o zaplacení částky 9 967 428 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. srpna 2024, č. j. 26 C 367/2017-1121,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně připustil změnu žalobního petitu učiněnou žalobkyní v podání ze dne [datum] tak, že se vedle úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení domáhá i úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z tohoto úroku z prodlení počítaného od [datum] do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] (výrok II.), zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a dále úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z tohoto úroku z prodlení počítaného od [datum] do zaplacení (výrok III.), rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok IV.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu – na znalečném [částka] částku Kč (výrok V.), žalované uložil povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu – na znalečném částku [částka] (výrok VI.).

2. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, která představovala bezdůvodné obohacení žalované, k němuž došlo tím, že žalovaná užívala od [datum] do [datum] bez právního důvodu pozemky ve vlastnictví žalobkyně parc. [číslo]/[číslo], parc. [číslo], parc. [číslo] vše v k. ú [adresa], obec [adresa] (dále jen předmětné pozemky). Tyto pozemky žalobkyně nabyla kupními smlouvami z roku 2007, vstoupila do všech práv předchozích vlastníků. Stavby nacházející se na předmětných pozemcích – budova č. p. [číslo] postavená na pozemku parc. č[číslo], budova č. p. [číslo] postavená na pozemku parc. č. [číslo], budova bez čp/če postavená na pozemku parc[číslo] a budova bez čp/če postavená na pozemku parc. [číslo] jsou ve vlastnictví žalované, která je v rozhodné době užívala a dodnes užívá. Žalobkyně si nechala ke stanovení výše bezdůvodného obohacení žalované vypracovat znalecký posudek, podle jeho závěrů se žalovaná za rok 2015 užíváním pozemků na úkor žalobkyně obohatila o [částka].

3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl. Vyšel ze závěrů pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka], ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [spisová značka], dle kterých byla určena vlastníkem předmětných pozemků Česká republika. Na základě toho dovodil, že žalobkyně není aktivně věcně legitimována ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení. Následně však byly rozsudky, kterými byla vlastníkem pozemků určena Česká republika, zrušeny dovolacím soudem a žaloba na určení, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví České republiky, byla zamítnuta. Odvolací soud proto první rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

4. Žalovaná nárok neuznávala, namítala, že pozemky žalobkyně užívá (a v roce 2015 užívala) pouze v rozsahu několika parcel o celkové výměře 30 414 m2. Na těchto parcelách je umístěn oplocený výrobní areál žalované a trafostanice. Sporovala i výši údajného bezdůvodného obohacení.

5. Soud prvního stupně po provedeném dokazování zjistil, že žalovaná užívala soubor pozemků, které se nacházejí uvnitř oploceného výrobního areálu (pozemky parc. č. [číslo], vše k. ú. [adresa]) a parc. č. [číslo] (na němž se nachází trafostanice) o celkové výměře 30 414 m2. Pozemky nacházející se mimo oplocený areál žalovaná neužívala, nesloužili ani vzdáleně pekárenskému provozu, a mohl (a může) je užívat blíže neurčený okruh osob. Na pozemcích parc. [číslo] vše k. ú. [adresa], se nachází veřejná zeleň a na pozemcích parc. [číslo], vše k. ú. [adresa], se nachází komunikace III. třídy a komunikace účelové, které mohou opět užívat jakékoliv osoby bez návaznosti na výrobu v oploceném areálu žalované.

6. Na základě toho soud prvního stupně dovodil, že na straně žalované vzniklo užíváním pozemků žalobkyně o rozloze 30 414 m2 bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Pro určení výše vzniklého bezdůvodného obohacení byly v řízení k důkazu provedeny tři znalecké posudky, z nichž posudky [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], a [tituly před jménem] [jméno FO] vykazovaly vady (soud prvního stupně je podrobně popsal v bodě 22. odůvodnění svého rozsudku), pro něž z nich soud prvního stupně nevycházel. Výši bezdůvodného obohacení na straně žalované stanovil podle závěrů znaleckého posudku znalecké kanceláře [název], která stanovila výši obvyklého nájemného pozemků užívaných žalovanou v roce 2015 na [částka].

7. S ohledem na to, že žalovaná v průběhu řízení žalobkyni částku [částka] (včetně příslušenství) zaplatila a žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, soud co do částky [částka] s příslušenstvím řízení zastavil výrokem II. rozsudku. V rozsahu částky [částka], která zůstala předmětem řízení, soud prvního stupně vznik bezdůvodného obohacení na straně žalované neshledal, a žalobu proto zamítl.

8. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem rovněž připustil rozšíření žaloby o požadavek na zaplacení úroků z úroků z prodlení. Ty však lze dle § 1806 občanského zákoníku požadoval jen bylo-li to ujednáno, nebo jedná-li se o pohledávku z protiprávního činu. V tomto případě ale taková situace dle soudu prvního stupně nenastala, tudíž zamítl i požadavek na zaplacení úroků z úroků z prodlení.

