pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů [anonymizováno] (výrok II.) a dále, že žalobce je povinen nahradit náklady státu ve výši [částka], a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce původně domáhal na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody na [anonymizováno], způsobené nesprávným úředním postupem soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. [příjmení] [příjmení] v [anonymizováno] vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. [spisová značka]. Tvrdil, že dne [datum] během rytířského turnaje v okolí hradu [anonymizováno] v [země] utrpěl zranění. V souvislosti s tím, byli trestně stíháni [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byli jmenovaní uznáni vinnými a odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody a žalobce byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních. Pochybení soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 JUDr. [příjmení] [příjmení] v [anonymizováno] vedeném pod sp. zn. [spisová značka] spatřuje žalobce v tom, že jej a ani jeho matku paní [jméno] [příjmení], v pozici jeho opatrovníka, nepředvolala k zahájení hlavního líčení, čímž mu znemožnila řádně uplatnit nárok na náhradu způsobené újmy, a nedotázala se jej ani v průběhu hlavního líčení, zda navrhuje, aby obžalovaným byla uložena povinnost k náhradě újmy. Žalobce má za to, že nesprávným úředním postupem jmenované soudkyně mu vznikla škoda, neboť nemohl své nároky náhradu újmy z titulu bolestného a ztížení společenského uplatnění řádně uplatnit v [anonymizována dvě slova], přičemž vzhledem k délce [anonymizována dvě slova] došlo k uplynutí promlčecí doby, a tudíž nelze nároky vůči odsouzeným uplatnit v civilním [anonymizováno]. Žalovaná částka se pak sestává z náhrady za bolestné ve výši [částka] a z náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta s tím, že pro absenci odpovědnostního titulu nejsou splněny zákonné předpoklady pro odpovědnost státu za tvrzenou škodu.

4. Žalobce podáním z [datum] vzal žalobu částečně zpět co do části nároku na náhradu bolestného ve výši [částka] s příslušenstvím a soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [anonymizováno] rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil. Předmětem [anonymizováno] tak nadále zůstal nárok žalobce na náhradu škody ve výši [částka] s příslušenstvím.

5. Soud prvního stupně měl na základě nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalobce uplatnil u žalované svůj nárok k předběžnému projednání dne [datum]. Po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že žalobce utrpěl dne [datum] zranění, spočívající v tříštivé zlomenině lebeční kosti se zakrytím úlomků, v zlomenině přední a zadní stěny levé dutiny čelní, v zlomenině stropu levé očnice, v pohmoždění levého čelního laloku, v krevních podlitinách očních víček a jejich otoku, v krvácivém ložisku v levém očním laloku ve výši rohu postranní komory, kdy se jednalo o vážné poranění mozku, při kterém byl ohrožen jeho život. Ke zranění mělo dojít v důsledku jednání [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli obžalováni z [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku Trestní [anonymizováno] bylo vedeno u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. [spisová značka]. V rámci přípravného [anonymizováno] byla žalobci s ohledem na jeho nepříznivý [anonymizována dvě slova] ustanovena usnesením soudu ze dne [datum] jeho matka [jméno] [příjmení] jako opatrovnice pro výkon jeho práv. Matka žalobce byla dne [datum] poučena o procesních právech poškozeného, a to včetně práva připojit se s nárokem na náhradu škody v rámci [anonymizována dvě slova], a rovněž o skutečnosti, že toto je třeba učinit nejpozději do zahájení dokazování v rámci hlavního líčení. Žalobce ani jemu ustanovená opatrovnice se však s nárokem na náhradu škody v rámci [anonymizována dvě slova] nepřipojili. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byli obžalováni uznáni vinnými a žalobce byl odkázán se svým nárokem na náhradu škody na [anonymizováno] občanskoprávní. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byla zamítnuta odvolání obžalovaných. Usnesením [datum] Nejvyšší soud zamítl dovolání obžalovaných a dne [datum] byla zamítnuta ústavní stížnost jednoho z obžalovaných. Žalobce ani jeho matka v průběhu [anonymizována dvě slova] nepodali odvolání do výroku, kterým byl v rozhodnutí soudu prvního stupně žalobce ve smyslu § 229 odst. 1 trestního řádu odkázán se svým nárokem na náhradu škody na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních.

