o zaplacení [částka], k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud I. stupně zastavil [anonymizováno] ohledně částky [částka] (výrok I), zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] (výrok II) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů [anonymizováno] ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok III).

2. Takto soud I. stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobce na žalované domáhal původně částky [částka] z titulu náhrady škody, jež mu měla vzniknout v souvislosti s jeho nezákonným vězněním podle rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], který byl následně zrušen usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Protože žalobce byl nezákonně vězněn po dobu 5 měsíců, nemohl platit poplatky za telekomunikační služby a vznikl mu tak dluh, v důsledku čehož mu byl odpojen telefon a internet. [příjmení] [částka] odpovídá dluhu za telekomunikační poplatky a [částka] představuje nemajetkovou újmu za zrušení telefonních linek.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Uvedla mj., že u ní žalobce dne [datum] uplatnil nárok

na poskytnutí náhrady újmy ve výši [částka], ale žalovaná jeho žádosti nevyhověla. Důvodem byla skutečnost, že nárok nemohl být projednán, neboť nedošlo k součinnosti

ze strany žalobce, který na výzvu žalované k doplnění reagoval nedostatečně a žádost řádně nedoplnil. V přípisu z [datum] pouze uvedl, že vše je uvedeno ve spise Obvodního soudu pro Prahu 2 pro nadepsané [anonymizováno], takže„ stačí zvednout zadek ze židle a jít se tam podívat“. Žalobce vykonal trest na základě předmětného rozsudku od [datum] do [datum], přičemž jeho dluh [právnická osoba] [právnická osoba] vznikl již v době před nástupem do výkonu trestu. Zároveň žalovaná uplatnila námitku promlčení, když se žalobce o existenci nezákonného rozhodnutí dozvěděl již dne [datum], kdy byl propuštěn z výkonu trestu. O nemajetkové újmě se dozvěděl nejpozději právní mocí o zastavení [anonymizována dvě slova] [datum]. Nárok u žalované uplatnil až [datum].

4. Při jednání soudu I. stupně vzal žalobce částečně zpět žalobu ohledně částky [částka], proto soud I. stupně s odkazem na § 96 o.s.ř. [anonymizováno] o tuto částku zastavil.

5. Poté, co soud I. stupně neshledal důvodnou námitku litispendence vznesenou ze strany žalované, provedeným dokazováním mj. zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno [anonymizována dvě slova] žalobce pro [anonymizována dvě slova] pohrdání soudem a útoku na veřejného činitele. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl žalobce uznán vinným ze spáchání uvedených trestných činů a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], rozhodl o částečném zrušení uvedeného rozsudku ve výroku o trestu při nezměněném výroku o vině a žalobce nově odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena k dalšímu [anonymizováno] soudu I. stupně. Ten dne [datum] [anonymizována dvě slova] žalobce podle § 231 odst. 1 tr. řádu zastavil z důvodu § 172 odst. 2 písm. a) tr. řádu, když shledal trest uložený žalobci v jiném [anonymizováno] za dostatečný. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Žalobce vykonal trest odnětí svobody od [datum] do [datum].

6. Dále soud I. stupně rozhodnutí [anonymizována čtyři slova]) ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zjistil, že [anonymizováno] k návrhu [právnická osoba] uložil žalobci povinnost uhradit dlužné částky za poskytnutou službu elektronických komunikací v celkové výši [částka] s příslušenstvím, a ro za období od [datum] do [datum]. Správní [anonymizováno] bylo zahájeno [datum]. Dne [datum] vyzval Exekutorský úřad Klatovy žalobce ke splnění povinnosti podle vykonatelného rozhodnutí [anonymizováno].

7. Na takto zjištěný skutkový stav věci soud I. stupně aplikoval ustanovení § 1, § 5, § 7, § 8 odst. 1, § 10, § 14, § 15, § 31a, § 32, § 33 zákona č. 82/1998 Sb. (OdpŠk). Konstatoval nespornou skutečnost, tj. že ve věci je dán odpovědnostní titul spočívající v nezákonném rozhodnutí Okresního soudu v Kolíně ze dne [datum], na základě něhož vykonal žalobce trest odnětí svobody. Dospěl však k závěru, že žalobcův nárok na náhradu škody odpovídající dluhu žalobce za telekomunikační poplatky ve výši [částka] s příslušenstvím je promlčen, když dvouletá promlčecí doba podle § 33 OdpŠk počala běžet od [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí o zastavení [anonymizována dvě slova] žalobce. Žádost žalobce byla žalované doručena [datum] a žaloba byla podána rovněž [datum], takže promlčecí doba uplynula nejpozději [datum]. Na tomto závěru podle soudu I. stupně nemůže ničeho změnit ani tvrzení žalobce, že musel vyčkat rozhodnutí [anonymizováno], neboť prý neznal výši škody. Podle soudu I. stupně žalobce si musel či měl a mohl být vědom výše dluhu na poplatcích za telekomunikační služby, neboť ta plyne jednak ze samotného smluvního vztahu mezi žalobcem a [právnická osoba], a jednak z neuhrazených faktur vystavených [právnická osoba]. Nadto z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce věděl o neuhrazených fakturách za telefonní linky [tel. číslo] a [tel. číslo] (kterých se týká rozhodnutí [anonymizováno]) nejpozději ke dni [datum], kdy žádal [právnická osoba] o jejich stornování. Žalobce se také mohl dozvědět o výši dlužné částky ze správního [anonymizováno] vedené před [anonymizováno], které bylo zahájeno dne [datum]. I kdyby nárok promlčen nebyl, samotná existence dluhu nemohla založit odpovědnost třetí osoby za škodu. V této souvislosti soud I. stupně odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Žalobce navíc opakovaně uvedl, že dluh, který vznikl v roce [rok], nikdy nezaplatil.

