o zaplacení částky 176 903,32 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. října 2023, č. j. 43 C 142/2022-160,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 176 903,32 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z částky[Anonymizováno]162 594,96 Kč od 8. 12. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % p. a. z částky 14 308 Kč od 22. 1. 2022 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 452 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a dále uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 150 728,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokáta [tituly před jménem] [jméno zástupce zainteresované společnosti] (výrok II.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky v celkové výši 176 903,32 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Tvrdila, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, jejímž předmětem byla zprostředkování nákupu zboží. Smluvní vztah byl ukončen dne 31. 7. 2021 na základě výpovědi žalované. Na základě smlouvy došlo ke zprostředkování dvou zakázek, přičemž druhá zakázka, jejímž předmětem byla dodávka karbonových dílů pro výrobu golfových vozíků, byla rozdělena na tři dodávky zboží. Poslední dodávka zboží proběhla v létě roku 2021 a žalobkyni na jejím základě vnikl nárok na smluvní odměnu ve výši 5 % z kupní ceny ve výši 119 440 USD, odpovídající podle přepočtu středním kurzem platným k 23. 11. 2021 částce ve výši 134 376 Kč, respektive částce ve výši 162 594,96 Kč včetně DPH. Žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení fakturou č. [hodnota] vystavenou 23. 11. 2021 se splatností do 7. 12. 2021. Žalovaná uvedenou smluvní odměnu ve lhůtě splatnosti nezaplatila, a žalobkyni tak na základě smluvních ujednání vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně žalobou tedy požaduje zaplacení dlužné odměny ve výši 162 594,96 Kč a smluvní pokuty vypočtené za dobu prodlení žalované ke dni 19. 4. 2022 ve výši 14 308,36 Kč.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhovala, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. Namítala zejména, že smlouva uzavřená mezi účastníky je podle obsahu smlouvou příkazní, výše požadované odměny byla vypočtena nesprávně a odměna se nestala splatnou. Nadto poukazovala na ukončení smluvního vztahu mezi účastníky a skutečnost, že poslední dodávku zboží si obstarávala sama, a tudíž žalobkyni ani nemohl nárok na odměnu vzniknout. Namítla rovněž promlčení žalobou uplatněné pohledávky.

