o zaplacení 86 400 Kč s příslušenstvím

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 72 000 Kč s úrokem z prodlení 15 % z částky 72 000 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I), žalobu co do požadavku na zaplacení 14 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 400 Kč od 16. 12. 2023 do zaplacení zamítl (výrok II), a konečně žalované uložil povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 33 309,54 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce [Jméno advokáta A] (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobce, kterou se žalobce domáhal na žalované zaplacení zažalované částky s tvrzením, že dne 13. 3. 2023 prováděl na [podezřelý výraz] stroji řezání přířezů pro konkrétní zakázku a z nepozornosti provedl přířezy z jiného, než si zákazník zaměstnavatele objednal. Záměnou materiálu došlo k výrobě zmetku, neboť již nařezaný materiál nešlo z důvodu konkrétní zakázky použít jinak a mělo dojít k jeho likvidaci. Zaměstnavatel žalobce [právnická osoba]. za účelem ponížení způsobené škody rozhodl, že dodá hotové přířezy objednateli za cenu původního materiálu (95 Kč/m2). Škoda spočívající v rozdílu cen použitého materiálu činila 86 400 Kč. Zaměstnavatel žalobce uzavřel dne [datum] s žalovanou pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti za škodu zaměstnance způsobenou zaměstnavateli. Žalobce je uveden v příloze smlouvy jako pojištěný zaměstnanec. D ne [datum] žalobce uplatnil předmětnou pojistnou událost, která následně byla řešena likvidátorem žalované. Dne [datum] žalovaná sdělila žalobci, že vzniklou škodu považuje za čistou finanční škodu, pro kterou žalobce nebyl pojištěn a nárok odmítla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Nesporovala, že žalobce je zaměstnancem [právnická osoba]. a že mezi ní a zaměstnavatelem byla dne [datum] uzavřena pojistná smlouva č. [hodnota] o pojištění odpovědnosti za škodu zaměstnance způsobenou zaměstnavateli s tím, že každý zaměstnanec je pro různá pojistná nebezpečí, a tedy druhů odpovědnosti pojištěn různě. Žalobce měl sjednáno pojištění pro „způsobení následné škody“ a „vyrobení zmetku“. Skutečnost, že za žalobcem vyrobený materiál bylo v důsledku možno obdržet nižší cenu, než by bylo možno obdržet u jiné zakázky, je případně „pouhou čistou finanční škodou“, nikoliv škodou na věci. Pro takový případ žalobce pojištěn nebyl.

4. Soud I. stupně provedenými důkazy zjistil, že zaměstnavatel žalobce měl pro svého klienta [právnická osoba]. vyrobit přířezy z překližky o tloušťce 9 mm kvality [podezřelý výraz] v označení zaměstnavatele (v označení [podezřelý výraz]). Tento materiál nakoupil zaměstnavatel za cenu 95 Kč/m2. Žalobce však vzal ze skladu desky typu [podezřelý výraz] v jednotkové ceně 167 Kč/m2 o stejných rozměrech, jako měla mít překližka [podezřelý výraz] v jednotkové ceně 95 Kč/m2. Zaměstnavatel žalobce následně dodal zboží klientovi v požadovaných rozměrech, avšak ve vyšší kvalitě materiálu mající jednotkovou cenu 167 Kč/m2, za cenu původně sjednanou, tj. 95 Kč/m2. Klient s tímto postupem souhlasil. Zaměstnavatel požaduje po žalobci uhrazení škody ve výši žalované částky. Žalobce uplatnil pojistnou událost u žalované, která odmítla poskytnout pojistné plnění z důvodu, že žalobce není pojištěn na čistou finanční škodu. Žalovaná nepožadovala znehodnocení dražších desek žalobcem na výrobu zmetku. Žalobce vyzval žalovanou před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Žalobce je pojištěn u žalované pro případ vyrobení zmetku a na následnou finanční škodu v rámci pojištění odpovědnosti z výkonu zaměstnání. Pro čistou finanční škodu pojištěn není.

