účast na vyhlášení rozsudku z tarifní hodnoty 1 155 825 Kč (§ 11 odst. 2 písm. f/ AT)

4 režijní paušály 300 Kč.

Za řízení dovolací

- 12 740 Kč za vyjádření k dovolání z tarifní hodnoty 1 101 150 Kč

režijní paušál 300 Kč

Za další řízení před soudem I. stupně:

- 12 700 Kč za podání ve věci samé ze dne 4. 8. 2023 z tarifní hodnoty 1 092 600 Kč

- 12 660 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 085 850 Kč

- 12 740 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 102 500 Kč

- 12 740 Kč za účast na jednání soudu [datum] z tarifní hodnoty 1 109 250 Kč

- 12 780 Kč za sepis závěrečného návrhu na výzvu soudu z tarifní hodnoty 1 117 350 Kč

- 6 430 Kč za účast na vyhlášení rozsudku [datum] z tarifní hodnoty 1 137 150 Kč

6 režijních paušálů 300 Kč

Za toto odvolací řízení:

- 12 780 Kč za sepis odvolání z tarifní hodnoty 1 113 300 Kč

- 12 860 Kč za účast na jednání odvolacího soudu z tarifní hodnoty 1 138 500 Kč

- 6 430 Kč za účast na vyhlášení rozsudku [datum] z tarifní hodnoty 1 138 050 Kč

3 režijní paušály 300 Kč

S připočtením 21 % DPH a zaplacených soudních poplatků za žalobu (60 852 Kč) a odvolání (58 174 Kč) činí náklady řízení před soudy obou stupňů celkem částku 541 195 Kč.

27. Výrok o povinnosti žalované zaplatit náklady (po odečtu zálohy 2 000 Kč), které vznikly státu zaplacením svědečného a znalečného (11 233 Kč) má oporu v § 148 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a 2 o.s.ř.