4. Soud prvního stupně na základě provedeného dokazování zjistil skutkový stav věci a svá skutková zjištění podrobně popsal v odůvodnění napadeného rozsudku, na které lze v uvedeném směru pro stručnost odkázat. Soud prvního stupně vyšel zejména ze zjištění, že mezi žalovanou jako mandantem a žalobkyní jako mandatářem byla dne 11. 3. 2019 na dobu neurčitou uzavřena smlouva nazvaná jako smlouva o obchodním zastoupení. Žalobkyně se ve smlouvě zavázala zařídit jménem a na účet mandanta ve smlouvě specifikované obchodní záležitosti, konkrétně uzavření smlouvy na nákup mandantem poptávaného zboží, specifikovaného v příloze č. [hodnota] smlouvy s jeho prodejcem, či výrobcem a další úkony s tím související, zahrnující zejména vyhledání vhodného prodejce, či výrobce předmětného zboží, seznámení mandanta s obchodními podmínkami případného dodavatele, následné uzavření smlouvy na nákup zboží v jakosti a množství určeném mandantem a zajištění jeho dopravy na místo určené mandantem, včetně veškerých dalších souvisejících úkonů – uplatňování reklamací a nároků z vad dodaného zboží vůči dodavateli. Žalovaná se ve smlouvě zavázala zaplatit žalobkyni odměnu za plnění předmětu smlouvy ve výši 5 % z ceny zakoupeného zboží pro objednávky do 500 kusů ročně, pro opakující se objednávky nad 500 kusů v každém kalendářním roce ve výši 2,5 % z ceny zakoupeného zboží, která bude docílena buď vyjednáním ze strany mandatáře, slevy z ceny zakoupeného zboží od dodavatele, nebo snížením odměny mandatáře. Splatnost odměny byla sjednána ve dvou splátkách tak, že první splátka ve výši 2 % je splatná do 14 dnů ode dne sdělení závazného pokynu k uzavření smlouvy mandatáře mandantem a druhá splátka ve výši 3 % je splatná do 14 dnů od převzetí řádně a včas dodaného zboží mandantem, v místě jím určeném. Pro případ prodlení mandanta s úhradou odměny a nákladů spojených s plněním předmětu smlouvy, byla ve smlouvě sjednána povinnost mandanta zaplatit mandatáři smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, za každý den prodlení. Smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou skončil dne 31. 7. 2020 na základě výpovědi žalované he dne 26. 6. 2020, v níž bylo uvedeno, že současná objednávka, již dohodnutá s čínským dodavatelem zboží, která dosud nebyla v plném rozsahu dodána, bude naplněna. Žalobkyně na základě smlouvy ze dne 11. 3. 2019 zprostředkovala žalované obchod, jehož předmětem mělo být dodání celkem 500 sad/setů komponentů pro golfové vozíky, od společnosti Carbonal. Žalovaná se zavázala zaplatit předem splatnou zálohu ve výši 40 % kupní ceny na výrobu požadovaného zboží. Objednávka byla rozdělena do tří dodávek tak, že dodávka č. [hodnota] obsahovala 100 sad, s odhadovaným termínem doručení 30. 3. 2019, dodání bylo podmíněno úhradou kupní ceny ve výši 20 % z celkové částky 191 375 USD, dodávka č. 2 obsahovala druhých 100 sad s odhadovaným termínem doručení do 30. 4. 2019, dodání bylo podmíněno úhradou dalších 20 % z celkové kupní ceny 191 375 USD, a dodávka č. [hodnota] obsahovala zbývajících 300 sad, s odhadovaným termínem doručení do 30. 5. 2019, dodání bylo podmíněno úhradou zbývajících 20 % z částky 191 375 USD. Dodání zboží žalované měl soud prvního stupně za prokázané exportními přepravními dokumenty, když přepravu zboží zajišťovala společnost [právnická osoba] Odměna (provize), byla žalobkyni vyplácena až po dodání zboží. Na základě prvních dvou dodávek žalovaná zaplatila žalobkyni odměnu ve výši 52 711,57 Kč, respektive 52 700 Kč. Poslední třetí část zboží byla žalované odeslána v létě roku 2021, žalované bylo dodáno dne 16. 9. 2021. Fakturou č. [hodnota] z 23. 11. 2021, splatnou 7. 12. 2021, žalobkyně požádala žalovanou o zaplacení odměny 162 594,96 Kč za třetí dodávku karbonových dílů z platby za zboží ve výši 119 440 USD.

5. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce dle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Smlouvu uzavřenou mezi účastníky posuzoval podle jejího obsahu a dospěl k závěru, že ji lze považovat dílem za smlouvu zprostředkovatelskou dle § 2445 a násl. o. z., když žalobkyně se smlouvou zavázala zprostředkovat pro žalovanou příležitost k uzavření smlouvy s čínským partnerem za účelem dodávky požadovaného zboží, a dílem za smlouvu příkazní dle § 2430 a násl. o. z., když žalobkyně se smlouvou zavázala provádět pro žalovanou i jinou činnost při kontrole zboží, jeho kvality, při reklamaci atd. Poukázal na to, že žalobkyně na základě smlouvy sjednala pro žalovanou příležitost k uzavření smlouvy s čínskou společností Carbonal za účelem dodávky požadovaného zboží – karbonových dílů pro golfové vozíky. Současně žalobkyně pro žalovanou zprostředkovala veškerou komunikaci s dodavatelem zboží týkající se placení a dodávky zboží, přičemž přímý kontakt žalované a společnosti Carbonal spočíval výhradně v úhradě jednotlivých faktur za dodávku zboží, které však žalované vždy zaslala žalobkyně. Na základě pravidel pro výklad projevu vůle dospěl soud prvního stupně k závěru, že podle smluvních ujednání a zavedené praxe smluvních stran vznikl žalobkyni nárok na smluvní odměnu až na základě dodání zboží žalované ze strany společnosti Carbonal. Uzavřel, že žalobkyni vznikl nárok na provizi ve výši 5 % z ceny zboží dodaného ve třetí dodávce, tj. ve výši 162 594,96 Kč, v návaznosti na dodání zboží z třetí dodávky dne 16. 9. 2021. Současně dovodil, že na povinnost žalované zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu v uvedené výši neměla vliv skutečnost, že smluvní vztah mezi účastníky výpovědí žalované ke dni [datum] zanikl, když smlouva, na jejímž základě byla poslední dodávka zboží uskutečněna, byla zprostředkována žalobkyní. Soud prvního stupně nepřisvědčil obranným námitkám žalované a uzavřel, že žalovaná v řízení neprokázala svá tvrzení o tom, že si sama zprostředkovala uzavření smlouvy s čínským partnerem, respektive že se nejednalo o třetí část původně objednaného zboží, nýbrž o dodávku samostatnou, uskutečněnou na základě samostatné smlouvy. Důvodným pak shledal také žalobou uplatněný nárok na zaplacení smluvní pokuty, když žalovaná neuhradila žalobkyni sjednanou smluvní odměnu ve lhůtě splatnosti stanovené fakturou č. [hodnota] a ocitla se tak dnem 8. 12. 2021 v prodlení se zaplacením částky 162 594,96 Kč. Žalobkyni tak dle soudu prvního stupně v souladu se smluvními ujednáními vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty ve sjednané výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, vyčíslené ke dni 19. 4. 2022 ve výši 14 308,36 Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobou uplatněný nárok žalobkyně na provizi není promlčen, když vznikl až na základě dodání třetí části zboží žalované dne 16. 9. 2021 a před podáním žaloby dne 19. 4. 2022 neuplynula tříletá promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o. z. Z uvedených důvodů soud prvního stupně žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou částku sestávající se ze smluvní odměny 162 594,96 Kč a smluvní pokuty ve výši 14 308,36 Kč spolu s příslušenstvím spočívajícím v úroku z prodlení a v nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) tak, že v řízení plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal plnou náhradu nákladů řízení sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku 7 077 Kč a z nákladů právního zastoupení vyčíslených dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“).

