o zaplacení částky 191 300 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 171 300 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 20. 7. 2024 do zaplacení (výrok I.), a žalobkyni uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši 32 536,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího právního zástupce (výrok II.).

2. Žalobkyně odůvodnila svoji žalobu tím, že žalovaná jako pronajímatel nesplnila svou povinnost plynoucí jí z účastníky uzavřené nájemní smlouvy ze dne 25. 10. 2022, a to předložit žalované vyúčtování služeb poskytovaných spolu s pronájmem bytových jednotek č. [číslo], č. [číslo], č. [číslo] a č. [číslo] v k. ú. [adresa] a č. [číslo] a č. [číslo] v k. ú. [adresa] za rok 2022, přičemž za dobu od 3. 5. 2023 do 25. 10. 2024 tak dle žalobních tvrzení žalobkyni vznikl nárok na smluvní pokutu podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. ve výši 50 Kč za celkem 571 dnů prodlení s vyúčtováním pro každou shora uvedenou bytovou jednotku, tj. ve výši 171 300 Kč. Kromě toho žalobkyně původně požadovala ještě úhradu částky 20 000 Kč představující kupní cenu vybavení v bytových jednotkách č. [číslo] a č. [číslo] v k. ú. [adresa], avšak v tomto rozsahu podáním ze dne 16. 6. 2025 vzala žalobu zpět a řízení v této části bylo usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 6. 2025, č. j. [spisová značka], (zčásti) zastaveno.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že dne 25. 10. 2022 uzavřeli [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] s žalovanou formou notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], sp. zn. [spisová značka], směnnou smlouvu, kterou předmětné bytové jednotky (byty) byly ke dni 1. 12. 2022 převedeny do vlastnictví žalované. V části 21. notářského zápisu bylo zároveň zmíněno současné uzavření smlouvy o nájmu předmětných bytů, na jejímž základě si žalobkyně jako nájemce tyto byty ke dni převodu pronajala s tím, že se pokusí podnájemní smlouvy, které tyto byty dosud zatěžují, co nejdříve ukončit. Předmětné byty byly totiž předtím členy rodiny [jméno FO] přes jimi vytvořené společnosti podnajaty na dobu určitou. Stejného dne jako směnná smlouva (25. 10. 2022) byla tedy mezi účastnicemi uzavřena též smlouva o nájmu bytů, v níž konstatovaly, že ke dni 1. 12. 2022 se žalovaná stane vlastníkem předmětných bytů a že žalovaná jako pronajímatel se zavazuje přenechat žalobkyni předmětné byty k užívání a podnájmu na přechodnou dobu tak, že nájem u všech bytů zanikne ke konkrétnímu datu v průběhu prvního pololetí roku 2023. Ohledně poskytovaní služeb spojených s nájmem bytů bylo sjednáno, že žalobkyně plně hradí náklady spojené s užíváním bytů, jež se přeúčtovávají podnájemcům (vodné, stočné, výtahy, domovní úklid, společná elektřina, internet), kteří budou hradit k rukám žalobkyně měsíční zálohy na služby, a že za hrazení služeb spojených s nájmem bytů odpovídá žalobkyně až do doby jejich předání žalované, přičemž odpovídá též za vyúčtování služeb podnájemcům, které podle potřeby vystaví v zastoupení pronajímatele. Dále si účastnice sjednaly, že plnění a služby si žalobkyně zajišťuje sama a na vlastní náklad a žalovaná odpovídá pouze za hrazení nákladů nepřeúčtovatelných nájemci (fond oprav, náklady na správu domu).

4. Po právním posouzení podle § 2201, § 2247 odst. 1 o. z. a § 1 zák. č. 67/2013 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že v souvislosti se směnnou smlouvou, na jejímž základě žalovaná získala od členů rodiny [jméno FO] vlastnictví předmětných bytů, tato dočasně pronajala žalobkyni (jako společnosti založené rodinou [jméno FO]) uvedené byty za účelem ukončení dosavadních podnájemních vztahů k předmětným bytům, které byly uzavřeny rodinou [jméno FO], a jejich předání jako již bytů vyklizených žalované. Soud prvního stupně uzavřel, že s uvedeným souvisí ujednání, podle něhož si žalobkyně plnění a služby spojené s nájmem má zajišťovat sama, a na vlastní náklad, a že i odpovědnost za vyúčtování služeb je dána na straně žalobkyně, pakliže byla smlouvou oprávněna přijímat od podnájemců zálohy na služby a tyto byla povinna hradit jejich poskytovatelům, a smlouvou se zavázala provést příslušné vyúčtování podnájemcům, a to i jménem pronajímatele, tj. žalované. Dle závěru soudu prvního stupně žalovaná nemohla mít postavení poskytovatele služeb ve smyslu § 2 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., tedy uvedený zákon, a tím samým ani jeho ustanovení o smluvní pokutě za prodlení s vyúčtováním, na daný vztah nelze aplikovat. Z tohoto důvodu soud prvního stupně shledal požadavek žalobkyně nedůvodným a žalobu ohledně něj zamítl. Nad rámec uvedeného soud prvního stupně zmínil, že i kdyby byl citovaný zákon na daný případ aplikovatelný, jednalo by se ze strany žalobkyně o zjevné zneužití práva vzhledem k širším vztahům mezi účastníky, kdy žalovaná byla v důsledku uzavření směnné smlouvy do pozice pronajímatele fakticky vmanipulována, nebyla povinna hradit zálohy (vyjma těch nezúčtovatelných), ostatně žalobkyně jí žádné zálohy neposkytovala, ač by jí tato povinnost jako nájemci svědčila, a povinnost vyúčtování jí dle smlouvy netížila. O nákladech řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal jejich náhradu procesně plně úspěšné žalované.

5. Proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o věci samé co do částky 114 200 Kč s přísl. (za současného zpětvzetí žaloby ohledně částky 57 100 Kč ve vztahu k bytovým jednotkám v k. ú. [adresa], ohledně které soud prvního stupně zrušil napadený rozsudek a řízení zastavil svým usnesením ze dne 16. 1. 2026, č. j. [spisová značka]) podala žalobkyně včasné odvolání, v němž namítla nesprávná skutková zjištění soudu prvního stupně i jejich chybné právní posouzení. Zásadně nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že si měla podle nájemní smlouvy zajišťovat a hradit služby spojené s nájmem sama, což podle jejího názoru nemá oporu v provedených důkazech a je výsledkem nesprávného výkladu smlouvy, konkrétně článku IV odst. 2. Domnívá se, že soud prvního stupně vytrhl poslední větu tohoto ujednání z kontextu a nerespektoval zákonná výkladová pravidla. Poukázala na to, že z ostatních částí uvedeného článku plyne, že pouze hradila služby, které byly poskytovány vlastníkem (tj. společenstvím vlastníků), a tyto náklady dále přeúčtovávala podnájemcům. Přijetí výkladu soudu prvního stupně by podle ní činilo příslušnou část smluvního ujednání nadbytečnou a nelogickou. Zdůraznila, že z praktického i právního hlediska nemohla být poskytovatelem služeb typu dodávky vody, energií do společných prostor, provozu výtahu či úklidu, neboť tyto služby jsou v gesci vlastníka domu, resp. společenství vlastníků jednotek, což vyplývá i ze zvláštních právních předpisů. Správný výklad smlouvy naopak svědčí závěru, že poskytovatelem služeb byla žalovaná a ona za ni pouze hradila zálohy. Tento výklad má oporu i v následném chování žalované, která pro ni vyúčtování služeb za rok 2023 vyhotovila, a plyne i z obsahu dopisu jejího právního zástupce ze dne 16. 12. 2022. Argumentaci soudu prvního stupně žalobkyně odmítla také ve vztahu k § 2247 o. z., který je podle ní použitelný pouze na služby zajišťované přímo k bytu, nikoliv na služby spravované společenstvím vlastníků. Konečně žalobkyně rozporovala i úvahu soudu o zjevném zneužití práva. Nesouhlasila se závěrem, že nebyla povinna hradit zálohy na služby, ani s tím, že by žalovaná byla vmanipulována do role pronajímatele. Zdůraznila, že směna nemovitostí, konkrétně ideálních podílů žalované na čtyřech domech za šest bytových jednotek ve vlastnictví rodiny [jméno FO], byť připustila, že bytové jednotky nebyly aktuálně právně volné, byla výsledkem svobodné vůle smluvních stran. Nic nebránilo tomu směnnou smlouvu uzavřít až v době, kdy by byty byly právně volné. Neexistuje zde žádný prostor pro závěr o manipulaci či zneužití práva. Navrhla proto, aby odvolací soud v napadeném rozsahu rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že podle ní spočívá jádro sporu v otázce, zda byla ve vztahu k žalobkyni poskytovatelem služeb ve smyslu zákona č. 67/2013 Sb., a zda se tedy na jejich vztah vůbec vztahuje úprava pokuty za prodlení s vyúčtováním služeb podle § 13 tohoto zákona. Zdůraznila, že výklad žalobkyně pomíjí konkrétní smluvní ujednání i účel nájemního vztahu, který byl pouze jakýmsi technickým řešením dočasné situace vzniklé v návaznosti na směnnou smlouvu. Upozornila, že po celé rozhodné období byla žalobkyně (resp. rodina [jméno FO]) subjektem, který fakticky i právně spravoval podnájmy, zajišťoval služby vůči podnájemcům, inkasoval od nich platby a měl odpovědnost za ukončení těchto vztahů a předání bytů žalované. Poukázala i na to, že neexistuje žádná kogentní úprava, která by stranám bránila sjednat odlišné rozvržení povinností dle § 2247 o. z. Podle žalované z výkladu čl. IV odst. 2 nájemní smlouvy v souvislosti se směnnou smlouvou jednoznačně plyne, že žalobkyně převzala plnou odpovědnost za zajištění a vyúčtování služeb podnájemcům a že žalovaná vůči ní nebyla v postavení poskytovatele služeb. Byla povinna hradit pouze náklady, které nepodléhají vyúčtování mezi účastníky (správa domu, fond oprav). Odmítla argumentaci žalobkyně založenou na obecné právní úpravě dodávek služeb (např. vodného a stočného), neboť v řízení jde výlučně o posouzení smluvního ujednání mezi stranami. Zmínila, že sjednaný nájemní vztah nebyl běžným nájmem bytů k bydlení, ale nástrojem umožňujícím žalobkyni dořešit vlastní komplikované podnájemní vztahy a s nimi související služby. Soud prvního stupně proto správně uzavřel, že zákon č. 67/2013 Sb. se na vztah účastníků tohoto řízení neuplatní, jelikož žalobkyně si služby zajišťovala sama, ona sama jí žádné služby neposkytovala a ani žalobkyně jí v rozhodném období žádné zálohy na služby neplatila. Navíc upozornila na judikaturu Nejvyššího soudu, z níž plyne, že pokud mezi stranami neprobíhají platby za služby, nemůže vzniknout ani nárok na pokutu za prodlení s vyúčtováním. Uvedla, že žalobkyně sama opakovaně tvrdila, že vyúčtování za rok 2022 je věcí rodiny [jméno FO]. Ostatně v jiných řízeních sama musela nedoplatky z minulých období vymáhat právě po členech této rodiny. Ztotožnila se se závěrem soudu prvního stupně, že i kdyby bylo možné zákon č. 67/2013 Sb. na daný případ aplikovat, představoval by uplatněný nárok na pokutu zjevné zneužití práva. Žalobkyně, která spolu s vlastnictvím předmětných bytových jednotek na žalovanou přesunula i řadu nedořešených podnájemních vztahů a dluhů na službách vůči SVJ, se domáhá pokuty, aniž by platila zálohy, aniž by dříve tvrdila, že je příjemcem služeb, a aniž by konkretizovala, jaké služby a zálohy by jí měly být vyúčtovány. Podle žalované jde o postup motivovaný spíše snahou o sankcionování žalované, a nikoli o poctivé vypořádání služeb. V reakci na částečné zpětvzetí žaloby poukázala na to, že zastavení řízení bylo zaviněno výlučně žalobkyní, proto požaduje plnou náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

7. V replice k vyjádření žalované žalobkyně uvedla, že v době uzavření směnné smlouvy účastnice respektovaly, že předmětné bytové jednotky nejsou právně volné a že jsou v dispozici subjektů propojených s rodinou [jméno FO], konkrétně bytová jednotka č. [číslo] a č. [číslo] v disposici žalobkyně, č. [číslo] společnosti [právnická osoba]. a č. [číslo] společnosti [právnická osoba], a těmito společnostmi byly podnajaty třetím osobám. Cílem smlouvy o nájmu bylo mimo jiné vytvořit stav, aby vůči žalované jako vlastnici vystupoval na straně nájemce jen jediný subjekt, tedy žalobkyně, který převzal veškerá práva a povinnosti nájemců, včetně povinnosti platit nájemné a zálohy na služby. Znovu zdůraznila, že zajištění služeb je primárně povinností SVJ, které je jako poskytovatel služby dle zákona 67/2013 Sb. stíháno povinnostmi vůči vlastníkům bytů. Tím, že rodina [jméno FO] přestala být dnem 26. 10. 2022 vlastníkem, pozbyla i členství v SVJ a vstupní údaje pro vyúčtování mohla čerpat pouze od žalované, která měla povinnost jí je poskytnout. Bez nich nemohla provést vyúčtování. Tvrzení o údajném zneužití práva není namístě.

8. Odvolací soud přezkoumal napadenou část rozhodnutí, včetně řízení, které mu předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a poté dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

9. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

10. Podle § 2247 o. z. si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel; schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odstavce 2. Pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Má se za to, že nezbytnými službami jsou dodávky vody, odvoz a odvádění odpadních vod včetně čištění jímek, dodávky tepla, odvoz komunálního odpadu, osvětlení a úklid společných částí domu, zajištění příjmu rozhlasového a televizního vysílání, provoz a čištění komínů, případně provoz výtahu (odstavec 2). Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis (odstavec 3).

11. Podle § 1 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty platí, že tento zákon se nevztahuje na služby, které si příjemce služeb zajišťuje bez účasti poskytovatele služeb.

12. Podle § 2 odst. 1 písm. a) bod 1 cit. zák. pro účely tohoto zákona se rozumí poskytovatelem služeb vlastník nemovitosti nebo vlastník jednotky v domě rozděleném na jednotky v případě, že je byt užíván na základě nájemní smlouvy.

13. Podle § 13 cit. zák. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odstavec 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odstavec 2).

14. Soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a odvolací soud se ztotožňuje i s jeho právním posouzením.

15. Mezi účastníky nebylo sporu, ostatně vyplývá to, jak z vysvětlujících tvrzení obou účastnic, tak z provedených listinných důkazů, že nájemní smlouva ze dne 26. 10. 2022 byla uzavírána účastnicemi v těsné souvislosti se směnnou smlouvou, kterou uzavřela žalovaná s členy rodiny [jméno FO], s níž směňovala své spoluvlastnické podíly na čtyřech nemovitostech za šest bytových jednotek ve vlastnictví členů uvedené rodiny. Nájemní smlouva zároveň reflektovala skutečnost, že ke dni převodu vlastnictví nebyly předmětné bytové jednotky právně volné, jejich dosavadními majiteli byly pronajaty společnostem založeným členy uvedené rodiny (v případě dvou bytových jednotek se jednalo o žalobkyni) za účelem jejich podnájmu a těmito společnostmi podnajaty třetím osobám, kdy podnájmy měly končit nejpozději v polovině roku 2023. Účelem nájemní smlouvy bylo zjednodušení a zpřehlednění nájemců, když namísto tří společností založených členy rodiny [jméno FO] nastoupila na místo nájemce jen jedna z těchto společností, a to žalobkyně, která následně měla zajistit ukončení podnájmů jednotlivých bytových jednotek se zohledněním sjednané doby podnájmů, vyklizení předmětných bytových jednotek a jejich odevzdání žalované jako nové vlastnici.

16. V nájemní smlouvě (konkrétně v článku IV. odst. 2) se účastnice dohodly, že žalobkyně bude hradit náklady spojené s užíváním všech bytů, bude přijímat od podnájemců měsíční zálohy a bude za hrazení těchto služeb odpovídat, že žalovaná bude plně odpovídat za hrazení nezúčtovatelných nákladů (fond oprav a náklady správy domu) a že plnění a služby si žalobkyně zajišťuje sama a na vlastní náklad.

17. Žalobkyně ve svém odvolání nesouhlasí s výkladem soudu prvního stupně, podle něhož účastnice využily možnosti dané dispozitivním ustanovením § 2247 odst. 1 o. z. a sjednaly zajištění služeb žalovanou, ale nenabízí žádné vysvětlení, které by odůvodnilo vložení této věty do smluvního ujednání o službách spojených s nájmem. Žalobkyně namítá, že faktickým poskytovatelem služeb a tím, kdo je zajišťuje, je SVJ v domech, v nichž se byty nacházejí, a logicky je poskytuje výlučně svým členům, tj. vlastníkům bytových jednotek. Odmítá, že by jakkoliv mohla objektivně a po právu na své jméno a odpovědnost takovéto služby zajistit sama, neboť zajištění vlastního odběru je výlučně v gesci SVJ. Jediným relevantním výkladem je podle ní to, že žalovaná je jako vlastnice bytových jednotek vůči ní poskytovatelem služeb a ona sama se pouze zavázala vybírat zálohy od podnájemců a za žalovanou hradit zálohy příslušnému SVJ.

18. Odvolací soud ale s takovýmto výkladem nesouhlasí, neboť neodpovídá ani dané situaci ani jazykovému vyjádření vůle účastnic v textu smlouvy. Ujednání, že „plnění a služby si nájemce zajišťuje sám a na vlastní náklad,“ by totiž podle výkladu žalobkyně zcela ztrácelo smysl. I dle odvolacího soudu celé situaci, kdy se členové rodiny [jméno FO] v zájmu naplnění směnné smlouvy, prostřednictvím žalobkyně, maximálně snažili o ukončení podnájemních vztahů, které navázali prostřednictvím svých společností, a to tak, aby to žalovanou nijak nezatěžovalo, odpovídá i jakási simulace původního stavu, tj. že poskytovatelem služeb bude (zůstane) sama žalobkyně a zajistí je (stejně jako by byly poskytnuty žalované jako vlastníku) přímo od SJV jednotlivých bytů, jemu bude hradit zálohy, které vybere od podnájemců, a taktéž jí bude zasíláno po dobu nájmu vyúčtování služeb od SJV, které následně přeúčtuje podnájemcům. Tomu odpovídá i smluvní ujednání, že služby nebudou hrazeny žalované (dle bodu 3 čl. IV. mělo být přímo na účet žalované hrazeno pouze nájemné), ale SVJ (žalobkyně plně odpovídá za hrazení služeb spojených s užíváním bytů až do doby předání žalované). Žalobkyně ani netvrdila, že by zálohy na služby zasílala na účet žalobkyně. Takové ujednání nakonec logicky muselo ulehčit i provádění samotného vyúčtování podnájemcům, které tak mohlo být učiněno za celý rok 2022 a nemuselo být rozdělováno dle stavu měřidel ke dni převodu vlastnictví. Bylo tak na žalobkyni, aby si s příslušnými SVJ na základě uvedené nájemní smlouvy sjednala, aby plnění byla poskytována nikoliv žalované jako vlastníku, ale žalobkyni jako nájemci, a taktéž aby vyúčtování směřovalo vůči ní, a nikoliv vůči žalované. Nakonec takto vnímala ujednání i žalovaná. Žalobkyně přitom svou absencí při jednání neumožnila soudu prvního stupně případné poskytnutí poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. ohledně neunášení břemene tvrzení a břemene důkazního stan jí zastávaného výkladu daných ujednání i systému, jakým bylo vyúčtování zasíláno ze strany SJV. Žalovaná žalobkyní akcentovanou skutečnost, že provedla vyúčtování za rok 2023, vysvětlila tím, že je provedla s ohledem na problémy s žalobkyní, z důvodu jistoty.

19. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje se soudem prvního stupně učiněným výkladem vůle účastnic, pakliže dovodil, že ujednáním o zajištění plnění a služeb samotnou žalobkyní na svůj náklad využily účastnice dispositivního ustanovení § 2247 odst. 1 o. z. a fakticky tak vyloučily ve vztahu mezi sebou aplikaci zákona č. 67/2013 Sb., přičemž povinnost žalované doručit žalobkyni vyúčtování služeb u předmětných bytů jí v rozhodné době nevznikla

20. Vzhledem k výše uvedenému závěru se odvolací soud nezabýval otázkou, zda by v případě oprávněného požadavku žalobkyně na včasné vyúčtování služeb bylo možno vnímat požadavek žalobkyně na uhrazení smluvní pokuty za zjevné zneužití práva, neboť tu vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru považuje nadále za nadbytečnou, a napadenou část rozsudku jako věcně správnou, stejně jako výrok o povinnosti k náhradě nákladů řízení, postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a odvolací soud jejich náhradu přiznal procesně plně úspěšné žalované. Výši jejích nákladů určil jako náklady na právní zastoupení sestávající z odměny za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast při odvolacím jednání konaném dne 2. 4. 2026) po 5 700 Kč (určeno z tarifní hodnoty 114 200 Kč, což je částka, která byla předmětem odvolacího řízení – o nákladech řízení o částečném zrušení rozsudku a částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 16. 1. 2026, č. j. [spisová značka], proti němuž nebylo podáno odvolání) podle § 7 a § 11 odst. 1 a. t., náhrady hotových výdajů za každý z těchto úkonů právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a náhrady 21 % DPH ve výši 2 583 Kč, tj. celkem 14 883 Kč.