pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši [částka], jako náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení, se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, a žalobu zamítl co do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), rozhodl, že co do částky [částka] se řízení zastavuje (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení žalované částky [částka] s příslušenstvím z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení ve věci služebního poměru žalobce, vedeného podle [ustanovení pr. předpisu], o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, před ředitelem [anonymizována čtyři slova] [země] a před náměstkem [anonymizováno] presidenta, respektive navazujícího soudního správního řízení.

3. Žalovaná nečinila sporným, že v posuzovaném případě došlo k nesprávnému úředními postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, přičemž za odpovídající odškodnění považovala peněžité zadostiučinění ve výši [částka], které žalobci po zahájení řízení v této věci poskytla. Požadavek žalobce na poskytnutí peněžitého zadostiučinění nad rámec této částky považovala za nedůvodný a navrhovala, aby co do rozdílu mezi žalovanou částkou [částka] a poskytnutým zadostiučiněním [částka] byla žaloba zamítnuta.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že dne [datum] byl žalobce vyrozuměn o zahájení řízení ve věcech kázeňských pro podezření ze spáchání kázeňského přestupku podle [ustanovení pr. předpisu], o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ [ustanovení pr. předpisu]“). Rozhodnutím ředitele [anonymizována čtyři slova] ve věcech kázeňských ze dne [datum], [číslo] byl žalobce podle [ustanovení pr. předpisu] uznán vinným ze spáchání kázeňského přestupku tím, že dne [datum] v době od 8:00 do 13:00 hodin v rozporu s instruktáží [číslo] na daný den opustil jako velitel hlídky č. S [anonymizováno] druhého člena hlídky a tuto skutečnost nenahlásil žádnému odpovědnému příslušníkovi, čímž porušil [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu], za což mu byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti inspektor podle [ustanovení pr. předpisu] K odvolání žalobce ze dne [datum] první náměstek [anonymizována dvě slova] rozhodnutím ve věcech kázeňských ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] změnil výrok o vině v rozhodnutí služebního orgánu I. stupně co do popisu skutku, kterého se měl žalobce dopustit, a výrok o kázeňském trestu ponechal bez změny. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Kázeňského přestupku se měl žalobce podle výše uvedeného rozhodnutí prvního náměstka [anonymizována dvě slova] dopustit tím, že dne [datum] v době od 8:00 do 13:00 hodin svévolně opustil jako velitel hlídky S [anonymizováno] služební obvod v prostoru mezinárodního letiště [obec] – [část obce], ve kterém měl dle instruktáže vykonávat službu a připojil se k hlídce S [rok], přestože ke změnám ve složení hlídek S [anonymizováno] a S [rok] výslovně nedal souhlas dozorčí [anonymizováno] ani nikdo z odpovědných vedoucích příslušníků. Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí prvního náměstka [anonymizována dvě slova] ve věcech služebního poměru [číslo jednací], kterým byly opraveny chyby v psaní v prvním rozhodnutí o odvolání. Právnímu zástupci žalobce bylo toto rozhodnutí doručeno dne [datum]. Proti rozhodnutí prvního náměstka [anonymizována dvě slova] podal žalobce dne [datum] správní žalobu k Městskému soudu v Praze. Jednání před soudem bylo nařízeno na [datum] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] rozhodnutí prvního náměstka [anonymizována dvě slova] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] zrušil a věc vrátil odvolacímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Dne [datum] podal odvolací služební orgán kasační stížnost, kterou doplnil dne [datum], a zároveň požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] byla kasační stížnost zamítnuta pro nedůvodnost. Dne [datum] byl odvolacímu služebnímu orgánu doručen rozsudek Nejvyššího správního soudu a dne [datum] spis. Rozhodnutím prvního náměstka [anonymizována dvě slova] ve věcech kázeňských ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], bylo rozhodnutí ředitele [anonymizována čtyři slova] ve věcech kázeňských ze dne [datum], [číslo] zrušeno a řízení ve věcech služebního poměru bylo zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Dne [datum] žalobce podal u Ministerstvo vnitra žádost o náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou uvedeného řízení a požadoval finanční zadostiučinění ve výši [částka].

