o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Odvoláním napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I). Dále soud prvního stupně uložil žalobci, aby do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatil žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to k rukám její advokátky (výrok II).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou žalobce odůvodnila tvrzením, že mu žalovaná dluží nesplacenou část půjčky v zažalované výši.

3. Ze shodných tvrzení účastníků řízení a na podkladě provedeného dokazování soud prvního stupně zjistil, že v roce [rok] a v první polovině roku [rok] probíhala mezi žalobcem, jeho manželkou [jméno] [příjmení] a žalovanou jednání o možnosti majetkového vstupu jednoho z manželů do žalované společnosti. Tento záměr nakonec uskutečněn nebyl, nicméně dne [datum] byla z bankovního účtu žalobce vedeného u společnosti [právnická osoba] převedena částka [částka] na účet [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] (vedeného u [obec] [anonymizováno] banky pod číslem [bankovní účet]), čímž došlo k úhradě daňového dluhu žalované. Způsob vrácení zápůjčky žalobce připravil spolu se svým právním zástupcem tak, že ji žalovaná zaplatí ve 46 splátkách vždy po [částka] měsíčně na účet žalobce vedený pod číslem [bankovní účet] u [právnická osoba] (dispoziční právo k tomuto účtu měla žalobcova manželka [jméno] [příjmení]). Od [datum] do [datum] žalovaná splácela zápůjčku ve splátkách po [částka] měsíčně na zmíněný bankovní účet (na tento účet tudíž bylo připsáno devět splátek po [částka], celkem tedy částka [částka]). Dne [datum] podepsal jednatel žalované listinu označenou jako uznání dluhu. Z jejího obsahu vyplývá, že žalovaná jako dlužník výslovně uznala dluh vůči manželům [příjmení] vzniklý na základě zápůjčky ve výši [částka] poskytnuté dne [datum] bezhotovostním převodem na účet [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] s tím, že bylo sjednáno její zaplacení ve 48 splátkách a dlužník prohlásil, že ke dni podpisu této listiny, tedy ke dni [datum], uhradil za dobu od srpna [rok] do října [rok] devět splátek po [částka], tj. [částka] na účet věřitele vedený u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet] a dále šest splátek po [částka], tj. částku [částka], na účet věřitele vedený u [anonymizováno] pod číslem [bankovní účet]. Nesplacená část dluhu ke dni podpisu uznání byla stanovena ve výši [částka], kterou se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli na účet vedený u [anonymizováno] pod číslem [bankovní účet] ve 31 splátkách splatných vždy do každého 15. dne v měsíci počínaje listopadem [rok] do úplného zaplacení. Tato listina byla podepsána za dlužníka Mgr. [jméno] [příjmení] (jednatelem žalované) s tím, že za věřitele převzala listinu [jméno] [příjmení] [jméno] této skutečnosti se pak žalobce dozvěděl poté, kdy mu přestaly na účet přicházet splátky dluhu; informaci o tom, že dluh je nadále splácen žalovanou na účet manželky, se pak dozvěděl z opatrovnického řízení předcházejícího rozvodu manželství. Od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] na účet číslo [bankovní účet] vedený [právnická osoba] (na který bylo připsáno celkem třicet sedm splátek, tj. částka [částka]). První ze zmíněných účtů (tj. účet vedený [právnická osoba]) je evidovaný jako žalobcův, k němuž měla tehdy jeho manželka [jméno] [příjmení] dispoziční právo. Druhý z uvedených účtů (tj. účet vedený u [právnická osoba]) je veden na manželku žalobce [jméno] [příjmení]. Platby poskytované právní předchůdkyní žalované na účet [jméno] [příjmení] v době od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši [částka] měsíčně byly doplněny informací, že jde o splátky zmíněné zápůjčky. V dopise ze dne [datum] adresovaném žalované pak žalobce uvedl, že odstupuje od smlouvy o zápůjčce z důvodu jejího nesplácení (od [anonymizováno] [rok]) a vyzval žalovanou, aby mu v dodatečně stanovené lhůtě jednoho týdne vrátila celou dlužnou částku ve výši [částka], a to na účet vedený pod číslem [bankovní účet] u [právnická osoba]

4. Uvedená skutková zjištění soud prvního stupně posoudil podle § 708, § 709 odst. 1, § 713 a podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Vzal totiž za prokázané, že žalobce a [jméno] [příjmení] jsou manželé, jejichž společné jmění nebylo nijak upraveno, resp. zrušeno. [ulice] roku [rok] a v první polovině roku [rok] žalobce, jeho manželka a žalovaná zvažovali možnosti vstupu žalobce nebo jeho manželky do žalované společnosti. Z tohoto záměru sice posléze sešlo, nicméně dne [datum] byla z účtu vedeného na žalobce u společnosti [právnická osoba] převedena částka [částka] na účet [anonymizována dvě slova] pro [územní celek] (vedený u [obec] [anonymizováno] banky pod číslem [bankovní účet]), představující úhradu daňového dluhu žalované. O poskytnutí předmětné zápůjčky se dohodli všichni zúčastnění, tj. žalobce, jeho manželka i žalovaná, a to v červnu [rok], kdy se shodli nejen na tom, že touto částkou dojde k úhradě daňového dluhu žalované, ale i na režimu jeho splacení, a to ve 46 splátkách po [částka] měsíčně na účet vedený na jméno žalobce s dispozičním právem jeho manželky u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet]. Na tento účet poté žalovaná zaplatila v době od [datum] do [datum] celkem 9 splátek po [částka], tj. částku [částka]. Od [datum] až do [datum] pak žalovaná pokračovala ve splácení dluhu na účet vedený na manželku žalobce u [právnická osoba] pod číslem [bankovní účet], na který zaplatila 37 splátek po [částka], celkem tedy částku [částka]. Splátky dluhu (vždy šlo o částku [částka] měsíčně) zasílané žalovanou na oba zmíněné účty byly označeny dovětkem, že se jedná splátky dluhu„ [příjmení]“ (u splátek zasílaných na účet vedený na žalobce u [právnická osoba]) a poté, kdy byly tyto splátky zasílány na účet vedený na manželku žalobce u [právnická osoba], byly tyto částky označeny jako„ splátky dluhu Vrzlíkových“. Pakliže společné jmění manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] nebylo v době poskytnutí zápůjčky nijak modifikováno, předmět zápůjčky byl poskytnut ze společného jmění manželů, do kterého byl dluh poté vrácen (platbami zaslanými jak na účet žalobce a tak na účet jeho manželky). Skutečnost, že žalovaná nejprve splácela zápůjčku na účet vedený na žalobce u [právnická osoba], a posléze na účet vedený na jeho manželku u [právnická osoba], soud prvního stupně posoudil jako platby poskytované žalovanou podle pokynu solidárních věřitelů na dvě různá platební místa (tj. platby směřující zpět do společného jmění manželů prostřednictvím dvou bankovních účtů). Odstoupení žalobce od smlouvy o zápůjčce soud prvního stupně za zmíněných okolností posoudil jako neplatné, protože žalobcem tvrzený důvod, nesplácení zápůjčky, dál nebyl. Vzhledem k tomu, že žalovaná svůj dluh vůči žalobci a jeho manželce v dubnu [rok] zcela uhradila, soud prvního stupně žalobu jako nedůvodnou zamítl, přičemž výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

5. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání. V něm soudu prvního stupně předně vytkl, že ačkoliv si žalobce nebyl jist, zda finanční prostředky, o které se v dané věci jedná, byly poskytnuté právní předchůdkyni žalované ze společného jmění manželů žalobce a jeho manželky [jméno] [příjmení], soud prvního stupně přesto k takovému závěru došel. Na jeho základě pak dovodil, že žalovaná mohla splnit svůj závazek jak žalobci, tak jeho manželce. Takový výklad práva je však podle žalobce v rozporu s principem právní jistoty, protože nelze akceptovat, aby bylo pouze na úvaze dlužníka, komu svůj dluh splní. Jediné, co je dlužník povinen, je splnit svůj dluh včas a řádně. Nadto nebylo postaveno najisto, zda částky, které byly připsány na účet žalobcovy manželky, byly skutečně splátkami dluhu, protože také mohly představovat její mzdu, když byla v té době u žalované zaměstnaná. Za těchto okolností měl být žalobce poučen, že se mu nedaří splnit břemeno tvrzení, resp. důkazní. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně tak neučinil, žalobce byl zamítnutím žaloby překvapený. Dále žalobce poukázal na to, že jeho tvrzení byla od počátku neměnná (o tom, že částka [částka], kterou žalované na základě ústně uzavřené půjčky poskytl, mu měla žalovaná vrátit ve čtyřiceti šesti pravidelných měsíčních splátkách po [částka], a to včetně úroku, na účet [číslo] [rok] [číslo]). Žalovaná oproti tomu svá tvrzení opakovaně měnila. Nejprve svou obranu založila na tom, že žádnou smlouvu o půjčce neuzavřela, poté tvrdila, že smlouvu o zápůjčce uzavřela s oběma manželi [příjmení], dále uvedla, že dne [datum] došlo k uznáním dluhu, který byl novací původního závazku a konečně tvrdila i to, že uzavřela písemnou smlouvu o zápůjčce pouze s [jméno] [příjmení]. Nadto ve prospěch tvrzení žalobce, že finanční prostředky poskytl žalované pouze on sám, svědčí fakt, že jeho manželka si myslela o bankovním účtu č. [bankovní účet] (ze kterého byla půjčka poskytnuta), že je účtem žalobcovy matky, [jméno] [příjmení]. Za zmíněné situace si proto nemohla myslet, že půjčku poskytuje žalované ona, nebo že ji poskytuje žalobce. Dále je žalobce přesvědčený, že žalovaná neměla právo bez dohody s ním změnit číslo účtu, na který bude dále dluh splácet. Takové právo pak nesvědčilo ani [jméno] [příjmení] (manželce žalobce), která je ostatně v listině označené jako uznání dluhu uvedena pouze za osobu, která listinu osobně převzala, nikoli jako jedna ze smluvních stran. Dalším chybou uvedené listiny je počet splátek 48 (namísto 46), který nekoresponduje s uznanou částkou dluhu [částka] (48 x [částka] totiž činí [částka]). Žalovaná nadto uvedla, že dluh začala splácet na účet manželky žalobce na základě uznání dluhu, které je datováno dnem [datum], kdy mělo být zaplaceno 9 splátek po [částka] na účet [číslo] [rok] [číslo] a dalších 6 splátek po [částka] na účet č. [bankovní účet], což není pravda. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Pokud by však odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, žalobce žádá, aby při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení byl aplikován § 150 o. s. ř.

6. Žalovaná, která se s rozsudkem soudu prvního stupně ztotožnila, navrhla, aby odvolací soud tento rozsudek jako věcně správný potvrdil. Poukázala především na to, že poskytnutí zápůjčky ze společného jmění manželů [příjmení] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] je zcela zřejmé a nezpochybnitelné. Pakliže pak žalovaná jednala podle pokynu jednoho z poskytovatelů půjčky, kteří jsou solidárními věřiteli, a doplatila tak zbytek zápůjčky na bankovní účet tohoto věřitele, je tím dluh z její strany řádně vyrovnán.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Vymáhání pohledávky ze smlouvy o půjčce (zápůjčce), která byla za trvání manželství uzavřena s třetí osobou, je oprávněn požadovat po dlužníku ten z manželů, který je podle smlouvy věřitelem. Manželé jsou pak jako věřitelé oprávněni vůči dlužníku půjčky (zápůjčky) společně a nerozdílně tehdy, bylo-li to takto smlouvou sjednáno, což platí bez ohledu na to, zda pohledávka patří do společného jmění manželů či nikoliv (srovnej například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

9. Pro své rozhodnutí si soud prvního stupně provedeným dokazováním opatřil dostatečná skutková zjištění a projednávanou věc také správně právně posoudil. Vzhledem k tomu, že se odvolací soud s pečlivým, logickým a vyčerpávajícím odůvodněním napadeného rozsudku ztotožňuje, pro stručnost proto na ně v podrobnostech odkazuje.