6. Proti tomuto rozsudku podaly žalobkyně i žalovaná odvolání.

7. Žalobkyně směřovala své odvolání do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků. Namítala, že soud prvního stupně jí přiznal náhradu nákladů řízení v nesprávné výši, když do náhrady nezahrnul náklady jejího právního zastoupení vzniklé v souvislosti se dvěma úkony právní služby a dále hotové náklady ve výši 8 833 Kč, které vynaložila na pořízení překladů písemností předkládaných k důkazu z anglického a čínského jazyka do jazyka českého. Vytýkala soudu prvního stupně, že nevyčkal na její vyčíslení požadované náhrady nákladů řízení a náhradu vyčíslil podle svého uvážení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení změnil tak, že jí přizná náhradu nákladů řízení ve výši 180 083 Kč.

8. Žalovaná odvoláním napadla rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Vytýkala soudu prvního stupně, že nesprávně právně posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky dne 11. 3. 2019. Zdůraznila, že obsahem smlouvy není zprostředkování uzavření smlouvy, ani zprostředkování příležitosti k zavření smlouvy, a ani dlouhodobá činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů, a tudíž smlouva není v žádné své části smlouvou o zprostředkování a ani smlouvou o obchodním zastoupení. Poukázala na to, že obsahem smlouvy je závazek jedné strany obstarat záležitost druhé strany, a vyjádřila názor, že jde o smlouvu o příkazu dle § 2430 o. z. Uvedla, že o příkazní povaze smlouvy svědčí také označení smluvních stran jako mandant a mandatář, jakož i další okolnosti, které v řízení vyšly najevo. Dále poukázala na to, že podmínky dodání komponent na výrobu golfových vozíků a k uhrazení proforma faktury vystavené čínským dodatelem došlo před uzavřením předmětné smlouvy, přičemž primárním obchodním účelem smlouvy bylo zajištění dopravy zboží z [adresa] do [adresa] včetně souvisejících činností. Uvedla, že žalobkyně uzavřela kupní smlouvu a obstarala dopravu ve vztahu k tzv. první a druhé části objednávky, za což obdržela dohodnutou odměnu. Ve vztahu k tzv. třetí části objednávky si však žalovaná obstarávala tzv. importní servis sama, a tudíž žalobkyni odměna (provize), která je předmětem sporu, nepřísluší. Současně upozornila, že předmětem fakturace fakturou č. [hodnota] bylo zajištění importního servisu, který však žalobkyně ve vztahu ke třetí části dodávky nezajišťovala. Pro případ, že by odvolací soud posoudil smlouvu uzavřenou mezi účastníky jako smlouvou o zprostředkování a nárok žalobkyně jako potencionálně důvodný, žalovaná namítala, že soud prvního stupně se vypořádal nesprávně nebo vůbec s jejími dalšími námitkami. Poukázala na to, že soud prvního stupně uzavřel, že kupní smlouva na komponenty na golfové vozíky byla v rozsahu všech tří dodávek uzavřena akceptací objednávky, tj. úhradou první části kupní ceny. Upozornila, že úhradou zálohy na kupní cenu ve výši 40 % pouze cílila na zahájení výrovy, kdy dílčí dodávky včetně všech detailů byly ujednány až následně, přičemž první dvě dodávky byly obstarány žalobkyní a třetí dodávka byla řešena samostatně přímo mezi čínským dodavatelem a žalovanou. Současně poukázala na to, že kupní smlouva na třetí dodávku zboží nebyla v žádném případě uzavřena v období účinnosti smlouvy uzavřené mezi účastníky. Za nesprávné označila závěry soudu prvního stupně, kterými se vypořádal s otázkou promlčení žalobou uplatněného nároku. V tomto směru odkázala na obsah smluvních ujednání o splatnosti odměny žalobkyně v článku 5.2 smlouvy a upozornila, že pokud dle názoru soudu prvního stupně byla kupní smlouva s čínským dodavatelem uzavřena potvrzením objednávky nejpozději dne 12. 3. 2019, pak splatnost odměny v rozsahu 2 % z ceny zboží nastala uplynutím 14 dnů od tohoto data, a tudíž nejpozději dne 26. 3. 2019, přičemž žaloba byla podána uplynutí tříleté promlčecí lhůty dne 19. 4. 2022. Dále žalovaná namítala, že v řízení nebylo prokázáno doručení celé třetí části objednávky. Poukázala nato, že v září 2021 potvrdila doručení kontejneru se zbožím v úhrnné hodnotě 54 722,30 USD, soud prvního stupně přesto žalobkyni přiznal nárok na provizi za dodávku zboží v hodnotě 119 440 USD. Za nesprávné pak označila také rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení s tím, že předmětem náhrady by měly být jen ty náklady, které jsou doloženy a které splňují kritérium účelnosti. Vyjádřila přitom názor, že předmětem náhrady nemohou být náklady žalobkyně na pořízení ověřených překladů listin, pokud je žalobkyně zajišťovala ve vlastní režii, a nikoliv prostřednictvím soudu. Ze všech uvedených důvodů závěrem navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba zamítá, a přiznal jí plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

9. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované souhlasila s právním posouzením smluvního vztahu sjednaného mezi účastníky soudem prvního stupně. Vyjádřila nesouhlas s argumentací žalované, že by předmětná smlouva měla být posouzena toliko jako smlouva příkazní bez zohlednění její činnosti směřující ke zprostředkování obchodu s čínskou společností [právnická osoba]. Zdůraznila, že zprostředkování objednávky probíhalo ke všem dodávkám společně, a to již na počátku roku 2019, kdy vyhledala pro žalovanou čínskou společnost [právnická osoba] jako výrobce komponentů pro golfové vozíky, sjednala žalované příležitost ke sjednání smlouvy i následně zprostředkovala veškerou komunikaci týkající se placení a dodání objednaného zboží. Poukázala na to, že přímý kontakt žalované a společnosti [právnická osoba] spočíval výhradně v úhradě jednotlivých faktur, které však žalované sama zasílala. Upozornila rovněž na skutečnost, že žalovaná se dostala s platbou za třetí dodávku do prodlení, a že veškerá komunikace o platbě za třetí dodávku mezi žalovanou a společností [právnická osoba] probíhala vždy zprostředkovaně přes ní. Zdůraznila, že se jednalo pouze o jednu objednávku, která byla rozdělena na tři části, respektive dodávky, přičemž pro žalovanou učinila podstatné úkony směřující ke zprostředkování objednávky jako celku, tj. ke všem jejím částem (dodávkám). Za správné označila také závěry soudu prvního stupně ohledně splatnosti žalobou uplatněné pohledávky na zaplacení sjednané odměny a otázky jejího promlčení. Vyjádřila přesvědčení, že její nárok není promlčen, neboť třetí část provize byla splatná až po dodání třetí části komponentů do dispozice žalovaného, stejně jako po dodání první a druhé části zakázky, žalovaná si zboží ze skladu vyzvedla 16. 9. 2021, splatnost faktury č. [hodnota] nastala dne 7. 12. 2021 a žaloba byla podána dne 19. 4. 2022. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku o věci samé I. jako věcně správný potvrdil, ve výroku II. jej změnil v souladu s jejím odvolacím návrhem a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je částečně důvodné, odvolání žalované důvodným neshledal.

