o zaplacení 7 475 493,44 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalovaných proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 25. ledna 2024, č. j. 10 C 77/2023-134,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil prvnímu a druhému žalovanému povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 7 475 493,44 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 588 225 Kč od 29.5.2002 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 588 225 Kč od 11.6.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 1 250 902,93 Kč od 19.6.2002 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 512 100,01 Kč od 20.6.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 512 100,01 Kč od 21.6.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 588 225 Kč od 24.6.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 588 225 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 588 225 Kč od 29.7.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 588 225 Kč od 1.8.2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 176 450 Kč od 23.9.2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z částky 1 060 357,50 Kč od 7.10.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.) a rozhodl, že první a druhý žalovaný jsou povinni zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 792 134,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobce (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení částky v celkové výši 7 475 493,44 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávku dřevní štěpky ve výši 7 453 035,44 Kč a z titulu kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 22 458 Kč. Tvrdil, že jako prodávající uzavřel s prvním žalovaným jako kupujícím rámcovou smlouvu o prodeji dřeva, na jejímž základě dodal řádně prvnímu žalovanému dle jeho objednávek dřevní štěpku. První žalovaný nezaplatil sjednanou kupní cenu. Druhý žalovaný převzal za závazky prvního žalovaného z uvedené smlouvy ručitelský závazek.

