o [anonymizováno] škody [částka] s [anonymizováno] a o [anonymizována tři slova] [částka] s [anonymizováno], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částky ve výši [částka] a [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z těchto částek ve výši [částka] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.), uložil žalobci povinnost zaplatit žalované [anonymizováno] nákladu [anonymizováno] ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.) a dále rozhodl, že se návrh žalobce na přerušení [anonymizováno] ve smyslu [ustanovení pr. předpisu]“) zamítá (výrok III.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané dne [datum], kterou se žalobce domáhal odškodnění svého nezákonného [anonymizována dvě slova]. Tvrdil, že dne [datum] bylo na základě usnesení [stát. instituce] [stát. instituce] [anonymizována dvě slova] [část obce] oddělení, [číslo jednací] zahájeno jeho [anonymizována dvě slova] pro podezření ze spáchání zvlášť závažných zločinů dotačního podvodu a poškození finančních zájmů [mezinárodní organizace] ve smyslu § 212 odst. 1 a 6 písm. a) a [ustanovení pr. předpisu]. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudem v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum], byl zproštěn obžaloby. Žalobce požadoval [anonymizováno] škody spočívající ve vynaložených nákladech na právní zastoupení ve výši [částka] s [anonymizováno] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] s [anonymizováno].

3. Žalovaná učinila nesporným, že žalobce u ní dne [anonymizována dvě slova] svůj nárok k předběžnému projednání. Navrhla, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

4. Vzhledem k tomu, že v [anonymizována dvě slova] byly usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] shora uvedené rozsudky soudů obou stupňů zrušeny a věc byla vrácena Krajskému soudu v Českých Budějovicích k novému projednání a rozhodnutí, žalobce navrhl, aby [anonymizováno] bylo v souladu s § 109 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přerušeno do pravomocného rozhodnutí soudů v [anonymizována dvě slova] o důvodnosti jeho [anonymizována dvě slova].

5. Soud prvního stupně návrh žalobce na přerušení [anonymizováno] zamítl s tím, že za stávající situace se přerušení [anonymizováno] se jeví nehospodárným. Věc samu pak dle § 115a o.s.ř. za souhlasu účastníků projednal a rozhodl bez nařízení ústního jednání.

6. Soud prvního stupně vyšel z toho, že [anonymizována dvě slova] žalobce bylo zahájeno dne [datum]. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze byl žalobce zproštěn obžaloby. Nejvyšší soud však obě rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Českých Budějovicích k dalšímu [anonymizováno], přičemž ke dni rozhodování soudu prvního stupně v dané věci nebylo [anonymizována dvě slova] žalobce pravomocně skončeno.

7. Soud prvního stupně poukázal na ustanovení § 154 odst. 1 o.s.ř., podle kterého je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Měl přitom za prokázané, že v době jeho rozhodování ve věci samé [anonymizována dvě slova] žalobce dosud trvá a neexistuje tak odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí ve smyslu § 8 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“), tedy pravomocné rozhodnutí, které je pravomocně a následně je pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Uvedl, že v rámci [anonymizována dvě slova] je dle judikatury nezákonným rozhodnutím usnesení o zahájení [anonymizována dvě slova], pokud [anonymizována dvě slova] skončí zprošťujícím rozsudkem. Vzhledem k tomu, že v dané věci dosud není postaveno najisto, jakým způsobem skončí [anonymizována dvě slova] žalobce, a soud v civilním [anonymizováno] není oprávněn předjímat výsledek [anonymizována dvě slova], shledal žalobou uplatněný nárok z důvodu neexistence nezákonného rozhodnutí nedůvodným a žalobu pro absenci zákonných podmínek odpovědnosti státu za tvrzenou škodu a nemajetkovou újmu v celém rozsahu zamítl. O náhradě nákladů [anonymizováno] pak rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v [anonymizováno] úspěšné žalované přiznal [anonymizováno] nákladů [anonymizováno] spočívající v paušální náhradě hotových výdajů ve výši [částka].

8. Proti výrokům I. a II. rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce odvolání. Namítal, že [anonymizováno] je postiženo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a dále, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Poukázal na to, že v návaznosti na zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] a rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] navrhl, aby [anonymizováno] v nyní projednávané věci bylo přerušeno do doby pravomocného rozhodnutí soudů v [anonymizována dvě slova] ve věci jeho [anonymizována dvě slova]. Uvedl, že soud prvního stupně nepostupoval správně, když jeho návrhu na přerušení [anonymizováno] nevyhověl a následně žalobu zamítl. Vyjádřil nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že přerušení [anonymizováno] by bylo v poměrech projednávané věci nehospodárné. Vytýkal soudu prvního stupně, že při rozhodování o zamítnutí návrhu na přerušení [anonymizováno] nevzal v úvahu možnost, že shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu bude zrušeno rozhodnutím Ústavního soudu. Vyjádřil názor, že soud prvního stupně měl pro případ jeho úspěchu před Ústavním soudem vyhovět jeho návrhu na přerušení [anonymizováno]. Namítal, že za dané situace soud prvního stupně napadeným rozsudkem omezil jeho právo na soudní ochranu. Poukázal na to, že v poměrech projednávané věci lze napadený rozsudek považovat za přinejmenším předčasný, jakož i na to, že pokud napadený rozsudek nabude právní moci, vytvoří překážku věci rozsouzené a omezí jej při uplatňování práv prostřednictvím soudu. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil soudu prvního stupně k dalšímu [anonymizováno].