10. K odvolacím námitkám žalobce pak odvolací soud pouze doplňuje, že soud prvního stupně postupoval správně, když shledal žalobcovo tvrzení o nesplacené části zápůčky žalovanou jako neopodstatněné. Z popisu skutečností, na jejichž základě došlo k ústně uzavřené smlouvě o zápůjčce, je zřejmé, že žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho manželka [jméno] [příjmení] v červnu [rok] jednali o poskytnutí zápůjčky žalované k úhradě jejího daňového dluhu vůči [anonymizována dvě slova] pro [územní celek]. Finanční prostředky ve výši [částka] pak byly na základě souhlasu všech zúčastněných odeslány z účtu vedeného na žalobce u [anonymizována dvě slova] a. s na účet zmíněného [anonymizována dvě slova]. Ke shodě mezi zmíněnými osobami pak došlo i ohledně režimu splácení zápůjčky. Žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] a jeho manželka [jméno] [příjmení] se tak stali zapůjčiteli (věřiteli) a žalovaná se stala vydlužitelem (dlužníkem). Finanční prostředky, které byly předmětem zápůjčky, sice byly čerpány z bankovního účtu vedeného na žalobce, nicméně šlo o peníze, které byly v té době součástí společného jmění obou manželů. Pakliže poté žalovaná souhlasila se žádostí jednoho z manželů, který jí zápůjčku poskytl, aby zbytek dluhu doplatila na bankovní účet vedený na tohoto manžela, nešlo o libovůli žalované týkající se splácení dluhu, ale pouze o akceptaci žádosti jednoho ze zapůjčitelů ohledně změny platebního místa. Tato skutečnost sice měla být druhému ze zapůjčitelů, tj. žalobci, bez odkladu sdělena, zpoždění s předáním této informace však i podle odvolacího soudu nemění nic na tom, že pokud žalovaná doplatila zápůjčku na účet druhého ze zapůjčitelů, svůj závazek ze zápůjčky tím splnila. O tom, že částky zasílané na účet žalobcovy manželky byly splátkami předmětného dluhu, pak svědčí nejen termíny jejich placení (vždy v polovině každého měsíce), ale také dohodnutá výše splátek, tj. pokaždé částka [částka], a nadto i dovětek, že jde o splátky zmíněné zápůjčky. Tvrzení žalobce, že tyto částky představovaly doplatek mzdy jeho manželky, resp. odstupného, které jí žalovaná dlužila, proto bylo i podle odvolacího soudu spolehlivě vyvráceno.

11. Vzhledem k tomu, že v prvostupňovém řízení bylo dostatečně prokázáno, že předmětná zápůjčka byla žalovanou zcela splacena, a to jak platbami poukázanými na účet žalobce, tak (poté) na účet jeho manželky, vztah založený smlouvou o zápůjčce mezi žalobcem a jeho manželkou (jako zapůjčiteli) a žalovanou (jako vydlužitelem) tím zanikl. Přesvědčení žalobce, že přesto může požadovat po žalované, aby mu jím tvrzený dluh ze zápůjčky doplatila, proto není ani podle odvolacího soudu správné.

12. Ani námitka žalobce, že měl být soudem prvního stupně poučen podle § 118a o. s. ř., není opodstatněná. Poučení o tom, že nesplnil povinnost tvrzení, resp. důkazní povinnost, by mu totiž náležela, pokud by jím vylíčené skutečnosti, které jsou pro posouzení projednávané věci podstatné, anebo jím nabízené důkazy, byly neúplné. K takové situaci však v dané věci ani z pohledu odvolacího soudu nedošlo.

13. S ohledem na to, že odvolací shledal odvolací námitky žalobce jako neopodstatněné, rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

14. S ohledem na to, že žalovaná byla procesně úspěšná i v odvolacím řízení, náleží jí náhradu nákladů, které v této fázi řízení vynaložila (§ 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.), sestávající z odměny její advokátky dvakrát po [částka] (§ 6, § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a paušálně stanovené náhrady jejích hotových výdajů dvakrát po [částka] (§ 13 odst. 4 téže vyhlášky), celkem [částka].