3. Žalovaní se žalobou nesouhlasili, navrhovali, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítali, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla v důsledku započtení pohledávky prvního žalovaného za žalobcem ve výši 7 846 757,29 Kč z titulu odstoupení od smlouvy o dodávce jednorázových ochranných rukavic uzavřené mezi žalobcem a prvním žalovaným dne [datum] pro vady dodaného zboží.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování a nesporných tvrzení účastníků vyšel zejména ze zjištění, že mezi žalobcem jako prodávajícím a prvním žalovaným jako kupujícím byla dne [datum] uzavřena smlouva, jejímž předmětem byla dodávka syntetických jednorázových rukavic v množství 3 300 000 kusů za kupní cenu v celkové výši 242 550 EUR bez daně z přidané hodnoty. Dopisem ze dne 21. 10. 2022 první žalovaný reklamoval u žalobce dodávku ochranných rukavic a dopisem z 18. 1. 2023, doručeným žalobci 19. 1. 2023 v 8:33 hodin pro vady dodaných rukavic odstoupil od smlouvy a vyzval žalobce k vrácení částky 7 846 757,29 Kč ve lhůtě 14 dnů od doručení dopisu. Dále byla mezi žalobcem jako prodávajícím a prvním žalovaným jako kupujícím uzavřena dne [datum] rámcová kupní smlouva, jejímž předmětem byla dodávka dřevní štěpky za sjednanou kupní cenu. V článku 3.1 smlouvy převzal druhý žalovaný ručení za splnění jakýchkoliv peněžitých závazků kupujícího s platností do 31. 12. 2022. smlouva byla za prvního žalovaného podepsána členem představenstva panem [jméno FO] a za druhého žalovaného předsedou představenstva panem [jméno FO]. V dodatku č. [hodnota] k rámcové kupní smlouvě se druhý žalovaný zavázal poskytnout ručení k rámcové smlouvě ze dne [datum] ve znění jejich dodatků s platností do [datum]. Dodatek podepsal za prvního žalovaného člen představenstva pan [jméno FO] a za druhého žalovaného předseda představenstva pan [jméno FO] a člen představenstva pan [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce požádal prvního žalovaného o zaplacení kupní ceny za mezi účastníky nespornou dodávku dřevní štěpky v celkové částce 7 453 035,44 Kč fakturami č. [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota], [hodnota]. Žalobce vystavil dne 27.6.2022 Fakturou č. [hodnota] ze dne 27. 6. 2022 požádal žalobce prvního žalovaného o zaplacení za zákonného úroku z prodlení za prodlení s úhradou ceny za dodávku dřevní štěpky vyčíslených částkou ve výši 22 458 Kč. Dopisem ze dne 18. 1. 2023 doručeným žalobci dne 19. 1. 2023 v 8:33 hodin první žalovaný jednostranné započetl svou pohledávku ve výši 7 846 757,29 Kč z titulu odstoupení od kupní smlouvy o dodávce syntetických jednorázových rukavic vůči pohledávce žalobce ve výši 7 475 493,44 Kč z titulu nezaplacené kupní ceny za dodávku dřevní štěpky a současně vyzval žalobce k zaplacení rozdílu ve výši 371 263,85 Kč do 14 dnů od doručení dopisu. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku soud prvního stupně zjistil, že v rozhodném období byl předsedou představenstva druhého žalovaného pan [jméno FO], funkce místopředsedy představenstva nebyla obsazena a členem představenstva byl pan [tituly před jménem] [jméno FO]. V případě druhého žalovaného pak za společnost jedná a podepisuje předseda představenstva nebo místopředseda představenstva samostatně pokud závazek vyplývající z prvního úkonu nepřevyšuje 1 000 000 Kč, v ostatních případech a ve věcech převodu nemovitostí nebo omezení vlastnických práv k nemovitostem jednají a podepisují za druhého žalovaného společně předseda představenstva a místopředseda představenstva. V případě prvního žalovaného jednají za společnost členové představenstva samostatně, přičemž v rozhodném období byl pan [tituly před jménem] [jméno FO] členem představenstva prvního žalovaného.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce podle § 2079, § 2018, § 1982. § 1968 a § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen „o. z.“). Shledal důvodným požadavek žalobce na zaplacení žalované částky, když měl za prokázané, že mezi žalobcem a prvním žalovaným byla uzavřena rámcová kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodal prvnímu žalovanému dřevní štěpku a první žalovaný se ocitl v prodlení se zaplacením sjednané kupní ceny. Žalobou uplatněný nárok shledal důvodným také ve vztahu k druhému žalovanému, který převzal za závazky prvního žalovaného z rámcové kupní smlouvy ve znění jejich dodatků ručení. Uzavřel, že ručitelský závazek druhého žalovaného nevznikl na základě ujednání obsaženého v rámcové kupní smlouvy, když tuto podepsal za druhého žalovaného pouze předseda představenstva, ačkoliv podle údajů zapsaných v obchodním rejstříků měli za druhého žalovaného jednat společně předseda představenstva a místopředseda představenstva. Dovodil však současně, že ručitelský závazek druhého žalovaného byl platně sjednán dodatkem č. [hodnota] k rámcové kupní smlouvě, když tento byl v době, kdy druhý žalovaný neměl místopředsedu představenstva, podepsán za druhého žalovaného předsedou představenstva a členem představenstva. Jako nedůvodnou pak soud prvního stupně posoudil obranu žalovaných v tom smyslu, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla v důsledku započtení pohledávky prvního žalovaného za žalobcem vyplývající z odstoupení prvního žalovaného od kupní smlouvy o dodávce jednorázových syntetických rukavic. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu pak dospěl k závěru, že aktivně započítávaná pohledávka nebyla způsobilá k jednostrannému započtení, když v okamžiku provedení kompenzačního úkonu nebyla splatná. V tomto směru poukázal na skutečnost, že první žalovaný vyzval žalobce ke splnění této pohledávky dopisem ze dne 18. 1. 2023 ve lhůtě 14 dnů a tentýž den provedl kompenzační úkon. Další důvod nezpůsobilosti aktivně započítávané pohledávky k započtení spatřoval ve skutečnosti, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou, když žalobce namítá neplatnost odstoupení prvního žalovaného od kupní smlouvy, jejímž předmětem byla dodávky jednorázových syntetických rukavic, a činí sporným, že reklamace dodaného zboží byla provedena včas a bez zbytečného odkladu, respektive tvrdí, že část dodaných rukavic byla spotřebována. Ze všech uvedených důvodů tedy soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že v řízení plně úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení spočívajících v zaplaceném soudním poplatku a v nákladech jeho právního zastoupení vypočtených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“).

6. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní odvolání. Namítali existenci odvolacích důvodů dle § 205 odst. 2 písm. d), e) a g) o.s.ř. Nesouhlasili se závěrem soudu prvního stupně o tom, že došlo k započtení nesplatné pohledávky, a tudíž k neplatnému započtení. Vyjádřili názor, že nedošlo k předčasnému započtení. Poukázali na to, že ačkoliv oznámení o odstoupení od smlouvy bylo doručeno žalobci 19. 1. 2023 k jednostrannému započtení pohledávky prvního žalovaného vůči pohledávce žalobce došlo až ke dni 8. 3. 2023, tedy více než 14 dnů od data, kdy byl žalobci doručen dopis o odstoupení od smlouvy a výzva k zaplacení pohledávky druhého žalovaného. Nadto upozornili, že dle právní úpravy obsažené v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník již není kritériem započitatelnosti splatnost pohledávky, když dle § 1982 odst. 1 o. z. lze k započtení přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit vlastní dluh. Dále žalovaní označili za nesprávný závěr soudu prvního stupně o tom, že započítávaná pohledávka je nejistá a neurčitá. Poukázali na to, dle judikatury Nejvyššího soudu nesmí výklad § 1987 odst. 2 o. z. bránit poctivému a spravedlivému uspořádání mezi dotčenými stranami, a vyjádřili přesvědčení, že soud prvního stupně při svém rozhodování uvedenému požadavku nedostál. Zrekapitulovali svou argumentaci uplatněnou před soudem prvního stupně ve prospěch závěru, že započítávanou pohledávku nelze hodnotit jako nejistou a neurčitou. Poukázali na dlouhodobost spolupráce žalobce a prvního žalovaného a na okolnosti sjednání předmětných smluvních vztahů. Zdůraznili, že řádně doložili, že dodávku vadných rukavic reklamovali řádně a včas. Současně upozornili, že smlouva o prodeji dřevní štěpky je smlouvou disimulační, která měla pouze pro čínské majitele žalobce zastřít skutečnost, že žalobce dodal prvnímu žalovanému ochranné rukavice pozdě a to, že se následně ukázaly jako vadné a v důsledku toho zcela neprodejné. Uvedli, že smyslem smlouvy o prodeji dřevní štěpky nebyl nákup a prodej štěpky, nýbrž řešení problému s ochrannými rukavicemi, a vyjádřili názor, že pohledávky z dodávek štěpky jsou do doby vyřešení reklamace ochranných rukavic nevymahatelné. Namítali, že soud prvního stupně se jejích argumenty v uvedeném směru vůbec nezabýval. Dále žalovaní vytýkali soudu prvního stupně, že dospěl k nesprávnému závěru o platném sjednání ručitelského závazku druhého žalovaného. Namítali, že závěr soudu prvního stupně, že neměl-li druhý žalovaný v době podpisu ručitelského prohlášení místopředsedu představenstva, postačí namísto podpisu místopředsedy představenstva podpis člena představenstva, nemá oporu v právní úpravě v § 164 o. z. a je v rozporu také s judikaturou Nejvyššího soudu. Zdůraznili, že ručitelský závazek druhého žalovaného nemohl být platně sjednán, neboť ručení mělo být poskytnuto v celkové výši 300 000 EUR a ručitelský závazek tak byli podle zápisů v obchodním rejstříku oprávněni sjednat pouze společně předseda a místopředseda druhého žalovaného, přičemž místopředsedovi představenstva [jméno FO] zanikla funkce k datu 19. 10. 2021 a od 20. 10. 2021 druhý žalovaný místopředsedu představenstva nemá. Nad rámec uvedeného pak žalovaní poukázali na to, že soud prvního stupně postupoval při aplikaci koncentrace řízení nepřiměřeně přísně a fakticky jim znemožnil doplnit důležité důkazy, když při prvním jednání ve věci jim odmítl poskytnout lhůtu k prodloužení koncentrace řízení za účelem označení důkazů, zejména označení svědků (s čínskými jmény), jejichž výpověďmi měly být objasněny okolnosti vzniku smluv o prodeji štěpky a ručitelské listiny. Ze všech uvedených důvodů žalovaní navrhli, aby odvolací soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobce ve vyjádření k podanému odvolání naopak označil rozsudek soudu prvního stupně za věcně správný. Poukázal na to, že v řízení bylo prokázáno, že první žalovaný doručil žalobci odstoupení od smlouvy o dodávce rukavic i oznámení o započtení pohledávky z tohoto odstoupení v jeden den, a to 19. 1. 2023, přičemž vzhledem k poskytnutí 14denní lhůty k plnění, kterou první žalovaný žalobci poskytl, nemohla být pohledávka prvního žalovaného splatná v době, kdy učinil projev k započtení. Závěr soudu prvního stupně o tom, že k tomu, aby bylo započtení provedeno platně, musí být započítávaná pohledávka splatná, a to před učiněním kompenzačního úkonu, označila za souladný se zákonem i rozhodovací praxí. Dle žalobce soud prvního stupně rovněž správně hodnotil prvním žalovaným započítávanou pohledávku jako nejistou a neurčitou. Uvedené je dle žalobce zřejmé také z tvrzení žalovaných, kteří svá skutková tvrzení neustále mění. Vyjádřil přesvědčení, že prokázání existence pohledávky prvního žalovaného by vyžadovalo velmi rozsáhlé dokazování. Naproti tomu žalobou uplatněný nárok žalovaní nijak nerozporovali, a teprve následně a po koncentraci řízení začali tvrdit disimulaci rámcové smlouvy, existenci ústní dohody o započtení pohledávek apod. Žalobce zdůraznil, že uvedená tvrzení žalovaných neuznává, a poukázal na to, že k jejich prokázání fakticky nenavrhli žádné důkazy. Za správné označil žalobce rovněž závěry soudu prvního stupně o platném sjednání ručitelského závazku druhého žalovaného. Poukázal na to, že za žalovanou při podpisu ručitelského závazku jednali všichni členové statutárního orgánu, a vyjádřil názor, že rozdělení funkcí v rámci statutárního orgánu nehraje roli, neboť v opačném případě by druhý žalovaný nemohl jednat vůbec. Dovozoval, že v takovém případě by druhý žalovaný mohl vstupovat do jakýchkoliv závazků, aniž by nesl jakoukoliv odpovědnost, což je absurdní, rozporné s dobrými mravy a zásadou poctivosti. K námitkám žalovaných k postupu soudu prvního stupně při koncentraci řízení poukázal na to, že standardně mohou účastníci řízení v režimu § 118b odst. 1 o.s.ř. uvádět rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání. Za více než dostatečnou pak označil dobu čtyř měsíců, které měli žalovaní na přípravu do termínu konání prvního jednání. Současně upozornil, že žalovaní byli po celou dobu, a to i před zahájením řízení v této věci, zastoupeni advokátem. Ze všech uvedených důvodů pak závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