6. Zjištěný skutkový [anonymizováno] hodnotil soud prvního stupně po právní stránce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Předně se zabýval zákonným předpoklady vzniku odpovědnosti státu za škodu, tj. zda tvrzená újma vznikla v příčinné souvislosti s nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Poukázal na to, že v daném případě se vytýkané procesní pochybení soudkyně v průběhu [anonymizována dvě slova] projevilo ve výroku konečného rozhodnutí, kterým byl žalobce se svým nárokem na náhradu škody odkázán na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních. Z uvedeného důvodu pak s poukazem na ustálenou judikaturu dovodil, že v daném případě nemůže být odpovědnostním titulem nesprávný úřední postup a v úvahu přichází pouze odpovědnost státu z titulu nezákonného rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že však v předmětném [anonymizována dvě slova] nedošlo ke zrušení pravomocného rozsudku pro nezákonnost, není dán ani odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Již z uvedeného důvodu nejsou dle soudu prvního stupně splněny předpoklady vzniku odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou škodu. Nadto soud prvního stupně dovodil, že v daném případě absentuje také příčinná souvislost mezi popsaným procesním postupem soudkyně v [anonymizována dvě slova] a vznikem škody. V tomto ohledu je dle soudu prvního stupně nutno vzít v úvahu, že ustanovená opatrovnice žalobce byla o možnosti uplatnit nárok na náhradu škody v [anonymizována dvě slova] poučena policejními orgány v přípravném [anonymizováno] dne [datum], a tudíž nárok na náhradu újmy v [anonymizována dvě slova] uplatnit mohla bez ohledu na postup soudkyně. Současně soud prvního stupně poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že nárok na náhradu škody lze vůči státu úspěšně uplatnit pouze, pokud poškozený nemůže dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Žalobce přitom měl možnost uplatnit nárok na náhradu újmy na [anonymizováno] vůči odsouzeným v civilním [anonymizováno], když nejpozději dnem [datum], kdy nabyl právní moci odsuzující rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum], získal definitivní povědomost, kdo za jemu způsobenou újmu odpovídá. Žalobce však svůj nárok v civilním [anonymizováno] neuplatnil a tato skutečnost tak, dle soudu prvního stupně přerušuje příčinnou souvislost mezi případným pochybením soudu v [anonymizována dvě slova] a vznikem tvrzené újmy. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, aniž pro nadbytečnost prováděl dokazování k výši újmy žalobce. Při rozhodování o nákladech [anonymizováno] účastníků soud prvního stupně aplikoval § 150 o.s.ř. a v [anonymizováno] úspěšné žalované právo na náhradu nákladů [anonymizováno] vůči žalobci nepřiznal. Zohlednil přitom, že žalobce je v invalidním důchodu a v důsledku [anonymizována dvě slova] odsouzených osob má trvalé následky na [anonymizováno], výše vzniklých nákladů jsou přitom pro žalovanou bagatelní částkou. O náhradě nákladů [anonymizováno] státu soud prvního stupně rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. a procesně neúspěšnému žalobci uložil povinnost k náhradě nákladů [anonymizováno] státu vynaložených na úhradě svědečného [částka], přiznaného svědkyni [jméno] [příjmení].