11. Soud prvního stupně si pro své rozhodnutí opatřil dostatek skutkových zjištění, vyšel ze správně zjištěného skutkového stavu věci a věc posoudil správně i po právní stránce. Odvolací soud souhlasí s právními závěry soudu prvního stupně, kterými se vypořádal s kvalifikací smluvního vztahu mezi účastníky, jakož i s řešením dalších mezi účastníky sporných otázek. Odvolací námitky žalované nejsou způsobilé správnost meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně zpochybnit.

12. Podle § 2430 o. z. příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.

13. Podle 2445 odst. 1 o. z. smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci o zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.

14. Smlouva o zprostředkování (§ 2445 o. z.) se od smlouvy příkazní (§ 2430 o. z.) odlišuje jednak svým specifickým předmětem (tj. závazkem zprostředkovat uzavření určité smlouvy, a tedy dosažení určitého výsledku), vázaností povinnosti zájemce uhradit odměnu (provizi) na výsledek činnosti zprostředkovatele (§ 2447 odst. 1 o. z.) a dále úplatností jako pojmovým znakem [srovnej Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055-3014). Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2014, s. 782].

15. Smlouva, kterou žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 11. 3. 2019, naplňuje znaky smlouvy o zprostředkování ve smyslu § 1445 a násl. o. z., když z obsahu smlouvy i z jednání smluvních stran plyne, že se jedná o smlouvu úplatnou, a dále, že předmětem smlouvy byl závazek žalobkyně vyhledat prodejce žalovanou poptávaného zboží a zprostředkovat pro žalovanou uzavření smlouvy, jejímž předmětem bude koupě tohoto zboží. Povinnost žalované zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu je přitom vázán na výsledek činnosti žalobkyně, tj. na uzavření smlouvy o koupi poptávaného zboží, respektive na jeho řádné a včasné dodání. Současně smlouva vykazuje i znaky smlouvy příkazní (§ 2430 o. z.) v části, v níž se žalobkyně zavázala pro žalovanou obstarat veškeré další úkony související s uzavřením smlouvy o koupi poptávaného zboží, včetně uplatňování reklamací a nároků z vad dodaného zboží vůči dodavateli.

16. Nelze tedy přisvědčit odvolacím námitkám žalované v tom smyslu, že mezi účastníky uzavřená smlouva je výlučně smlouvou příkazní. Odvolací soud je ve shodě se soudem prvního stupně v závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 11. 3. 2019 uzavřena smlouva o zprostředkování s prvky smlouvy příkazní. Oporu v provedeném dokazování pak má závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobkyně na základě uvedené smlouvy zprostředkovala pro žalovanou uzavření kupní smlouvy s čínskou společností [právnická osoba], jejímž předmětem byla koupě 500 sad komponentů pro golfové vozíky za kupní cenu v celkové výši 191 375 USD, jakož i to, že zmíněné zboží bylo žalované čínským dodavatelem postupně ve třech dodávkách dodáno. Bylo tedy činností žalobkyně dosaženo výsledku (koupě žalovanou poptávaného zboží), na jehož dosažení je vázána smluvní povinnost žalované zaplatit žalobkyni sjednanou odměnu ve výši 5 % z ceny zakoupeného zboží (článek V. bod 5.1 smlouvy). Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud shledal důvodným žalobou uplatněný nárok žalobkyně na zaplacení části dosud nezaplacené odměny ve výši 162 594,96 Kč (tj. 134 376 Kč + 21 % daň z přidané hodnoty) odpovídající rozdílu mezi odměnou vypočtenou z celkové kupní ceny zakoupeného zboží, na níž podle smlouvy vznikl žalobkyni nárok, a části odměny, kterou již žalovaná žalobkyni zaplatila v návaznosti na první a druhou dodávku zakoupeného zboží.