8. Žalovaní nesouhlasili s vyjádřením žalobce a v replice podané k tomuto vyjádření zopakovali stěžejní body své odvolací argumentace a setrvali na svém odvolacím návrhu.

9. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání prvního žalovaného není důvodné. Odvolání druhého žalovaného naopak shledal opodstatněným.

10. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a ve vztahu k prvnímu žalovanému věc posoudil správně i po právní stránce. Právní závěry soudu prvního stupně, na jejichž základě shledal důvodným žalobou uplatněná nároku vůči druhému žalovanému, nicméně odvolací soud nesdílí.

11. Soud prvního stupně na podkladě provedeného dokazování správně uzavřel, že mezi žalobcem jako prodávajícím a prvním žalovaným jako kupujícím byla dne [datum] uzavřena rámcová kupní smlouva ve smyslu § 2072 a násl. o. z., kterou se žalobce zavázal dodat prvnímu žalovanému sjednané zboží – dřevní štěpku a první žalovaný se zavázal zaplatit žalobci sjednanou kupní cenu. Z nesporných tvrzení účastníků plyne, že žalobce prvnímu žalovanému zboží řádně dodal, první žalovaný však svůj smluvní závazek zaplatit žalobci kupní cenu ve výši žalované částky nesplnil, přestože jej žalobce formou fakturace o zaplacení požádal. První žalovaný se tak ocitl v prodlení se zaplacením peněžitého dluhu a žalobci vzniklo právo požadovat zaplacení dlužné částky spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1968 a § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 142/1994 Sb.). Za tohoto stavu soud prvního stupně nepochybil, pokud žalobní požadavek žalobce, kterým se domáhal na prvním žalovaném splnění své pohledávky na zaplacení kupní ceny ve výši žalované částky spolu s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení, shledal opodstatněným.

12. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud však neshledává důvodným žalobní požadavek, aby k zaplacení žalované částky s příslušenstvím byl z titulu svého ručitelského závazku zavázán také druhý žalovaný. V tomto ohledu lze považovat za opodstatněné odvolací námitky žalovaných o tom, že právní jednání druhého žalovaného, kterým převzal ručení za závazky prvního žalovaného z rámcové kupní smlouvy ze dne [datum] nebyly učiněny v souladu se způsobem zastupování druhého žalovaného jako obchodní korporace zapsaným ve veřejném rejstříku.

13. Podle § 164 o. z. může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (odstavec první). Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání (odstavec druhý).

14. Podle § 440 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna (odstavec první). Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu (odstavec druhý).