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na to, že za nesprávný úřední postup je třeba mít všechna deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona č. 82/1998 Sb., která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí. Současně zdůraznil, že on ani jeho opatrovník nebyli výslovně ani policií výslovně dotázáni, zda se připojují k [anonymizována dvě slova] s nárokem na náhradu škody. Vyjádřil názor, že nelze uzavřít, že deliktní jednání soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 a orgánů činných v [anonymizována dvě slova] se v celém rozsahu promítlo do obsahu rozhodnutí. Nesouhlasil s názorem soudu prvního stupně, že podmínka zrušení či změny pravomocného rozhodnutí pro nezákonnost je natolik zásadní, že nemůže být nahrazena tím, že účastníku není přičítáno k tíži nepodání řádného opravného prostředku. Poukázal na to, že odvolací právo ve smyslu § 246 odst. 1 písm. d) zákona č. 141/161 Sb., trestní řád (dále jen „tr. řád“) má pouze ten poškozený, který uplatnil v [anonymizována dvě slova] nárok na náhradu škody řádně a včas (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 1 tr. řádu). Nejsou-li tyto zákonné podmínky splněny, odvolací soud odvolání takového poškozeného zamítne podle § 253 odst. 1 tr. řádu jako podané osobou neoprávněnou. Vzhledem k tomu, že jako poškozený nepodal odvolání proti prvnímu odsuzujícímu rozsudku, nemohl mu soud prvního stupně v dalších rozhodnutích přiznat nárok na náhradu újmy ve větším rozsahu, než učinil prvním odsuzujícím rozsudkem. Současně vyjádřil názor, že pokud by podal odvolání proti kterémukoliv z rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 10, muselo by být jeho odvolání s ohledem na zásadu zákazu reformace in peius zamítnuto. Vyjádřil přesvědčení, že z uvedených důvodů a s ohledem na jeho tehdejší [anonymizována dvě slova] dopadá na jeho případ § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kdy není nutné, aby poškozený podal opravný prostředek. Na základě uvedeného pak dovodil, že v daném případě jsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu dle § 8 zákona č. 82/1998 Sb. Současně vyjádřil nesouhlas se závěry soudu prvního stupně o tom, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi škodním jednáním a vznikem újmy. Za nesprávný označil závěr soudu prvního stupně, že k promlčení jeho nároku došlo až [datum] v návaznosti na právní moc odsuzujícího rozsudku [datum]. Poukázal na to, že v případě bolestného se vědomost o škodě, od níž se odvíjí počátek běhu promlčecí doby, spojuje s ukončením léčebného procesu, přičemž tento v jeho případě nastal propuštěním do domácího ošetřování dne [datum]. V případě ztížení společenského uplatnění se vědomost o škodě odvíjí od ustálení [anonymizována dvě slova], což v jeho případě nastalo nejpozději dne [datum]. Pokud jde o vědomost poškozeného o osobě škůdce, pak o osobě povinné k náhradě škody se dozvěděl nejpozději podáním obžaloby dne [datum]. Vyjádřil rovněž názor, že v daném případě nedošlo ve smyslu § 112 zákona č. 40/1964 Sb., trestní zákon (dále jen „tr. zák.“) ke stavení promlčecí lhůty, neboť nárok na náhradu škody nebyl v [anonymizována dvě slova] řádně uplatněn. S ohledem na uvedené došlo dle žalobce k promlčení jeho nároků na bolestné a ztížení společenského uplatnění vůči obžalovaným v [anonymizována dvě slova] nejpozději [datum], tedy dříve, než došlo ke konečnému odsouzení obžalovaných.

8. Žalovaná ve vyjádření k podanému odvolání označila napadený rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Zdůraznila, že v daném případě není dána ani základní podmínka odpovědnosti státu za škodu, a to sice existence odpovědnostního titulu. Vyjádřila názor, že přichází v úvahu pouze odpovědnost z nezákonného rozhodnutí, neboť namítaný nesprávný úřední postup soudkyně se projevil v obsahu rozhodnutí, konkrétně ve výroku konečného rozhodnutí, kterým byl žalobce odkázán se svým nárokem na civilní [anonymizováno]. Současně poukázala na to, že v daném případě neexistuje nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., tj. rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost změněno nebo zrušeno. Nadto dle žalované není dána ani příčinná souvislost mezi tvrzeným nesprávným úředním postupem a tvrzenou škodou. Poukázala na to, že žalobce ani jeho opatrovnice neuplatnili nárok na náhradu škody, přestože opatrovnice žalobce o možnosti uplatnění nároku byla poučena již dne [datum], po celou dobu [anonymizována dvě slova] byli zcela pasivní po procesní i faktické stránce. Zdůraznila, že žalobce měl možnost uplatnit svůj nárok na náhradu škody vůči odsouzeným v civilním [anonymizováno], a to nejen v průběhu [anonymizována dvě slova], ale i po jeho skončení dne [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum] a kdy se žalobce dozvěděl, kdo odpovídá za jemu způsobenou škodu. Žalobce však žalobu proti pachatelům [anonymizována dvě slova] nepodal, přičemž tato skutečnost je s ohledem na zásadu, že stát je posledním dlužníkem, dalším důvodem vylučujícím existenci příčinné souvislosti. Závěrem žalovaná upozornila, že ačkoliv chápe obrovský zásah celé věci do života žalobce, nemůže hojit škody způsobené tím, že žalobce nedbal svých práv. Současně vyjádřila názor, že žalobce i jeho opatrovnice nepostupovali v souladu se zásadou, že práva náleží bdělým. Z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů [anonymizováno].

