o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalovaný je vlastníkem domu [adresa] v ulici [ulice], v [obec a číslo], přičemž nemovitost byla svěřena do správy [anonymizována dvě slova] [část Prahy]. Žalobce pojal úmysl vybudovat v průchodu pod domem nebytový prostor - prodejnu papírenského zboží. Proto žalobce uzavřel s [anonymizována dvě slova] [část Prahy] [datum] smlouvu o budoucí smlouvě o nájmu nebytových prostor a dne [datum] smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž se žalobce zavázal vybudovat nebytový prostor na své vlastní náklady. V průběhu výstavby měl žalobce finanční problémy a výstavbu ukončil. Dne [datum] uzavřel žalobce s [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] novou smlouvu o budoucí nájemní smlouvě. Prostory vybudoval a kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum] bylo povoleno prostory užívat. Dne [datum] uzavřel žalobce s [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem žalobcem vybudovaného nebytového prostoru na dobu určitou do [datum]. Žalobce ke dni [datum] ukončil provozování živnosti, čímž došlo ke splnění podmínek pro vypovězení nájemní smlouvy, což žalobce učinil dne [datum]. K předání nebytových prostor došlo [datum]. Vybudováním nebytových prostor došlo dle žalobce ke zhodnocení nemovitosti, která je ve vlastnictví žalovaného. Žalovaná částka pak představovala bezdůvodné obohacení, které žalovanému mělo tímto způsobem vzniknout.

3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu také zamítl s tím, že žalovaný není pasivně legitimován, neboť dům byl svěřen do správy [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], která proto ve vztahu k předmětné nemovitosti vykonává veškerá práva a povinnosti vlastníka. Odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Konstatoval, že svěření nemovitosti do správy [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] nemůže ničeho změnit na tom, že tím, komu by se zvýšila hodnota majetku, je právě žalovaný. Soudu prvního stupně pak uložil, aby se zabýval otázkou věcné opodstatněnosti žalobního požadavku, námitkou promlčení, kterou vznesl žalovaný, případně i výší nároku.

4. Ve svém novém rozsudku soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce (jako podnikatel) a [ulice] část [obec a číslo] uzavřeli dne [datum] smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž si ujednali, že žalobce provede stavební úpravy na vlastní náklady. Následně byla na základě souhlasu Rady [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] ze dne [datum] uzavřena mezi účastníky nová smlouva o budoucí nájemní smlouvě (žalobce u ní uváděl datum [datum]), v níž si v čl. II. 3. ujednali, že veškeré náklady na vybudování a dostavbu budou hrazeny výhradně formou sníženého nájemného a formou technických opisů. Dne [datum] uzavřeli smlouvu o provedení stavebních úprav, v níž se žalobce opětovně v čl. II. zavázal k provedení úprav na vlastní náklady s tím, že zhodnocení bude hrazeno výlučně formou sníženého nájemného a možností odpisů technického zhodnocení. Nebytový prostor byl zkolaudován [datum]. Dne [datum] byla mezi týmiž účastníky uzavřena smlouva o nájmu nově vybudovaných nebytových prostor.

5. Soud prvního stupně konstatoval, že nájem nově vybudovaných nebytových prostor vznikl až po kolaudaci nového prostoru uzavřením nájemní smlouvy dne [datum]. Zdůraznil, že smlouvu o nájmu nebytových prostor lze uzavřít pouze k prostoru existujícímu a stavebně vymezenému. Z toho dovodil, že náklady žalobce na výstavu nebytového prostoru nelze vypořádat podle § 667 občanského zákoníku [účinnost], který dopadal pouze na situace, kdy byly úpravy pronajaté věci činěny za existence nájemní smlouvy. Nárok žalobce proto posoudil podle § 261 odst. 6 obchodního zákoníku [účinnost] a § 451 a násl. občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, když obchodní zákoník úpravu bezdůvodného obohacení neobsahoval. Poté se věnoval posouzení vznesené námitky promlčení. Vyložil, že právní úprava promlčení v obchodním zákoníku měla komplexní povahu a skutečnost, že obchodní zákoník výslovně neupravoval počátek běhu promlčecí doby a její délku, pokud šlo o právo na vydání bezdůvodného obohacení (na rozdíl od občanského zákoníku), pak znamenala pouze to, že bylo třeba aplikovat obecná ustanovení obchodního zákoníku o promlčení (§ 391 a § 397). Okamžik, kdy byly kompletně vynaloženy náklady na vybudování nebytového prostoru, byl nejpozději den kolaudace, tj. [datum]. Tento den pak soud prvního stupně považoval za rozhodný pro počátek běhu promlčení doby, neboť od tohoto dne žalobce mohl své právo na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalovanému uplatit u soudu. Podle § 397 obchodního zákoníku činila promlčecí doba čtyři roky. Promlčecí doba tedy uplynula dne [datum]. Žaloba však byla podána až [datum]. Soud prvního stupně tak shledal nárok žalobce promlčeným a žalobu proto zamítl.

