o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil řízeno ohledně částky [částka] (výrok I), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni [částka] s úrokem z prodlení 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), ohledně zbývajícího požadavku na zaplacení [částka], na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum] a na úhradu zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl (výrok III) a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok [příjmení]).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně se domáhala finančního zadostiučinění nemajetkové újmy, která jí měla vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod spisovou značkou [spisová značka] (dále jen„ posuzované řízení“). Tvrdila, že účastníkem tohoto řízení byla od [datum] do [datum] a následně od [datum] do [datum]. Původně požadovala zaplacení [částka], ale podáním ze dne [datum] vzala žalobu ohledně částky [částka] zpět, proto o v tomto rozsahu soud I. stupně s odkazem na § 96 o.s.ř. řízení částečně zastavil.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Namítla, že nárok na odškodnění za období od [datum] do [datum], který u ní žalovaná uplatnila [datum], je promlčen. Žalobkyně přestala být účastníkem řízení, když svůj nárok postoupila na syna. Když poté znovu vstoupila do řízení a to trvalo 2 roky a 7 měsíců, jedná se o dobu přiměřenou.

4. Soud I. stupně zjistil průběh posuzovaného řízení, které bylo zahájeno žalobou žalobkyně a [jméno] [příjmení] proti žalované [jméno] [příjmení] u Krajského obchodního soudu v [obec] dne [datum]. Žalobci se v něm domáhali zaplacení částky [částka]. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] vedeného Městským soudem v Brně, kterému byla věc v roce [rok] postoupena jako soudu věcně příslušnému, soud I. stupně mimo jiné zjistil, že usnesením ze dne [datum] soud k návrhu žalobkyně připustil podle § 107a o.s.ř., aby na místo žalobkyně vstoupil do řízení Mgr. [jméno] [příjmení] jako žalobce. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Ve věci samé soud rozhodl rozsudkem ze dne [datum]. Proti rozsudku se Mgr. [jméno] [příjmení] odvolal. Po podání odvolání soudu oznámil převod pohledávky zpět na JUDr. [jméno] [příjmení] a navrhl její vstup do řízení na místo sebe. O tomto návrhu rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum]. Protože žalobkyně vzala později žalobu zpět, Krajský soud v Brně usnesením ze dne [datum] zrušil rozsudek prvostupňového soudu, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Toto usnesení nabylo právní moci [datum].

5. Na zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval ustanovení §1, § 2, § 5, § 13 odst. 1, § 14, § 26, § 31a, § 32 zákona č. 82/1998 Sb. (dále jen„ OdpŠk“).

6. Při právním posouzení nároku žalobkyně na zadostiučinění z důvodu nepřiměřené délky posuzovaného řízení považoval soud I. stupně za relevantní skutečnost, že žalobkyně se posuzovaného řízení účastnila v období od podání žaloby, tj. od [datum] do [datum], kdy účast žalobkyně na řízení skončila pravomocným rozhodnutím soudu, že na její místo nastupuje [jméno] [příjmení]. Poté se žalobkyně stala opět účastníkem řízení od [datum] do [datum]. Soud I. stupně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], z jehož závěrů vyplývá, že na straně žalobkyně primárně měla být zohledňována pouze délka řízení v období od [datum] do [datum], a poté od [datum] do [datum], a to nejen co do otázky délky účasti žalobkyně v řízení, ale i co do posouzení kritérií pro závěr, zda ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu či nikoliv. Podle soudu I. stupně je nutno hledět na posuzované řízení jako na celek, neboť by jinak nebylo možné účast žalobkyně spravedlivě posoudit. To zejména proto, že v počáteční fázi posuzovaného řízení docházelo na straně soudů k zásadním průtahům, což podle soudu I. stupně mohlo přerušovanou účast na straně žalobkyně vyvolat. I za této situace se však soud I. stupně musel vypořádat s námitkou promlčení nároku na náhradu zadostiučinění za období od [anonymizována dvě slova] do [datum]. Námitku promlčení shledal důvodnou, když účast žalobkyně v tomto řízení pravomocně skončila právě [datum], přičemž od tohoto data začala plynout promlčecí doba podle § 32 odst. 3 OdpŠk. Přitom nebylo lze podle soudu I. stupně zohlednit fakt, že se žalobkyně následně stala k [datum] opět účastníkem řízení, neboť do něj vstoupila dobrovolně poté, co již újmu za předchozí účast v řízení vytrpěla a není proto důvodu tyto újmy spolu jakkoliv spojovat či sčítat. Protože však celková délka posuzovaného řízení trvala 20 let a 9 měsíců, což podle soudu I. stupně nelze jakožto přiměřenou délku řízení akceptovat, dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobkyni je nutno odškodnit za část řízení, tj. za období od [datum] do [datum], když její nárok za předchozí období je promlčen. Při určení výše odškodnění vycházel z částky [částka] za první dva roky a dále z částky [částka] za každý další rok trvání řízení. Po vyhodnocení kritérií uvedených v § 31a odst. 3 OdpŠk snížil základní částku o 10 % pro skutkovou složitost řízení a o dalších 10 % pro jeho procesní složitost. Naopak význam řízení pro žalobkyni shledal jako běžný a postup soudů v odškodňované části posuzovaného řízení jako plynulý. Z toho důvodu žalobkyni přiznal částku [částka] a úrok z prodlení z této částky od [datum], když žalobkyně nárok předběžně uplatnila [datum]. Výrok o nákladech řízení odůvodnil § 142 odst. 1 o.s.ř.