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového [anonymizováno] věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v posuzované věci nebyly splněny zákonem stanovené podmínky odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci.

11. Stát odpovídá za škodu způsobenou výkonem veřejné moci za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., který rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti, a to odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutí a odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

12. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. je rozhodnutí, jež bylo vydáno v občanském soudním [anonymizováno], ve správním [anonymizováno], v [anonymizováno] podle soudního řádu správního nebo [anonymizována dvě slova], jímž v konkrétní věci státní orgán aplikuje obecné pravidlo právní normy na jím posuzovaný případ, a rozhoduje tak o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů. Nezbytnou podmínkou odpovědnosti státu je, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné rozhodnutí bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Protože odpovědnost státu za nezákonné rozhodnutí je odpovědností objektivní, není dle soudní judikatury rozhodné, zda nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno z důvodů procesních vad, pro vady skutkových zjištění nebo pro nesprávné právní posouzení. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

13. Nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je pak porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho [anonymizováno], a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci [anonymizováno] rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Současně z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. zakládají jen takové vadné postupy, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Jsou-li pochybení správního orgánu spatřována v nesprávném úředním postupu v rámci rozhodovací [anonymizováno], lze za nesprávný úřední postup považovat pouze ty úkony, jež samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v něm neodrazí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. V posuzované věci žalobce podanou žalobou uplatňuje vůči žalované nárok na náhrady škody na [anonymizováno] z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Tvrdí, že mu vznikla škoda v podobě nedobytnosti (ztráty) pohledávky z titulu nároku na náhradu škody na [anonymizováno] za jeho dlužníky [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří byli rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] uznáni vinnými ze spáchání [anonymizována tři slova] na [anonymizováno] z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Žalobce má za to, že za takto vzniklou škodu odpovídá stát, neboť v důsledku nesprávného úředního postupu soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 10 v [anonymizováno] sp. zn. [spisová značka] nemohl v [anonymizována dvě slova] řádně uplatnit vůči obžalovaným své nároky na náhradu bolestného a ztížení společenského uplatnění, rozhodnutím soudu v [anonymizována dvě slova] byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních, nicméně po skončení [anonymizována dvě slova] mu k uplatnění jeho nároků v občanskoprávním [anonymizováno] uplynula promlčecí lhůta.

15. Soud prvního stupně správně dospěl k závěru, že v daném případě nepřichází do úvahy odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, neboť tato forma objektivní odpovědnosti státu se spojuje s nesprávným úředním postupem spočívajícím v porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho [anonymizováno], a to i při úkonech prováděných v rámci [anonymizováno] rozhodovací, které se však bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí. V posuzované věci se nicméně vytýkané vady postupu soudkyně v [anonymizována dvě slova] týkaly jejího postupu směřujícího k vydání rozhodnutí a projevily se v obsahu vydaného rozhodnutí, konkrétně ve výroku odsuzujícího rozsudku, kterým byl žalobce v [anonymizována dvě slova] v pozici poškozeného, odkázán s nárokem na náhradu škody na [anonymizováno] ve věcech občanskoprávních. Za tohoto [anonymizováno] věci mohou být nesprávnosti či vady postupu soudu zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Podmínka nezákonnosti rozhodnutí je přitom ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. splněna pouze tehdy, bylo-li pravomocné rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Z provedeného dokazování nicméně jednoznačně vyplynulo, že konečná rozhodnutí v [anonymizována dvě slova], tj. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] pro svou nezákonnost zrušena nebyla. Nelze tedy uvedená rozhodnutí z hlediska § 8 zákona č. 82/1998 Sb. považovat za nezákonná rozhodnutí, a tudíž chybí odpovědnostní titul jako základní podmínka zakládající odpovědnost státu za žalobcem tvrzenou škodu.

