pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 11 C 154/2016-488,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, sídlem [adresa]) a uložil žalované povinnost zaplatit České republice - Obvodnímu soudu pro Prahu 2 na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě ve znění její změny ze dne [datum], kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z titulu náhrady škody a náhrady nemajetkové újmy, které jí byly způsobeny nesprávným úředním postupem soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 2 (dále také jen„ soudní exekutor“). Tvrdila, že v exekuci vedené proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] provedl dne [datum rozhodnutí] soudní exekutor soupis movitých věcí, v jehož rámci byly pod položkou 18 nazvanou„ černá šperkovnice + šperky 44 ks“ sepsány a odvezeny šperkovnice a 15 ks prstýnků, 10 párů náušnic, 1 přívěšek ve tvaru srdce, 3 ks hodinek (Cartier, Rolex, Swatch), 1 náramek, 3 ks náramků, 11 ks řetízků a 1 diamantový křížek (celkem 45 ks šperků). Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 505/2015-196 byly věci sepsané pod položkou 18 –„ černá šperkovnice + šperky 44 ks“ z předmětné exekuce vyloučeny. Dne [datum] soudní exekutor vrátil žalobkyni pouze šperkovnici a 37 ks šperků. Odmítl jí vydat zásnubní prsten s briliantem v ceně [částka], náušnice Cartier v ceně [částka], náušnice – zlaté kruhy v ceně [částka], náramkové hodinky Cartier v ceně [částka], náramkové hodinky Rolex v ceně [částka], náramkové hodinky Swatch v ceně [částka], zlatý náramek v ceně [částka] a zlatý řetízek v ceně [částka]. Žalobkyně tvrdila, že jí uvedeným postupem soudního exekutora byla žalobkyni způsobena majetkové újma v celkové výši [částka]. Současně utrpěla nemajetkovou újmu, za jejíž odpovídající náhradu považuje částku [částka].

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila s tím, že nejsou splněny podmínky odpovědnosti státu za tvrzenou majetkovou a nemajetkovou újmu. Navrhovala, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

4. Soud prvního stupně po provedeném dokazování vyšel zejména ze zjištění, že v rámci exekuce vedené soudním exekutorem [titul] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení] byla při soupisu movitých věcí, provedeném dne [datum] na adrese [adresa], sepsána pod položkou [číslo]„ černá šperkovnice + šperky - 44 ks“. Elektronický spis soudního exekutora neobsahuje žádnou další bližší specifikaci položky [číslo]. V listinném spisu soudního exekutora, který je přílohou spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 C 157/2011, byla za protokolem o soupisu movitých věcí na č. l. 20 založena nečíslovaná, nedatovaná a nepodepsaná listina s textem:„ Položka [číslo] soupisu MV – [ulice a číslo] prstýnek, 10x náušnice, 1x přívěšek tvar srdce, 3x hodinky (Cartier, Rolex a Swatch), 1x náramek, 3x náramek, 11x řetízek, 1x diamantový křížek“. Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne [datum rozhodnutí] pod sp. zn. 10 C 157/2011 se žalobkyně, [jméno] [příjmení] ml. a [jméno] [příjmení] domáhali vyloučení věcí sepsaných soudním exekutorem dne [datum] (vyjma položek [číslo]) z předmětné exekuce s tím, že se jedná o věci, které jsou v jejich výlučném vlastnictví, popřípadě v jejich spoluvlastnictví. K věcem tvořícím položku [číslo] uplatňovala žalobkyně své výlučné vlastnické právo. Žaloba stran položky [číslo] byla dne [datum] vyloučena k samostatnému projednání a nadále vedena pod sp. zn. 10 C 176/2014. Dne [datum rozhodnutí] byl proveden důkaz ohledáním šperků v prostorách exekutorského úřadu. Přítomný vykonavatel [jméno] [příjmení] předložil plato se 44 ks šperků, byla pořízena fotodokumentace, přičemž při počítání náušnic jako 2 ks je na fotografiích zachyceno 44 ks šperků + šperkovnice. Na uvedených fotografiích není zachycen žádný šperk, ani žádné hodinky, kterých se týká předmět řízení v nyní projednávané věci. Rozsudkem prvostupňového soudu ze dne [datum] byla žaloba s požadavkem na vyloučení položky [číslo] z předmětné exekuce zamítnuta s tím, že žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat její výlučné vlastnictví ke šperkovnici a 44 šperkům. Počet šperků přitom soud považoval za správně uvedený, když pár náušnic počítal jako 2 kusy. K odvolání žalobkyně odvolací soud rozsudkem ze dne [datum] změnil rozsudek prvostupňového soudu tak, že se z předmětné exekuce vylučují tyto movité věci: položka [číslo] černá šperkovnice + šperky 44 kusů. V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu plyne, že předmětná šperkovnice spolu se šperky uvedená v soupisu majetku pod položkou [číslo] nepatřila do dnes již zaniklého společného jmění manželů žalobkyně a povinného, neboť šperkovnici se šperky užívala výhradně žalobkyně pro svoji osobní potřebu. V potvrzení ze dne [datum] žalobkyně svým podpisem stvrdila, že převzala v nezměněném stavu movité věci šperkovnice + šperky-44 kusů pojaté dne [datum] do protokolu o soupisu movitých věcí č. j. [číslo jednací] pod položkovým [číslo]. Uvedené potvrzení bylo napsáno na počítači, přičemž ručně do něj bylo připsáno prohlášení přebírající o tom, že náramek zlatý s černou bužírkou je přetržený. V případě žalobkyní označených věcí, tvořících předmět řízení, je dle závěrů znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady se specializací drahé kovy, kameny a šperky, obor drahé kovy a kameny Mgr. [jméno] [příjmení], obvyklá cena zásnubního prstenu s briliantem [částka], náušnic Cartier [částka], náušnic – zlaté kruhy [částka], náramkových hodinek Cartier [částka], náramkových hodinek Rolex [částka], náramkových hodinek Swatch [částka], náramku [částka] a zlatého řetízku [částka].