15. Z ustálené judikatury plyne, že zastoupení členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na něž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§ 441 až 456 o. z.), ani úprava zastoupení zákonného (§ 457 až 488 o. z.). Zastupování právnické osoby navenek je pak jednou ze základních působností statutárního orgánu, již zásadně nelze statutárnímu orgánu odebrat, a to ani ujednáním v zakladatelském právním jednání. Nicméně v případě, že statutární orgán tvoří více osob, může být základní pravidlo (podle něhož samostatné zástupčí oprávnění náleží každému členu statutárního orgánu) modifikováno (v souladu se zákonem) zakladatelským právním jednáním. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby za právnickou osobu jednali alespoň dva členové statutárního orgánu společně (tzv. „pravidlo čtyř očí“), pak jedná-li za právnickou osobu toliko jeden člen statutárního orgánu, překračuje své zástupčí oprávnění (nemůže zastupovat samostatně – nebyl-li k tomu v souladu s § 164 odst. 2 in fine o. z. zmocněn – ale toliko společně s dalším členem statutárního orgánu). Určí-li zakladatelské právní jednání, že právnickou osobu může zastupovat toliko určitý člen statutárního orgánu (např. jeho předseda), ostatní členové statutárního orgánu tak činit (zásadně) nemohou. Jedná-li přesto některý z nich, jedná jako osoba, která k tomu není oprávněna. V obou případech však přichází v úvahu, aby právnická osoba (jakožto zastoupený) jednání učiněné takovýmto neoprávněným zástupcem (tj. členem statutárního orgánu jednajícím buď bez zástupčího oprávnění, anebo toto zástupčí oprávnění překračujícím) dodatečně schválila. Jelikož člen statutárního orgánu není smluvním zástupcem, budou se pravidla pro dodatečné schválení řídit ustanovením § 440 o. z., nikoliv (i) ustanovením § 446 o. z. (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017).

16. Dodatečné schválení (ratihabice) je projevem vůle zastoupeného být vázán jednáním učiněným neoprávněným zástupcem (osobou, jež jednala bez zástupčího oprávnění, popř. jež své zástupčí oprávnění překročila); jako takové je právním jednáním zastoupeného. Rozhodnutí o dodatečném schválení právního jednání náleží primárně do působnosti statutárního orgánu právnické osoby (§ 163 o. z.). V režimu obchodních korporací bude takové rozhodnutí zpravidla spadat pod obchodní vedení korporace. Jde-li o statutární orgán kolektivní, popř. o více individuálních statutárních orgánů, je nutné dodržet pravidla pro přijetí rozhodnutí stanovená zákonem, popř. zakladatelským právním jednáním (srov. zejména § 156 o. z., § 195 odst. 1 věta druhá z. o. k., § 440 z. o. k. a § 708 odst. 3 z. o. k.). U právnických osob – podnikatelů (především u obchodních korporací) mohou kromě statutárního orgánu o dodatečném schválení právního jednání rozhodnout též další osoby, které byly při provozu obchodního závodu pověřeny činností, jež zahrnuje i schvalované právní jednání (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017).

17. V poměrech projednávané věci je tak významné, že podle údajů zapsaných v obchodním rejstříku jedná a podepisuje jménem druhého žalovaného předseda představenstva nebo místopředseda představenstva samostatně v případě, že závazek vyplývající z právního úkonu nepřevyšuje 1 000 000 Kč, v ostatních případech a ve věcech převodu nemovitostí nebo omezení vlastnických práv k nemovitostem (zastavení, zřízení věcných práv nebo omezení převodu nemovitostí ) jednají a podepisují společně předseda představenstva a místopředseda představenstva. Současně z obchodního rejstříku plyne, že od zániku členství a funkce pana [jméno FO] dne 19. 10. 2021 dosud žádná osoba funkci místopředsedy představenstva druhého žalovaného nevykonává. Z uvedeného je zřejmé, že za situace, kdy druhý žalovaný měl ujednáním obsaženým v rámcové kupní smlouvě ze dne [datum], respektive v jejím dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] převzít ručení za závazky prvního žalovaného z rámcové kupní smlouvy v celkové výši nejméně 300 000 EUR, bylo namístě, aby za žalovaného podle zakladatelského jednání zapsaného ve veřejném rejstříku jednali společně dva určití členové statutárního orgánu, a to předseda představenstva a místopředseda představenstva. Jestliže tedy za druhého žalovaného podepsal rámcovou kupní smlouvu dne 27. 12. 2021 pouze předseda představenstva a dodatek č. [hodnota] rámcové kupní smlouvy dne [datum] podepsal předseda představenstva spolu se členem představenstva (nikoliv však místopředsedou představenstva), nebyl dodržen stanovený způsob zastoupení druhého žalovaného jako obchodní korporace a zmíněné osoby překročily své zástupčí oprávnění. Zjištěný skutkový stav, zejména absence člena představenstva druhého žalovaného vykonávajícího funkci místopředsedy představenstva, respektive absenci tvrzení o tom, že zde je jiná osoba, která by byla oprávněna druhého žalovaného zastoupit při dotčeném právním jednání, přitom neopodstatňují závěr, že druhý žalovaný účinným způsobem zmíněné překročení zástupčího oprávnění bez zbytečného odkladu postupem dle § 440 o. z. schválil. Za uvedeného stavu nezbývá než uzavřít, že druhý žalovaný není smluvními ujednáními o ručení obsaženými v rámcové kupní smlouvě ze dne 27. 12. 2021 a v dodatku č. [hodnota][Anonymizováno]k rámcové kupní smlouvě ze dne 22. 12. 2022 vázán, a proto nelze žalobnímu nároku uplatněnému vůči druhému žalovanému z titulu jeho ručitelského závazku vyhovět.

18. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledává nedůvodnou obranu prvního žalovaného v tom smyslu, že žalobou uplatněná pohledávka zanikla v důsledku jím provedeného započtení. Soud prvního stupně dospěl ke správnému závěru, že pohledávka uplatněná prvním žalovaným k započtení vůči pohledávce žalobce není způsobilá k započtení proto, že v okamžiku provedení kompenzačního úkonu nebyla splatná a současně proto, že se jedná o pohledávku nejistou a neurčitou. Odvolací soud v tomto ohledu se závěry soudu prvního stupně souhlasí.

19. Podle § 1987 o. z. k započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem (odstavec 1). Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není (odstavec 2).

20. Započtení je způsob současného zániku alespoň dvou vzájemných pohledávek zúčtováním (odpočtem), při němž dochází k oboustrannému uspokojení účastníků závazkového vztahu. Ve vztahu k pohledávce, proti které je započtení uplatněno (pasivně započítávaná pohledávka), jde o náhradní způsob uspokojení věřitele, který se obejde bez reálného poskytnutí předmětu plnění; namísto něj je poskytnuta hodnota spočívající ve zproštění vzájemného dluhu. Ve vztahu k pohledávce, která je k započtení použita (aktivně započítávaná pohledávka), představuje započtení faktické vymožení této pohledávky, a to bez souhlasu protistrany, případně i proti její vůli. Na rozdíl od pasivně započítávané pohledávky, která v době mezi okamžikem, k němuž má nastat účinek započtení, a okamžikem, kdy je započtení realizováno, musí být splnitelná, je jedním z předpokladů započtení na straně aktivně započítávané pohledávky, jejíž věřitel provádí kompenzační úkon (prohlášení započtení), její vymahatelnost (§ 1987 odst. 1 NOZ). Součástí vymahatelnosti je splatnost pohledávky. Zánik pohledávek nastává se zpětnou účinností k okamžiku, kdy jsou všechny předpoklady kompenzability splněny u pohledávky, u které nastaly později. Účinky započtení je třeba vyvolat právním jednáním, tj. prohlášením o započtení vůči druhé straně (§ 1982 odst. 1 NOZ). Okamžiku, kdy věřitel aktivně započítávané pohledávky učiní prohlášení o započtení (kompenzační úkon), musí předcházet rozhodný okamžik způsobilosti pohledávek k započtení, tj. aktivně započítávaná pohledávka musí být splatná před kompenzačním úkonem (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2020, sp. zn. 20 Cdo 3966/2019).

