Rozhodnutí 72 CO 184/2022-558

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] a úrok z prodlení z částky [částka] ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 náhradu nákladů řízení na znalečném ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody, za kterou žalovaná odpovídá dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Tvrdila, že postupem státních orgánů v souvislosti s vydáním dodatečných platebních výměrů k zaplacení daně z přidané hodnoty jí byla způsobena škoda v podobě ušlého zisku ve výši [částka] a v podobě nákladů vynaložených na právní zastoupení a odborné poradenství ve výši [částka]. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do nároku na náhradu škody spočívající v nákladech právního zastoupení a odborného poradenství ve výši [částka], [částka], [částka] a [částka] (celkem [částka]) a soud prvního stupně řízení v tomto rozsahu řízení ještě před vydáním napadeného rozsudku částečně zastavil.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu s tím, že nejsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou škodu.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování vyšel zejména ze zjištění, že [anonymizována tři slova] [část Prahy] u žalobkyně dne [datum] kontrolu daně z přidané hodnoty za období leden [rok] až prosinec [rok]. Na základě výsledku kontroly vystavil dne [datum rozhodnutí] dodatečné platební výměry [číslo jednací], xanon [číslo], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací] a [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] žalobkyně napadla platební výměry odvoláním. Dne [datum] postoupil správce daně odvolání k [anonymizováno] odvolacímu orgánu, Finančnímu ředitelství [anonymizována dvě slova] [část Prahy] dne [datum rozhodnutí] vydalo [anonymizováno] [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], [číslo jednací], jimiž odvolání zamítlo. Žalobkyně shora uvedená [anonymizováno] napadla dne [datum] správní žalobou, kterou po čtyřech letech soudního řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] zamítl. Dne [datum rozhodnutí] podala žalobkyně kasační stížnost, na jejímž základě Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] uvedený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud v Praze v dalším řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka] rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] [číslo], zrušil shora uvedená [anonymizováno] Finančního ředitelství a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [finanční ředitelství] pak rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] dodatečné platební výměry [anonymizována tři slova] [část Prahy] a řízení zastavilo. Na základě znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], měl soud prvního stupně za prokázané, že výše škody, která vznikla žalobkyni v souvislosti s vydáním 12 dodatečných platebních výměrů k zaplacení daně z přidané hodnoty ze dne [datum], v podobě zisku ušlého žalobkyni za období od [datum] do [datum], činí [částka]. Zpracovatelé znaleckého posudku vycházeli při jeho zpracování ze srovnání s obdobím před datem [datum], z listin předložených žalobkyní k důkazu, včetně účetních závěrek za období let [rok], [rok], [rok], výkazu zisků a ztrát za roky [rok] [číslo], rozvahy za roky [rok] 2015 a faktur provedených k důkazu při jednání konaném před soudem dne [datum]. Žalobkyně žalobní nárok uplatnila u žalované k předběžnému projednání předběžně dopisem ze dne [datum].

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce. Aplikoval přitom zákon č. 82/1998 Sb. a § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2952 o. z. Dospěl k závěru, že je důvodný nárok žalobkyně na náhradu škody ve výši [částka] z titulu ušlého zisku, který žalobkyni ušel v příčinné souvislosti s vydáním nezákonných [anonymizováno] v podobě shora uvedených dodatečných platebních výměrů, a to v období od vydání platebních výměrů dne [datum] do [anonymizováno] Finančního ředitelství ze dne [datum], kterým byly platební výměry [anonymizováno] nezákonnost zrušeny. Konstatoval, že nárok žalobkyně se opírá § 5 písm. a), § 8, § 26 zákona č. 82/1998 Sb. a § [číslo] odst. 1, § [číslo] odst. 1 a § 2952 o. z. Uzavřel, že nárok žalobkyně nemůže být opřen o § 13 zákona č. 82/1998 Sb., neboť v samotném provádění daňové kontroly nelze spatřovat nesprávný úřední postup, a to tím spíše, že vyústila ve vydání [anonymizováno] – platebních výměrů, které byly posléze [anonymizováno] nezákonnost zrušeny. Vzal v úvahu, že znalecký posudek stanovil výši škody vzniklé žalobkyni částkou [částka], žalobkyně však žádá náhradu ušlého zisku pouze ve výši [částka] za dobu 8 let od vydání platebních výměrů do jejich zrušení. Soud prvního stupně má přitom za prokázané, že již vydání předmětných platebních výměrů vedlo k zásadní ztrátě důvěry obchodních partnerů žalobkyně, ukončení či neobnovení spolupráce z jejich strany. Tím došlo dle soudu prvního stupně ke ztrátě významných obchodních příležitostí žalobkyně, jejichž uskutečnění měla žalobkyně již zajištěno, plynuly z dlouhodobé spolupráce a současně hodnota těchto obchodů dosahovala výše v řádu milionů korun českých. Soud prvního stupně konstatoval, že obchodní partneři nadále neměli o další spolupráci se žalobkyní zájem právě v souvislosti s podezřením žalobkyně z daňových úniků a vydáním předmětných platebních výměrů. Na základě uvedeného tedy soud prvního stupně žalobě v rozsahu uplatněného nároku na náhradu ušlého zisku jako důvodné vyhověl. Žalobkyni přiznal rovněž úrok z prodlení z přiznané peněžité částky s tím, že její nárok v tomto směru vychází z § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Naopak ve zbývající části žalobou uplatněného nároku, tj. co do částky [částka] s příslušenstvím a co do úroku z prodlení z částky [částka] shledal soud prvního stupně žalobu nedůvodnou. V případě úroku z prodlení z částky [částka] zohlednil, že žalovaná částku [částka] plnila již před podáním žaloby. Pokud jde o částku [částka], požadovanou z titulu náhrady nákladů na právní zastoupení a odborné poradenství a nákladů na znalecké posudky, uzavřel, že náklady vzniklé ve správních řízeních nelze žalobkyni přiznat s ohledem na § 31 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a v případě nákladů vzniklých v souvislosti s [anonymizována dvě slova] vedeným proti panu [jméno] [příjmení] absentuje příčinná souvislost mezi vznikem nákladů a předmětnými nezákonnými rozhodnutími. O náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků. [anonymizováno] o nákladech řízení státu odůvodnil odkazem na § 149 odst. 1 o.s.ř.

6. Proti vyhovujícímu výroku o věci samé I. a výrokům o nákladech řízení III. a IV. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání. Namítala zejména zjevnou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Vytýkala soudu prvního stupně, že odůvodnění svého [anonymizováno] založil pouze na odkazu na znalecký posudek a domněnce, že vydání platebních výměrů, respektive vedení daňové kontroly vedlo ke ztrátě důvěry obchodních partnerů žalobkyně a k ukončení nebo neobnovení spolupráce s ní. Poukázala na to, že uvedené tvrzení není ničím reálně podloženo. Nadto zdůraznila, že správa daní stojí na zákonné povinnosti mlčenlivosti a současně se žalobkyně v okamžiku, který předchází období, za které uplatňuje náhradu škody, rozhodla k utlumení své činnosti, jak správci daně sama sdělila. Namítala dále, že soud prvního stupně se v napadeném rozsudku nevypořádal s jejími věcnými námitkami a důkazními návrhy, což činí napadený rozsudek nejen nepřezkoumatelným, ale také neústavním. Ve vztahu k podmínkám odpovědnosti za škodu zdůraznila, že v daném případě od počátku nebyl dán vztah příčiny a následku mezi vedením daňové kontroly, respektive vydáním platebních výměrů a vznikem tvrzené škody. Poukázala na to, že výpovědi v řízení vyslechnutých svědků jsou jen obecné, nekonkrétní a neuvádějí ani žádné konkrétní obchody, o které by měla žalobkyně v budoucnu přijít. Zdůraznila, že z odůvodnění napadeného rozsudku není vůbec zřejmé, s kterými postupy či rozhodnutími je spojen konkrétní ušlý zisk, respektive jaký ušlý zisk měl žalobkyni vzniknout v tom kterém konkrétním roce. Namítala rovněž, že důvěryhodnost žalobkyní předkládaných podkladů snižuje skutečnost, že žalobkyně od roku [rok] do roku 2015 nezaložila do sbírky obchodního rejstříku žádnou účetní závěrku. Za nerelevantní označila žalovaná závěry znaleckého posudku, neboť znalec aplikoval nesprávné vstupní údaje, konkrétně v tom ohledu, že ze strany žalobkyně došlo na základě dodatečných platebních výměrů k úhradě [částka], ačkoliv z daňového spisu a výpovědi jednatele žalobkyně plyne, že žalobkyně ke dni [datum], k [datum] a k [datum] postupně uhradila částku [částka]. Pokud pak znalec uvádí, že prvotní příčinou razantního poklesu hospodářského výsledku žalobkyně v roce [rok] bylo vydání dvanácti dodatečných platebních výměrů, vyjadřuje se k otázce příčinné souvislosti, což mu dle žalované po procesní stránce vůbec nepřísluší. Namítala, že v posudku absentuje zhodnocení reálných podmínek na relevantním trhu v letech [rok] a následujících v segmentu podnikání žalobkyně (reklama), a zdůraznila, že zpracovatel posudku dospěl k závěrům, které nemají odraz v reálném stavu věcí. Zpochybnila také správnost [anonymizováno] soudu prvního stupně, kterými jí byla uložena povinnost zaplatit úroky z prodlení, a namítala, že ze strany soudu prvního stupně došlo k nesprávné aplikaci § 15 zákona č. 82/1998 Sb. Vyjádřila nesouhlas rovněž s rozhodnutím soudu prvního stupně o nákladech řízení a nad rámec uvedeného uvedla, že pokud by měla být žalobkyni přiznána jakákoliv náhrada škoda, měl by být zohledněn úrok ve výši [částka], přiznaný žalobkyni správcem daně. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku změnil tak, že se žaloba zamítá, a aby jí byla přiznána náhrad nákladů řízení.

7. Žalobkyně ve svém vyjádření z obsahu podaného odvolání dovozovala, že žalovaná se nepřípustně v rozporu s § 202 odst. 3 o.s.ř. domáhá opravy odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Dále vyjádřila přesvědčení, že rozsudek soudu prvního stupně je věcně správný. Odmítla argumentaci žalované o nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku a poukázala na to, že v odůvodnění rozsudku je jasně uvedeno, proč soud uložil žalované povinnost zaplatit peněžitou částku uvedenou ve výroku I. rozsudku. Dle žalobkyně z napadeného rozsudku jednoznačně plyne, že v rámci soudního řízení bylo prokázáno, že vydání předmětných platebních výměrů dokonalo zásadní ztrátu důvěry jejich obchodních partnerů, což se zcela logicky negativně promítlo do jejich obchodních výsledků, a to v řádech milionů korun. Dále žalobkyně podrobně vyvracela jednotlivé odvolací námitky žalované a její tvrzení, uvedená v odvolání, označila za ryze účelová s tím, že ve světle skutečností uvedených v jejím vyjádření nemohou v žádném případě obstát a jsou bez jakékoliv právní relevance. Zdůraznila, že soud prvního stupně přistoupil ke zpracování znaleckého posudku teprve za situace, kdy po provedeném dokazování dospěl k právnímu závěru o existenci příčinné souvislosti mezi vydáním dodatečných platebních výměrů a vznikem škody v podobě ušlého zisku, přičemž úkolem znalce bylo určit pouze výši vzniklé škody. Poukázala na obsah v řízení provedených důkazů, prokazujících důvodnost žalobou uplatněného nároku. Odmítla názor žalované, že v řízení vypracovaný znalecký posudek trpí závažnými vadami a aplikuje nesprávné vstupní údaje. Za správné označila také [anonymizováno] soudu prvního stupně o povinnosti žalované zaplatit úroky z prodlení. Přisvědčila pouze k odvolacím námitkám žalované ve vztahu k [anonymizováno] soudu prvního stupně o nákladech řízení státu, když vyjádřila názor, že v tomto ohledu je [anonymizováno] soudu prvního stupně v rozporu s § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť u žalované jsou ve smyslu § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích splněny předpoklady [anonymizováno] osvobození od soudních poplatků. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a III. potvrdil, ve výroku IV. změnil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal napadené [anonymizováno], včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), poté dospěl k závěru, že nejsou důvody [anonymizováno] potvrzení ani změnu napadeného [anonymizováno].

9. Stát odpovídá za škodu způsobenou výkonem veřejné moci za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb., který rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti, a to odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným [anonymizováno] a odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného [anonymizováno] nebo nesprávného úředního postupu 2) vznik škody 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

10. Nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb. je [anonymizováno], jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo řízení [anonymizováno], jímž v konkrétní věci státní orgán aplikuje obecné pravidlo právní normy na jím posuzovaný případ, a rozhoduje tak o oprávněních a povinnostech individuálních subjektů. Nezbytnou podmínkou odpovědnosti státu je, aby pravomocné nebo bez ohledu na právní moc vykonatelné [anonymizováno] bylo jako nezákonné zrušeno či změněno. Protože odpovědnost státu za nezákonné [anonymizováno] je odpovědností objektivní, není dle soudní judikatury rozhodné, zda nezákonné [anonymizováno] bylo zrušeno z důvodů procesních vad, [anonymizováno] vady skutkových zjištění nebo [anonymizováno] nesprávné právní posouzení. Nezákonností je jak nesprávné právní posouzení otázek hmotněprávních, tak pochybení procesní, mělo-li vliv na správnost [anonymizováno] (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb. je pak porušení pravidel předepsaných právními normami [anonymizováno] počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného [anonymizováno]. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat [anonymizováno] v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon [anonymizováno] provedení úkonu nebo vydání [anonymizováno] žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat [anonymizováno] v přiměřené lhůtě. Současně z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu plyne, že odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. zakládají jen takové vadné postupy, které se neodrazí bezprostředně v obsahu vydaného [anonymizováno] (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ČR z [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). Jsou-li pochybení správního orgánu spatřována v nesprávném úředním postupu v rámci rozhodovací činnosti, lze za nesprávný úřední postup považovat pouze ty úkony, jež samy o sobě k vydání [anonymizováno] nevedou a je-li [anonymizováno] vydáno, bezprostředně se v něm neodrazí (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] a usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Řízení o nároku na náhradu škody z titulu odpovědnosti státu je [anonymizováno] sporným, [anonymizováno] které platí, že účastnící jsou povinni tvrdit všechny [anonymizována dvě slova] věci významné skutečnosti a plnit důkazní povinnost. Poškozený nese břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, že mu vznikla konkrétní majetková újma jakožto důsledek tzv. škodné události. Požaduje-li, aby mu bylo na náhradě škody přiznáno plnění z titulu více nároků, musí popsat skutečnosti, jimiž u jednotlivých uplatněných nároků vymezí skutek (skutkový děj), na jehož základě z titulu každého jednotlivého nároku požaduje konkrétní plnění (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka]).

13. V posuzované věci žalobkyně podanou žalobou uplatňuje vůči žalované nárok na náhrady škody z titulu odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Její žalobní tvrzení ohledně identifikace odpovědnostního titulu (nezákonné [anonymizováno], nesprávný úřední postup), od něhož odvíjí vznik tvrzené majetkové újmy, jsou však nejednoznačná. Žalobkyně totiž v žalobě i doplňujících podáních opakovaně deklaruje, že se domáhá náhrady škody v podobě ušlého zisku, která jí měla být způsobena jak nezákonnými rozhodnutími, za něž považuje dvanáct dodatečných platebních výměrů vydaných [anonymizována tři slova] [část Prahy] dne [datum], dvanáct [anonymizováno] Finančního ředitelství [anonymizováno] [územní celek] ze dne [datum] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], tak i nesprávným úředním postupem, který spatřuje již v samotném zahájení daňové kontroly. Žalobkyně nijak nereflektuje, že se domáhá náhrady škody odvíjející se z různých odpovědnostních titulů a v žalobě, respektive v jejich doplněních tak absentují jednoznačná a určitá žalobní tvrzení o tom, jaká konkrétní škoda a v jaké výši vznikla žalobkyni v příčinné souvislosti s tím kterým odpovědnostním titulem. Z žaloby také není zřejmé, jaká část žalované částky (vyjádřené jednou celkovou peněžitou částkou [částka]) připadá na náhradu škody požadovanou z toho kterého odpovědnostního titulu.

14. Jako neurčitá lze hodnotit také žalobní tvrzení o vzniku a výši tvrzené škody. V tomto ohledu je třeba vzít v úvahu, že ušlý zisk je v podstatě ušlým majetkovým prospěchem spočívajícím v nenastalém zvětšení (rozmnožení) majetku poškozeného, které bylo možno důvodně očekávat s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nebylo došlo ke škodné události. Při stanovení výše ušlého zisku se vychází z celkových předpokládaných výnosů z podnikání snížených o předpokládané náklady. Ušlý zisk je tedy hypotetická kategorie a jeho výše je dána rozdílem mezi celkovým příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, bez ohledu na to, zda tyto náklady byly poškozeným skutečně vynaloženy či nikoliv (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]). V případě ušlého zisku přitom nepostačuje pouhá pravděpodobnost zvýšení majetkového stavu v budoucnu, neboť musí být najisto postaveno - a v tomto směru je důkazní břemeno na poškozeném, že nebýt protiprávního jednání škůdce (či škodní události u objektivní odpovědnosti) by se majetkový stav poškozeného zvýšil. Ztráta smluvní odměny ze smlouvy o dílo v důsledku nemožnosti dostát svým smluvním závazkům může samozřejmě představovat ušlý zisk poškozeného, který v rozsahu, v jakém je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním škůdce, zakládá odpovědnost za škodu. Uzavření smlouvy není samo o sobě podmínkou [anonymizováno] závěr o ušlém zisku, nicméně ztracená obchodní (výdělečná) příležitost musí být prokázána v reálné podobě, neboť ušlý zisk nelze dovozovat jen ze zmaření zamýšleného výdělečného záměru (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikované v [anonymizována čtyři slova] pod [anonymizováno] [číslo] nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. [spisová značka]).

15. Z uvedeného plyne, že pokud žalobkyně uplatňuje nárok na náhradu škody v podobě ušlého zisku, musí tvrdit a prokazovat, že s ohledem na pravidelný běh věcí, pokud by nedošlo ke škodné události, tj. k vydání konkrétního nezákonného [anonymizováno], respektive nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, došlo by k rozmnožení jejího majetku o hodnotu odpovídající žalované částce. Jestliže žalobkyně odvozuje vznik ušlého zisku ze skutečnosti, že v důsledku škodné události došlo ke ztrátě důvěry jejich obchodních partnerů a tím, ke ztrátě významných obchodních příležitostí, měla by k prokázání svého nároku tvrdit a prokazovat, jaká konkrétní obchodní příležitost jí v příčinné souvislosti se škodnou událostí unikla, jaká byla její připravenost dostát svým smluvním závazkům, v jakém rozsahu byla připravena, nebýt škodné události, plnit své závazky vůči svým smluvním partnerům, jaká by jí v případě poskytnutí plnění náležela smluvní odměna, jaké by na dosažení takového příjmu musela vynaložit náklady apod. Žalobkyně však z pohledu shora citované judikatury relevantní skutečnosti s potřebnou mírou konkrétnosti netvrdila a svá tvrzení o vzniku a výši ušlého zisku v žalobou vymezeném období od [datum] do [datum] založila výlučně na srovnání s průměrným ziskem dosahovaným v předcházejícím období v letech [rok] až [rok].

16. Soud prvního stupně nedostatkům žaloby a absenci žalobních tvrzení o relevantních skutečnostech nevěnoval dostatečnou pozornost a žalobkyni nevedl k jejich odstranění. Ve výsledku tak rozhodoval ve věci na základě neurčité žaloby, čímž zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné [anonymizováno] ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být sjednána náprava. Nadto se ani sám soud prvního stupně v potřebném rozsahu nezabýval naplněním zákonných předpokladů odpovědnosti státu za škodu ve vztahu ke všem žalobkyní tvrzeným odpovědnostním titulům.

