o zaplacení částky 284 200 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 20. února 2024, č. j. 17 C 109/2023-64, ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 2. dubna 2024, č. j. 17 C 109/2023-71,

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou žalobkyně požadovala po žalovaném, aby jí zaplatil částku 284 200 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále uložil žalobkyni, aby do patnácti dnů zaplatila náhradu nákladů řízení; žalovanému k rukám jeho advokátky ve výši 94 476,80 Kč a státu na účet [Orgán veřejné moci] ve výši 1 225,35 Kč (výroky II a III).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení v zažalované výši, které mělo žalovanému vzniknout užíváním nemovitosti žalobkyně (označované jako [podezřelý výraz]) bez právního důvodu.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně je vlastníkem pozemku p. č. [hodnota] o výměře 1440 m², zahrady, zapsaného na listu vlastnictví č. [hodnota] pro katastrální území [adresa], obec [adresa], u [Orgán veřejné moci] (dále jen „předmětný pozemek“). Až do roku 2018, respektive do roku 2019, byl předmětný pozemek (zejména v části, kde se aktuálně nachází [podezřelý výraz]) celkově zanedbaný (zarostlý náletovými dřevinami s velkým množstvím odpadků a také zbytků kartonů působících dojmem provizorních noclehů). Podle územního plánu je pozemek veřejnou zelení, jehož část (o výměře 140 m²) žalobkyně pronajala třetí osobě (na dobu ode dne [datum] do převodu pozemku na nového nabyvatele, nejdéle do dne 31. 7. 2025). Z místního šetření dále vyplynulo, že aktuálně je pozemek částečně zarostlý stromy, pod nimiž je udusaná hlína, na jeho další části je trávník a starší sloupky sušáků (mezi nimiž jsou natažené šňůry na prádlo), na pokračující části je komunitní zahrada se záhonky (o rozloze asi 2 m²), kompostéry a dvě bedny s nářadím, a zbývající část je zarostlá divokou zelení. Vyjma části pozemku, která přiléhá přímo k domu na pozemku p. č. [hodnota], je pozemek z části oplocený, nicméně z přední části, a to z [adresa], je veřejnosti přístupný. Předmětný pozemek dále sousedí s pozemkem p. č. [hodnota] (který je ve vlastnictví žalovaného), z nějž vede na pozemní komunikaci třináct betonových schůdků se zábradlím a z ulice je ohraničený živým plotem a železným oplocením pod uzamčením. Na pozemku se nacházejí nově natřené sušáky na prádlo, přes které prochází hranice obou zmíněných pozemků pokračující asi jeden metr, resp. jeden a půl metru, od vzrostlé vrby a protíná drobné schodiště vedoucí na hlavní komunikaci. Před domem žalovaného i domy, které s domem žalovaného sousedí, se nachází betonové dvory, které nejsou součástí předmětného pozemku (zjištěno z řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 34 C 109/2022, jehož předmětem je vyklizení předmětného pozemku). Branka nacházející se u domu č. p. [hodnota], ke které vedou malé betonové schůdky a následně pokračují na předmětný pozemek, není pod uzamčením. Hranice pozemkového katastrálního operátu vede mezi dvěma kompostéry nacházejícími se u vchodu z hlavní ulice (vedle je umístěný přístřešek na popelnice). U kompostéru je ukončený plot. Směrem z [adresa] je umístěná tabule s nápisem [podezřelý výraz], kde je zmíněný i email žalovaného. Jako správce zmíněného centra veřejně vystupuje předseda žalovaného [jméno FO]. Svědek [tituly před jménem] [jméno FO] ve své svědecké výpovědi dále potvrdil, že předmětný pozemek užívají především obyvatelé vnitrobloku, ale i lidé ze vzdálenějšího okolí. Podle znaleckého posudku znalkyně z oboru ekonomika, [tituly před jménem] [jméno FO] zpracovaného pod číslem [spisová značka] činilo tržní nájemné předmětného pozemku (o rozloze 1 440 m²) ke dni 31. 8. 2021 částku 9 800 Kč měsíčně. Žalobkyně dopisem doručeným žalovanému dne 17. 6. 2022 jej vyzvala k vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětného pozemku ve výši 284 200 Kč. Žalovaný reagoval dne 30. 6. 2022 odmítnutím s tím, že předmětný pozemek je veřejně přístupnou zelení užívanou obyvateli vnitrobloku i širší veřejností.