1. Zjištěný skutkový stav hodnotil soud prvního stupně po právní stránce, aplikoval přitom zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“). Konstatoval, že podmínkou odpovědnosti státu za tvrzenou újmu a přiznání nároku na náhradu újmy je kumulativní splnění třech předpokladů, a to a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi odpovědnostním titulem a vznikem újmy. Soud prvního stupně měl v řízení za prokázané, že věci tvořící předmět řízení v projednávané věci, tj. 3x hodinky, 1x prstýnek, 1x řetízek, 1x náramek a 2x pár náušnic, byly při mobiliární exekuci dne [datum] zahrnuty do soupisu movitých věcí pod položkou [číslo]. Dospěl k závěru, že soudní exekutor se dopustil nesprávného úředního postupu, když žalobkyni uvedené věci sepsané při mobiliární exekuci nevydal, přestože byly pravomocným rozhodnutím soudu z exekuce vyloučeny. Vzhledem k tomu, že žalobkyni se o uvedených osm věcí zmenšil majetek, dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem skutečná škoda. Pokud jde o výši škody, vyšel z obvyklé ceny jednotlivých věci stanovené znalkyní [příjmení] [jméno] [příjmení] a uzavřel, že žalobkyni vznikla škoda v celkové výši [částka]. Z uvedeného důvodu co do této částky žalobnímu požadavku žalobkyně na náhradu majetkové újmy vyhověl a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy konstatoval, že újmu projevující se frustrací, stresem, bezmocí či beznadějí by pociťovala každá osoba v obdobném postavení jako žalobkyně. Pokud žalobkyně v líčení konkrétních projevů své újmy tuto spojovala nejen s předmětným nesprávným úředním postupem soudního exekutora, ale také s celkovou exekucí vedenou proti jejímu bývalému manželovi, pak zdůraznil, že v rámci tohoto odškodňovacího řízení může být nahrazena pouze újma, jejíž vznik lze klást do příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora. Vznik žalobkyní popisovaných zdravotních problémů neshledal v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem, když těmito zdravotními problémy žalobkyně trpěla již před zahájením předmětné exekuce. Za okolnost umocňující nemajetkovou újmu žalobkyně však soud prvního stupně považoval skutečnost, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo v době, kdy životní situace žalobkyně byla v důsledku prováděné exekuce a na ni navazujících řízení rozjitřená. Žalobkyně tak musela dle soudu prvního stupně dopady nesprávného úředního postupu vnímat intenzivněji, než člověk v dobrém psychickém a rodinném rozpoložení a těšící se dobrému zdraví. Za další okolnost zvyšující intenzitu nemajetkové újmy považoval soud prvního stupně to, že nesprávný úřední postup navázal na situaci, kdy žalobkyně byl úspěšná v řízení o vylučovací žalobě a neoprávněně odebrané věci jí měly být vráceny. Dovozoval, že tato situace musela být pro žalobkyni obzvláště frustrující a její pocit bezmoci musel být obzvláště silný. Obdobné účinky pak dle soudu prvního stupně měla také skutečnost, že se nesprávného úředního postupu dopustil orgán, od kterého se očekává vymáhání práva, nikoliv poškozování práv třetích osob. Za skutečnost zvyšující intenzitu zásahu a nemajetkové újmy označil dále skutečnost, že žalobkyni nebyly vráceny věci vysoké hodnoty, ke kterým má citový vztah, jakož i to, že se dosud nikde nedomohla zastání a nápravy, což u ní vedlo až ke ztrátě důvěry v orgány státu. Na základě uvedeného soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem soudního exekutora významná nemajetková újma, kterou je namístě odškodnit poskytnutím zadostiučinění v penězích, neboť pouhé konstatování porušení práva se jeví jako zcela nedostatečný prostředek nápravy. Vzhledem k tomu, že se soudu prvního stupně nepodařilo najít pro srovnání jiný obdobný případ odškodňování nemajetkové újmy, vyšel při stanovení výše peněžité náhrady z úvahy, že pokud se dle judikatury a nyní i dle zákoníku práce za nemajetkovou újmu způsobenou usmrcením nejbližší osoby přiznává náhrada ve výši 20ti násobku průměrné mzdy v době vzniku újmy, což by v daném případě činilo cca [částka], lze v daném případě, ohledem na všechny popsané okolnosti, považovat za přiměřenou náhradu částku [částka]. Z uvedeného důvodu tedy co do této částky žalobě v části požadavku na náhradu nemajetkové újmy vyhověl a co do zbylých [částka] žalobu jako nedůvodnou zamítl. O povinnosti žalované zaplatit žalobkyni spolu s přiznanou částkou úroky z prodlení rozhodl soud prvního stupně dle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. a vyhl. č. 351/2013 Sb. s ohledem na skutečnost, že žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok k předběžnému projednání dne [datum] a žalovaná se tak uplynutím šesti měsíců počínaje dnem [datum] ocitla v prodlení. O nákladech účastníků rozhodl soud prvního stupně dle § 142 odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a o nákladech řízení státu dle § 148 odst. 1 o.s.ř.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podaly odvolání žalobkyně i žalovaná. Žalobkyně napadla svým odvoláním část zamítavého výroku o věci samé II., kterou byl zamítnut její žalobou uplatněný na zaplacení peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím, a dále výrok o nákladech řízení III. Žalovaná naproti tomu směřovala své odvolání do vyhovujícího výroku o věci samé I. a do souvisejících výroků o nákladech řízení III. a IV.

6. Žalobkyně vyjádřila souhlas se skutkovými a právními závěry soudu prvního stupně obsaženými v bodech 1. – 89. napadeného rozsudku. Nezpochybňovala, že soud prvního stupně důkladně zvažoval způsob určení výše zadostiučinění k odškodnění její nemajetkové újmy, podle jejího přesvědčení je však přiznaná kompenzace nepřiměřeně nízká. Na podporu své argumentace poukázala na závěry plynoucí ze Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum] sp. zn. Cpjn 206/2010, z nichž plyne, že základní částka přiměřeného zadostiučinění se pohybuje v rozmezí mezi [částka] [anonymizováno] – [částka] ročně. S přihlédnutím k tomu, že uvedené orientační rozmezí bylo Nejvyšším soudem stanoveno v letech [rok] [číslo] a po zohlednění skutečnosti, že od té doby došlo k podstatnému cenovému nárůstu, dovodila, že za odpovídající základ pro odškodnění lze považovat částku [částka] [anonymizováno] – [částka] ročně, respektive základní částku odškodnění ve výši [částka]. Vyjádřila názor, že s ohledem na uvedené a ostatní okolnosti daného případu je požadovaná výše odškodnění v částce [částka] oprávněná. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení pak žalobkyně v odvolání namítala, že součástí náhrady nákladů řízení, kterou jí má žalovaná zaplatit, měla být také jí zaplacená a zcela spotřebovaná záloha na svědečné [částka] a spotřebovaná část zálohy složené na náklady znaleckého posudku ve vši [částka] s tím, že nespotřebovaná část této zálohy ve výši [částka] by jí měla být vrácena. Dále vyjádřila nesouhlas s tím, že jí nebyla přiznána náhrada nákladů právního zastoupení v souvislosti uplatněním nároku na náhrady újmy u žalované dne [datum], s obstaráváním dokladů ve zlatnictví ve dnech [datum] až [datum], se sepisem návrhu důkazu a vyjádření ze dne [datum], se sepisem vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] a dále v souvislosti s nahlížením do spisu dne [datum]. Závěrem žalobkyně navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že jí přizná zbývající část uplatňované náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] a přizná jí náhradu nákladů řízení v požadované výši.

