o zadostiučinění za nemajetkovou újmu v částce 200 000 Kč, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 21. srpna 2024, č. j. 18 C 150/2023-66,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] (výrok I.), a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Žalobce se domáhal náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., která mu měla být způsobena nepřiměřenou délkou řízení vedeného před služebním funkcionářem o odchodném, které bylo žalobci přiznáno v souvislosti s ukončením jeho služebního poměru u [podezřelý výraz]. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobce byl [datum] propuštěn ze služebního poměru u [právnická osoba] a v souvislosti s ukončením služebního poměru mu bylo přiznáno odchodné [částka]. Ještě předtím, než byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, zahájil v roce 2011 řízení o doplacení služebního příjmu za práci nařízenou přesčas, toto řízení bylo průtažné a s konečnou platností bylo ukončeno zamítnutím kasační stížnosti rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Poté, co byl žalobci doplacen služební příjem za práci nařízenou přesčas, byl žalobci přiznán doplatek odchodného [částka]. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že v rámci prvotního přiznání odchodného měla být zohledněna skutečnost, že probíhá dříve zahájené řízení o doplatku služebního příjmu za službu přesčas a tyto případné nároky měly být vypořádány v samotném řízení o odchodném, aniž by muselo být vedeno řízení o doplatku služebního příjmu za službu přesčas, které není podmínkou pro to, aby v rámci řízení o odchodném mohl být zohledněn služební příjem za práci přesčas, který do té doby žalobci nebyl přiznán. Dle názoru žalobce tak řízení o odchodném včetně navazujícího soudního řízení správního trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a za trvání řízení od [datum] do [datum] požadoval peněžité zadostiučinění ve výši [částka].

3. Žalovaná namítala, že v řízení o odchodném nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu správního orgánu, neboť řízení o odchodném a řízení o doplatku služebního příjmu za službu přesčas byla řízená nezávislá, přičemž v řízení o odchodném bylo žalobci již v roce 2012 pravomocně přiznáno odchodné [částka] a toto rozhodnutí nebylo zrušeno pro nezákonnost, tím bylo řízení pravomocně skončeno. V návaznosti na pozdější rozhodnutí o doplatku služebního příjmu za službu přesčas bylo zahájeno další řízení o doplatku odchodného. V mezidobí mezi skončením řízení o odchodném a zahájením řízení o doplatku odchodného nebylo žádné řízení o odchodném vedeno.

4. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobce byl [datum] propuštěn ze služebního poměru u [právnická osoba] a v souvislosti s ukončením služebního poměru přiznal žalobci ředitel Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Ochranné služby Policie rozhodnutím [číslo] ze dne [datum] odchodné [částka]. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal a náměstek policejního prezidenta pro vnější službu rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo], odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Ještě předtím, než byl žalobce propuštěn ze služebního poměru, zahájil v roce 2011 řízení o doplacení služebního příjmu za práci nařízenou přesčas, rozhodnutím ředitele Ochranné služby [právnická osoba] ze dne [datum], č. j. [číslo], byl žalobci přiznán doplatek služebního příjmu za službu přesčas v rozsahu 101 hodin. Toto rozhodnutí žalobce napadl odvoláním, které bylo zamítnuto rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum], č. j. [číslo], žalobce rozhodnutí o zamítnutí odvolání napadl žalobou u Městského soudu v Praze, která byla zamítnuta, a kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], který nabyl právní moci [datum]. Poté, co byl žalobci doplacen služební příjem za práci nařízenou přesčas, byl rozhodnutím ředitele Ochranné služby [podezřelý výraz] ve věcech služebního poměru č. j. [číslo] ze dne [datum] žalobci přiznán doplatek odchodného [částka]. Rozhodnutí o doplatku odchodného napadl žalobce odvoláním a rozhodnutím prvního náměstka policejního prezidenta ze dne [datum], č. j. [číslo], bylo odvolání žalobce zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno. Toto rozhodnutí žalobce napadl žalobou u Městského soudu v Praze, který žalobu zamítl rozsudkem ze dne [datum], sp. zn. [právnická osoba] 3/2022, který nabyl právní moci dne [datum].

5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a podle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Nejprve se zabýval otázkou, zda v řízení ve věci služebního poměru o odchodném došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve formě porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, a dospěl k závěru, že nikoliv. Vyložil, že žalobce byl [datum] propuštěn ze služebního poměru, v souvislosti s čímž mu dle § 155 zákona o služebním poměru vznikl nárok na odchodné, přičemž již dne [datum], tj. 16 dní po propuštění žalobce ze služebního poměru, bylo rozhodnuto o přiznání odchodného ve výši [částka]. Proti tomuto rozhodnutí žalobce podal odvolání z [datum], o kterém bylo rozhodnuto odvolacím orgánem po necelých třech měsících dne [datum]. Tím bylo řízení o odchodném pravomocně skončeno. Od zahájení řízení o odchodném do jeho pravomocného skončení neuběhly ani čtyři měsíce, což dle soudu prvního stupně rozhodně nelze považovat za nepřiměřené.

6. Soud prvního stupně si byl vědom toho, že žalobce již dříve uplatnil u služebního funkcionáře svůj nárok na doplatek služebního příjmu za službu přesčas, což má vliv na výši odchodného, přičemž v rámci přiznání odchodného [částka] nebyl nárok žalobce na doplatek služebního příjmu za službu přesčas zohledněn. Tuto skutečnost však soud prvního stupně z hlediska posouzení nesprávného úřední postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o odchodném nepovažoval za rozhodnou. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem žalobce, že je třeba na řízení o odchodném hledět jako na neskončené po celou dobu, co bylo vedeno řízení o doplatku služebního příjmu za službu přesčas. Soud prvního stupně zdůraznil, že řízení o odchodném bylo skončeno v lednu 2013. Nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení pak soud prvního stupně soud neshledal ani v řízení o doplatku odchodného, které bylo zahájeno dne [datum] v bezprostřední návaznosti na rozhodnutí odvolacího správního orgánu z [datum], kterým bylo pravomocně skončeno řízení o doplatku služebního příjmu za službu přesčas. I v tomto řízení o doplatku odchodného bylo dle soudu prvního stupně postupováno bez průtahů, průtahy neshledal ani v navazujícím soudním řízení správním vedeném o správní žalobě žalobce Městským soudem v Praze pod sp. zn. [právnická osoba] 3/2022, kdy řízení trvalo dva roky a tři měsíce (od [datum] do [datum]), přičemž bylo necelé dva měsíce (od 16. 2. do [datum]) přerušeno. Na základě toho soud prvního stupně uzavřel, že ve věci žalobce nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení o odchodném, resp. o doplatku odchodného. Z toho důvodu žalobu zamítl.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. V něm nejprve zrekapituloval průběh řízení. Soud prvního stupně dle žalobce pochybil, pokud konstatoval, že řízení o odchodném, které bylo zahájeno po skončení služebního poměru v září 2012, skončilo v lednu 2013, bez ohledu na to, že bylo souběžně vedeno řízení o doplatku příjmu za službu přes čas, jehož výsledek mohl mít vliv na výši odchodného. Setrval na svém názoru, že řízení o odchodném, nemohlo být skončeno v lednu 2013 pro vadu řízení, která měla vliv na zákonnost odvolacího rozhodnutí. Dle názoru žalobce došlo k porušení jeho práva na rozhodnutí v přiměřené době a byly splněny podmínky odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. Soudu prvního stupně rovněž vytkl, že se nevypořádal s jeho žádostí o náhradu cestovného k jednání dne [datum], které bylo na žádost žalované zrušeno, o čemž se však žalobce dozvěděl až na místě. Žalobce navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná k odvolání stručně uvedla, že se ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně, a navrhla potvrzení rozsudku.

9. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů správně uzavřel, že řízení o přiznání odchodného, které započalo poté, co byl žalobce dne [datum] propuštěn ze služebního poměru u Policie ČR, skončilo rozhodnutím náměstka policejního prezidenta pro vnější službu ze dne [datum], č. j. [číslo], kterým bylo potvrzeno prvostupňové rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Ochranné služby Policie ze dne [datum], č. [číslo]. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí náměstka policejního prezidenta o odvolání ani prvostupňové rozhodnutí ředitele Útvaru pro ochranu ústavních činitelů Ochranné služby Policie, nebyla zrušena a nabyla právní moci, bylo řízení o přiznání odchodného pravomocně skončeno a dále neprobíhalo. Námitka žalobce, že řízení nemělo být skončeno, dokud bylo vedeno řízení o doplatku příjmu za službu přes čas, na tom nic nemění. Pokud měl žalobce za to, že řízení o odchodném trpělo vadou, měl možnost odvolací rozhodnutí náměstka policejního prezidenta napadnout správní žalobou, což ovšem neučinil. Teprve poté, co bylo ukončeno nezávisle vedené řízení o doplatku příjmu za službu přes čas, bylo dne [datum] zahájeno řízení o doplatku odchodného. V době od [datum] do [datum] řízení o odchodném neprobíhalo.

11. Soud prvního stupně rovněž správně vyhodnotil, že v řízeních o odchodném i o doplatku odchodného nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Řízení o odchodném probíhalo od [datum], kdy byl žalobce propuštěn ze služebního poměru a vznikl mu nárok na odchodné, do [datum], tedy 4 měsíce. Řízení o doplatku odchodného probíhalo od [datum] do [datum], kdy nabyl právní moci rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum]. Řízení o doplatku odchodného tak probíhalo cca 2 roky a 10 měsíců (2 měsíce z toho bylo přerušeno), což nelze hodnotit jako dobu nepřiměřeně dlouhou vzhledem k tomu, že probíhalo na celkem třech instancích (dvouinstanční správní řízení a přezkum ve správním soudnictví). Soud prvního stupně tedy zcela správně uzavřel, že nebyly naplněny podmínky pro vznik nemajetkové újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení dle zákona č. 82/1998 Sb., proto postupoval správně, když žalobu zamítl.

12. Soud přitom v tomto řízení neposuzoval délku řízení o doplacení služebního příjmu za práci nařízenou přesčas. Délka tohoto řízení sice byla nepřiměřená, ale žalobce žalobou v tomto řízení odškodnění nepožadoval, neboť již za nemajetkovou újmu odškodněn byl částkou celkem [částka].

13. Důvodná nebyla ani žalobcova námitka k nákladům řízení, když požadoval proplacení cestovného k jednání dne [datum]. Žalobce nebyl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení mu proto nenáleží. Jednání nařízené na [datum] bylo odročeno, ovšem žalobce se o tom včas nedozvěděl, neboť v žalobě neuvedl jiný kontakt než adresu, na kterou mu bylo doručováno poštou. Odročení jednání však není důvodem pro přiznání cestovného procesně neúspěšnému žalobci. Nelze uvažovat ani o separaci nákladů řízení, která přichází v úvahu tam, kdy ze strany účastníka řízení dochází ke zneužití procesních práv, v tomto případě takový závěr o žalované, která žádala o odročení, učinit nejde.

14. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dle § 219a o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. Totéž platí o výroku o nákladech řízení, který odpovídal výsledku řízení, v němž žalobce nebyl procesně úspěšný.

15. Pokud jde o náhradu nákladů odvolacího řízení, byla žalovaná v odvolacím řízení z procesního hlediska plně úspěšná, odvolací soud jí proto přiznal v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. za použití § 224 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří paušální náhrada za účast na jednání ve výši [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.