6. Proti tomuto rozsudku podali včasná odvolání žalobce i žalovaný.

7. Žalobce ve svém odvolání napadal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu. Namítal, že do doby skončení nájmu nemohlo dojít k bezdůvodnému obohacení, promlčecí doba tedy počala běžet až od [datum] a žaloba podaná dne [datum] byla včasná, naopak pokud by žalobu podal dříve, byla by soudem zamítnuta jako předčasná. Samotnou námitku promlčení pak shledával v extrémním rozporu s dobrými mravy, když pro něho by promlčení znamenalo, že za vybudování nebytového prostoru pro žalobce nedostane žádnou náhradu, ačkoli ze smluv vyplývá, že veškeré jeho náklady mu měly být nahrazeny, byť formou snížení nájemného. Odkazoval také na nájemní smlouvu ze dne [datum], v níž je řešena otázka, co s náklady po ukončení nájemního vztahu. Upozorňoval, že k ukončení nájemní smlouvy došlo z důvodu jeho [anonymizována dvě slova], pro něž nemohl vykonávat podnikatelské aktivity, nejednalo se tedy o jeho svévolné rozhodnutí. Ztráta práva na návrat investic v důsledku skončení smlouvy by proto byla nepřiměřeně tvrdá a rozporná s dobrými mravy, zejména za situace, kdy žalovanému zůstal ve vlastnictví prostor v dnešní hodnotě 7 až 10 milionů korun. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně.

8. Žalovaný ve vyjádření k odvolání žalobce zopakoval námitku nedostatku své pasivní legitimace, upozornil, že v pozici vlastníka domu vystupuje [ulice] část [obec a číslo] a přebírá tak odpovědnost z uzavřených vztahů, v tomto případě přitom všechny smluvní vztahy byly uzavřeny mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], hrazení investic tudíž nepříslušelo žalovanému. Ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že k dokončení nebytového prostoru došlo kolaudačním rozhodnutím ze dne [datum], a od tohoto data plynula objektivní i subjektivní promlčecí lhůta, k tomu okázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Nesouhlasil ani s postupem, kterým žalobce vypočetl výši požadovaného bezdůvodného obohacení.

9. Žalovaný pak svým odvoláním brojil proti výroku o náhradě nákladů řízení. Žádal, aby mu byly přiznány náklady na právní zastoupení advokátem, neboť se nejednalo se o bagatelní spor. Postupem soudu prvního stupně bylo dle jeho názoru porušeno právo na spravedlivý proces.

10. Odvolací soud po zjištění, že obě odvolání jsou přípustná, byla podána osobami k tomu oprávněnými a včas, přezkoumal z podnětu odvolání napadený rozsudek i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a o. s. ř.). Po projednání věci dospěl k závěru, že žádné z podaných odvolání není důvodné.

11. Dle § 451 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, [účinnost] je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. V řízení před soudem prvního stupně bylo z provedených důkazů zjištěno, že dům [adresa] v ulici [ulice], v [obec a číslo], vlastněný žalovaným, byl svěřen do správy [anonymizována dvě slova] [obec a číslo]. Práva vlastníka tak vůči tomuto domu vykonává [ulice] část [obec a číslo] a s ní také žalobce vstoupil do smluvních vztahů. Se žalovaným v žádném smluvním vztahu žalobce nebyl. Pokud by vybudováním nebytového prostoru mělo vzniknout na straně žalobce bezdůvodné obohacení, pak by promlčecí doba skutečně počala běžet od okamžiku, kdy byl nebytový prostor dokončen, od té doby by totiž žalobce mohl uplatnit své právo na vydání bezdůvodného obohacení u soudu. Nájemní smlouva mezi žalobcem a [anonymizována dvě slova] [obec a číslo] byla uzavřena až po vybudování nebytového prostoru, proto žalobci nemohl vzniknout (ani vůči žalovanému) nárok na vypořádání podle § 667 občanského zákoníku [účinnost], který, jak správně uvedl soud prvního stupně, dopadal pouze na situace, kdy byly úpravy pronajaté věci činěny za existence nájemní smlouvy.