7. Žalovaná v odvolání poukazovala na to, že podání žalobkyně jsou co do rozsahu tvrzení podmínek odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu značně obecná, abstraktní a postrádají prvky konkrétního tvrzení s tendencí přenášet důkazní břemeno na žalovanou. Zdůraznila, že stát odpovídá za škodu/nemajetkovou újmu na základě principu objektivní odpovědnosti, tato však není bezbřehá, nýbrž je vymezena třemi podmínkami, jejichž existenci je žalobkyně povinna prokázat. Uvedla, že se neodškodňuje nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí, nýbrž škoda, respektive nemajetková újma, která vznikla v příčinné souvislosti s tvrzeným odpovědnostním titulem. Vyjádřila nesouhlas se závěrem soudu prvního stupně, že nárok žalobkyně na náhradu majetkové škody i nemajetkové újmy je dán. Odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně označila za nepřesvědčivé, tendenční a nemající základ v provedeném dokazování. V souvislosti s otázkou existence odpovědnostního titulu poukázala na to, že z potvrzení o vydání movitých věcí ze dne [datum], které žalobkyně vlastnoručně podepsala a k němuž připojila své výhrady, vyplývá, že jí byla vrácena kompletní položka [číslo] soupisu movitých věcí. Zpochybnila tvrzení žalobkyně o tom, že při podpisu uvedeného potvrzení byla pod tlakem s tím, že není vůbec zřejmé, pod jakým tlakem mohla být. Za podstatnou označila skutečnost, že z ohledání provedeného dne [datum] v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 176/2014 vyplynulo, že položka [číslo] soupisu movitých věcí obsahuje právě 44 kusů šperků. Namítala, že ačkoliv soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování, jeho závěry o počtu sepsaných a vrácených movitých věcí vycházejí pouze z tvrzení žalobkyně, která je pak dále šířila v rámci svých rodinných příslušníků a známých. Jediným nestranným důkazem by mohla být emailová korespondence paní [příjmení], žalovaná však činí spornou její autenticitu a navrhovala, aby za účelem jejího posouzení byl zpracován znalecký posudek. Poukázala na výsledek šetření Policie České republiky vedeného v souvislosti s postupem soudního exekutora na základě trestního oznámení žalobkyně, kdy bylo odloženo podezření ze spáchání zločinu krádeže podle § 205 odst. 1, 4 písm. c) trestního zákoníku. Za subjektivně zabarvené označila žalovaná hodnocení důkazů soudem prvního stupně, neboť při hodnocení existence odpovědnostního titulu odhlédl o potvrzení o převzetí věcí ze dne [datum], od protokolu z ústního jednání z [datum], úvah odvolacího soudu v řízení o vylučovací žalobě a od skutečnosti, že ze strany soudního exekutora nebyl spáchán trestný čin. Rovněž ve vztahu k rozsahu tvrzené škody a nemajetkové újmy jsou dle žalované tvrzení žalobkyně naprosto abstraktní a jedná se o určité odhady, dohady a domněnky. Pokud žalobkyně v řízení před soudem prvního stupně navrhla při jednání dne [datum] vypracování znaleckého posudku za účelem prokázání výše škody, učinila tak dle žalované v rozporu s koncentrací řízení. Dále žalované namítala, že zatímco žalobkyně byla v řízení před soudem prvního stupně opakovaně poučena a vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů, jí poučení v tomto ohledu ze strany soudu prvního stupně poskytnuto nebylo. Vyjádřila přesvědčení, že zadáním znaleckého posudku k posouzení výše tvrzené škody ze strany prvostupňového soudu došlo k porušení zásady rovnosti stran a nadto byl znalecký posudek vypracován nepřezkoumatelným způsobem, přičemž nepokrytě a nekriticky vychází z tvrzení žalobkyně. Žalovaná dále zpochybnila věrohodnost svědeckých výpovědí rodinných příslušníků žalobkyně porovnáním s jejich účastnickými výpověďmi v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 10 C 157/2011. Uvedla, že exekuční řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka], v němž jako povinný vystupuje manžel žalobkyně, stále probíhá, exekuční řízení nebylo zrušeno, zastaveno, respektive nedošlo ke zrušení exekučního titulu. Pokud byly některé položky soupisu movitých věcí z exekuce vyloučeny, jedná se o zákonem předpokládaný způsob. Namítal, že žalobkyně se dopustila pochybení, když soudního exekutora neinformovala o podané vylučovací žalobě. Vyjádřila názor, že pokud soudní exekutor o podané vylučovací žalobě nevěděl, nemohl se dopustit nesprávného úředního postupu, jestliže v prodeji movitých věcí pokračoval. Za nepravděpodobné považoval, že se soudu prvního stupně nepodařilo nalézt použitelnou srovnávací judikaturu. V rámci argumentace k problematice příčinné souvislosti vyjádřila názor, že žalobkyně porušila prevenční povinnost předcházet škodám, pokud bez výtek podepsala soupis movitých věcí i potvrzení o vydání movitých věcí z [datum]. Ve vztahu k rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení státu označila za nadbytečné, aby stát poskytoval jakákoliv plnění státu, tedy sám sobě. Nadto vyjádřila názor, že není naplněna hypotéza § 148 odst. 1 o.s.ř., když jsou u ní splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Vytýkala rovněž soudu prvního stupně, že se v napadeném rozhodnutí žádným způsobem neprojevila skutečnost, že zaplatila zálohu na náklady důkazů ve výši [částka]. Závěrem navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu změnil tak, že se žaloba zamítá, a současně, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení.

