o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

Napadeným rozsudkem soud i. stupně zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal zaplacení nemajetkové újmy, která mu měl vzniknout tím, že v [anonymizováno] [rok] byl přemístěn z ostravské vazební věznice do [stát. instituce], kde byl umístěn na cele dohromady se šestnácti spoluvězni kuřáky. Pasivním kouřením bylo poškozeno jeho zdraví.

Žalovaná namítla promlčení nároku a navrhla zamítnutí žaloby.

Soud I. stupně provedenými důkazy zjistil, že ve [stát. instituce] byla šetřena stížnost žalobce ze dne [datum] na porušování zákazu kouření, která byla vyhodnocena jako nedůvodná. Rovněž veřejná ochránkyně práv nezjistila pochybení [stát. instituce]. Stejně tak nedůvodnou shledalo stížnost žalobce [příjmení] ředitelství [anonymizována tři slova]. Od [datum] žalobce vykonával trest odnětí svobody ve [stát. instituce] poté ve Věznici Karviná.

Na takto zjištěný skutkový stav soud I. stupně aplikoval ustanovení § 13, § 32 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. a dospěl k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, když nebylo zjištěno žádné pochybení ze strany věznice. Z toho důvodu se soud I. stupně již nezabýval námitkou promlčení a žalobu jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o.s.ř.

Proti rozsudku podal žalobce včas odvolání. Namítl mj., že uvedl jasné důkazy, že jeho poškozováním coby nekuřáka ve [stát. instituce] byl porušen zákon. Byl poškozen nejen nuceným pobytem mezi kuřáky ale i [anonymizováno] s tím související. [ulice] služba podle žalobce nedodržuje zákon na ochranu kuřáků a má v tom oporu v justici. Ve věznici se na noc zamykají cely, takže kuřáci nemohou chodit na kuřárnu. Zejména z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud rozhodl v jeho prospěch.

Žalovaná se k odvolání nevyjádřila.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. bez nařízení jednání (§ 214 odst. 3 o.s.ř.) a odvolání neshledal důvodným.

Podle § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen.

V projednávané věci žalobce spojuje vznik nemajetkové újmy se svým přemístěním do [stát. instituce], ke kterému došlo v [anonymizováno] [rok]. V tomto zařízení byl ubytován na cele společně s kuřáky. V tom žalobce spatřoval nesprávný úřední postup ze strany věznice. Vzhledem k tomu, že k tvrzenému nesprávnému úřednímu postupu mělo podle žalobce dojít v [anonymizováno] [rok], avšak žalobce podal žalobu k soudu až [datum], tedy po uplynutí promlčecí lhůty podle § 32 odst. 3 věta první zákona č. 82/1998 Sb., lze uzavřít, že námitka promlčení žalobou uplatněného nároku je opodstatněná. Z uvedeného důvodu odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 a contrario ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.