o zaplacení částky 19 236,61 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. srpna 2024, č. j. 27 C 102/2024-40,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 092,12 Kč (výrok I), zamítl žalobu v rozsahu částky 3 441,01 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 472 Kč od 3. 5. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 438,21 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 123,01 Kč od 17. 6. 2023 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 21,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,50 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 40,17 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 30,21 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 20,25 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,25 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,23 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4,18 Kč, částky 156 Kč a částky 3 547,39 Kč (výrok II) a rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 2 25,769 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobkyně odůvodnila tvrzením, že na základě úvěrové smlouvy uzavřené účastnicemi řízení dne 24. 8. 2022 od ní žalovaná obdržela částku 16 000 Kč, ze které však splatila pouze částku 1 795 Kč a vymožena od ní byla částka 1 333 Kč, takže její dluž vůči žalobkyni činí celkem 19 236,61 Kč (spolu s příslušnými úroky z úvěru, zákonnými úroky z prodlení a souvisejícími poplatky).

3. Ze shodných tvrzení účastnic řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že na základě smlouvy o úvěru ze dne 24. 8. 2022, č. [číslo], žalobkyně poskytla žalované částku 16 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala zaplatit ve dvaceti pěti měsíčních splátkách spolu s poplatkem ve výši 3 550 Kč do 15. 9. 2024, přičemž roční procentní sazba nákladů činila 21,63 %. Před poskytnutím úvěru žalovaná uvedla, že je vdova pobírající starobní důchod ve výši 12 000 Kč a její výdaje na bydlení činí 5 500 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že žalovaná na splátkách uhradila pouze 1 795 Kč, žalobkyně ke dni 3. 3. 2023 zbývající dluh žalované učinila splatným. Poté žalobkyně obdržela od žalované prostřednictvím vymáhající agentury ještě částku 1 333 Kč. Žalovaná tedy z tohoto titulu uhradila žalobkyni pouze 3 128 Kč. Na předžalobní výzvu ze dne 20. 9. 2023 žalovaná nereagovala.

4. Tato skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 588, § 2395, § 2991 a § 2993 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve spojení s § 2 odst. 1, § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSU“), a dospěl k závěru, že tvrzená smlouva je absolutně neplatná, protože žalobkyně před jejím uzavřením nesplnila povinnost posoudit úvěruschopnost žalované. Nicméně žalovaná obdržela od žalobkyně částku 16 000 Kč, ze které jí vrátila pouze částku 3 128 Kč. Soud prvního stupně proto uložil žalované, aby zaplatila žalobkyni ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku částku 12 092,21 Kč a ve zbývající části žalobu zamítl. Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku, a to pouze pokud jím byla zamítnuta žaloba ohledně zaplacení částky 779,79 Kč a dále co do 15 % úroku z prodlení ročně z částky 12 872 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, podala žalobkyně včasné odvolání. V něm vytkla soudu prvního stupně, že nesprávně vypočetl částku, kterou jí má žalovaná vrátit. Obdržela-li totiž žalovaná od žalobkyně 16 000 Kč, ze které jí vrátila pouze 3 128 Kč, zbývá jí doplatit ještě 12 872 Kč, nikoliv tedy 12 092,21 Kč, jak soud prvního stupně nesprávně stanovil (tj. o 779,79 Kč méně). Dále náleží žalobkyni zákonný úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení vzniklého ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty stanovené jí žalobkyní k zaplacení dluhu výzvou ze dne 30. 3. 2023 (§ 1 958 odst. 2 o. z.). Zákonné úroky z prodlení pro případ neplnění peněžitých závazků totiž vyplývají z § 1 968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují se některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení vlády č. 351/2013 Sb.“). Vyzvala-li tedy žalobkyně dne 30. 3. 2023 žalovanou k zaplacení dlužné částky nejpozději do 19. 4. 2023 a žalovaná tak neučinila, ocitla se tudíž dne 30. 4. 2023 v prodlení se zaplacením částky, která žalobkyni náleží. Za současného zdůraznění, že k témuž závěru došly již odvolací soudy v řadě svých rozhodnutí, na které žalobkyně odkázala, proto navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadené části změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 779,79 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 872 Kč, a to od 20. 4. 2023 do zaplacení.