8. Žalobkyně ve vyjádření k odvolání žalované podrobně vyvracela jednotlivé odvolací námitky. [příjmení] jiné uvedla, že nehodlala riskovat krádež dalšího hodnotného šperku, a proto podepsala předávací protokol z [datum] v podstatě tak, jak ho soudní exekutor předem připravil. Zdůraznila, že skutkové závěry soudu prvního stupně jsou založeny nejen na jejich tvrzeních a obrazové fotodokumentaci samotného soudního exekutora, ale také na nečíslované specifikaci položky [číslo] v exekutorském spise. Namítala, že odvolací argumentace žalované je jen opakováním toho, co žalovaná již několikrát uvedla. Za účelové a nesprávné označila tvrzení žalované, že k zadání znaleckého posudku došlo v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Byť sama nepodávala odvolání do žalovanou napadeného výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, namítla, že jí byl přiznán úrok z prodlení v nesprávné výši, neboť v době rozhodování soudu prvního stupně byla sazba zákonného úroku z prodlení mnohem vyšší než soudem prvního stupně určených 8,05 % ročně, přičemž pro fixaci výše úroků z prodlení není dle žalobkyně dán žádný důvod. Z uvedených důvodů navrhla, aby jí byl přiznán úrok z prodlené v zákonné výši. Jinak odkázala na svou odvolací argumentaci a setrvala na svém odvolacím návrhu.

