o zaplacení 632 576,17 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 26. října 2023, č.j. 25 C 126/2021-490, ve spojení s opravným usnesením ze dne 28. listopadu 2023, č.j. 25 C 126/2021-494,

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 630 156,17 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku 2 420 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 21. 11. 2021 do zaplacení, zamítl (výrok II), a rovněž žalované uložil zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 225 090,98 Kč to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované společnosti], [tituly za jménem] (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně na žalované domáhala úhrady dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených, a to za užívání prostor sloužících k podnikání v přízemí domu čp. [hodnota] v [adresa]. Nájemné bylo smluveno ve výši 10 000 Kč měsíčně + DPH. Platby za služby spojené s nájmem byla žalovaná podle smlouvy povinna hradit na základě faktur žalobkyně.

3. Žalovaná navrhl zamítnutí žaloby. Na svou obranu tvrdila, že na úhradu jednotlivých žalobou uplatněných pohledávek plnila jednostranným zápočtem. Dále uvedla, že dne 8. 11. 2021 jí byla žalobkyní doručena výpověď z nájmu a výzva k úhradě částky 617 350,64 Kč. Žalovaná následně uplatnila námitky k doručené výpovědi a dne 17. 2. 2022 podala žalobu na neoprávněnost výpovědi, na jejímž základě se vede řízení u [Orgán veřejné moci].

4. Žalobkyně uplatněné zápočty neuznala, všechny žalovanou uplatněné pohledávky sporovala.

5. Soud I. stupně vycházel ze zjištění, že mezi žalobkyní jako pronajímatelem a žalovanou jako nájemcem byla dne 2. 7. 2018 uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání. Tyto prostory se nacházejí v přízemí budovy č.p. [adresa], stojící na pozemku parc. č. [adresa] v obci a k.ú. [adresa]. Z výpisů z účtů žalované za období 1. 7. 2018 – 31. 7. 2018 a 1. 11. 2018 – 30. 11. 2018 vzal soud I. stupně za prokázané, že žalovaná uhradila žalobkyni 4 pohledávky, které byly předmětem žaloby, a to v celkové výši [částka]. Protože podle soudu I. stupně nebylo sporu o tom, že žalobkyni vznikly pohledávky vůči žalované, které jsou předmětem tohoto řízení, zabýval se tím, zda tvrzené pohledávky žalované vůči žalobkyni jsou pohledávkami způsobilými k započtení. Při tom vycházel z aplikace ustanovení § 1987 o.z.

6. S ohledem obranná tvrzení žalované včetně jejího doplnění ze dne 2. 5. 2022, učiněného na základě výzvy soudu podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř., spočívající v argumentaci, že převážná část nároků, které žalobkyně uplatnila v rámci tohoto řízení, zanikla jednostranným započtením množství pohledávek žalované vůči žalobkyni vzniklých z různých právních titulů a různých právních vztahů a vzhledem k rozsahu tvrzených zápočtů, množství navržených listinných důkazů často nepodepsaných či bez úředně ověřených podpisů, množství navržených svědků a opakovaně soudu zasílaných dalších důkazních návrhů směřujících k prokázaní zápočtů žalované, které byly činěny i po koncentraci řízení, soud I. stupně dospěl k závěru, že je třeba na pohledávky žalované nahlížet jako na pohledávky nejisté a neurčité, které namísto jednoznačného zániku vzájemných pohledávek vyvolají spory o existenci či výši uplatněného pohledávky. To za situace, kdy žalobkyně namítla neplatnost uvedených zápočtů. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, zejména na rozsudek ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020). Z uvedených důvodů soud I. stupně žalobě vyhověl co do částky 630 156,17 Kč s příslušenstvím, když naopak ohledně částky 2 420 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl, neboť vzal za prokázané, že tuto částku žalovaná zaplatila převodem na účet žalobkyně.

7. Výrok o nákladech řízení soud I. stupně odůvodnil § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalobkyni, která neměla úspěch jen v nepatrné části, přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které žalobkyni vznikly zaplacením soudního poplatku a v důsledku právního zastoupení.

8. Proti rozsudku podala žalovaná včas odvolání, ve kterém uplatnila odvolací důvody podle § 205 odst. 2 písm. c), d), e), g) o.s.ř. Podle ní je argumentace soudu I. stupně týkající se neurčitosti a nezpůsobilosti započítaných pohledávek chybná. Podle žalované v napadeném rozsudku absentuje argumentace k nejistotě a neurčitosti pohledávek způsobilých k započtení ke každé jednotlivé pohledávce a konkrétnímu důvodu, z jakého je tato pohledávky ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. nejistá a neurčitá. Soud I. stupně podle žalované neuvedl, z jakého důvodu by mělo být vedeno rozsáhlé dokazování například ve vztahu k pohledávce, která byla ze strany žalobkyně výslovně uznána. Žalované také namítla, že započtení bylo realizováno před samotným zahájením soudního řízení a existence jednotlivých zápočtů byla žalovanou tvrzena od počátku řízení. Potřeba provádět dokazování ve vztahu k existenci jednotlivých pohledávek žalované vůči žalobkyni byla zapříčiněna výlučně žalobkyní, která sporuje každý listinný důkaz žalovanou předložený a tímto neúměrně protahuje soudní řízení. Při přijetí argumentace soudu I. stupně by tato vedla v nezpůsobilosti pohledávek k započtení v každém případě, kdy je ze strany druhého účastníka existence těchto pohledávek sporována, což je podle žalované v rozporu se smyslem a účelem právní úpravy obsažené v § 1987 odst. 2 o.z. Podle judikatury Nejvyššího soudu za nejistou či neurčitou nelze pohledávku považovat pouze proto, že ji dlužník neuznává nebo že je sporná (nejednoznačná) její právní kvalifikace. Podle žalované soud I. stupně nebyl schopen řádně posoudit způsobilost pohledávek k započtení, když neprovedl podstatnou část listinných důkazů ani výslechy navržených svědků. Žalovaná dále namítla, že soud I. stupně dospěl k neúplnému zjištění skutkového stavu věci ve vztahu k samotné oprávněnosti nároku žalobkyně. Podle žalované předmět nájmu nebyl způsobilý k užívání a žalobkyně neposkytovala sjednané služby podle smlouvy, přesto uplatňuje vůči žalované pohledávku na úhradu nájemného včetně plateb za služby. Žalovaná soudu I. stupně také vytkla, že v odůvodnění napadeného rozsudku neuvedl, proč neprovedl žalovanou navrhované důkazy ani důvody pro jejich zamítnutí. Konečně žalovaná namítla, že se soud I. stupně nezabýval účelností tvrzených nákladů řízení ze strany žalobkyně, když nedošlo k prokázání užití motorového vozidla ze strany právního zástupce žalobkyně, nutností ubytovacího zařízení v případě jednání nařízeného na 13:00 hodin, přičemž v souvislosti s jednáním konaným 26. 10. 2023 byl právní zástupce přítomen společně s právní zástupkyní žalované u jiného soudního jednání a náklady jsou účtovány duplicitně. Nebyla také prokázána účelnost jednotlivých porad s klientem. Zejména z uvedených důvodů žalovaná navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání uvedla, že odvolání považuje za nedůvodné. Údajné pohledávky žalované jsou jednak neexistenční a nekompenzabilní. Žalovaná je před pokusem o jejich započtení ani řádně nezesplatnila. Žalobkyně se výslovně dovolala relativní neplatnosti započtení. Žalované nic nebránilo, aby své údajné pohledávky uplatnila v samostatném řízení a vedla k nim dokazování. Že tak neučinila podle žalobkyně naznačuje, že si svými údajnými nároky jistá nebyla. Soud I. stupně právem nedopustil obsáhlé dokazování s ohledem na spornost a účelovost tvrzených pohledávek a údajných zápočtů. Žalovaná má jen snahu řízení prodlužovat a zbránit tak následnému uspokojení žalobkyně. Tomu však zabránilo předběžné opatření vydané v průběhu řízení. Žalobkyně navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. včetně řízení, kterého jeho vydání předcházelo, a odvolání neshledal důvodným.

11. Soud I. stupně především správně vycházel ze skutečnosti, že mezi stranami bylo nesporné uzavření nájemní smlouvy, jakož i vznik pohledávek žalobkyně vůči žalované. Žalovaná se však bránila tím, že k žádnému prodlení s úhradou nájemného či plateb za služby spojené s užíváním předmětu nájmu z její strany nedošlo, protože veškeré platby podle smlouvy o nájmu byly hrazeny částečně zápočtem a částečně provedenými úhradami (srovnej vyjádření žalované k žalobě ze dne 23. 2. 2022 na čísle listu 81 spisu). Je prosté logiky, proč tedy žalovaná mínila hradit zápočtem pohledávky žalobkyně, které, jak nyní tvrdí, neuznává. Za tohoto stavu se proto soud I. stupně soustředil na to, zda žalovanou uplatněné (aktivní) pohledávky k započtení jsou pohledávkami k započtení způsobilými ve smyslu § 1987 o.z. V této souvislosti přiléhavě odkázal na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2020, sp. zn. 31 Cdo 684/2020. V citovaném rozsudku Nejvyšší soud mj. dovodil, že smyslem a účelem § 1987 odst. 2 o.z. je ochrana věřitele pasivní pohledávky před tím, aby dlužník pasivní pohledávky zabránil jejímu uspokojení či toto uspokojení oddálil jednostranným započtením své sporné (nejisté či neurčité) pohledávky za věřitelem pasivní pohledávky a dosáhl toho, že místo uspokojení pasivní pohledávky bude mezi stranami veden spor o existenci a výši aktivní pohledávky. Nejistou nebo neurčitou ve smyslu vykládaného ustanovení je (zásadně) právě pohledávka ilikvidní, tj. pohledávka, která je co do základu a/nebo výše sporná (nejistá), a jejíž uplatnění vůči dlužníku (věřiteli pasivní pohledávky) formou námitky započtení vyvolá (namísto jednoznačného, tj. oběma dotčenými stranami akceptovaného zániku obou pohledávek v rozsahu, v jakém se kryjí) spory o existenci či výši aktivní pohledávky. Aktivně započítávaná pohledávka nebude jistá a určitá ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. zpravidla tehdy, jeví-li se aktivní pohledávka jako objektivně sporná, tj. má-li žalobce proti této pohledávce relevantní věcné argumenty a vyžaduje-li zjištění (prokázání) této pohledávky co do důvodu nebo výše rozsáhlejší či složitější dokazování, jež by vedlo k neúměrnému prodloužení řízení o žalobou uplatněné (pasivní) pohledávce. Stejně tak v rozsudku ze dne 1. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5711/2017, Nejvyšší soud mj. uvedl, že smysl § 1987 odst. 2 o.z. by měl být spatřován zejména v ochraně věřitele před tím, aby řízení o jím uplatněné pohledávce bylo zdržováno složitým prokazováním protipohledávek dlužníkových. Lze-li očekávat, že by námitka započtení s ohledem na obtížnost zjišťování existence a výše započítávané pohledávky nepřiměřeně prodlužovala řízení o pohledávce uplatněné žalobou, je možné konstatovat nekompenzabilitu pohledávky pro nejistotu a neurčitost. Zároveň Nejvyšší soud uvedl, že za nejistou a neurčitou ve smyslu § 1987 odst. 2 o.z. není pohledávku uplatněnou k započtení podle § 98 věty druhé o.s.ř. povětšinou namístě označit, pakliže pochybnosti o její existenci vyvolává toliko spornost právní kvalifikace, nikoli problematičnost zajišťování předpokladů jejího vzniku.

12. V projednávané věci právě žalovanou množství navrhovaných listinných důkazů, výslechů svědků a dalších důkazních návrhů, které mají prokazovat oprávněnost zápočtů žalované, např. nároků z vadného plnění atd., a to za situace, kdy žalobkyně činí všechny údajné pohledávky, které z části ani nevyvstávají ze stejného právního vztahu (např. postoupené pohledávky [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO]) jako pohledávky uplatněné žalobou, odůvodňují závěr soudu I. stupně, že pohledávky žalované lze hodnotit jako pohledávky neurčité a nejisté a proto ke kompenzační námitce soud nepřihlíží. Z uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v napadeném výroku o věci samé, jakož i v akcesorickém nákladovém výroku III, jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Výtky odvolatelky týkající se náhrady nákladů řízení, které vznikly procesně úspěšné žalobkyni odvolací soud neshledal opodstatněnými. S ohledem na sídlo právního zástupce žalobkyně ve [adresa] lze podle odvolacího soudu považovat za účelné užití motorového vozidla právního zástupce k cestě do Prahy a zpět na jednání soudu jakož i vynaložené náklady na ubytování právního zástupce v Praze. Právní zástupce žalobkyně doložil užití vozidla kopií technického průkazu, která je založena na čísle listu 434 spisu. Stejně tak za účelné považuje odvolací soud i doložené porady právního zástupce žalobkyně s klientem (číslo listu 435-436 spisu), a to právě s ohledem na množství průběžně žalovanou navrhovaných důkazů. Z obsahu spisu nevyplývá, že by právní zástupce žalobkyně uplatňoval náhradu cestovních výdajů duplicitně.

13. Výrok o nákladech odvolacího řízení má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř., když i v této fázi řízení procesně úspěšné žalobkyni vznikly náklady v důsledku právního zastoupení. Advokátovi žalobkyně náleží odměna 2 x 10 860 Kč za úkony právní služby sepis vyjádření k odvolání a účast na jednání odvolacího soudu (§ 8 odst. 1, § 7 bod 6., § 11 odst. 1 písm. g/, k/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.), dva režijní paušály po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 cit. vyhl.), náhrada za promeškaný čas dne 14. 8. 2024 za 14 půlhodin po 100 Kč (§ 14 odst. 1 písm. a/, odst. 3 cit. vyhl.), cestovné osobním automobilem ze [adresa] a zpět v celkové výši 4 691 Kč (ujeto 2 x 300 km, průměrná spotřeba nafty 5,73 l/100 km, cena nafty 38,70 Kč/l, sazba základní náhrady 5,6 Kč/km). S připočtením 21 % DPH činí náklady odvolacího řízení celkem částku 34 377,64 Kč.