6. Odvolací soud z podnětu a v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že podané odvolání je důvodné. Takto rozhodl při jednání konaném v nepřítomnosti řádně a včas předvolané žalované, která svou neúčast na nařízeném odvolacím jednání neomluvila a o odročení tohoto jednání nežádala (§ 101 odst. 3 a § 211 o. s. ř.).

7. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně potud, pokud dovodil, že žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované (v postavení spotřebitele), což činí smlouvu o úvěru ze dne 24. 8. 2022 absolutně neplatnou (§ 86 a § 87 odst. 1 ZSU) a znamená, že žalované vznikla povinnost vrátit žalobkyni pouze nesplacenou část poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru, a to v době přiměřené jejím možnostem.

8. Obdržela-li žalovaná na základě neplatné úvěrové smlouvy od žalobkyně 16 000 Kč, ze které jí však vrátila pouze 3 128 Kč, zbývá jí doplatit žalobkyni ještě 12 872 Kč (nikoliv částku 12 092,21 Kč, jak soud prvního stupně nesprávně stanovil). Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni ještě částku 779,79 Kč (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).

9. Dále odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že zákonný úrok z prodlení náleží věřiteli vždy v případě, když se dlužník ocitl v prodlení. Požaduje-li tedy žalobkyně v dané věci po žalované, aby jí zaplatila z doposud nevrácené jistiny neplatného úvěru také úrok z prodlení, který není nárokem smluvním, ale zákonným, omezení uvedené v § 87 odst. 1 ZUS se na něj nevztahuje. Žalovaná by proto neměla být oproti žalobkyni ve výhodě ani s odkazem na § 86 ZUS, a to zvláště za situace, kdy zůstala zcela pasivní (neuvedla žádné okolnosti opodstatňující závěr, že není v jejích možnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu).

10. Podle odvolacího soudu proto neodporuje spravedlivému uspořádání dané věci, aby žalovaná zaplatila žalobkyni úrok z prodlení v obecné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 část věty prvé před středníkem o. s. ř.) počítané ode dne následujícího po marném uplynutí doby stanovené žalobkyní žalované k výzvě k vrácení dluhu (§ 1970 o. z.), přičemž výše úroku z prodlení je odůvodněna § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku II změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 872 Kč od 20. 4. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 220 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.).

12. Vzhledem k tomu, že rozsudek soudu prvního stupně nebyl ve vyhovujícím výroku o věci samé (výrok I) odvoláním dotčený, nepodléhal proto přezkumné činnosti odvolacího soudu (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

13. S ohledem na částečnou změnu prvostupňového rozsudku odvolací soud rozhodl znovu o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 a §142 odst. 2 o. s. ř.) s tím, že za řízení před soudy obou stupňů náleží žalobkyni náhrada nákladů sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a nákladů za zastoupení advokátem, která je tvořena odměnou advokáta za čtyři úkony právní služby (převzetí a přípravu zastoupení, sepis žaloby, sepis odvolání a účast advokáta na jednání odvolacího soudu dne 12. 3. 2025), tj. čtyřikrát po 1 900 Kč, paušálně stanovené náhrady hotových výdajů tohoto advokáta třikrát po 300 Kč a dále ve výši 450 Kč (§ 6 odst. 1, § 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a konečně z daně z přidané hodnoty ve výši 21 %, celkem 11 629,50 Kč. Při posouzení poměru úspěchu a neúspěchu obou účastnic náleží procesně úspěšné žalobkyni pouze 34 % z jí vynaložených účelných nákladů (rozdíl mezi jejím úspěchem v rozsahu 67 % a neúspěchem co do 33 %). Žalovaná je proto povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 3 953 Kč.