o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a v téže lhůtě také náhradu nákladů ve výši [částka], a to k rukám advokáta žalobkyně (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení zažalované částky s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení vzniklé žalované tím, že na její účet č. [bankovní účet] byly bez právního důvodu poukazovány částky patřící právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], a to nájemné, které za [jméno] [příjmení] zaplatil [anonymizována dvě slova] ve výši [částka] a nájemné zaplacené [jméno] [příjmení] ve výši [částka] (osmkrát po [částka]), přičemž pokyn k zasílání těchto plateb na účet žalované dala zmíněným nájemkyním dcera žalované [jméno] [příjmení], proti které je (mimo jiné i proto) vedeno [anonymizována dvě slova].

3. Ze shodných tvrzení účastnic [anonymizováno] a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastníkem bytu na adrese [adresa], který pronajala [jméno] [příjmení] za nájemné ve výši [částka]. Zmíněná nájemkyně poté, kdy jí dcera žalované instruovala, že má platit nájem na účet žalované, tak učinila dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], a to vždy po [částka] (konkrétně z účtu č. [bankovní účet] na účet č. [bankovní účet]). Uvedený účet uvedla dcera žalované [jméno] [příjmení] při komunikaci s nájemkyní jako bankovní spojení pro platbu nájemného. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], pak uzavřela smlouvu o nájmu bytu nacházející se na adrese [adresa], za nájemné ve výši [částka]. Podle článku IX. odst. 7 a odst. 6 písm. c) projektu přeměny sepsaného dne [datum] ve formě notářského zápisu JUDr. [jméno] [příjmení], notářem, pod označením [spisová značka], NZ [číslo] přešla předmětná jednotka na žalobkyni (včetně smluv a pohledávek). I v tomto případě dcera žalované sdělila zmíněné nájemkyni, že má platit nájemné na účet žalované. Dne [datum] proto [anonymizována dvě slova] zaplatil nájemné (za zmíněnou nájemkyni) ve výši [částka] na účet žalované. Popsaný postup dcery žalované je obsahem obžaloby podané [anonymizována dvě slova] zastupitelstvím pro [část Prahy] [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dne [datum rozhodnutí] žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení (vrácení) částky [částka]. Účet žalované je vedený u [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba] pod [číslo] [bankovní účet].

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně následně právně posoudil podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Dovodil totiž, že na pokyn dcery žalované [jméno] [příjmení] došlo k převodu finančních prostředků, které náleží žalobkyni, na účet žalované, čímž došlo k jejímu bezdůvodnému obohacení. K námitce nedostatku pasivní věcné legitimace žalované soud prvního stupně uvedl, že v projednávané věci je nepodstatné, že žalovaná přenechala dispoziční oprávnění ke svému účtu dceři [jméno] [příjmení]. Pro pasivní věcnou legitimaci žalované je totiž zásadní a určující, že žalovaná je majitelkou účtu, na který byly finanční prostředky náležející žalobkyni převedeny, a proto je to ona, kdo je povinen je žalobkyni vrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná neprokázala existenci (jakéhokoliv) právního důvodu, na základě kterého by si finanční prostředky žalobkyně mohla ponechat, přičemž tvrzení, že šlo o mzdu její dcery, bylo vyvráceno, je povinna toto bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a to včetně zákonného úroku z prodlení (stanoveného podle § 1970 o. z., ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.) O náhradě nákladů [anonymizováno] soud prvního stupně s rozhodl na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné odvolání. V něm zopakovala, že předmětný bankovní účet nikdy nespravovala ani nespravuje, protože jej zřídila pouze pro potřeby své dcery [jméno] [příjmení], které na něj posílal mzdu její zaměstnavatel. [jméno] [příjmení] byla zaměstnaná u společností, které spojuje osoba [jméno] [příjmení], přičemž jednou z těchto společností je žalobkyně. K osobě [jméno] [příjmení] pak žalovaná uvedla, že je jediným akcionářem a zároveň jediným členem správní rady žalobkyně a z tohoto titulu měl a má možnost ovlivňovat rozhodnutí statutárního orgánu žalobkyně. Podle toho, co žalované sdělila její dcera, částky, které byly na předmětný účet zasílány, a které jsou předmětem této žaloby, byly mzdou její dcery [jméno] (čemuž podle žalované odpovídá i to, že šlo o částky posílané na účet v poměrně pravidelných intervalech). Jde-li o záležitost mezi bývalým zaměstnavatelem dcery a dcerou žalované, nemůže jít o bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná soudu prvního stupně dále vytkla, že nedoplnil dokazování výslechem její dcery [jméno] [příjmení] a ani obsahem [anonymizována dvě slova] vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka]. Tím by totiž došlo k objasnění peněžních toků uskutečněných mezi nájemci žalobkyně a účtem žalované, protože dcera žalované by předestřela důvody, pro které k platbám docházelo. V [anonymizováno] spise se pak nacházejí listiny zabavené při domovní prohlídce (dohoda o provedení práce uzavřené [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení]), které žalovaná nemohla na podporu svých tvrzení předložit, a to ne svou vinou. Odsuzující rozsudek vydaný ve zmíněném [anonymizována dvě slova] byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Tímto usnesením rozhodl uvedený soud ve věci obžalované [jméno] [příjmení] tak, že se věc vrací soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí věci. Z obsahu usnesení je patrné, že Městský soud v Praze zhodnotil dosavadní průběh [anonymizována dvě slova] jako pochybný, s nesprávnými závěry z důvodu nedostatečnosti a nevěrohodnosti důkazů (neuvěřil například tvrzením svědka [příjmení] ohledně odměňování [jméno] [příjmení]) Vycházel-li soud prvního stupně mimo jiné i z obsahu obžaloby, zjevně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nadto je zde nová skutečnost, mající na věc zásadní vliv. Za současného zdůraznění, že předmětné platby náleží [jméno] [příjmení], a to za práci, kterou pro svého zaměstnavatele vykonala, žalovaná navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu v plném rozsahu zamítl.

6. Žalobkyně, která se s prvostupňovým rozsudkem ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a doplnil dokazování usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] (§ 213 odst. 4 o. s. ř.) a poté dospěl k závěru, že odvolání žalované opodstatněné není.

8. Ze zrušujícího usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] odvolací soud zjistil, že obžalovaná dcera žalované [jméno] [příjmení], které je kladeno za vinu spáchání sto tří skutků, jimiž se měla obohatit na úkor poškozených společností, mezi nimiž je i žalobkyně, se (mimo jiné) hájila tvrzením, že finanční prostředky nacházející se na účtu žalované jsou právě a jen žalované. Ve vztahu ke skutkům, které jsou předmětem projednávané věci, tj. nájemného zaplaceného na účet žalované [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a [anonymizována dvě slova] za [jméno] [příjmení] ve výši [částka], odvolání obžalované bylo shledáno jako neopodstatněné.

9. Soud prvního stupně provedl ohledně věci samé dostatečná skutková zjištění a věc také správně právně posoudil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým a logickým odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

10. K odvolacím námitkám žalované pak odvolací soud pouze doplňuje, že § [číslo] o. z, které soud prvního stupně na tuto věc správně použil, vyjadřuje zásadu, podle které se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Týká se situací, v nichž se jedna osoba obohatí na úkor druhého, aniž by ji k tomu opravňoval řádný, právem akceptovaný důvod. Soudní judikatura se pak ustálila v názoru, že bezdůvodné obohacení představuje (mimosmluvní) závazek, jehož obsahem je povinnost toho, kdo se obohatil, vydat to, oč se obohatil, s čímž koresponduje právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání předmětu bezdůvodného obohacení. Předpokladem odpovědnosti za získané bezdůvodné obohacení proto nemusí být protiprávní jednání obohaceného ani jeho zavinění, ale objektivně vzniklý stav obohacení, k němuž došlo způsobem, který právní řád neuznává. Aktivní věcná legitimace k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení proto svědčí subjektu, na jehož úkor bylo bezdůvodné obohacení získáno a v jehož majetkové sféře došlo ke zmenšení majetkových hodnot. Pasivní legitimace k vydání bezdůvodného obohacení je pak dána u toho, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatil. Je jím tedy ten, jehož majetek se na úkor jiného neoprávněně zvětšil, popřípadě, u něhož nedošlo ke zmenšení majetku, které mělo po právu nastat. Jinými slovy řečeno, o obohacení jde tehdy, jestliže se plněním dostalo majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku se to projevilo buď zvýšením jeho aktiv, nebo snížením jeho pasiv (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