9. Žalovaná navrhovala potvrzení rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správného.

10. Odvolací soud v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i [anonymizováno], které jeho vydání předcházelo, aniž za splnění podmínek dle § 214 odst. 3 o.s.ř. k projednání odvolání nařizoval jednání. Poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce.

12. Podle § 8 odst. 1, 2 zákona č. 82/1998 Sb. nárok na [anonymizováno] škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-i stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán (odstavec 1). Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku (výrok 2.).

13. Předpokladem vzniku odpovědnosti státu za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím je současné splnění tří podmínek: 1) zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, 2) vznik [anonymizováno] a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem [anonymizováno] (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Z ustálené soudní judikatury plyne, že stát odpovídá i za škodu způsobenou zahájením (vedením) [anonymizována dvě slova], které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. Protože zákon tento nárok výslovně neupravuje, obecně se vychází z analogického výkladu úpravy nejbližší, a to z úpravy odpovědnosti za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, za něž je považováno rozhodnutí, jímž se [anonymizována dvě slova] zahajuje (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

14. Soud prvního stupně se tedy správně zabýval žalobou uplatněným nárokem z pohledu naplnění zákonných předpokladů objektivní odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.). Pokud žalobce uplatňuje nárok na odškodnění své majetkové a [anonymizována dvě slova], která mu měla být způsobena nezákonným [anonymizováno] stíháním, je předpokladem vzniku odpovědnostního titulu, respektive toho, aby bylo možné považovat rozhodnutí [stát. instituce] o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., aby [anonymizována dvě slova] žalobce neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím [anonymizováno] soudu. V posuzované případě byl sice žalobce pravomocně zproštěn obžaloby rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Vrchního soudem v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], nicméně v dovolacím [anonymizováno] byla tato rozhodnutí usnesením Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka] zrušena a věc byla vrácena prvostupňovému soudu k dalšímu [anonymizováno] V nyní projednávané věci přitom ke dni rozhodování soudu prvního stupně, respektive odvolacího soudu (§ 154 odst. 1 o.s.ř.) nebylo [anonymizována dvě slova] žalobce dosud skončeno. Za této situace nelze považovat rozhodnutí o zahájení [anonymizována dvě slova] žalobce za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., a tudíž je správný závěr soudu prvního stupně o tom, že pro absenci odpovědnostního titulu nejsou splněny zákonné předpoklady odpovědnosti státu za žalobcem tvrzenou majetkovou a nemajetkovou újmu. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud žalobu v celém rozsahu zamítl a v návaznosti na výsledek [anonymizováno] rozhodl správně také o náhradě nákladů [anonymizováno].

15. Nelze považovat za opodstatněné odvolací námitky žalobce, kterými vytýká soudu prvního stupně procesní pochybení, pokud nevyhověl jeho návrhu na přerušení [anonymizováno] do pravomocného skončení [anonymizována dvě slova] ve věci jeho [anonymizována dvě slova]. Rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut návrh žalobce na přerušení [anonymizováno], nemůže být předmětem přezkumu odvolacího soudu, neboť podle § 202 odst. 1 písm. g) o.s.ř. proti usnesení, jímž byl zamítnut návrh na přerušení [anonymizováno] podle § 109 nebo podle § 110 o.s.ř., není odvolání přípustné; nadto žalobce ostatně do rozhodnutí soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přerušení [anonymizováno] ani odvolání nepodal. Důvodná není ani námitka v tom smyslu, že napadený rozsudek vytvoří překážku věci rozsouzené, pro kterou bude žalobce do budoucna omezen v uplatňování svých práv. Pokud dosud probíhající [anonymizována dvě slova] neskončí pravomocným odsouzení žalobce, bude moci žalobce případně uplatnit svůj nárok na odškodnění své [anonymizováno], aniž by tomu bránila v důsledku vydání nynějšího meritorního rozhodnutí překážka věci rozsouzení, neboť taktový případný nárok žalobce bude vycházet z jiného skutkového základu, než je tomu v nyní projednávané věci.

16. Ze všech uvedených důvodů odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích o věci samé a o nákladech [anonymizováno] jako věcně správný potvrdil.

17. O nákladech odvolacího [anonymizováno] bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na [anonymizováno] nákladů odvolacího [anonymizováno], když v této fázi plně úspěšné žalované žádné náklady nevznikly.