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 1194 odst. 1, § 1195 odst. 1, § 1196 odst. 1 a § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Předně zkonstatoval, že předmětný pozemek, který je veřejně přístupnou zelení, byl do roku 2018, resp. do roku 2019, zcela zanedbaný. Žalobkyně totiž předmětný pozemek neužívala a ani o něj nepečovala (na žádost žalovaného pouze zajistila kácení stromů). Nevyhovující stav pozemku tak představoval pro obyvatele okolních domů obtíže, předně proto, že pozemkem bylo obtížené projít (byl zarostlý se vzrůstajícím nepořádkem a zápachem) a dále pro výtržnosti bezdomovců, kteří zde přebývali (obyvatelé opakovaně žádali o zásah policie). Členové žalovaného a obyvatelé okolních domů, kteří se podíleli na postupném zvelebení předmětného pozemku, sice jeho část začali užívat s označením [podezřelý výraz] a vyzvali k tomu i širší veřejnost, nicméně tím samotnému žalovanému bezdůvodné obohacení nevzniklo. Zákon totiž způsobilost žalovaného, který je společenstvím vlastníků jednotek, výslovně omezuje na předmět činnosti, pro který vznikl. Pokud by tedy realizace komunitní zahrady měla představovat bezdůvodné obohacení, odpovědnost za to by mohla být přičítaná pouze konkrétním osobám, které takto jednaly, nikoli však samotnému žalovanému (a to ani v případě, pokud by o záležitostech [podezřelý výraz] bylo hlasováno na schůzi žalovaného). Ani argument žalobkyně, že k bezdůvodnému obohacení mělo dojít prostřednictvím výnosu plodin, které byly na záhoncích zahrady pěstované, není případný, protože žalovanému se tím žádného materiálního prospěchu nedostalo. A konečně ani skutečnost, že žalovaný se ke spravování komunitní zahrady hlásil (a mělo o tom být i hlasováno na jeho schůzi), péči o zahradu organizoval a koordinoval, neznamená, že by tím došlo k jeho jakémukoli obohacení. Nadto nachází-li se [podezřelý výraz] pouze na části předmětného pozemku (část je pronajatá jinému subjektu, část je zatravněná, část je zarostlá divokou vegetací a část je zastíněná porosty vzrostlých stromů), nelze požadovat po žalovaném, aby platil žalobkyni za užívání celého pozemku. Závěrem soud prvního stupně zdůraznil i to, že žalovaný a ani jiní uživatelé zahrady širší veřejnost z užívání předmětného pozemku nevyloučili (k vyloučení užívání veřejností došlo pouze tím, že žalobkyně část pozemku pronajala jinému subjektu). Soud prvního stupně žalobu proto žalobu zamítl a své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání. V něm zopakovala své přesvědčení, že žalovaný v době od [datum] do 31. 5. 2022 užíval její majetek bez právního důvodu. Věcnou pasivní legitimaci žalovaného žalobkyně dovozuje ze skutečnosti, že žalovaný vystupoval navenek jako subjekt zajišťující správu a údržbu předmětného pozemku (na internetových stránkách [webová stránka] a označením cedulí na místě samém) a nadto se jeho členská schůze ze dne 21. 3. 2019 rozhodla vybudovat zde na své náklady komunitní zahradu (nikoliv pořídit si pouze nástroje, jak žalovaný nyní účelově tvrdí). Se závěrem soudu prvního stupně o absenci věcné pasivní legitimace žalovaného pak nelze souhlasit i proto, že by vedla ad absurdum k závěru, že společenství vlastníků jednotek se nemůže dopustit protiprávního jednání a nemůže být za takové jednání odpovědné. Pakliže žalovaný umístil na předmětném pozemku vyvýšené záhony, kompostéry a bedny s nářadím a nadto se snažil vytvořit vůči veřejnosti dojem, že předmětný pozemek skutečně spravuje, musí nést za takové jednání odpovědnost. Nadto žalovaný tak učinil poté, kdy se dozvěděl, že proběhla veřejná soutěž o prodeji předmětného pozemku a žalobkyně uzavřela kupní smlouvu o jeho prodeji třetí osobě. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a její žalobě v plném rozsahu vyhověl.

6. Žalovaný, který se s prvostupňovým rozsudkem ztotožnil, navrhl, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Podle názoru žalovaného totiž prvostupňový soud zvolil adekvátní řešení vzniklé situace, které je i právně spravedlivé. Provedeným dokazováním bylo prokázané, že žalobkyně ponechala předmětný pozemek bez jakékoliv péče o něj, takže byl v zanedbaném stavu, zarostlý nálety, užívaný pouze bezdomovci. Podle územního plánu se přitom jedná o veřejně přístupnou zeleň, která má proto sloužit obyvatelům vnitrobloku i širší veřejnosti. Žalobkyně však na péči o pozemek rezignovala, takže od šedesátých let, kdy byl zabraný emigrantovi, pouze pustnul. Lidé z okolí na tuto situaci reagovali tím, že na vlastní náklady předmětný pozemek zvelebili a tím umožnili, aby mohl být využívaný ke svému účelu, tedy jako veřejná zeleň pro relaxaci a rekreaci. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobkyně má v úmyslu předmětný pozemek (jehož vlastnicí se stala pouze omylem při zápisu do katastru nemovitostí) prodat spekulantovi, který se však již v obdobném případě obohatil na úkor obce tím, že podobný pozemek nabyl za částku 1 500 000 Kč a poté se soudil s obcí o bezdůvodné obohacení za jeho užívání a vysoudil tak částku 5 000 000 Kč. Postup státu, který prodá pozemek spekulantovi, který pak požaduje po obci peněžitou náhradu za jeho užívání, tak nelze označit jinak, než za rozporný s dobrými mravy.

7. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně opodstatněné není.

8. Soud prvního stupně provedl dostatečné dokazování, ze kterého vyvodil správná skutková zjištění a věc také právně správně posoudil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a zcela přiléhavým odůvodněním rozsudku soudu prvního stupně ztotožňuje, pro stručnost na ně v podrobnostech odkazuje.

9. K odvolacím námitkám žalobkyně lze předně odkázat na § 2991 o. z., podle kterého se nikdo nesmí obohacovat na úkor jiného. Toto ustanovení tudíž dopadá na situace, v nichž se jedna osoba obohatí na úkor druhého, aniž by ji k tomu opravňoval řádný, právem akceptovaný důvod. Výše bezdůvodného obohacení se určuje peněžitou částkou, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobné věci, zpravidla formou nájmu (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2017, sp. zn. 23 Cdo 5105/2016).

10. O takový případ se však v dané věci nejedná, a to především proto, že předmětný pozemek je veřejně přístupnou zelení a žalovaný jej z veřejného užívání nevyloučil a ani jej neuzavřel pouze pro své členy, ba právě naopak, učinil vše proto, aby jeho užívání zpřístupnil širší veřejnosti. Dokazováním provedeným soudem prvního stupně bylo proto i podle odvolacího soudu vyvrácené tvrzení žalobkyně, že žalovaný užívá předmětný pozemek (pouze) pro sebe. Lze tudíž přitakat žalovanému, že není v této věci věcně pasivně legitimovaný. Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že žalovaný se rozhodl (podle zápisu z jedné ze svých schůzí) vybudovat na předmětném pozemku, a to na své náklady, komunitní zahradu přístupnou široké veřejnosti. I to totiž podporuje tvrzení žalovaného, že nemínil užívat pozemek pouze sám pro sebe, resp. pouze pro své členy, ale naopak jej zvelebit tak, aby mohl být užívaný jako veřejně přístupná zeleň. Pakliže přitom členové žalovaného, popřípadě žalovaný sám, vložili do péče o zanedbaný pozemek žalobkyně své finanční prostředky, čas a energii, čímž jej zkvalitnili natolik, že je možné jej aktuálně jako veřejnou zeleň skutečně užívat, tak takovým postupem se žalovaný i z pohledu odvolacího soudu na úkor žalobkyně nijak neobohatil. A konečně ani tabule, kterou na části předmětného pozemku žalovaný umístil (s označením zmíněné části pozemku jako [podezřelý výraz], resp. zahrada [podezřelý výraz], a ani zmínění zde spojení na zástupce žalovaného) není způsobilá prokázat vznik bezdůvodného obohacení žalovaného. Ostatně prakticky týmiž argumenty odůvodnil Městský soud v Praze (jako soud odvolací) svůj rozsudek ze dne 12. 5. 2024, č. j. 69 Co 156/2024-131, kterým změnil rozsudek [Orgán veřejné moci] ze dne 17. 1. 2024, č. j. 34 C 109/2022-110, jímž bylo původně uloženo žalovanému, aby předmětný pozemek vyklidil.

11. Vzhledem k tomu, že obsahu spisu a provedenému dokazování odpovídá závěr soudu prvního stupně, že za daných okolností k bezdůvodnému obohacení žalovaného na úkor žalobkyně nedošlo, odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jímž byla žaloba zamítnutá, jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

12. O náhradě nákladů řízení odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., v souladu s nímž procesně úspěšnému žalovanému náleží náhrada nákladů, které vynaložil na své právní zastoupení. Žalobkyně je proto povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů, které v odvolacím řízení vynaložil za sepis vyjádření k žalobě ze dne 22. 4. 2024 a za účast jeho advokátky u odvolacího jednání dne 18. 9. 2024 sestávající tedy z odměny advokátky dvakrát po 9 460 Kč, paušálně stanovených hotových výdajů této advokátky dvakrát po 300 Kč (§ 7, § 11 odst. 1 a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a 21 % DPH ve výši 4 009,20 Kč, celkem tedy částku 23 619,20 Kč.