8. Rovněž nárok na zadostiučinění nemajetkové újmy z důvodu odpojení telefonních linek soud I. stupně shledal promlčeným, když šesti měsíční promlčecí doba podle § 32 OdpŠk začala běžet nejpozději od [datum], kdy žalobce se o zrušení dvou mobilních linek dozvěděl na základě přípisu [právnická osoba] ze dne [datum] a nejpozději dne [datum] měl vědomost i o zrušení pevné linky, když navít téhož dne její odpojení reklamoval. Žádost žalobce byla žalované doručena [datum] a žaloba byla podána rovněž [datum], takže promlčecí doba uplynula rovněž nejpozději [datum].

9. Ze shora uvedených důvodů soud I. stupně žalobu zamítl a o nákladech [anonymizováno] rozhodl s odkazem na § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o.s.ř.

10. Proti zamítavému výroku a proti výroku o nákladech [anonymizováno] rozsudku soudu I. stupně podal žalobce odvolání. Podle něj je tento rozsudek nesprávný a je zcela v rozporu s dobrými mravy, aby stát někoho bezdůvodně věznil a poté odmítal převzít odpovědnost za důsledky tohoto věznění. K promlčení nároku podle žalobce nemohlo dojít, exekuce podle rozhodnutí [anonymizováno] běží dál, nebyla zrušena a stát za ní plně odpovídá. Za příčinu celé situace může stát. Neschopná soudkyně ještě předchozí příkoří žalobce prohlubuje tím, že ho nutí platit zjevně neexistující náklady státu, přičemž je zjevné, že žalobce splňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků a proto mu nelze uložit povinnost náhrady nákladů státu. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek buď zrušil anebo žalobě sám vyhověl.

11. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že se se závěry soudu I. stupně ztotožňuje a navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

12. Odvolací soud po zjištění že odvolání je přípustné a bylo podáno včas osobou k tomu oprávněnou, že splňuje náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek podle § 212, § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Soud I. stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu, z provedených důkazů vyvodil odpovídající skutková zjištění, která následně přiléhavě posoudil i po stránce právní.

14. Podle § 33 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě, trestu nebo ochranném opatření se promlčí za dva roky ode dne, kdy nabylo právní moci zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž bylo [anonymizována dvě slova] zastaveno, zrušující rozhodnutí, rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu, nebo rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu.

15. Pro uvedenou specifickou kategorii rozhodnutí zákon upravuje jedinou objektivní promlčecí dobu, která se odvíjí od právní moci následného rozhodnutí vydaného v trestním [anonymizováno], jímž rozhodnutí o vazbě, trestu nebo ochranném opatření nabylo charakter rozhodnutí, s nímž zákon spojuje povinnost státu poskytnout odškodnění. V případech odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím o trestu jde o rozhodnutí, jímž bylo odsuzující rozhodnutí pro nezákonnost zrušeno, resp. o rozhodnutí odsuzující k mírnějšímu trestu. Jak soud I. stupně správně konstatoval, promlčecí doba nároku žalobce z titulu náhrady majetkové újmy (škody) počala běžet nejpozději právní moci rozhodnutí o zastavení [anonymizována dvě slova], tj. [datum] a uplynula [datum]. Protože, jak vyplynulo z obsahu spisu (srovnej č.l. 19) žalobce vyzval žalovanou k náhradě škody dopisem doručeným žalované [datum], je závěr soudu I. stupně o promlčení tohoto nároku přiléhavý.

16. Stejně tak je přiléhavý i závěr soudu I. stupně o promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy, který se podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. I v tomto případě soud I. stupně dospěl ke správnému zjištění ohledně počátku promlčecí doby a v této souvislosti odvolací soud odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku (odstavec 48), se kterým se zcela ztotožňuje. Protože i v tomto případě žalobce vyzval žalovanou k náhradě až přípisem ze dne [datum] a téhož dne podal žalobu k soudu, nelze než konstatovat, že nárok žalobce je promlčen.

17. Ze shora uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně v zamítavém výroku o věci samé a jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil a to včetně závislého nákladového výroku. Z obsahu spisu vyplývá, že v projednávané věci nebylo žalobci přiznáno osvobození od soudních poplatků, ale i pokud by se tak stalo, nemá tato skutečnost vliv na náhradu nákladů [anonymizováno], které je povinen procesně neúspěšný žalobce zaplatit úspěšné žalované. Jedná se totiž o náklady žalované jako účastníka [anonymizováno] podle § 142 odst. 1 o.s.ř., nikoliv o náklady státu ve smyslu § 148 o.s.ř.

18. Výrok o nákladech odvolacího [anonymizováno] má oporu v § 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř. I v této fázi [anonymizováno] úspěšné žalované odvolací soud přiznal paušální náhradu za 3 úkony po [částka], tj. za sepis vyjádření k odvolání, příprava účasti na jednání odvolacího soudu, účast na jednání soudu (§ 1 odst. 1, odst. 3 písm. a/, b/, c/, § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.).