o vyklizení bytu, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 20. června 2024, č. j. 37 C 58/2024-75,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby do patnácti dnů od právní moci rozsudku vyklidila a vyklizený předala žalobkyním byt evidenční číslo [číslo] o velikosti 2 + 1 a ploše cca 70,5 m2 nacházející se v šestém nadzemním patře budovy číslo popisné (dále jen „č. p.“) [číslo], která stojí na pozemku parcelní číslo (dále jen „p. č.“) [číslo] s tím, že to vše je zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [místo], Katastrální pracoviště [adresa], na listu vlastnictví číslo [číslo], pro obec [adresa] a katastrální území [adresa] (výrok I). Dále prvostupňový soud uložil žalované, aby zaplatila žalobkyním náhradu nákladů řízení ve výši 13 712 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich zástupce (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnily tvrzením, že žalovaná, jejíž nájem bytu skončil dne 31. 12. 2023, od té doby užívá jejich byt neoprávněně a na jejich výzvy k jeho vyklizení nereaguje.

3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně uzavřely se žalovanou dne 24. 11. 2022 nájemní smlouvu k bytu číslo [číslo] nacházejícím se v šestém nadzemním podlaží domu na adrese [adresa] (spoluvlastněném žalobkyněmi a [jméno FO]). Nájem byl sjednán na dobu určitou, a to od 1. 1. 2023 do 31. 12. 2023 s tím, že podle článku II., odst. 1 této smlouvy smluvní strany vyloučily aplikaci § 2285 zákona č. 82/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Dne 1. 8. 2023 žalobkyně informovaly žalovanou, že zmíněná nájemní smlouva nebude prodloužena a výzvami ze dne 24. 1. 2024 a 26. 2. 2024 po ní poté žádaly, aby předmětný byt vyklidila a vyklizený jim jej předala. Žalovaná tak však doposud neučinila.

4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 3 odst. 2, § 6 odst. 2, § 8, § 545 § 546 o. z. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Námitky žalované, že se s žalobkyněmi konkludentně shodly na trvání nájmu i po datu 31. 12. 2023, totiž shledal jako neopodstatněné, protože žalobkyně zcela zjevně projevily vůli nájemní vztah s žalovanou neobnovit, o čemž ji včas (1. 8. 2023) informovaly. Pakliže je zcela nepochybné, že žalobkyně nechtěly a ani nejednaly tak, jak tvrdí žalovaná, tak nebyly dány důvody pro poučení žalované podle § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) a ani pro doplnění dokazování (výpovědí třetího spoluvlastníka pozemku a listinnými důkazy o nesprávném vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu), protože takový postup by byl v rozporu s principem procesní ekonomie. Dále soud prvního stupně uvedl, že informace o tom, zda předchozí pronajímatel akceptoval obnovování nájemního vztahu konkludentně, nejsou pro danou situaci relevantní. Takto získané informace by totiž mohly posloužit pouze k objasnění právního jednání, pokud ohledně jeho výkladu existovaly nějaké pochybnosti. To se však (jak již bylo zmíněno) daného případu netýká (§ 556 o. z.). Navíc nájemní smlouva v článku II. odstavci 2 výslovně aplikace § 2285 o. z. (tj. možnost konkludentního prodloužení nájmu) výslovně vyloučila. Od samotného počátku smluvního vztahu bylo tudíž zjevné, že žalobkyně nemají zájem na konkludentním prodlužování nájemného vztahu. Na tom pak nic nemění ani tvrzení žalované, že žalobkyním nadále platí částky odpovídajících nájemnému a poplatkům za služby spojené s užíváním bytu. Skončil-li tedy žalované skončil nájem předmětného bytu (uplynutím doby, na kterou byl sjednán), byla povinna ho vyklidit. Pakliže tak ani po výzvě žalobkyň neučinila, uložil jí tuto povinnost soud prvního stupně, a to ve lhůtě patnácti dnů od právní moci rozsudku. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zopakovala své přesvědčení, že nájem k předmětnému bytu nadále trvá, protože je zajištěn nepřetržitou sérií navazujících smluv uzavřených buď v písemné podobě nebo konkludentně. Při výkladu projevu vůle je totiž nutné přihlédnout k praxi zavedené mezi stranami a k tomu, co právnímu jednání předcházelo. Na základě praxe zavedené s tehdejším jediným vlastníkem domu [jméno FO] (narozeným [datum]) žalovanou užívala byt v době od roku 2007 do roku 2009, od roku 2011 do roku 2014 a od roku 2018 do roku 2019. Dále žalovaná poukázala na to, že i po datu 31. 12. 2023 hradí veškeré smluvní platby, tj. nájemné i zálohy na služby spojené s užíváním bytu. Již z těchto důvodů měl soud prvního stupně dát za pravdu žalované. Nadto měl soud prvního stupně zohlednit podstatu sporu vedeného žalovanou proti žalobkyním u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] (o splnění povinností poskytovatele služeb podle § 8 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů). Vzhledem k tomu, že řádné vyúčtování služeb spojených s užívám bytu přímo ovlivňuje výši případných dluhů či pohledávek mezi žalovanou a žalobkyněmi, soud prvního stupně měl projednávanou věc přerušit do doby, než bude žalovanou vyvolané řízení skončené. Žalovaná soud prvního stupně vytkla i to, že neprovedl jí navrhované důkazy, čímž jí znemožnil prokázat existenci trvání nájmu. V souvislosti s tím zopakovala, že [jméno FO], narozený [datum], spoluvlastní se žalobkyněmi pozemek, na kterém se nachází dům s předmětným bytem. Navrhovaný svědek by tedy mohl osvětlit okolnosti uzavření nájemní smlouvy a také důvody, pro které se nepřipojil k žalobě na vyklizení bytu. Závěrem žalovaná uvedla, že soud prvního stupně zřejmě hodlal vynést rozsudek již při prvním jednání ve věci, přičemž toto první jednání nařídil na termín končící dříve, než měla doběhnout lhůta daná žalované pro vyjádření k žalobě. Poté soud prvního stupně stanovil termín jednání na den bezprostředně následující po dni, kdy skončila lhůta pro vyjádření žalované. Podle žalované proto soudu prvního stupně na jejím vyjádření nebo na následné reakci žalobkyň nezáleželo, čímž zasáhl do ústavně zaručených práv žalované (daných článkem 36 odst. 1, článkem 37 odst. 3 a článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Žalovaná proto navrhla, aby odvolací soud toto řízení přerušil, nebo aby napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl, popřípadě aby rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalobkyně, které se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnily, navrhly, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. K odvolacím námitkám žalované pak uvedly, že soud prvního stupně poskytl oběma stranám dostatek času a prostoru, aby svá tvrzení prokázaly. Pakliže žalovaná vyčítá rozhodujícímu soudci, že byl připraven rozhodnout věc již na prvním jednání, když měl přitom k dispozici dostatek tvrzení účastnic řízení spolu s výčtem jimi navržených důkazů, jedná se námitku lichou. Jednou ze základních zásad vedení soudního řízení je totiž zásada rychlosti a hospodárnosti řízení. Pakliže soud prvního stupně učinil vše proto, aby v co nejkratším čase a za využití co nejmenších nákladů věc rozhodl, postupoval zcela správně a v souladu se zákonem i smyslem civilního soudního řízení. Přitom se dostatečně zabýval důkazy, které byly pro rozhodnutí této věci relevantní a nepřipustil ty důkazy, které by nové skutečnosti do řízení nepřinesly, nebo by přinesly poznatky, které nejsou pro řízení podstatné. Menšinový spoluvlastník nemovitosti, ve které se nachází předmětný byt, [jméno FO] (ročník [datum]), kterého žalovaná navrhovala vyslechnout, se na správě společné nemovitosti nepodílí a proto by nic podstatného k věci ani neuvedl. Důvody, pro které soud prvního stupně neprovedl další žalovanou navrhované důkazy, pak dostatečně objasnil v odůvodnění svého rozsudku (v odstavci 21, odstavci 22 a odstavci 24). Závěr soudu prvního stupně, že nájemní smlouva ze dne 24. 11. 2022 byla uzavřená na dobu určitou, a to od 1. 1. 2023 do 21. 12. 2023, je správný především proto, že tato smlouva možnost konkludentního prodloužení nájmu výslovně vyloučila a dále i proto, že žalobkyně svou vůli poté již nájem neobnovit průběžně a opakovaně žalované sdělovaly.

7. Podáním ze dne 1. 7. 2024 žalovaná vznesla námitku podjatosti věc projednávajícího soudce [tituly před jménem] [právnická osoba]. Uvedla, že tento soudce má přímý zájem na výsledku tohoto řízení a proto byl z jeho projednání vyloučen. V odvolání pak zmínila, že zmíněný soudce chtěl tuto věc rozhodnout již při prvním nařízeném jednání a to aniž by ho zajímalo vyjádření žalované a případná následná reakce žalobkyň.

8. [tituly před jménem] [právnická osoba] k vznesené námitce podjatosti uvedl, že k žádnému z účastníků řízení ani k jejich zástupcům nemá osobní vztah a nemá zájem na výsledku jejich sporu. Vzhledem k tomu, že žalovaná požádala o odročení prvního ve věci nařízeného jednání s tím, že doposud neuplynula lhůta daná jí pro vyjádření k žalobě, toto jednání bylo odročeno (namísto původního termínu 30. 5. 2024 na den 13. 6. 2024, respektive na den 20. 6. 2024).

9. Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti, přičemž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Soudní judikatura k tomu doplnila, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci tak může dojít pouze tehdy, je-li evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopen nezávisle a nestranně rozhodovat (srovnej například rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 3. 7. 2000, sp. zn. II. ÚS 105/01, a ze dne 5. 11. 2010, sp. zn. II. ÚS 2322/10). Z uvedeného vyplývá, že subjektivní hledisko účastníků řízení (případně soudců samotných) je sice podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti, samotné rozhodování o této otázce však musí být založené výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudce k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, ale především z hmotně právního rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.

10. Pouhý nesouhlas žalované s procesním postupem věc projednávajícího soudce proto zjevně není objektivní skutečností prokazující vztah tohoto soudce k projednávané věci nebo k účastníkům řízení, který by zakládal důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. Za situace, kdy takové skutečnosti nevyplývají ani z obsahu spisu a neobsahuje je ani vyjádření samotného soudce, odvolací soud vyhodnotil žalovanou vznesenou námitku podjatosti jako nedůvodnou.

11. Poté odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), zopakoval dokazování smlouvou o nájmu bytu uzavřenou účastnicemi řízení dne 24. 11. 2024 a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

12. Podle článku VIII. odstavce 5 nájemní smlouvy ze dne 24. 11. 2022 se smluvní strany této smlouvy dohodly, že veškeré změny a dodatky této smlouvy lze platně činit pouze formou písemného jednání a zároveň s odkazem na 564 o. z. výslovně vyloučily provedení změny obsahu této smlouvy, respektive jejího dodatku, v jiné než písemné formě.

13. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně opatřil dostatek skutkových zjištění, ze kterých odvolací soud po jejich doplnění, rovněž vychází. Také jeho právní závěr je správný. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s velmi pečlivým, logickým a zcela vyčerpávajícím odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně plně ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

14. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze dodává, že i z jeho pohledu soud prvního stupně poskytl žalované dostatek času a prostoru pro uplatnění obrany, jejímiž jednotlivými aspekty se poté náležitě zabýval. Z dokazování popsaného podrobně a pečlivě soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku bylo prokázáno, že účastnice řízení se již v nájemní smlouvě ze dne 24. 11. 2024 dohodly o vyloučení možnosti konkludentního prodloužení nájmu bytu. Nadto v závěrečném ustanovení smlouvy (tj. v jejím článku VIII. odstavci 5) je zdůrazněno, že jakékoliv změny obsahu nebo doplnění smlouvy může být učiněno pouze písemnou formou.