9. Rozsudek soudu prvního stupně napadla žalobkyně včasným a přípustným odvoláním, kterým napadla zamítavý výrok III. a nákladové výroky IV., V. a VI. Za nesprávný označila závěr soudu prvního stupně, že všechny pozemky, které jsou předmětem žaloby, netvoří jeden funkční celek. Poukázala na to, že znalci [jméno] a [jméno FO] označili všechny posuzované pozemky za jeden funkční celek. Dle žalobkyně pozemky mají navzájem společné hranice a obklopují areál pekárny žalovaného. Součástí podnikatelské činnosti a činnosti s ní související je i příjezd do areálu, kde je takové podnikání provozováno, což je možné jen přes pozemek parc. [číslo]. Pro přístup a obsluhu budov na pozemcích parc. [číslo] je pak třeba vstoupit na pozemek žalobkyně parc. č. [číslo]/22. Pokud se dále žalovaná bude starat o oplocení areálu, neobejde se bez toho, aniž by vstoupila například na pozemky parc. [číslo]. Není tedy dle žalobkyně správný závěr soudu o tom, že by okolní pozemky netvořily jednotný funkční celek a nebyly potřebné k podnikatelské činnosti žalované. Soudu prvního stupně vytkla, že neprovedl navrhovaný výslechu osob působících ve statutárních orgánech žalované, kterým chtěla žalobkyně prokázat, že sama žalovaná považovala všechny pozemky, které jsou předmětem žaloby, za potřebné k faktické realizaci své podnikatelské činnosti, resp. k obsluze všech jejích souvisejících aspektů. Soudu prvního stupně dále vytýkala jeho závěry týkající se znaleckého dokazování s tím, že nemá za dostatečně vysvětlené důvody, které vedly soud prvního stupně k tom, že akceptoval pouze posudek znalecké kanceláře [firma] [právnická osoba]., a nevyužil posudky dalších dvou znalců, když se zároveň nijak nevypořádal s žalobkyní vznesenými výhradami proti posudku znalecké kanceláře [firma] [právnická osoba]. Tomu krom jiného vytýkala, že při určení výše nájemného pracoval se sazbou 3 % z hodnoty pozemků, ačkoli znalecké standardy AZO, obsahují rozpětí této sazby mezi 5 až 10 %, další nedostatek posudku spatřovala v tom, že znalecká kancelář srovnávala nevhodné pozemky. Dle žalobkyně mělo být žalobě vyhověno i co do úroků z úroků z prodlení, protože se ze strany žalovaného jednalo o protiprávní, úmyslné a dlouhodobé jednání. Za procesně nesprávný postup soudu prvního stupně pak označila to, že výrokem I. napadeného rozhodnutí rozhodl o připuštění rozšíření žaloby o úroky z úroků z prodlení s tím, že výrokem III. téhož rozhodnutí hned tento nárok, resp. žalobu v takto rozšířeném rozsahu zamítl. Správně mělo být postupováno tak, že mělo být o připuštění návrhu na rozšíření žaloby rozhodnuto samostatným procesním usnesením v řízení a teprve pak mohl soud rozhodnout v napadeném rozhodnutí o zamítnutí takto znějící části žaloby. Navrhla zrušení napadených výroků rozsudku soudu prvního stupně.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně uvedla, že má rozsudek za správný, a poukázala na to, že nároky a s nimi související námitky žalobkyně, které vznáší v tomto řízení, již byly posouzeny v 6 paralelně probíhajících řízeních o vydání bezdůvodného obohacení za jiná období a pokaždé jako nedůvodné odmítnuty. Navrhla rozsudek v jeho napadené zamítavé části potvrdit.

11. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu, včetně správnosti postupu soudu v řízení, které jeho vydání předcházelo, a neshledal odvolání žalobkyně důvodným.

12. Vytýkala-li žalobkyně soudu prvního stupně, že nevyslechl osoby, které jsou statutárními orgány žalované, nepovažoval takový návrh na důvodný ani odvolací soud, když statutární orgán právnické osoby lze vyslechnou pouze jako účastníka řízení, a nikoli jako svědka. Při konstantních tvrzeních žalované o rozsahu užívání pozemků žalobkyně (jsou to přitom osoby ve statutárních orgánech, kterými se právnická osoba projevuje navenek), by účastnický výslech statutárních orgánů žalované, nemohl přinést žádná nová skutková zjištění, která by vyvrátila skutečnosti zjištěné provedeným dokazováním.

13. Nedůvodnou shledal odvolací soud i další procesní námitku žalobkyně, že soud prvního stupně v rozsudku současně rozhodl o připuštění rozšíření žaloby o úrok z úroku z prodlení i o zamítnutí tohoto nároku. Výrok o připuštění rozšíření žaloby samostatně nabyl právní moci a rozšířený nárok tak již byl předmětem přezkumu v odvolacím řízení.

14. Poté, co byla definitivně vyřešena otázka vlastnického práva k předmětným pozemkům, a s tím související závěr o aktivní legitimaci žalobkyně k podání žaloby, zůstaly mezi stranami spornými otázky rozsahu, v jakém byly ve vymezeném období roku 2015 pozemky žalovanou bezesmluvně užívány, a otázka výše plnění za takové užívání. S oběma těmito otázkami se soud prvního stupně správně vypořádal, věcí se zabýval velmi pečlivě, na základě dostatečných skutkových zjištění dospěl ke správným závěrům skutkovými právním, na které lze bez výhrad odkázat, a jejichž správnost žádná z odvolacích námitek nevyvrací.