21. Z ustálené judikatury současně plyne, že smyslem a účelem citovaného ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky předtím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky, a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. je zpravidla pohledávka, která je co do základu a (nebo) výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši pohledávky užité k započtení. Likvidita pohledávky užité k započtení je hmotněprávním předpokladem započtení; není-li taková pohledávka "jistá a určitá", odporuje započtení ustanovení § 1987 odst. 2 o. z. a je zpravidla (relativně) neplatné. Dovolá-li se věřitel pohledávky, proti které je započítáváno, vůči dlužníku relativní neplatnosti jeho právního jednání (jednostranného započtení), účinky započtení nenastanou (pohledávka, proti které je započítáváno, nezanikne). S ohledem na smysl a účel § 1987 odst. 2 o. z. je pak zásadně nutné míru nejistoty ohledně aktivní pohledávky posuzovat relativně, ve vztahu k pohledávce pasivní; za nejistou či neurčitou lze aktivní pohledávku považovat zpravidla toliko tehdy, je-li míra nejistoty ohledně ní vyšší, než je tomu v případě pasivní pohledávky. Současně platí, že výklad § 1987 odst. 2 o. z. nesmí bránit poctivému a spravedlivému uspořádání vztahů mezi dotčenými stranami (§ 2 o. z.). Vychází-li obě pohledávky (aktivní i pasivní) ze stejného právního vztahu (založeného např. stejnou smlouvou uzavřenou mezi stranami), nelze přehlížet, že proti právu věřitele pasivní pohledávky na její uhrazení zde stojí právo dlužníka (a věřitele aktivní pohledávky) na to, aby dříve, než bude nucen uhradit svůj dluh (plnit na pasivní pohledávku), byly spravedlivě posouzeny i širší souvislosti, za kterých vznikl (okolnosti celého vztahu). Vznikne-li z téhož vztahu více vzájemných pohledávek, odpovídá zpravidla rozumnému (spravedlivému) uspořádání poměrů mezi stranami, aby tyto pohledávky byly vzájemně započitatelné (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020).

22. V projednávané věci první žalovaný dopisem ze dne 18. 1. 2023 uplatnil k započtení vůči pohledávce žalobce, která je předmětem řízení v této věci, svou pohledávku ve výši 7 846 757,29 Kč z titulu bezdůvodného obohacení, které je žalobce povinen mu vydat v souvislosti se zrušením smlouvy o koupi syntetických jednorázových rukavic ze dne [datum] v důsledku odstoupení od smlouvy pro vady dodaného zboží. Vzhledem k tomu, že splatnost aktivně započítávané pohledávky nebyla účastníky sjednána a ani jinak stanovena, odvíjí se od výzvy prvního žalovaného k jejímu splnění (§ 1958 o. z.). První žalovaný vyzval žalobce ke splnění této pohledávky dopisem ze dne 18. 1. 2023, doručeným žalobci 19. 1. 2023, a to ve lhůtě 14 dnů od doručení dopisu. Stejně tak kompenzační úkon první žalovaný učinil dopisem ze dne 18. 1. 2023, doručeným žalobci 19. 1. 2023. Je tedy opodstatněn závěr, že okamžiku, kdy první žalovaný učinil prohlášení o započtení, nepředcházel rozhodný okamžik způsobilosti dotčených pohledávek k započtení, respektive že aktivně započítávaná pohledávka nebyla před kompenzačním úkonem splatná, přičemž splatnost pohledávky je součástí její vymahatelnosti (§ 1987 odst. 1 o. z.).

23. Nadto z tvrzení účastníků a dosud provedeného dokazování plyne, že aktivně započítávaná pohledávka vychází z jiného smluvního vztahu než pasivně započítávaná pohledávka. Současně aktivně započítávaná pohledávka prvního žalovaného je mezi účastníky sporná co do základu i výše, když žalobce činí sporným existenci vad dodaného zboží a včasnost reklamace a namítá, že část dodaného zboží byla spotřebována. Je tedy zřejmé, že pokud by se měl soud existencí aktivně započítávané pohledávky v řízení v této věci věcně zabývat, musel by nejprve vést prvního žalovaného k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů k povaze vad zboží, okamžiku a způsobu jejich vytčení a následně provést s ohledem na povahu a množství sporných otázek obsáhlé dokazování. Naproti tomu existence pasivně započítávané pohledávky v zásadě nebyla první žalovanou sporována a nárok žalobce na její splnění byl v řízení provedenými důkazy prokázán. Za této situace by jednostranné započtení sporné pohledávky prvního žalovaného zjevně oddálilo uspokojení v řízení prokázané pohledávky žalobce, což zjevně odporuje účelu § 1987 odst. 2 o. z. Lze tedy uzavřít, že aktivně započítávaná pohledávka prvního žalovaného je nejistá a neurčitá. Právní jednání směřující k jejímu započtení vůči žalobou uplatněné pohledávce tak odporuje § 1987 odst. 2 o. z., a je relativně neplatné. Vzhledem k tomu, že žalobce se relativní neplatnosti v řízení dovolal, účinky započtení v podobě zániku žalobou uplatněné pohledávky nenastaly.