5. Při právním hodnocení věci soud I. stupně vycházel z aplikace § 2758 odst. 1, § 2774 a § 2811 o.z.

6. Za klíčový problém pro rozhodnutí považoval soud I. stupně výklad pojmu „zmetek“, který je uveden v pojistných podmínkách jako „zhotovení vadného výrobku nebo způsobení škody nedodržením stanoveného technologického postupu“. V daném případě, jak vyplanulo z provedených důkazů rozdílnost materiálu spočívá nejen v jiné kvalitě, ale i pevnosti a struktuře překližek. V daném případě výrobky neměly vlastnosti, na nichž se strany dohodly, a které kvalitativně požadoval zaměstnavatel po žalobci, tudíž byly podle soudu I. stupně vadné. Soud I. stupně nesouhlasil s žalovanou v tom, že vyšší jednotková cena a případně obecná kvalita materiálu automaticky vylučuje výrobu zmetku. Také nebyl dodržen stanovený technologický postup, coby další předpoklad pro naplnění definice zmetku, neboť pro výrobu byl použit jiný materiál, než který měl být použit. Analogicky by bylo možno použít při výkladu uvedeného pojmu podle soudu I. stupně použít ust. o smlouvě o dílo podle 2586 o.z. Soud I. stupně proto uzavřel, že žalobce vyrobil zmetky podle definice ve všeobecných obchodních podmínkách, pro což je pojištěný, a tudíž má nárok na pojistné plnění. Další osud výrobků, který určil bez vůle žalobce jeho zaměstnavatel, byl pouze jednáním vedoucím ke zmenšení škody. To ostatně pojištěnému ukládají i všeobecné obchodní podmínky tedy jednat tak, aby škoda byla co nejmenší. Závěrem soud I. stupně uvedl, že žalobce mohl prakticky žádat celou výši škody, tj. hodnotu kvalitnější překližky v rozměru celé špatně nařezané zakázky, ale žalobce uplatňuje pouze cenu rozdílnou. S ohledem na uvedené soud I. stupně shledal, že základ nároku žalobce je dán, neboť při plnění svých pracovních povinností vyrobil zmetek o rozměrech 1 200 m2, kvůli čemuž vznikla jeho zaměstnavateli škoda ve výši žalované částky spočívající v rozdílnosti žalobcem použitého materiálu oproti ceně sjednané se zákazníkem. Zaměstnavatel škodu po žalobci nárokuje a žalobce je povinen ji zaměstnavateli uhradit. Protože žalobce však nezohlednil sublimit pojistného plnění pro případ vyrobení zmetku (40 % ze základního limitu pojistného plnění 200 000 Kč) a spoluúčast, která činí 10 %. Proto ačkoliv žalobce nárokoval částku 86 400 Kč, náleží mu fakticky 72 000 Kč (40 % ze 200 000 Kč je 80 000 Kč, z čehož 90 % činí 72 000 Kč). Soud I. stupně žalobci přiznal rovněž zákonný úrok z prodlení z přisouzené částky od uplynutí lhůty k plnění uvedené v předžalobní výzvě. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 2 o.s.ř., když vzhledem k poměru úspěchu (83 %) a neúspěchu (§ 17 %) žalobci přiznal 66 % náhrady nákladů řízení.

7. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým napadla výrok I. a uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. b), d), e), g) o.s.ř. Setrvala na svém stanovisku, že zhotovením zmetku je nutné chápat zhotovení vadného výrobku nebo výrobku za použití nesprávného technologického postupu, který např. výrobek učiní horší. V tomto konkrétním případě se však jednalo o pouhou záměnu materiálu za materiál vyšší jakosti a kvality. Nejednalo se tedy podle žalované o zmetek. Projednávaný případ je ta tzv. čistou finanční škodou, na níž existuje samostatný pojistný produkt, na který žalobce pojištěn nebyl. Pokud by pojištěn byl, žalovaná by škodu v plném rozsahu uradila. V dalším pak žalovaná poukázala na rozpory v provedených důkazech, např. na rozpor v počtu kusů jednotlivých desek, které měly být zpracovány a další. Vyslovila nesouhlas s tím, že podle soudu I. stupně veškeré rozpory byl byly odstraněny svědeckou výpovědí [jméno FO]. Poukázala na skutečnost, že jmenovaný je místopředsedou představenstva společnosti [právnická osoba]. a zároveň ekonomickým ředitelem této společnosti a žalobce je synem [jméno FO], který jed rovněž členem představenstva uvedené společnosti. Podle žalované proto výpověď svědka [jméno FO] nebyla jakkoliv relevantní. Konečně žalovaná připomenula, že sama společnost [právnická osoba]. prohlásila, že od zaměstnavatele žalobce obdržela dílo zhotovené z překližky o tloušťce 9 mm označené jako smrk/borovice [podezřelý výraz] což odpovídá objednávce. Takže škoda podle žalované nemohla vzniknout, Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení, resp., aby tento rozsudek změnil tak, že se žaloba zamítá.

8. K odvolání se žalobce vyjádřil, podle něj je rozhodnutí soudu I. stupně věcně správné, poodložené důkazy. Správně osud I. stupně vyhodnotil otázku, zda jednáním žalobce došlo k vyhotovení zmetku. Žalovaná směšuje otázku vyrobeného zmetku a následné použití chybně vyrobených přířezů zaměstnavatelem žalobce, a to bez vlivu jednání žalobce. Žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v rozsahu napadeném odvoláním podle § 212, § 212a o.s.ř. a dokazování doplnil výslechem žalobce jako účastníka řízení a zopakoval výslech svědka [jméno FO]. Z výpovědi žalobce odvolací soud mj. zjistil, že kritického dne pracoval na pile. [adresa] je řízena počítačem, do kterého technolog zadá konkrétní úkol dle objednávky zákazníka. Žalobce si otevřel příslušnou složku v počítači s objednávkou zákazníka [právnická osoba]., zjistil, že má řezat překližky o tloušťce 9 cm. Šel si překližky, které jsou narovnané v balících vedle řezacího stroje, vyzvednout. Poté je dal do pily a začal řezat. Stroj řeže současně devět desek. Po nějaké době přišel mistr, který kontroluje práci a zjistil, že v pile je materiál jiné kvality, než který tam měl ve skutečnosti být. Žalobce přehlédl, že odebral a poté řezal materiál lepší kvality, tedy tvrdší a pevnější, a tudíž i cenově dražší. Zaměstnavatel po žalobci požadoval úhradu škody v zažalované výši, kterou žalobce uhradil asi 14 dnů před jednáním odvolacího soudu.