17. Z odůvodnění napadeného rozsudku lze jen usuzovat, že soud prvního stupně neshledal existenci žalobkyní tvrzeného odpovědnostního titulu v podobě tvrzeného nesprávného úředního postupu spočívajícího v provádění daňové kontroly, a že za odpovědnostní titul zřejmě považuje nezákonná [anonymizováno] v podobě dodatečných platebních výměrů. Žádným způsobem se však již nevypořádal s tvrzeními žalobkyně o existenci dalších nezákonných [anonymizováno], z nichž odvozovala svůj žalobní nárok ([anonymizováno] Finančního ředitelství [anonymizováno] hlavní město Prahu ze dne [datum] a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Značně nekonkrétní pak jsou také závěry soudu prvního stupně o existenci příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem v podobě vydání dodatečných platebních výměrů a vznikem škody. Soud prvního stupně v tomto směru vychází z toho, že v řízení bylo prokázáno, že vydání předmětných platebních výměrů vedlo k zásadní ztrátě důvěry obchodních partnerů žalobkyně, k ukončení či neobnovení spolupráce se žalobkyní, a tím ke ztrátě významných obchodních příležitostí žalobkyně, jejichž uskutečnění měla zajištěno, aniž tyto obchodní příležitosti jakkoliv konkretizuje, aniž uvádí, o které důkazy svá skutková zjištění v tomto směru opírá a aniž se jakkoliv vypořádává s námitkami žalované, kterými existenci příčinné souvislosti zpochybňuje (povinnost mlčenlivosti v oblasti správy daní, sdělení žalobkyně správci daně o utlumení činnosti, apod.). Ve vztahu k výši škody pak bez dalšího vychází ze závěrů znaleckého posudku, zpracovaného znaleckým ústavem [právnická osoba], který však při formulaci svých závěrů nebere v úvahu konkrétní zmařené obchodní příležitosti žalobkyně v předmětném období a při výpočtu výše ušlého zisku žalobkyně (v souladu se zadáním soudu prvního stupně) vychází zásadně jen z porovnání s hospodářskými výsledky žalobkyně v minulém období, respektive ze statistických údajů týkajících se hospodářských výsledků v odvětví reklamy a ostatních profesních, vědeckých a technických činností. Za situace, kdy soud prvního stupně v rámci dokazování nevěnoval pozornost tomu, zda žalobkyně v minulém období (použitém [anonymizováno] srovnání) provozovala svou podnikatelskou činnost neměnným způsobem, zda v těchto minulých obdobích realizovala obchody ze stejných nebo obdobných smluvních vztahů a obchodních příležitostí, které jí v předmětném období unikly, lze mít pochybnosti o tom, že v daném případě srovnání se zisky žalobkyně v předcházejícím období mají potřebnou vypovídací hodnotu [anonymizováno] závěr o„ pravidelném běhu věcí“ v předmětném období, a tudíž jej lze bez dalšího využít k prokázání žalobou uplatněného nároku na náhradu tvrzeného ušlého zisku.

18. Je zřejmé, že s ohledem na shora uvedené procesní pochybení a [anonymizováno] absenci přezkoumatelných závěrů o naplnění základních podmínek odpovědnosti státu za tvrzenou škodu v podobě ušlého zisku ve výši [částka] nemůže rozsudek soudu prvního stupně obstát. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním dotčeném výroku o věci samé I. a v akcesorických výrocích o nákladech řízení III. a IV. zrušil a v tomto rozsahu podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

19. Na soudu prvního stupně bude, aby v dalším řízení nejprve vyzval žalobce k upřesnění žaloby, co se týče odpovědnostních titulů, z nichž své nároky odvíjí, a co do identifikace škody, která mu důsledku tvrzených odpovědnostních titulů vznikla. Posléze znovu posoudí, zda jsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za škodu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., tj. existence nezákonného [anonymizováno] nebo nesprávného úředního postupu, vznik škody a příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a tvrzeným vznikem škody. V novém [anonymizováno] pak neopomene přehledným a přezkoumatelným způsobem vyložit své skutkové závěry i právní úvahy ve vztahu ke všem podmínkám odpovědnosti státu za škodu, vypořádat se s relevantními námitkami účastníků a rozhodnout též znovu o náhradě nákladů řízení, a to včetně nákladů řízení odvolacího (§ 224 odst. 3 o.s.ř.). Právním názorem, vysloveným v [anonymizováno] odvolacího soudu, je soud prvního stupně vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).