24. Pokud žalovaní tvrdili, že účastníci se na započtení shora uvedené pohledávky prvního žalovaného z vypořádání zaniklé smlouvy o koupi syntetických jednorázových rukavic ze dne [datum] vůči pohledávce žalobce uplatňované v tomto řízení dohodli, pak uvedené tvrzení nemá oporu v provedeném dokazování. Současně nelze přisvědčit odvolacím námitkám žalovaných, že jim postupem soudu prvního stupně bylo znemožněno navrhovat k prokázání svých tvrzení důkazy, když jim nebyla na konci prvního jednání ve věci poskytnuta lhůta k prodloužení koncentrace řízení (§ 118b odst. 1 o.s.ř.). Žalovaní byli v předvolání k prvnímu jednání ve věci konanému dne 12. 9. 2023 poučeni o koncentraci řízení do skončení prvního jednání a měli tedy možnost se v uvedeném ohledu na průběh prvního jednání připravit. Při prvním jednání pak uvedli své důkazní návrhy včetně návrhů na provedení svědeckých výpovědí blíže neoznačených svědků, jejichž jména doplnili následně podáním doručeným soudu dne 26. 10. 2023. Soud prvního stupně přitom nepochybil, pokud nepřistoupil k provedení takto navrhovaných důkazů, neboť byly navrženy k prokázání toho, „jak se smluvní strany dohodly na řešení případných problémů s prodejností ochranných rukavic, které byly dodány s podstatným prodlením společnosti žalobce“, a tedy zjevně nesměřovaly k prokázání skutečností významných pro rozhodnutí ve věci samé.

25. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek prvního stupně ve výroku I. změnil jen tak, že se žaloba vůči druhému žalovanému zamítá, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku, pokud jím bylo rozhodnuto o povinnosti prvního žalovaného zaplatit žalobci 7 475 493,44 Kč s příslušenstvím, podle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

26. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval o nákladech odvolacího řízení i nákladech účastníků v řízení před soudem prvního stupně.

27. Ve vztahu mezi žalobcem a prvním žalovaným bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšnému žalobci byla přiznána vůči prvnímu žalovanému plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 885 353,20 Kč. Náklady žalobce v řízení před soudem prvního stupně činí 792 134,80 Kč a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku 372 652 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 419 482,80 Kč, které jsou tvořeny odměnou advokáta 343 980 Kč za 9 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, vyjádření ve věci z 27. 10. 2023, vyjádření ve věci z 17. 1. 2024, účast při ústním jednání dne 12. 9. 2023, 2. 11. 2023, 14. 12. 2023 a 25. 1. 2024) po 38 220 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů 2 700 Kč za 9 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 72 802,80 Kč. Náklady žalobce v odvolacím řízení činí 93 218,40 Kč a jsou tvořeny náklady jeho právního zastoupení, sestávající se z odměny advokáta 76 440 Kč za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při ústním jednání 11. 9. 2024) po 38 220 Kč dle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 16 178,40 Kč.

28. Ve vztahu mezi žalobcem a druhým žalovaným bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně úspěšnému druhému žalovanému byla přiznána vůči druhému žalovanému plná náhrada nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši 558 110,60 Kč, která odpovídá polovině celkových společných nákladů řízení obou žalovaných zastoupených společným právním zástupcem v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím. Celkové náklady žalovaných v řízení před soudem prvního stupně činí 594 855,36 Kč (polovina připadající na druhého žalovaného 297 427,68 Kč) a sestávají se z odměny advokáta ve výši 489 216 Kč za 8 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, odpor proti platebnímu rozkazu, vyjádření ve věci z 19. 1. 2024, účast při ústním jednání dne 12. 9. 2023, 30. 10. 2023, 2. 11. 2023, 14. 12. 2023 a 25. 1. 2024) po 61 152 Kč dle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů 2 400 Kč za 8 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 103 239,36 Kč. Celkové náklady žalovaných v odvolacím řízení činí 521 365,84 Kč (polovina připadající na druhého žalovaného 260 682,92 Kč) a sestávají se ze zaplaceného soudního poplatku 372 652 Kč a z nákladů právního zastoupení ve výši 148 713,84 Kč, tvořené odměnou advokáta 122 304 Kč za 2 úkony právní služby (odvolání do rozsudku, účast při ústním jednání dne 11. 9. 2024) po 61 152 Kč dle § 7 bod 6, § 12 odst. 4 a § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu, paušální náhradou hotových výdajů 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradou 21% daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 25 809,84 Kč.