10. Z výpovědi svědka [jméno FO] odvolací soud mj. zjistil, že svědek je členem představenstva společnosti [právnická osoba]. a jejím ekonomickým ředitelem Je mu znáno, že inkriminovaného dne žalobce pořezal desky z jiného dražšího materiálu, než který nařezat měl. Zákazníkovi, tj. [právnická osoba]. však fakturovali to, co si ve skutečnosti objednal. Cena byla předem dohodnuta, nemohli fakturovat víc. Po dohodě zákazník nařezaný materiál odebral. Tím, že zákazníkovi prodali dražší materiál za nižší cenu, vznikla společnosti škoda, kterou řešili se zástupce pojišťovny, který s jejich postupem souhlasil. V zájmu společnosti bylo minimalizovat škodu. Žalobce škodu společnosti uhradil.

11. Po takto doplněném dokazování odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání žalované není důvodné. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, provedené důkazy zhodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů (§ 132 o.s.ř.) a učinil na jejich základě odpovídající skutkové závěry, od nichž nemá odvolací soud ani po doplnění dokazování důvod se odchylovat, přičemž výtky odvolatelky týkající se hodnocení důkazů a právních závěrů soudu I. stupně, neshledal odvolací soud opodstatněnými. Třeba zdůraznit, že svědek Ságla vypovídal po sankcí křivé výpovědi. Okolnost, že žalovaná nabízí jinou verzi hodnocení provedeného důkazu, kterou navíc vytrhává ze souvislosti s ostatními výsledky dokazování, nepostačuje ke zpochybnění správnosti napadeného rozsudku. Jak bylo v řízení nesporné, žalobce byl prostřednictvím svého zaměstnavatele pojištěn u žalované a podle pojistné smlouvy má jako pojištěný právo, aby v případě pojistné události za něj pojistitel, tj. žalovaná, nahradila věcnou škodu, kterou způsobil svému zaměstnavateli zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi, je-li dána jeho odpovědnost podle zákoníku práce (srovnej čl. II odst. 1 pojistné smlouvy ze dne [datum]). Zároveň byl žalobce pojištěn u žalované pro případ vyrobení zmetku.

12. Soud I. stupně se správně soustředil na výklad pojmu „zmetek“, který je uveden v pojistných podmínkách jako zhotovení vadného výrobku nebo způsobení škody nedodržením stanoveného technologického postupu. Odvolací soud v tomto směru zcela odkazuje na přesvědčivé odůvodnění napadeného rozsudku (srovnej odstavec 26), s nímž se zcela ztotožňuje. Žalobce vyhotovil zmetek, když pořezal jiný materiál, jiné kvality a ceny, než který podle pokynu pořezat měl. Použitý materiál tak znehodnotil a v tu chvíli způsobil zaměstnavateli škodu při plnění pracovních povinností. Naplnil tak podmínky pojistné smlouvy dle obecné definice zmetku. Jak poté jeho zaměstnavatel s materiálem naložit, bylo již ne vůli žalobce nezávislé.

13. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku I, jakož i v akcesorickém nákladovém výroku III jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení úspěšnému žalobci vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalobce náleží odměna 3 980 Kč za každý z úkonů právní služby, tj. za sepis vyjádření k odvolání, za účast na jednání odvolacího soudu 11. 6. a 10. 9. 2025 a tři režijní paušály po 450 Kč (§ 8 odst. 1, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 písm. g/, k/, § 13 odst. 1 a 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif /AT/). Dále advokátovi náleží náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1, písm. a), odst. 3 AT za 21 x 12 půlhodin na cestě k odvolacímu soudu a zpět ve dnech 11. 6. a 10. 9. 2025, a ve stejných dnech i cestovní výdaje (§ 13 odst. 1 AT) za použití osobního automobilu [podezřelý výraz] (spotřeba 6,2 l/100 Km, cena BA 95 35,80 Kč/l, sazba základní náhrady 5,80/km, vzdálenost [adresa] a zpět 216 km), tj. 2 x 1 732 Kč, a 21 % DPH. Náklady odvolacího řízení činí celkem 24 628,34 Kč.