17. Tvrzení žalované o nesprávném vyčíslení žalované částky, respektive o tom, že třetí dodávka zboží (300 sad komponentů pro golfové vozíky) byla realizována na základě samostatné smlouvy uzavřené přímo mezi žalovanou a čínským dodavatelem, a nikoliv v důsledku zprostředkování žalobkyně na základě smlouvy ze dne 11. 3. 2019 nemá oporu v provedeném dokazování. Pokud mezi žalobkyní a žalovanou probíhala před uzavřením písemné smlouvy v období ledna a února 2019 e-mailová korespondence, kterou byly řešeny podrobné detaily k žalovanou poptávanému zboží, a čínský dodavatel formuloval své požadavky na zaplacení kupní ceny v proforma faktuře z 26. 2. 2019, pak tato jednání vyústila v uzavření předmětné písemné smlouvy, přičemž z výsledků provedeného dokazování jednoznačně plyne, že žalobkyně v souladu se smluvnímu ujednáními zprostředkovala pro žalovanou uzavření kupní smlouvy, jejímž předmětem byla koupě 500 sad komponentů pro golfové vozíky. Dodání zboží ve třech dodávkách (100 sad, 100 sad, 300 sad) pak mělo opodstatnění v dohodnutých dodacích a platebních podmínkách, kdy žalovaná předem uhradila zálohu v rozsahu 40 % celkové kupní ceny (na výrobu objednaných 500 sad), první dodávka zboží (100 sad) byla navázána na úhradu 20 % kupní ceny do 30. 3. 2019, druhá dodávka zboží (100 sad) byla navázána na úhradu dalších 20 % kupní ceny do 30. 4. 2019 a třetí dodávka zboží (300 sad) byla navázána na úhradu posledních 20 % kupní ceny do 30. 5. 2019. Skutečnost, že třetí dodávka zboží byla ve skutečnosti dodána žalované až 16. 9. 2021, po zániku smluvního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou ke dni 31. 7. 2021, byla důsledkem prodlení žalované se zaplacením poslední části kupní ceny a nic nemění na tom, že i tato třetí dodávka zboží byla realizována na základě kupní smlouvy, jejíž uzavření mezi žalovanou a čínským dodavatelem zprostředkovala na základě smlouvy ze dne 11. 3. 2019 žalobkyně, respektive na závěru, že žalobkyni v návaznosti na poslední dodávku zboží vznikl vůči žalované nárok na doplatek sjednané smluvní odměny v žalované výši. Uvedené ostatně koresponduje také s obsahem výpovědi smluvního vztahu mezi účastníky ze dne 26. 6. 2020, v níž sama žalovaná potvrdila, že bez ohledu na výpověď smlouvy bude realizována koupě zboží dohodnutá s čínským dodavatelem, na jejímž základě dosud nebylo zboží v celém rozsahu dodáno.

18. Konečně nelze přisvědčit ani námitce promlčení vznesené žalovanou. Závazek žalované zaplatit žalobkyni odměnu za zprostředkování koupě poptávaného zboží má základ ve smluvních ujednáních účastníků v článku V. smlouvy. Splatnost odměny je upravena v bodě 5.2 článku V. smlouvy tak, že odměna je splatná ve dvou splátkách, kdy první splátka ve výši 2 % je splatná do 14 dnů ode dne sdělení závazného pokynu k uzavření smlouvy mandatáři mandantem a druhá splátka ve výši 3 % do 14 dnů od převzetí řádně a včas dodaného zboží mandantem v místě jím určeném. Je zjevné, že text uvedeného smluvního ujednání není zcela jednoznačný za situace, kdy koupě zboží byla realizována postupně ve třech postupných dodávkách. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud při výkladu zmíněného ustanovení vyšel z celkového obsahu smlouvy, ze zavedené praxe a jednání smluvních stran, kterým následně po uzavření smlouvy daly najevo, jaký obsah svému smluvnímu jednání přikládají (§ 556 o. z.). Z uvedeného pak jednoznačně plyne, že odměna je stanovena ve výši 5 % z ceny zakoupeného zboží a hrazena postupně v návaznosti na realizaci jednotlivých dodávek zboží. Jestliže tedy poslední (třetí) dodávka zboží byla uskutečněna 16. 9. 2021, je zjevné, že žalobkyně své právo na zaplacení doplatku sjednané smluvní odměny uplatnila u soudu žalobou podanou dne 19. 4. 2022 v tříleté promlčecí lhůtě (§ 619, § 629 o. z.), a tudíž její nárok není promlčen.

19. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud shledal důvodným žalobou uplatněný nárok na zaplacení částky 162 594,96 Kč, a správně posoudil jako důvodný i nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty, kterou se žalovaná v článku V. bod 5.6 smlouvy zavázala žalobkyni zaplatit pro případ svého prodlení se zaplacením sjednané smluvní odměny. Žalovaná částka 14 308,36 pak odpovídá sjednané výši smluvní pokuty 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, dlužné částce a době prodlení žalované, za kterou žalobkyně smluvní pokutu požaduje. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil počátek prodlení žalované se splněním žalobou uplatněných pohledávek a v návaznosti na to správně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni jejich příslušenství v podobě zákonných úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (§ 1970 o. z., nařízení vlády č. 351/2013 Sb.).

20. Soud prvního stupně rozhodl správně také o náhradě nákladů řízení účastníků, když v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení plně úspěšné žalobkyni náhradu nákladů řízení. Částečně důvodné jsou nicméně odvolací námitky žalobkyně zpochybňující správnost vyčíslení výše přiznané náhrady nákladů řízení. Žalobkyni lze přisvědčit v tom směru, že do přiznané náhrady měly být zahrnuty její hotové výdaje ve výši 8 833 Kč, které vynaložila na pořízení překladů cizojazyčných listinných důkazů do jazyka českého. Uvedené výdaje lze považovat za účelné, když řízení před soudem je vedeno v českém jazyce a listiny v anglickém, respektive čínském jazyce předkládané žalobkyní k důkazu byly způsobilé prokázat skutková tvrzení žalobkyně vztahující k rozhodujícím skutečnostem významným pro rozhodnutí ve věci samé. Naproti tomu nelze považovat za opodstatněný požadavek žalobkyně, aby do přiznané náhrady byly zahrnuty také náklady právního zastoupení vzniklé v souvislosti s provedením 16 úkonů právní služby, když 2 úkony právní služby vyúčtované žalobkyní nad rámec soudem prvního stupně zohledněných 14 úkonů právní služby, spočívající v další poradě s klientem přesahující jednu hodinu ze dne 17. 1. 2023 a ze dne 31. 1. 2023, nebyly ze strany žalobkyně nijak doloženy a jejich uskutečnění ani jinak neplyne z obsahu spisu. Výsledně tak měla být žalobkyni správně přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 159 561,20 Kč, která je tvořena hotovými výdaji na zaplacení soudního poplatku za řízení ve výši 7 077 Kč a pořízení překladů cizojazyčných listin ve výši 8 833 Kč a dále náklady právního zastoupení žalobkyně ve výši 143 561,20 Kč, sestávající se z odměny advokáta 114 520 Kč za 14 úkonů právní služby (převzetí a příprava právního zastoupení, předžalobní výzva z 7. 1. 2022, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé z 7. 9. 2022, 1. 12. 2022, 15. 2. 2023, 2. 6. 2023 a 29. 6. 2023, účast při ústním jednání dne 1. 11. 2022, 12. 1. 2023, 21. 3. 2023, 15. 6. 2023, 17. 8. 2023 a 17. 10. 2023) po 8 180 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů 4 200 Kč za 14 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 24 931,20 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

21. Ze všech uvedených důvodů tedy odvolací soud podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé I. jako věcně správný potvrdil, ve výroku o nákladech řízení II. jej podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. změnil jen tak, že výše žalobkyni přiznané náhrady nákladů řízení činí 159 561,20 Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku podle § 219 o.s.ř. také potvrdil.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v této fázi řízení procesně úspěšné žalobkyni byla přiznána plná náhrada nákladů odvolacího řízení ve výši 25 833,50 Kč. Předmětem přiznané náhrady jsou náklady právního zastoupení žalobkyně v odvolacím řízení sestávající se z odměny advokáta 16 360 Kč za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované, účast při ústním jednání 28. 8. 2024) po 8 180 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. d), g) advokátního tarifu, z odměny advokáta za jeden úkon právní služby (odvolání do výroku o nákladech řízení) ve výši 4 090 Kč dle § 7 bod 5 a § 11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, z paušální náhrady hotových výdajů 900 Kč za tři úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 ost. 4 advokátního tarifu a z náhrady 21 % daně z přidané hodnoty ve výši 4 483,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.