15. V otázce rozsahu užívání pozemků, dospěl soud po provedeném pečlivém dokazování ke správnému závěru, že žalovaná ke svým provozním a dalším potřebám výlučně užívá pozemky ve vymezeném oploceném areálu a pozemek vně areálu p[číslo], na kterém je umístěna trafostanice, o celkové rozloze 30 414 m2. Soud prvního stupně v bodě 14. odůvodnění rozsudku ke každému z pozemků, jejichž užívání bylo sporováno, uvedl konkrétní skutková zjištění, která čerpal ze sdělení [město] ze dne [datum] a z výsledků místního šetření ze dne [datum] (realizovaného sice v jiném řízení, ale šlo o spor mezi týmiž účastníky o vydání bezdůvodného obohacení za jiné období). Odvolacímu soudu je také z úřední činnosti známo, že rozsah užívání pozemků žalovanou byl shodně posouzen i v jiných řízení, v nichž se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení za stejné pozemky, ale za jiné období. Městský soud v Praze v rozsudcích č. j. [spisová značka] a č. j. [spisová značka] dospěl shodně se závěry soudů prvního stupně k tomu, že potřebám žalované slouží pouze pozemky ve vymezeném areálu a pozemek vně, na kterém je umístěna trafostanice. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že pozemky přiléhající k oplocenému výrobnímu areálu pekárny jsou funkčně propojené s pozemky a stavbami uvnitř areálu, jak tvrdí žalobkyně, provedeným dokazováním bylo naopak jednoznačně prokázáno (viz bod 14. a 15. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), že funkční spojení dotčených pozemků není dáno a pozemky mimo zjevně vymezený areál slouží i dalšímu neomezenému okruhu osob, a není zde proto jediného důvodu, aby bezdůvodné obohacení bylo přičítáno žalované. Pokud bylo žalobkyní poukazováno na závěry znalců [jméno FO] a [jméno FO], kteří se k funkční souvislosti pozemků vyjadřovali, musí odvolací soud zdůraznit, že zodpovězení uvedené otázky nemohlo být předmětem činnosti znalce, nejde o otázku odbornou, ale skutkovou a navazující otázku právní.

16. Soud prvního stupně nepochybil, ani když nepřijal znalecké posudky zpracované znalci [jméno FO] a [jméno FO], kteří své znalecké posudky zpracovali na základě údajů čerpaných z realitních nabídek. [právnická osoba] [firma] [právnická osoba]., naopak jako jediná posudek postavila na sjednaných cenách obsažených v kupních smlouvách a zcela správně porovnávala pozemky shodného účelu užití a obdobné polohy v obci. Metodám znalecké kanceláře není co vytknout, zpracovatelé posudku se podrobně ke svému postupu vyjádřili i v rámci svého výslechu. Využití znaleckého posudku zpracovaného znaleckou kanceláří [firma] [právnická osoba]., v souběžně probíhajících řízeních vedených mezi týmiž účastníky o nárocích žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za jiná časová období nebylo zpochybněno ani dovolacím soudem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]).

17. Ze všech uvedených důvodů dospěl tedy odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně postupoval správně, když dovodil, že na straně žalované vzniklo dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku v roce 2015 bezdůvodné obohacení užíváním pozemků žalobkyně o rozloze 30 414 m2 v rozsahu částky [částka]. Tuto částku již žalovaná žalobkyni uhradila (včetně příslušenství). Další bezdůvodné obohacení nad rámec uvedené částky již žalované nevzniklo a nárok na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím tudíž žalobkyni nevznikl. Soud prvního stupně žalobu správně co do částky [částka] s příslušenstvím zamítl.

18. Stejně tak správné bylo i zamítnutí žaloby co do požadavku na úhradu úroků z úroků, které žalobkyně žádala s odkazem na § 1806 občanského zákoníku. V tomto případě úroky z úroků nebyly ujednány, v úvahu tak připadá pouze vznik nároku na ně z titulu deliktní odpovědnosti. Závazky z deliktů upravuje hlava III občanského zákoníku, závazek z bezdůvodného obohacení deliktním závazkem není, jde o závazek upravený v hlavě IV jako závazek z jiného právního důvodu. Žalobkyně přitom ani netvrdila, že by se žalovaná dopustila jiného deliktního jednání, napři protiprávního obsazení pozemků. Pouhé prokázání vzniku bezdůvodného obohacení nelze považovat za jednání deliktní.

19. Odvolací soud proto podle § 219 o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku III. i v souvisejících výrocích o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

20. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Předmětem odvolacího řízení byla částka [částka]. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za dva úkony právní služby po [částka] (vyjádření k odvolání a účast u jednání), paušální náhradu za jeden úkon ve výši [částka] a za jeden úkon ve výši [částka] dle § 13 advokátního tarifu ve znění do [datum] a od [datum], a 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka].