o vypořádání společného jmění manželů, k odvolání žalobkyně, žalovaného a vedlejší účastnice proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. prosince 2025, č. j. 16 C 415/2013-1499,

1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným rozsudkem rozhodl o vypořádání společného jmění manželů. Do výlučného vlastnictví žalobkyně přikázal bytovou jednotku č. [číslo] nacházející se v budově č.p. [číslo], která tvoří součást pozemku parc. č. [číslo], a k ní náležející spoluvlastnický podíl o velikosti 5706/201682 na společných částech budovy č. p. [číslo] a spoluvlastnický podíl na pozemku parc. č. [číslo] o velikosti 5706/201682, to vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], v hodnotě 7 000 000 Kč; obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], IČO: [IČO], v hodnotě 120 000 Kč; a práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]., dne 21. 2. 2001 v hodnotě 190 755 Kč (výrok I.); do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal nezkolaudovaný rodinný dům v [adresa], [adresa], bez č.p., postavený na pozemku parc. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa], v hodnotě 4 900 000 Kč; osobní automobil [nazev], reg. zn. [SPZ], rok výroby 2000, VIN: [VIN kód], v hodnotě 70 000 Kč; sedačku [nazev], rok výroby 2002, v hodnotě 10 000 Kč; práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]., (dnes [právnická osoba].) dne 6. 4. 1999 v hodnotě 218 154 Kč; práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]) dne 24. 5. 2002 v hodnotě 566 809 Kč (výrok II.); žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na vyrovnání podílu částku 772 896 Kč, a to ve lhůtě 3 měsíců od právní moci rozsudku (výrok III.); dále rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 9 705,30 Kč (výrok V.) a žalovanému uložil povinnost zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 9 705,30 Kč (výrok VI.).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně domáhala vypořádání společného jmění manželů (dále jen „SJM“). Ve věci již rozhodoval rozsudkem ze dne 11. 5. 2023, č. j. [spisová značka], který ale odvolací soud usnesením ze dne 7.12.2023, č. j. [spisová značka], zrušil, a byť se odvolací soud s převážnou většinou dílčích závěrů soudu prvního stupně ztotožnil, vytkl soudu prvního stupně pochybení při zjišťování hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve společnosti [právnická osoba], který znalkyně pro absenci dokumentace ohodnotila na 0 Kč, ač šlo o fungující společnost s tržbami v řádu milionů. Po zrušení rozsudku soudu prvního stupně učinili účastníci nesporným, že hodnota obchodního podílu činila 120 000 Kč.

3. Soud prvního stupně v novém rozsudku vycházel z toho, že manželství mezi účastníky bylo uzavřeno dne 21. 11. 1992 a pravomocně bylo rozvedeno dne 30. 5. 2012 s tím, že po zániku manželství se účastníci nedohodli na vypořádání SJM. Soud prvního stupně z nesporných tvrzení účastníků zjistil, že do SJM spadají: 1) osobní automobil [nazev], reg. zn. [SPZ], rok výroby 2000, jehož cena ke dni 30. 5. 2012 činila 70 000 Kč; 2) sedačka [nazev], rok výroby 2002, k 30. 5. 2012 v ceně k 10 000 Kč; 3) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]., (dnes [právnická osoba].) dne 6. 4. 1999, pojistníkem této smlouvy je žalovaný, částka odkupného ke dni 30. 5. 2012 činila 218 154 Kč; 4) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené s [právnická osoba]., dne 21. 2. 2001, pojistníkem této smlouvy je žalobkyně, částka odkupného ke dni 30. 5. 2012 činila 190 755 Kč; 5) práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo], uzavřené s [právnická osoba] ([právnická osoba]) dne 24. 5. 2002, pojistníkem této smlouvy je žalovaný, částka odkupného ke dni 30. 5. 2012 činila 566 809 Kč.

4. Z provedených důkazů pak soud prvního stupně zjistil, že do SJM účastníků spadá i obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti [právnická osoba], IČO [IČO], který žalobkyně nabyla za trvání manželství. Nepřisvědčil tvrzení žalobkyně, že smlouvou o převodu obchodního podílu ze dne 10. 1. 2011 obchodní podíl převedla ještě za trvání manželství na svého bratra [jméno FO]. Cenu obchodního podílu učinili účastníci nespornou na 120 000 Kč.

5. Mezi účastníky nebylo sporu ani o tom, že do jejich SJM patří i bytová jednotka č. [číslo] v k. ú. [adresa], v [adresa], včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku. Sporná však byla její hodnota. Soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k závěru, že obvyklá cena bytové jednotky podle stavu ke dni zániku manželství činil 7 000 000 Kč.

6. Do SJM účastníků soud prvního stupně stejně jako v předchozím rozsudku zahrnul i nezkolaudovaný rodinný dům bez č.p., postavený na pozemku parc. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa]. Tato stavba se nachází na pozemku ve výlučném vlastnictví matky žalovaného [Jméno žalovaného B] (vedlejší účastnice), soud prvního stupně však nepřisvědčil tvrzení žalovaného, že jeho matka je i vlastnicí rodinného domu, který na jejím pozemku stojí. Soud prvního stupně posuzoval charakter dané nemovitosti před započetím stavebních prací a po jejich dokončení. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] zjistil, že se jedná o stavbu novou, nikoli o rekonstrukci stavby původní. S ohledem na tento závěr znalce dospěl soud prvního stupně k závěru, že danou stavbu, zcela nově vybudovanou v průběhu trvání manželství účastníků za jejich výlučné finanční prostředky, je na místě zařadit mezi položky SJM. Co do obvyklé ceny této nemovitosti soud prvního stupně vycházel ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], dle kterého obvyklá cena ke dni zániku manželství činila 4 900 000 Kč. Žalovaný k ceně nemovitosti nově namítal (v podání ze dne 13. 11. 2024), že znalec nemovitost ocenil i se sklepem, který ale existoval již dříve a nemůže být její součástí. Soud prvního stupně tuto námitku odmítl s tím, že byla uplatněna opožděně po koncentraci řízení. Nadto uvedl, že původní sklepní prostory byly při výstavbě nové nemovitosti přebudovány, změněny a výrazně finančně zhodnoceny (jak vyplývá z rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], odbor výstavby, o dodatečném povolení stavby ze dne 29. 8. 2003), tudíž považoval za správné ocenění nemovitosti včetně v podstatě nově zbudovaného sklepního prostoru. Soud prvního stupně nepřisvědčil ani vznesené námitce vydržení rodinného domu matkou žalovaného (vedlejší účastnicí), když dospěl k závěru, že vedlejší účastnice nesplnila podmínku držby v dobré víře po dobu 10 let, neboť nemovitost byla vystavěna účastníky v letech 2001-2003, vlastnické právo vedlejší účastnice však již bylo sporováno žalobkyní minimálně od roku 2008 v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

7. Po právní stránce soud prvního stupně aplikoval s ohledem na datum zániku manželství zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013 a rozhodl o vypořádání SJM dle § 149 zákona č. 40/1964 Sb. Vycházel dle § 149 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. z toho, že podíly obou manželů na majetku patřícího do společného jmění jsou stejné, pro odchýlení se od zásady rovnosti podílů neshledal žádné důvody.

8. Žalobkyni přikázal do výlučného vlastnictví bytovou jednotku č. [číslo] v k. ú. [adresa] včetně spoluvlastnických podílů na společných částech domu a pozemku, její obvyklá cena k 30. 5. 2012 činila 7 000 000 Kč; dále obchodní podíl ve výši 93 % ve společnosti [právnická osoba], jehož hodnota dle nesporných tvrzení účastníků činila 120 000 Kč; jakož i práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 21. 2. 2001 s [právnická osoba]., kdy odkupní hodnota k 30. 5. 2012 činila 190 755 Kč. Celkem tak do výlučného vlastnictví žalobkyni přikázal aktiva v částce 7 310 755 Kč, tomu odpovídala povinnost žalobkyně uhradit žalovanému polovinu z této částky aktiv, tj. 3 655 377,50 Kč.

9. Žalovanému přikázal do výlučného vlastnictví nezkolaudovaný rodinný dům bez č.p. postavený na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], jehož cena k 30. 5. 2012 činila 4 900 000 Kč; dále osobní automobil [nazev] jehož cena k 30. 5. 2012 činila 70 000 Kč; dále sedačku [nazev] v ceně 10 000 Kč; dále práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 6. 4. 1999 s [právnická osoba]., (dnes [právnická osoba].), kdy odkupní hodnota k 30. 5. 2012 činila 218 154 Kč; jakož i práva a povinnosti z pojistné smlouvy č. [číslo] uzavřené dne 24. 5. 2002 s [právnická osoba] (dnes [právnická osoba]), kdy odkupní hodnota k 30. 5. 2012 činila 566 809 Kč. Celkem tak do výlučného vlastnictví žalovaného přikázal aktiva v částce 5 764 963 Kč, tomu odpovídala povinnost žalovaného uhradit žalobkyni polovinu z této částky aktiv, tj. 2 882 481,50 Kč.

10. Na vypořádání podílů proto soud prvního stupně uložil žalobkyni povinnost uhradit žalovanému rozdíl mezi částkami 3 655 377,50 Kč a 2 882 481,50 Kč tedy celkem 772 896 Kč.

11. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali včasná odvolání žalobkyně i žalovaný a vedlejší účastnice.

12. Žalobkyně vznesla námitky ke zjištěné hodnotě nemovitostí i k hodnotě práv a povinností z pojistných smluv. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně změnil a přiznal žalobkyni vyšší vypořádací podíl v závislosti na doplněném dokazování, případně aby napadaný rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.

13. Žalovaný a vedlejší účastnice ve svém odvolání zopakovali svůj nesouhlas s tím, že soud prvního stupně do SJM zahrnul rodinný dům na adrese [adresa], [adresa]. Trvali na tom, že tato nemovitost nikdy nebyla součástí SJM, neboť vlastníkem pozemku i původního objektu před rekonstrukcí byla a je vedlejší účastnice [Jméno žalovaného B]. Výhrady měli ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který dle jejich názoru nedával odbornou odpověď na zásadní otázku pro posouzení vzniku či zániku nové věci, tedy na otázku, zda k určitému okamžiku došlo k zániku dispozičního uspořádání či nikoli. Na základě zjištění, že tři obvodové zdi jsou postaveny z nových materiálů, nelze na tuto otázku odpovědět. Setrvali rovněž na tom, že i v případě, že by šlo o nově vystavěnou nemovitost, došlo k jejímu vydržení vedlejší účastnicí, která hradila a hradí provozní náklady (jako vodné, stočné, svoz odpadu, daň z nemovitosti atd.). Rovněž poukazovali na řízení vedené u Obvodního soudu pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] o vlastnictví k pozemku, v němž [Jméno žalovaného B] vystupovala jako vlastník předmětné stavby a soud dospěl k závěru, že [Jméno žalovaného B] je vlastnicí předmětné nemovitosti. Navrhovaný výslech vedlejší účastnice, jakož i další listinné důkazy k prokázání tvrzeného vydržení soud prvního stupně neprovedl. Pochybení soudu prvního stupně spatřovali i v tom, že do hodnoty rodinného domu zahrnul i původní 200 let starý sklep, který nebyl zdemolován, a proto jej nelze do ceny nového rodinného domu zahrnout. Soud prvního stupně se s tímto tvrzením odmítl zabývat s poukazem na předešlou koncentraci řízení, ovšem v době, kdy koncentrace nastala, měl soud prvního stupně za to, že rodinný dům není součástí SJM, proto byly důkazy ohledně sklepa v koncentrační lhůtě irelevantní, po změně názoru soudu ale nenásledovala dodatečná lhůta k doplnění dokazování. Dále namítali, že zařazení rodinného domu do SJM je v rozporu s dobrými mravy, což odůvodňovali tím, že se žalobkyně pokusila zapsat do katastru nemovitostí své vlastnické právo k domu, jakož i tím, že žalobkyně pro sebe zabrala rodinný dům i byt v [adresa] ulici, kde navíc neplatí zálohy za služby. Žalovaný spolu s vedlejší účastnicí navrhli, aby odvolací soud změnil napadené rozhodnutí tak, že z vypořádání SJM vypustí nezkolaudovaný rodinný dům, eventuálně aby odvolací soud ponížil hodnotu rodinného domu o hodnotu původního historického sklepa, nebo aby napadené rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

14. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání žalovaného a vedlejší účastnice trvala na tom, že rodinný dům na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] je součástí SJM. Poukázala na rozpory v tvrzení vedlejší účastnice v jiných řízení i na to, že sám žalovaný v řízení sp. zn. [spisová značka] činil nesporným, že původní objekt byl zbořen a na jeho místě vystavěna nová stavba. Totéž potvrdil i [jméno FO], který působil na stavbě rodinného domu jako stavební dozor, ve své svědecké výpovědi v řízení sp. zn. [spisová značka]. Ke sklepu uvedla, že do doby výstavby rodinného domu byl sklep využíván jako sklad uhlí nájemníky domu čp. [číslo], v rámci stavby domu byla provedena kompletní sanace sklepa, vzniklo nové zahloubené schodiště, došlo k vytvoření nové vstupní chodby včetně nového stropu a základů pod úrovní terénu, bylo očištěno zbytkové zdivo, vytvořena nová podlaha, byl zaveden elektrický proud a instalována klimatizace. Po celou dobu řízení žalobkyně hradí provozní náklady na chod klimatizace sklepa, ač sklep nevyužívá a nemá od něj ani klíče. Pokud by byl sklep hodnocen odděleně, bylo by nezbytné provést komplexní revizi ocenění objektu. Dále uváděla, že z předložených daňových přiznání nevyplývá, že by vedlejší účastnice hradila daň z nemovitosti za rodinný dům. Odmítala také, že by vedlejší účastnice hradila vybudování přípojek k rodinnému domu. Úhradu vodného, stočného a svozu odpadu deklaroval žalovaný pan [tituly před jménem] [jméno FO] v rámci již dříve vedeného soudního řízení na určení výše výživného na v té době nezletilé syny účastníků a tato skutečnost byla zohledněna při stanovování výše výživného na oba syny.

15. Při jednání před odvolacím soudem vzala žalobkyně zpět své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a odvolací soud proto dle § 207 o.s.ř. řízení o odvolání žalobkyně zastavil.

16. Odvolací soud poté přezkoumal z podnětu odvolání žalovaného a vedlejší účastnice napadený rozsudek soudu prvního stupně, a to včetně řízení, které jeho vydání předcházelo dle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že je namístě jeho změna (§ 220 o.s.ř.).

17. Odvolací soud předesílá, že primární důvod zrušení předchozího rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo nedostatečné zjištění hodnoty obchodního podílu žalobkyně ve společnosti [právnická osoba], byl v dalším řízení vyjasněn, když účastníci učinili nespornou jeho cenu ve výši 120 000 Kč. Z majetku, který byl předmětem vypořádání SJM tak zůstal sporným pouze nezkolaudovaný rodinný dům bez č.p., postavený na pozemku parc. č. [číslo] katastrální území [adresa], obec [adresa], a jeho hodnota.