9. Žalovaná ve svém vyjádření označila odvolání žalobkyně za nejasné, nesrozumitelné a neurčité. Poukazovala na to, že z odvolání by bylo možné dovodit, že žalobkyně namítá nepřiměřenou délku řízení, není však již zřejmé, o délku kterého řízení se jedná. Tvrzení žalobkyně označila za obecná a nepodložená. Dle žalované žalobkyně logicky nevysvětluje, jak dospěla k základní částce odškodnění [částka], respektive odškodnění nemajetkové újmy ve výši [částka]. Souhlasila s důvody, na jejichž základě soud prvního stupně nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů právního zastoupení vzniklých v souvislosti s některými v napadeném rozsudku vyjmenovanými úkony jejího právního zástupce. Současně vyjádřila názor, že v daném případě rozhodnutí soudu o náhradě škody nezáviselo na znaleckém posudku, a tudíž není správný postup soudu prvního stupně, pokud při rozhodování o nákladech řízení aplikoval § 142 odst. 3 o.s.ř. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů řízení v zákonné výši.

10. Odvolací soud podle § 213 odst. 2 o.s.ř. částečně zopakoval dokazování a v odvoláním dotčeném rozsahu přezkoumal podle § 212 a § 212a o.s.ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo. Poté dospěl k závěru, že zatímco odvolání žalobkyně není důvodné, odvolání žalované je opodstatněné.

11. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a současně si opatřil skutková zjištění prostřednictvím zopakování důkazu protokolem o soupisu movitých věcí ze dne [datum rozhodnutí] ve věci sp. zn. [spisová značka], specifikací položky [číslo] soupisu na neočíslovaném listu volně vloženém do spisu soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] sp. zn. [spisová značka] tvořícího přílohu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 C 157/2011, podstatným obsahem spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 C 176/2017, zejména protokolem o provedení důkazů mimo jednání ze dne [datum], při této příležitosti soudem pořízenou fotodokumentací, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 504/2015-196, a dále potvrzením o vydání movitých věcí [datum].

12. Odvolací soud má tak za prokázané, že v exekuci vedené soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Praha 2, pod sp. zn. [spisová značka] ve prospěch oprávněného [jméno] [příjmení] proti povinnému [příjmení] [jméno] [příjmení], byl dne [datum] proveden soupis movitých věcí, v jehož rámci byla pod položkou [číslo] soupisu sepsána„ černá šperkovnice + šperky – 44 ks“. Žalobkyně se žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 4, vedenou pod sp. zn. 10 C 157/2011, po vyloučení věci k samostatnému projednání pod sp. zn. 10 C 176/2014, domáhala vyloučení věcí sepsaných pod položkou [číslo] soupisu z exekuce s tím, že jsou v jejím výlučném vlastnictví. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 504/2015-196 byly z předmětné exekuce vyloučeny movité věci: položka [číslo] – černá šperkovnice + šperky 44 kusů. Z obsahu soudních rozhodnutí plyne, že soudy při rozhodování ve věci samé vyšly z toho, že pod zmíněnou položku [číslo] soupisu movitých věcí spadá 44 kusů šperků zjištěných a zdokumentovaných soudem při místním ohledání v sídle soudního exekutora [titul]. [jméno] [příjmení] dne [datum] s tím, že pár náušnic se pokládá za 2 kusy šperků. Dne [datum] žalobkyně v sídle soudního exekutora převzala movité věci spadající pod položku [číslo] soupisu movitých věcí, tj. černou šperkovnici + šperky – 44 kusů, přičemž se jednalo o stejné věci (co do kvality a počtu), které byly Obvodním soudem pro Prahu 4 při místním ohledání dne [datum] identifikovány a zdokumentovány jako obsah položky [číslo] soupisu movitých věci a předmět řízení o vyloučení věcí z exekuce.

13. Na základě uvedeného odvolací soud nesdílí závěry soudu prvního stupně o částečné důvodnosti žalobou uplatněných nároků a je toho názoru, že zákonné předpoklady odpovědnosti státu za tvrzenou majetkovou a nemajetkovou újmu žalobkyně nebyly splněny.