7. Proti rozsudku podala žalobkyně odvolání, kterým napadla zamítavý výrok III. Uplatnila odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. Podle ní soud I. stupně nesprávně posoudil námitku promlčení. Namítla, že promlčecí doba začala běžet až od data [datum], kdy posuzované řízení skončilo. Na její běh nemůže podle žalobkyně mít vliv to, zda došlo ke změně účastenství ve sporu. Byla-li účastníkem řízení, ve kterém soud shledal průtahy, nemá na běh promlčecí doby vliv, že v době od [datum] do [datum] účastníkem řízení nebyla. Tato skutečnost má vliv na výši finančního zadostiučinění. Poukázala také na to, že když ukončila svou účast v posuzovaném řízení ke dni [datum], nemohla předpokládat, že se vyvine judikatura Nejvyššího soudu tak, že promlčecí doba začne běžet od právní moci rozhodnutí, kterým byla její účast v řízení ukončena. Je přesvědčena, že soud měl vycházet ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. [stanovisko NS], podle které za okamžik ukončení řízení je právě okamžik nabytí právní moci posledního rozhodnutí, které bylo v daném řízení vydáno. Podle žalobkyně je evidentní, že tím posledním rozhodnutím ve věci nemůže být rozhodnutí, kterým se končila její účast v řízení, neboť i potom řízení dále pokračovalo s jejím synem. I kdyby soud dospěl k závěru o promlčení nároku, nemělo by být k této námitce přihlíženo pro rozpor s dobrými mravy. Zejména z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku II změnil tak, že žalobě vyhoví.

8. Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v mezích podaného odvolání (§ 212, § 212a o.s.ř.) se souhlasem účastníků bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a odvolání neshledal důvodným.

10. Podle § 32 odst. 3 OdpŠk nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé majetkové újmě, nejpozději však od deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik majetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávný úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

11. Otázkou počátku běhu promlčecí doby u nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení ve smyslu § 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk v případě účastníka řízení, jehož účastenství v řízení skončilo rozhodnutím o procesním nástupnictví podle § 107a o.s.ř. v důsledku postoupení vymáhané pohledávky se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Podle něj usnesením o právním nástupnictví vydaného podle § 107a o.s.ř. účastenství dosavadního žalobce končí, bylo-li rozhodováno ve vztahu k celému jím žalobou uplatněnému nároku. Ve vztahu k němu se jedná o konečné rozhodnutí a v řízení dále o jeho hmotných procesních právech již není rozhodováno. Tím končí i jeho veškerá případná nejistota spojená s konečným výsledkem řízení (o žalobním nároku) a v souvislosti s dalším trváním řízení (jeho délkou) tento již žádnou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a OdpŠk nemůže pociťovat. Na tomto základě tak dovolací soud dopěl k závěru, že i pro účely stanovení počátku běhu promlčecí doby podle § 32 odst. 3 věty druhé OdpŠk se ve vztahu k dosavadnímu účastníku řízení, jehož účast na řízení končí, považuje za rozhodující právní moc usnesení o procesním nástupnictví vydaného podle § 107a o.s.ř.

12. V posuzovaném řízení usnesení Městského soudu v Brně o procesním nástupnictví syna žalobkyně vydané podle § 107a o.s.ř. nabylo právní moci [datum]. Závěr soudu I. stupně, že tím skončila účast žalobkyně v řízení, tedy že od tohoto data začala běžet promlčecí doba podle § 32 odst. 3 OdpŠk pro uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy, je proto souladný se shora citovanou judikaturou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně uplatnila nárok u žalované až [datum], resp. žalobu k soudu podala [datum], je správný i závěr o promlčení tohoto nároku.

13. Podle soudní judikatury dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Taková situace však v projednávané věci nenastala, když to byla sama žalobkyně, která ač právně vzdělaná, zákonem stanovenou promlčecí dobu pro uplatnění svého nároku nechala marně uplynout, přičemž žalovaná marné uplynutí promlčecí doby nijak nezavinila.

14. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém výroku III a v závislém výroku o nákladech řízení IV jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když v této fázi řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.