5. Po právní stránce soud prvního stupně věc posuzoval dle [ustanovení pr. předpisu], o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen zákon č. „82/1998 Sb.“). S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Ústavního soudu dospěl k závěru, že předmětné správní řízení spadá pod ochranu čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a tudíž lze na danou věc aplikovat závěry vyplývající ze sjednocujícího stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [stanovisko NS] (dále také jen„ stanovisko sp. zn. [stanovisko NS]“) a pro účely posuzování přiměřenosti délky řízení lze hledět na řízení vedené před správními orgány a následně před soudy jako na řízení jediné. Soud prvního stupně vyšel z toho, že celková doba posuzovaného řízení činila 6 let a necelých 8 měsíců, když řízení bylo zahájeno [datum] a skončilo [datum], tj. dnem právní moci rozhodnutí prvního náměstka [anonymizována dvě slova] ve věcech kázeňských ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], kterým bylo rozhodnutí ředitele [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] ve věcech kázeňských ze dne [datum], [číslo] zrušeno a řízení ve věcech služebního poměru bylo zastaveno. Vzhledem k tomu, že v řízení došlo k neodůvodněným průtahům, např. v trvání 3 let a necelých 8 měsíců v řízení o správní žalobě žalobce před Městským soudem v Praze, respektive v trvání 1 roku a 5 měsíců v řízení před Nejvyšším správním soudem, dospěl k závěru, že jeho celková délka byla nepřiměřená a bylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. S ohledem na skutečnost, že délka řízení byla mnohonásobně delší, než by bylo možno s ohledem na okolnosti případu očekávat, dospěl k závěru, že v daném případě je namístě žalobci poskytnout zadostiučinění v penězích. Při stanovení jeho výše vyšel ze základní částky [částka] za první dva roky řízení a poté za každý další rok řízení, respektive [částka] za měsíc řízení, kterou navýšil o 10% a zohlednil tak, že žalobce přišel o možnost výkonu [anonymizováno], která pro něj byla zdrojem obživy, a že nemohl realizovat kariérní potup spojený se zvýšením služebního příjmu. Dospěl tak k výsledné výši odškodnění žalobce za celkovou délku řízení (6 let a 8 měsíců) ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobci poskytla zadostiučinění ve výši [částka], shledal opodstatněným žalobou uplatněný nárok co do částky [částka] s příslušenstvím, odpovídající rozdílu mezi stanovenou částkou zadostiučinění a již poskytnutým zadostiučiněním. Ve zbytku žalobní nárok, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím jako nedůvodný zamítl. Protože žalobce vzal žalobu zpět co do žalovanou poskytnutého plnění [částka], soud prvního stupně v souladu s [ustanovení pr. předpisu]“) řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil. O náhradě nákladů řízení pak rozhodl s poukazem na § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení, když výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu.

6. Žalobce podal odvolání do části výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, v níž byl zamítnut jeho žalobou uplatněný nárok na zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši [částka] s příslušenstvím. Poukazoval na význam, které pro něj mělo posuzované řízení, a namítal, že soud měl tento význam zohlednit při stanovení výše peněžitého zadostiučinění navýšením základní částky odškodnění na částku [částka] za jeden rok řízení. Za relativizující a doslova za nemístné pak považoval vyjádření soudu prvního stupně o tom, že v době, kdy nemohl být příslušníkem [stát. instituce], nouzí netrpěl. Zdůraznil, že téměř sedm let nevěděl, zda se k výkonu svého povolání bude moci vrátit, on i jeho rodina žili v nejistotě, jak spor dopadne, zda mu bude doplacen služební příjem a zda bude moci dále pracovat u [stát. instituce]. Poukázal na to, že v návaznosti na výsledek řízení mu byla zaplacena částka ve výši bezmála [anonymizována dvě slova] Kč, jako doplatek služebního příjmu za dobu nezákonného propuštění. Odkázal na závěry judikatury Nejvyššího soudu, z níž plyne, že při posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného je třeba přihlédnout ke všemu, co je pro poškozeného„ v sázce“. Uvedl, že posuzované řízení pro něj mělo význam zcela zásadní, neboť v sázce pro něj byl nejen návrat do služebního poměru, ale také doplacení vysokých finančních náhrad. Přiznané zadostiučinění proto žalobce považuje za nepřiměřené nízké. Z uvedených důvodů tedy navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že žalobě co do požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím vyhoví.

7. Žalovaná navrhovala, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. v odvoláním dotčeném rozsahu napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání je částečně důvodné.

9. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil v zásadě správně i po právní stránce, byť odvolací soud zcela nesdílí jeho závěry vztahující se k výši přiznaného peněžitého zadostiučinění.