14. Ke vzniku odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. je zapotřebí současné splnění tří podmínek: 1. existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2. vznik škody, 3. příčinná souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a vznikem škody (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1249/2014). V daném případě přitom absentuje již první z uvedených podmínek, tj. existence odpovědnostního titulu v podobě tvrzeného nesprávného úředního postupu soudního exekutora.

15. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to i při takových úkonech, kterou jsou prováděny v rámci činnosti rozhodovací, avšak neodrazí se bezprostředně v obsahu vydaného rozhodnutí (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 28 Cdo 3013/2011). Žalobkyně v daném případě spatřuje nesprávný úřední postup soudního exekutora, z něhož odvozuje své nároky na požadovanou náhradu majetkové a nemajetkové újmy, v tom, že jí nevydal osm v žalobě identifikovaných věcí (šperků), ačkoliv tyto byly pravomocným soudním rozhodnutím, rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 504/2015-196, z exekuce vedené proti jejímu bývalému manželovi jako povinnému vyloučeny.

16. Nařízením výkonu rozhodnutí, respektive exekucí může být postižen nejen majetek, který má sloužit k uspokojení vymáhané pohledávky oprávněného, ale také věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které k tomuto účelu nemají být podle hmotného práva použity. Podle § 267 o.s.ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému tzv. vylučovací (excindační) žalobou, tj. návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí (exekuce) v řízení podle třetí části občanského soudní řádu. V případě vylučovací žaloby je aktivně legitimovaným (tedy žalobcem) ten, komu svědčí k postiženému majetku právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (např. právo vlastnické), pasivně legitimovaným (tedy žalovaným) je oprávněný z řízení o výkon rozhodnutí (exekuce). Vzhledem k tomu, že předmětem řízení o vylučovací žalobě je posouzení, zda žalobci skutečně svědčí k postiženému majetku právo, které výkon rozhodnutí či exekuci nepřipouští, musí být z podstaty věci majetek (věc, právo, jiná majetková hodnota), jehož vyloučení z výkonu rozhodnutí (exekuce) se žalobce domáhá, jednoznačně a nezaměnitelně identifikován.

17. V daném případě žalobkyně podáním vylučovací žaloby uplatnila své vlastnické právo k věcem zahrnutým soudním exekutorem do soupisu movitých věcí ze dne [datum] a zapsaným pod položkou [číslo] soupisu. Je přitom zřejmé, že pro účely předmětu řízení o vyloučení věcí z exekuce (§ 267 o.s.ř.) není identifikace věcí v podobě„ černá šperkovnice + šperky – 44 kusů“, sepsaných soudním exekutorem pod položkou [číslo] soupisu movitých věci dostatečná. Nelze přitom považovat za věrohodnou bližší identifikaci seznam věcí spadajících pod položku [číslo] uvedený na jinak neoznačeném a neočíslovaném listu papíru, jehož původ není zřejmý a jenž je volně vložen do jinak číslovaného spisu soudního exekutora tvořícího přílohu tvořícího přílohu spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 10 C 157/2011. Nadto podstatné je, že takovou identifikaci nepovažoval za věrohodnou ani soud projednávající žalobkyní podanou vylučovací žalobu (viz odůvodnění rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139), a proto provedl za účelem jednoznačné specifikace předmětu řízení dne [datum] v sídle soudního exekutora důkaz ohledáním věcí sepsaných soudním exekutorem pod položkou [číslo] zmíněného soupisu movitých věcí a tyto náležitě identifikoval a zdokumentoval. Z obsahu meritorních rozhodnutí prvostupňového i odvolacího soudu (výroku ve spojení s odůvodněním) je pak zřejmé, že předmětem dokazování a rozhodnutí ve věci samé byly právě věci (šperky) v počtu 44 kusů identifikované soudem při ohledání ze dne [datum]. Byť žalobkyně v uvedeném řízení namítala, že pod položkou [číslo] soupisu movitých věcí byly sepsány také jiné věci (šperky, hodinky), soudy shledaly její námitky neopodstatněnými. Ve výsledku tak nelze, než vyjít z toho, že z exekuce vedené soudním exekutorem [titul]. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] byly rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 10 C 176/2014-139 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 15 Co 504/2015-196 vyloučeny věci zdokumentované při ohledání dne [datum].

18. Z uvedeného plyne, že k nesprávnému úřednímu postupu soudního exekutora tak, jak byl žalobkyní v řízení v této věci po skutkové stránce vymezen, nedošlo, když z provedeného dokazování vyplynulo, a žalobkyně to ani nečinila sporným, že věci identifikované soudem při ohledání ze dne [datum] jí byly dne [datum] soudním exekutorem vráceny. Žádné jiné věci, a tedy ani šperky a hodinky popsané žalobkyní v tomto řízení, nelze z důvodů shora uvedených za věci vyloučené z exekuce uvedenými soudními rozhodnutími považovat. Žalobkyně přitom netvrdila jiné důvody, na základě kterých by měl soudní exekutor povinnost jí předmětné věci vydat.

19. Ze všech uvedených důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že zákonné předpoklady odpovědnosti státu za majetkovou a nemajetkovou újmu způsobenou tvrzeným nesprávným úředním postupem soudního exekutora nebyly splněny, a tudíž nelze žalobou uplatněným nárokům ani zčásti vyhovět. Odvolací soud proto podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé I. změnil tak, že se žaloba s požadavkem na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení zamítá. V odvoláním napadené části zamítavého výroku o věci samé II., pokud jím bylo rozhodnuto o nároku na zaplacení náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, pak podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

20. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, rozhodoval v souladu s § 224 odst. 2 o.s.ř. nejen o nákladech odvolacího řízení, ale také o nákladech řízení před soudem prvního stupně. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšné žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení v celkové výši [částka], rovnající se součtu nákladů, které žalované vznikly v řízení před soudem prvního stupně a v řízení odvolacím. Náklady žalované v řízení před soudem prvního stupně činí [částka] a spočívají v paušální náhradě hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. za 19 úkonů (sepis vyjádření z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast při jednání v délce nepřesahující dvě hodiny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], účast při jednání v délce přesahující dvě hodiny [datum], [datum] a [datum]) po [částka] a ze spotřebované zálohy [částka] složené žalovanou na náklady dokazování (výslechy svědků). Náklady žalované v odvolacím řízení činí [částka] a sestávají se z paušální náhrady hotových výdajů za tři úkony (sepis odvolání do rozsudku, sepis vyjádření k odvolání žalobkyně a účast při ústním jednání před odvolacím soudem dne [datum]) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb.

21. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto dle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku řízení tak, že v řízení neúspěšné žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit České republice náhradu ve výši [částka], odpovídající části nákladů na svědečné, které po vyčerpání zálohy [částka] složené žalovanou, hradil stát (ze zálohy složené žalovanou [částka] hrazeno svědečné svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] [částka] a část svědečného svědka [titul]. [jméno] [příjmení] ve výši [částka], zbývající část svědečného svědka [titul]. [jméno] [příjmení] [částka] byla hrazena ze státních prostředků).

22. Vzhledem k tomu, že z rozhodovací soudní praxe plyne, že zálohy složené účastníky na náklady důkazů mají být vypořádány ke dni rozhodování o nákladech řízení (§ 151 odst. 1 o.s.ř.), tedy v rozhodnutí, jímž se řízení končí (srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu z [datum] sp. zn. Cpj 88 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2018, sp. zn. 23 Cdo 4609/2017), rozhodl odvolací soud také o vrácení nespotřebované části záloh složených na náklady dokazování žalobkyni. Žalobkyně v průběhu řízení před soudem prvního stupně složila zálohu na náklady důkazů svědeckými výpověďmi ve výši [částka] a zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši [částka]. Ze zálohy [částka] bylo hrazeno svědečné svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [částka], nespotřebovaná část zálohy tak činí [částka]. Ze zálohy [částka] bylo hrazeno znalečné v celkové výši [částka], tedy v rozsahu [částka] nebyla záloha spotřebována. Na základě uvedeného tedy odvolací soud rozhodl o tom, že žalobkyni bude vrácena nespotřebovaná část záloh v celkové výši [částka] ([částka] + [částka]).