18. Stejně jako v předchozím rozhodnutí soud prvního stupně správně vymezil rozsah vypořádávaného SJM, do něhož správně zahrnul i nezkolaudovaný rodinný dům bez č. p., postavený na pozemku parc. č. [číslo], katastrální území [adresa], obec [adresa]. Vycházel přitom ze znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož jednoznačně vyplynulo, že se jedná o stavbu novou, nikoli o rekonstrukci stavby původní. To potvrzují i fotografie založené ve spise, z nich je patrno, že původní objekt stodoly byl kompletně zbořen a na jeho místě postaven zcela nový rodinný dům, což ostatně potvrdil i sám žalovaný, který ve svém předchozím odvolání uvedl, že došlo k odstranění obvodových zdí původní stavby. Nebylo tedy pochyb o tom, že původní stavba byla zcela zbořena a na jejím místě postavena stavba úplně nová. Soud prvního stupně tedy postupoval správně, když stavbu nově postavenou za prostředky SJM účastníků zahrnul do vypořádávaného SJM. Nic na tom nemění odkazy žalovaného na řízení vedená u Obvodní soud pro [adresa] sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], v nichž tato otázka nebyla předmětem meritorního posouzení. To platí i pro notářský zápis ze dne 28. 3. 2002 [číslo], který byl sepsán v době, kdy dům ještě nestál. Pro závěr o tom, že dům je součástí SJM, rovněž není podstatné, odkud jsou do něj vedeny přívody energií, ani platba daně z nemovitosti, kterou, jak žalovaný uváděl, platí jeho matka [Jméno žalovaného B] (vedlejší účastnice), které je vlastníkem pozemku pod domem.

19. Soud prvního stupně nicméně pochybil, když se nezabýval námitkami žalovaného, které se týkaly vydržení rodinného domu, jakož i hodnoty domu s tím, že byly uplatněny po koncentraci řízení. Dle spisu bylo řízení koncentrováno k 16. 3. 2015, ještě před zpracováním posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který byl zásadní pro závěr, že dům byl postaven nově, i před zpracování posudku [tituly před jménem] [jméno FO], který byl zásadní pro stanovení ceny domu. Žalobci tak nemůže být upřeno právo s těmito důkazy a se závěry, které a jejich základě soud učinil, polemizovat, což zohledňuje i § 118b o.s.ř., který umožňuje přihlédnout k novým skutečnostem uvedeným po koncentraci řízení, pokud jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazů.

20. Námitka, že nově postavený rodinný dům vydržela vedlejší účastnice, důvodná nebyla. K vydržení vlastnického práva k nemovitosti je nezbytná nepřerušená držba věci po dobu deseti let, k nabytí vlastnictví vydržením dochází oprávněným držením nemovité věci po celou tuto dobu a nabyvatelem vlastnického práva je oprávněný držitel. V tomto případě vedlejší účastnice vydržení dovozovala z toho, že se stále cítila vlastníkem nově postaveného rodinného domu a hradila vodné, stočné, svoz odpadu, daň z nemovitosti apod. K tomu, aby bylo možné nemovitost vydržet, je však nutné nejen přesvědčení o tom, že právo osobě náleží (animus possidendi), ale i faktická držba (corpus possessionis). V tomto případě však vedlejší účastnice ani netvrdila, že by byla faktickou držitelkou rodinného domu, naopak vedlejší účastnice vedla proti žalobkyni řízení o vyklizení domu u Obvodní soud pro [adresa] pod sp. zn. [spisová značka], v němž ale nebyla úspěšná. Stejně tak žalovaný uváděl, že rodinný dům užívá výlučně žalobkyně. Vzhledem k tomu, že držba je nezbytnou podmínkou vydržení vlastnického práva, a v tomto případě tato podmínka u vedlejší účastnice nebyla splněna, nemohlo k tvrzenému vydržení vlastnického práva dojít. Soud prvního stupně tak nepochybil, pokud k tvrzení o vydržení nevyslechl vedlejší účastnici, ani neprovedl navrhované listinné důkazy.

21. Nedůvodnou odvolací soud shledal i námitku žalovaného, že požadavek na zařazení rodinného domu do SJM je v rozporu s dobrými mravy. Rodinný dům byl do SJM zařazen na základě výše popsaných výsledků dokazování. Chování účastníků vůči sobě, případně jiné nároky, které vůči sobě mají po skončení manželství, na tom nemohou nic změnit.

22. Za důvodnou však považoval odvolací soud další námitku, že cena rodinného domu byla stanovena nesprávně, pokud do ní byl zahrnut i sklep. O tom, že sklep nebyl vystavěn nově spolu s rodinným domem, nebylo mezi účastníky sporu. Přímo z tvrzení žalobkyně je patrné, že původní sklep nezanikl, ale byl pouze zrekonstruován a byl k němu dostavěn nový vstup. Nic jiného nelze zjistit ani z rozhodnutí Úřadu městské části [adresa], odbor výstavby, o dodatečném povolení stavby ze dne 29. 8. 2003. Zachovaný, byť zrekonstruovaný, sklep tak nelze považovat za součást nově postaveného rodinného domu. Žádnou v roli přitom nemá skutečnost, že žalobkyně hradí ve sklepě elektřinu. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] však ve svém posudku, při stanovení ceny domu zahrnul do ceny i sklep. Znalec při určení ceny domu vycházel ze zjištěné ceny za 1 m2 plochy domu, odvolací soud tudíž mohl na základě závěrů znaleckého posudku určit cenu domu bez sklepa, aniž bylo nutno provést revizi posudku, jak navrhovala žalobkyně. Znalec stanovil obvyklou cenu z 1 m2 podlahové plochy v rozhodné době roku 2012 na 46 910 Kč. Do celkové podlahové plochy domu 104,10 m2 započetl i 8,37 m2 připadajících na sklep. Cenu zjištěnou znalcem (4 883 331 Kč, po zaokrouhlení 4 900 000 Kč) tedy bylo nutno snížit o hodnotu sklepa 392 636,70 Kč (tj. 8,37 x 46 910), po zaokrouhlení 400 000 Kč. Hodnota domu bez sklepa tedy činila 4 500 000 Kč.

23. Dům byl soudem prvního stupně přikázán do vlastnictví žalovaného, celkem tak do vlastnictví žalovaného měla být přikázána aktiva ve výši 5 364 963 Kč, tomu odpovídá povinnost uhradit žalobkyni polovinu z této částky 2 682 481,50 Kč. Žalobkyni byla přikázána aktiva ve výši 7 310 755 Kč, čemuž odpovídá povinnost žalobkyně uhradit žalovanému 3 655 377,50 Kč. Na vypořádání podílů je tedy žalobkyně povinna žalobci uhradit rozdíl částek 3 655 377,50 Kč a 2 682 481,50 Kč, tj. částku 972 896 Kč.

24. Na základě výše uvedených skutečností odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jen tak, že ve výroku II. o přikázání majetku do vlastnictví žalovaného uvedl hodnotu nezkolaudovaného rodinného domu ve výši 4 500 000 Kč, a ve výroku III. o povinnosti žalobkyně zaplatit žalovanému vyrovnání podílů se rozsudek změnil částku, kterou je žalobkyně povinna žalovanému zaplatit na vyrovnání podílů na 972 896 Kč. Ve zbytku rozsudek potvrdil dle § 219 o.s.ř.

25. Vzhledem k tomu, že odvolací soud změnil meritorní výrok rozsudku soudu prvního stupně, musel rozhodnout i o nákladech řízení včetně nákladů státu. O povinnosti účastníků zaplatit České republice náklady řízení vzniklé státu bylo rozhodnuto podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř., tj. rovným dílem z celkových nákladů 19 410,60 Kč. Odvolací soud tím nahradil výroky V. a VI. rozsudku soudu prvního stupně, rozhodl tak nicméně ze stejných důvodů jako soud prvního stupně, proto lze na jeho odůvodnění odkázat.

26. O nákladech řízení před soudy obou stupňů odvolací soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když k podání žaloby byl aktivně legitimován kterýkoliv z bývalých manželů a nelze dovodit procesní úspěch či neúspěch žádné ze stran.