16. Odvolací soud má ve shodě se soudem prvního stupně za to, že již s ohledem na absenci odpovědnostního titulu nelze žalobě vyhovět, přičemž ve světle tohoto závěru je nadbytečné zabývat se splněním dalších podmínek pro vznik odpovědnosti státu za tvrzenou újmu. Lze nicméně nad rámec uvedeného přisvědčit správnosti závěru soudu prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi namítaným pochybením soudkyně v [anonymizována dvě slova] a tvrzenou nedobytností pohledávky za dlužníky žalobce z důvodu promlčení. Z ustálené judikatury plyne, že nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. Vznikla-li poškozenému újma odpovídající pohledávce, kterou má vůči svému dlužníku, odpovědnost státu nastupuje subsidiárně (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

17. Z provedeného dokazování v dané věci, konkrétně z obsahu usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], pak plyne, že odvolací soud v předmětném [anonymizována dvě slova] nemohl pochybení v postupu soudu prvního stupně ve vztahu k žalobci v pozici poškozeného napravit, když proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání pouze obžalovaní a žalobce nikoliv. Nadto soud v [anonymizována dvě slova] zjevně vycházel z toho, že žalobce nárok na náhradu škody uplatnil, když o něm rozhodl podle § 229 tr. řádu, tj. odkázal jej s nárokem na náhradu škody na [anonymizováno] občanskoprávní (srovnej usnesení Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Současně je nutno vzít v úvahu, že pokud není nárok poškozeného na náhradu škody v [anonymizována dvě slova] řádně a včas uplatněn (§ 43 odst. 3, § 206 odst. 2 tr. řádu), nezbavuje tato skutečnost poškozeného možnosti uplatnit nárok v [anonymizováno] občanskoprávním. Žalobce však svůj nárok na náhradu újmy na [anonymizováno] vůči svým dlužníkům v občanskoprávním [anonymizováno] vůbec neuplatnil. Pokud tedy došlo k promlčení žalobcova nároku na náhradu újmy na [anonymizováno] vůči jeho dlužníkům, i při zohlednění případného stavení promlčecí lhůty po dobu [anonymizována dvě slova], v němž bylo o nároku žalobce rozhodováno, a pohledávka žalobce se proto stala nevymahatelnou, nestalo se tak zjevně v příčinné souvislosti s vytýkanými pochybeními soudu v průběhu [anonymizována dvě slova], nýbrž v důsledku jednání samotného žalobce.

18. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Správně rozhodl soud prvního stupně také o náhradě nákladů [anonymizováno] státu, když podle výsledku [anonymizováno] v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. v [anonymizováno] neúspěšnému žalobci uložil povinnost nahradit státu náklady v podobě svědečného, které v [anonymizováno] platil.

19. Odvolací soud nicméně neshledává správným rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů [anonymizováno] mezi účastníky. Soud prvního stupně v tomto ohledu dospěl k závěru, že jsou dány důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě podle § 150 o.s.ř. výjimečně v [anonymizováno] úspěšné žalované náhradu nákladů [anonymizováno] nepřiznat. Důvody zvláštního zřetele hodné pak spatřoval v majetkových poměrech účastníků a v dalších zjištěných okolnostech případu, aniž tyto v potřebné míře blíže specifikoval. Žalobce sám v tomto směru nic netvrdil, a to ani k výzvě odvolacího soudu při ústním jednání. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že v daném případě nebyly zjištěny žádné konkrétní okolnosti, které lze považovat za důvody zvláštního zřetele hodné, pro které je namístě při rozhodování o nákladech [anonymizováno] účastníků aplikovat § 150 o.s.ř. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. je tedy žalobce, který byl v [anonymizováno] procesně neúspěšný, povinen nahradit žalované náklady [anonymizováno]. V [anonymizováno] před soudem prvního stupně přitom žalované vznikly náklady v podobě paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za 5 úkonů (vyjádření k žalobě, příprava na jednání a účast na jednání [datum] a [datum]) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

20. Na základě uvedeného odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samo I. a a ve výroku o nákladech [anonymizováno] státu podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ve výroku o nákladech [anonymizováno] účastníků [příjmení] pak podle § 220 odst. 1 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka].

21. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v odvolacím [anonymizováno] neúspěšný žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího [anonymizováno] ve výši [částka] spočívající v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za dva úkony (vyjádření k odvolání žalobce, účast při ústním jednání [datum]) po [částka].