15. Z obsahu spisu dále vyplynulo, že žalovaná nesouhlasila s vyúčtováním služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022. Podle jejího vlastního tvrzení jí již tehdy (tj. v první polovině roku 2023) měly žalobkyně sdělit, že nesouhlasí s tím, aby užívala byt po ukončení nájemního vztahu. Pakliže poté žalobkyně zprávou ze dne 1. 8. 2024 informovaly žalovanou, že s uzavřením (popřípadě s obnovením) nájemní smlouvy nesouhlasí a žádají ji proto o vyklizení bytu, což zopakovaly ještě v podání ze dne[Anonymizováno]24. 1. 2024 a 26. 2. 2024, neexistoval sebemenší důvod pro opačný závěr, tj. že žalobkyně s užíváním bytu žalovanou i po uplynutí sjednané doby nájmu souhlasí.

16. Bylo-li zřejmé, že právo žalované užívat byt žalobkyň po uplynutí smlouvou sjednané doby nájmu (tj. pod dni 31. 12 2023) neexistovalo, bylo nadbytečné doplňovat dokazování výpovědí žalovanou navrženého spoluvlastníka nemovitosti (který ani nebyl účastníkem nájemní smlouvy) nebo listinnými důkazy (které se týkaly sporu účastnic o správnosti vyúčtování služeb spojených s užíváním bytu za rok 2022).

17. Správný je také závěr soudu prvního stupně, že informace o praxi zavedené právním předchůdcem žalobkyň a žalovanou v předchozí době, by byly způsobilé být relevantní pouze v případě, pokud by byly dány pochybnosti o výkladu vůle žalobkyň. O takový případ se však v dané věci nejedná, protože vůle žalobkyň nepokračovat v nájemním vztahu se žalovanou, byla bez jakýchkoliv pochybností prokázána.

18. Za popsané situace proto žádný z žalovanou navržených důkazů nebyl způsobilý vyvrátit tvrzení žalobkyň, že ke konkludentnímu prodloužení nájmu bytu nedošlo (protože výpověď navrženého svědka i nabízené listinné důkazy nemají relevantní souvislost s dohodou účastnic o nájmu bytu a jejich následným chováním a nejsou ani s to ověřit nebo vyvrátit tvrzení žalobkyň). Nadto tvrzení žalobkyň (které žalovaná mínila vyvrátit) bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností prokázáno. Dále soud prvního stupně také správně dovodil, že vlastnickou (vindikační nebo zápůrčí) žalobu mohl podat kterýkoliv z podílových spoluvlastníků vůči každému, kdo neoprávněně zasahuje do jeho spoluvlastnického práva, případně i jen jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4540/2015).

19. Skončil-li tedy nájemní vztah žalované k předmětnému bytu dne 31. 12. 2023, kdy uplynula doba, na kterou byl sjednaný, je povinnost žalované vyklidit byt a vyklizený jej předat žalobkyním zcela adekvátní okolnostem dané věci. Užívá-li totiž žalovaná od 1. 1. 2024 (tj. po dobu přesahující jeden rok) bez právního důvodu byt žalobkyň, které s tím nesouhlasí, tak tím zcela zřejmě neoprávněně zasahuje do jejich vlastnického práva (§ 1040 odst. 1 o. z.). Nicméně s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně projevily ochotu poskytnout žalované jednoměsíční lhůtu k vyklizení bytu, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění změny lhůty k vyklizení bytu na dobu jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku (§ 219 o. s. ř.).

20. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byly procesně úspěšné i v odvolacím řízení odvolací soud jim podle § 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř. přiznal náhradu nákladů vynaložených v této fázi řízení, která sestává z náhrady odměny jejich advokáta dvakrát po 2 400 Kč, a to za vyjádření k odvolání žalované ze dne 16. 12. 2024 a dále za jeho účast u odvolacího jednání dne [datum]; dále z náhrady paušálně stanovených hotových výdajů tohoto advokáta ve výši 300 Kč (za vyjádření k odvolání žalované) a ve výši 450 Kč (za účast na jednání odvolacího soudu (§ 6, § 7, § 11 odst. 1, § 12 odst. 3 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a konečně z 21 % DPH 1 367,10 Kč, celkem 7 877,10 Kč.