11. Peníze složené na běžném bankovním účtu jsou majetkem peněžního ústavu, majitel účtu je nadán pouze pohledávkou, se kterou koresponduje povinnost banky uskutečňovat v souladu s jeho příkazy převody nebo výplaty předmětných aktiv. Finanční instituci pak mohou dávat pokyny k uskutečnění peněžních přesunů také, které mají tzv. s dispozičním právo k účtu, (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Existence dispozičního oprávnění má tudíž zásadní význam ve vztahu k bance, protože z něj vyplývá povinnost peněžního ústavu uskutečňovat v souladu s příkazy udílenými oprávněnou osobou převody složených finančních prostředků. Ve vztahu mezi majitelem účtu a disponentem však samotná existence dispozičního oprávnění nepředstavuje právní titul pro přesun majetkových hodnot (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Dispoziční oprávnění k bankovnímu účtu tak zahrnuje oprávnění k výběru finančních prostředků. Další použití těchto prostředků a oprávněnost takového použití pak již není otázkou závislou na existenci či rozsahu dispozičního oprávnění k bankovnímu účtu, ale na právních vztazích mezi majitelem účtu a touto oprávněnou osobou (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

12. Dispoziční oprávnění [jméno] [příjmení], na jehož základě účet žalované spravovala, proto není pro posouzení pasivní věcné legitimace žalované k vydání požadovaného bezdůvodného obohacení právně významné. Pokud totiž byly finanční prostředky náležející žalobkyni převedeny na účet žalované, pak je to právě žalovaná, která se jako majitelka tohoto účtu obohatila na úkor žalobkyně (přijetím plnění bez právního důvodu) a je tudíž v předmětné věci pasivně věcně legitimovaná. Námitku nedostatku pasivní věcné legitimace žalované proto odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně posoudil za neopodstatněnou.

13. Ani námitka tzv. litispendence (§ 83 odst. 1 o. s. ř.), kterou vznesla žalovaná ve vyjádření k žalobě, není opodstatněná. Totožnost věci je dána totožností předmětu [anonymizováno] a totožností účastníků. Za předmět [anonymizováno] je považován procesní nárok, který je tvořen dvěma složkami: jednak základem procesního nároku, jenž je vymezen žalobcem tvrzenými skutkovými okolnostmi, a předmětem procesního nároku, jímž je v žalobě uvedený petit (žalobní návrh). Žalovaná není účastníkem [anonymizováno] ani adhezního [anonymizováno] a nejedná se ani o totožné nároky, protože žalobkyně uplatňuje v projednávané věci bezdůvodné obohacení po žalované, zatímco v adhezním [anonymizováno] (resp. v [anonymizována dvě slova]) je poškozenou uplatněný nárok na náhradu škody vůči dceři žalované [jméno] [příjmení].

14. Dále odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i v jeho závěru, že doplnění dokazování výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] spisem vedeným Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. [spisová značka], je nadbytečné. V prvostupňovém [anonymizováno] (a stejně tak v souběžných řízeních vedených žalobkyní proti žalované) bylo totiž dostatečně prokázáno, že žalobkyní požadované platby byly poukázány na účet žalované, v daném případě z účtu nájemkyně bytu [jméno] [příjmení] a za další nájemkyni bytu [jméno] [příjmení] od [anonymizována dvě slova], nikoli z účtu žalobkyně. O mzdu pro [jméno] [příjmení] tudíž nešlo a ani jít nemohlo. Vzhledem k tomu, že k bezdůvodnému obohacení žalované na úkor žalobkyně došlo, odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

15. O náhradě nákladů [anonymizováno] odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., podle kterých náleží procesně úspěšné žalobkyni náhrada nákladů, které vynaložila na své právní zastoupení za účast jejího advokáta u odvolacího jednání dne [datum] a skládajících se z jeho odměny ve výši [částka] (§ 6, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), z paušálně stanovené náhrady jeho hotových výdajů ve výši [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), náhrady promeškaného času ve výši [částka] (čtrnácti půlhodin po [částka]) a náhrady cestovních výdajů ve výši [částka] (za jízdenku ve výši [částka] a ve výši [částka] z [obec] do [obec] a zpět), celkem tedy [částka].