10. Žalobce se v dané věci domáhá odškodnění nemajetkové újmy, která mu vznikla nepřiměřenou délkou správního řízení a navazujícího soudního správního řízení ve věci služebního poměru podle [ustanovení pr. předpisu], o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Právo na projednání věci v přiměřené době, které je obsahově shodné s právem na projednání věci bez zbytečných průtahů ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základní práv a svobod (dále také jen„ Listina“, mají i účastníci správních řízení, na něž dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále také jen„ Úmluva“), nebo jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda, a to bez ohledu na to, zda na dané správní řízení navazoval soudní přezkum (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V projednávané věci se jednalo o uložení kázeňského trestu odnětí služební hodnosti, respektive o právo pokračovat ve služebním poměru. Judikatura Nejvyššího soudu přitom dospěla k závěru, že na řízení ve věcech skončení služebního poměru podle [ustanovení pr. předpisu], o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, je aplikovatelný čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. V tomto směru je totiž třeba vzít v úvahu, že právo pokračovat ve služebním poměru je ze své podstaty občanské právo (pracovní právo), spor o toto právo je opravdový a vážný a výsledek řízení má přímý vliv na existenci tohoto právo. Současně vnitrostátní právo žalobci umožňuje podat v dané věci žalobu ke správnímu soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Na základě uvedeného lze tedy ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že posuzované správní řízení spadá pod ochranu článku 6 odst. 1 Úmluvy a článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Za tohoto stavu je pak třeba posuzovat délku řízení před správními orgány a délku navazujícího soudního správního řízení jako jeden celek s tím, že na něj dopadají závěry vyplývající ze stanoviska sp. zn. [stanovisko NS]. Lze se tedy dovolávat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě a uplatní se rovněž vyvratitelná domněnka vzniku nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení.

12. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že v projednávané věci byly splněny zákonné předpoklady odpovědnosti žalované za nemajetkovou újmu, jež byla žalobci způsobena nepřiměřenou délkou řízení ve věci jeho služebního poměru, vedeného před ředitelem [anonymizována čtyři slova] [země] a před náměstkem [anonymizováno] presidenta, respektive v navazujícím soudním správním řízení před Městským soudem v Praze a Nejvyšším správním soudem. Nelze totiž přehlédnout, že celková délka posuzovaného řízení byla podstatným způsobem negativně ovlivněna neodůvodněnými průtahy, zejména pak v řízení před Městským soudem v Praze, které bylo zatíženo obdobím nečinnosti v trvání 3 let a 8 měsíců. Uvedená okolnost je přičitatelná státu a vedla ke zjevnému prodloužení řízení, přičemž doba, po kterou byl žalobce probíhajícím řízením udržován ve stavu nejistoty ohledně jeho výsledku, se s ohledem na míru složitosti a předmět tohoto řízení jeví jako nepřijatelná. Odvolací soud má tedy ve shodě se soudem prvního stupně za to, že v posuzovaném řízení došlo k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a tedy k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu [ustanovení pr. předpisu], v jehož důsledku žalobci vznikla presumovaná nemajetková újma, za kterou mu podle § 31a zákona č. 89/1998 Sb. náleží přiměřené zadostiučinění.

13. Soud prvního stupně nepochybil ani při rozhodování o formě odškodnění nemajetkové újmy žalobce. Na podkladě konkrétních skutkových okolností posuzovaného řízení správně dospěl k závěru, že v zájmu poskytnutí přiměřené formy satisfakce za vzniklou nemajetkovou újmu je namístě žalobci přiznat zadostiučinění v peněžité formě. V tomto směru je třeba vyjít z toho, že význam předmětu posuzovaného řízení pro žalobce nelze hodnotit jako nepatrný, a tudíž se morální zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva, respektive omluvy nejeví jako dostačující.

14. Odvolací soud však již nepovažuje za zcela správný postup soudu prvního stupně při stanovení výše peněžitého zadostiučinění. Z ustálené judikatury plyne, že volba výchozí částky pro určení výše přiměřeného zadostiučinění by se měla pohybovat v rozmezí mezi [částka] až [částka] za první dva a dále za každý další rok nepřiměřeně dlouhého řízení (srovnej stanovisko sp. zn. [stanovisko NS]). [příjmení] [částka] je přitom částkou základní a úvaha o jejím případném zvýšení se odvíjí od posouzení všech okolností daného případu. Pro stanovení základní částky je podstatná zejména celková doba řízení, přičemž je-li řízení extrémně dlouhé, tj. byla-li jeho délka násobně delší, než by bylo možno vzhledem k okolnostem případu očekávat, je opodstatněné stanovit základní částku odškodnění ve výši blížící se horní hranici uvedeného intervalu. Odvolací soud má za to, že posuzované řízení nelze považovat za extrémně dlouhé, a tudíž lze pro stanovení spravedlivého odškodnění v daném případě vycházet ze základní částky peněžitého zadostiučinění v částce [částka] za rok řízení, respektive v částce poloviční za první dva roky řízení. Součinem základní částky za jeden rok řízení (modifikované za prvé dva roky řízení) a celkové doby posuzovaného řízení 6 let a 8 měsíců lze pak dospět k celkové základní částce peněžitého zadostiučinění za celou dobu řízení ve výši [částka] (5x [částka] + 8x [částka]), kterou je namístě dále odpovídajícím způsobem upravit ve smyslu zákonných kritérií dle [ustanovení pr. předpisu]

15. Odvolací soud dospěl na podkladě konkrétních okolností daného případu k závěru, že nejsou dány důvody pro snížení, respektive zvýšení základní částky odškodnění z důvodu složitosti řízení a jednání poškozeného ve smyslu zákonných hledisek dle § 31a odst. 3 písm. b), c) zákona č. 82/1998 Sb. Současně však má za to, že je namístě modifikovat základní částku peněžitého zadostiučinění s ohledem na kritérium postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu řízení pro žalobce dle [ustanovení pr. předpisu]

16. Z provedeného dokazování je zřejmé, že průtahy v postupu orgánů veřejné moci se na celkové délce řízení podílely významnou měrou, a to zvláště za situace, kdy neodůvodněný průtah v postupu v řízení před Městským soudem v Praze v trvání 3 let a 8 měsíců tvoří polovinu celkové délky posuzovaného řízení. Odvolací soud tedy považuje za přiléhavé, aby z důvodu postupu orgánů veřejné moci během řízení byla základní částka odškodnění zvýšena o 10%. Současně lze přisvědčit odvolacím námitkám žalobce akcentujícím okolnost, že posuzované řízení mělo pro něj zvýšený význam, když se přímo dotýkalo jeho služebního poměru, pracovního a profesního uplatnění a s tím souvisejícího finančního ohodnocení jako zdroje obživy. Odvolací soud má tedy v tomto ohledu za to, že je na místě z důvodu zvýšeného významu posuzovaného řízení pro žalobce zvýšit základní částku odškodnění o 20%.

17. Shora uvedeným postupem dospěl odvolací soud k výsledné výši peněžitého zadostiučinění v částce [částka] (základní částka peněžitého zadostiučinění [částka] + 10% + 20% = [částka]), kterou s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu považuje za přiměřenou a spravedlivou formu odškodnění nemajetkové újmy žalobce, účinně kompenzující stav nejistoty, ve které byl nepřiměřeně dlouhým řízením udržován. Vzhledem k tomu, že žalovaná žalobci již poskytla peněžité zadostiučinění v částce [částka] a soud prvního stupně žalobci přiznal nad rámec již poskytnutého zadostiučinění částku [částka] s příslušenstvím z této částky a z částky [částka], přistoupil odvolací soud ke změně části zamítavého výroku o věci samé rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, která odpovídá rozdílu přiměřeného zadostiučinění [částka] a žalobci poskytnuté, respektive přiznané částky v celkové výši 93 500 ([částka] + [částka]). O povinnosti žalované zaplatit žalobci částku [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení bylo rozhodnuto v souladu s [ustanovení pr. předpisu] ve spojení s [ustanovení pr. předpisu]

18. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku I. o zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, jinak výrok I. rozsudku soudu prvního stupně co do zamítnutí žalobního požadavku na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

19. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval v souladu s § 224 odst. 2 o.s.ř. nejen o náhradě nákladů odvolacího řízení, ale také o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně. V řízení částečně úspěšnému žalobci byla v souladu s § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o.s.ř. přiznána plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů, když co do základu uplatněného nároku byl v řízení úspěšný a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu a současně k částečnému zpětvzetí žaloby došlo pro plnění žalované po podání žaloby. Náhrada nákladů řízení žalobce před soudem prvního stupně činí [částka] a sestává se ze zaplaceného soudního poplatku [částka] a z nákladů právního zastoupení ve výši [částka] Náklady právního zastoupení jsou pak tvořeny odměnou advokáta [částka] za tři úkony právní [anonymizováno] (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis žaloby, účast při ústním jednání dne [datum]) dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), [ustanovení pr. předpisu] (dále jen„ advokátní tarif“), paušální náhradou hotových výdajů ve výši [částka] za tři úkony právní [anonymizováno] po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Náhrada nákladů vzniklých žalobci v odvolacím řízení činí [částka] a sestává se z odměny advokáta ve výši [částka] za dva úkony právní [anonymizováno] (sepis odvolání do rozsudku, účast u jednání před odvolacím soudem [datum]) po [částka] dle § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a), [ustanovení pr. předpisu], paušální náhrady hotových výdajů ve výši [částka] za dva úkony právní [anonymizováno] po [částka] dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady 21% daně z přidané hodnoty ve výši [částka] dle § 137 odst. 3 o.s.ř.