13. Současně však bylo také v řízení před soudem prvního stupně prokázáno, že k investicím, které žalobce na vybudování nebytového prostoru vynaložil, došlo na základě smluv s [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], přičemž tyto smlouvy byly platné a nebyly nijak zrušeny. To platí o smlouvě o budoucí smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], o smlouvě o provedení stavebních úprav dne [datum], z těchto smluv jednoznačně vyplývá vůle stran, aby náklady byly žalobci uhrazeny formou snížení nájemného. Totéž platí o smlouvě o budoucí nájemní smlouvě ze dne [datum] (dle žalobce ze dne [datum]), i o smlouvě o provedení stavebních úprav ze dne [datum], v nichž je rovněž jednoznačně uvedeno, že náklady se uhradí výlučně formou sníženého nájemného. K ukončení smluvního vztahu založeného nájemní smlouvou ze dne [datum] pak došlo ze strany žalobce výpovědí ze smlouvou předvídaného důvodu ke dni [datum]. Tím došlo k ukončení smlouvy ex nunc, ale i nadále se jednalo ke dni ukončení smluvního vztahu o smlouvy platné, zavazující, a tudíž nezakládající bezdůvodné obohacení.

14. Ze smlouvy o budoucí nájemní smlouvě ze dne [datum] plyne jasný závazek žalobce vybudovat prostory na své náklady (čl. II. 1.) s tím, že náklady na vybudování mu budou nahrazeny výhradně formou užívání nebytového prostoru (čl. II. 2.), totéž obsahovala i smlouva o provedení stavebních úprav ze dne [datum] (čl. IV.). Žalobce tedy musel počítat s tím, že jedinou možností, jak dosáhnout návratu investic, je snížený nájem tak, jak to bylo od počátku sjednáno platnými smlouvami. Bylo tedy na něm, aby takovou situaci ošetřil. Pokud nemohl sám dále podnikat, mohl [anonymizováno] část [obec a číslo] požádat o souhlas s tím, aby dal prostory do podnájmu.

15. Nedůvodná pak je žalobcova námitka, že nájemní smlouva ze dne [datum] předpokládala (v čl. VI. 4.) vypořádání nákladů na vybudování nebytového prostoru, které při předčasném ukončení nájmu nebudou nahrazeny. K vypořádání případných nároků ze smluv by totiž byla pasivně legitimovaná [ulice] část [obec a číslo], která se žalobcem nájemní smlouvu uzavřela, nikoli žalovaný, který se žalobcem ve smluvním vztahu nebyl.

16. Odvolací soud tedy uzavřel, že v daném případě nedošlo ke vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, které by byl povinen žalobci vydat. Soud prvního stupně proto rozhodl věcně správně, když žalobu zamítl, z toho důvodu odvolací soud rozsudek v zamítavém výroku o věci samé dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

17. Soud prvního stupně nepochybil, ani pokud šlo o náhradu nákladů řízení. Jak již ve svých nálezech několikrát konstatoval Ústavní soud, u statutárních měst a jejich městských [anonymizováno] lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (viz např. nález ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2984/09). V tomto případě má žalovaný dostatečnou personální základnu (včetně zaměstnanců s právnickým vzděláním), lze proto v souladu s názorem Ústavního soudu presumovat, že je schopen kvalifikovaně obhájit svá práva a nemusí k tomu využívat právní pomoci advokáta. V projednávaném řízení přitom nešlo o věc nadměrně složitou po skutkové i právní stránce. Odvolací soud proto ve shodě se soudem prvního stupně nepovažuje náklady na zastoupení advokátem za účelně vynaložené, rozsudek soudu prvního stupně tedy potvrdil dle § 219 o. s. ř. i ve výroku o náhradě nákladů řízení.

18. Výše uvedené úvahy odvolací soud vztáhl i na rozhodnutí o náhradě nákladů odvolacího řízení, ani v něm nepovažoval náklady na právní zastoupení advokátem vynaložené žalovaným za účelné. Procesně úspěšnému žalovanému proto přiznal paušální náhradu dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za dva úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka].