o rozvod manželství, k odvolání manžela proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. listopadu 2024, č. j. 10 C 204/2024-25,

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. rozvedl manželství [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], narozené [Datum narození manželky], narozeného [Datum narození manžela], [město]. Výrokem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Po provedeném dokazování a s odkazem na ust. § 755 odst. 1, § 756 a § 758 o. z. soud prvního stupně manželství účastníků na návrh manželky rozvedl. Předně sdělil, že rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o [podezřelý výraz] účastníků. Poznamenal, že manžel s návrhem na rozvod manželství nesouhlasil, byl s ním však smířen. Dále konstatoval, že manželka již nechce v manželství setrvávat, přičemž oba účastníci shodně označili za důvod rozpadu manželství odlišné názory na společný život. Shledal, že manželství neplní žádný ze svých účelů. S ohledem na uvedené uzavřel, že v řízení bylo prokázáno, že manželství je hluboce a trvale rozvráceno. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 23 věta první z. ř. s.

3. Proti rozsudku shora uvedenému podal manžel prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, které posléze doplnil podáním datovaným dne [datum]. Připomněl, že se nepřipojil k návrhu, jímž se manželka domáhala rozvodu manželství, tudíž se jednalo o řízení o rozvodu manželství se zjišťováním příčin rozvratu manželství. Uvedl, že s podaným návrhem na rozvod manželství nesouhlasil a dle jeho přesvědčení má soud vést účastníky ke smíru, současně poukázal na znění ust. § 389 odst. 2 z. ř. s. Dále vytkl soudu prvního stupně, že na jeho návrh, a s přihlédnutím k tomu, že se nepřipojil k návrhu na rozvod manželství, nenařídil účastníkům první setkání u mediátora za účelem zjištění skutkového stavu. Dle jeho mínění by účast na jednání u mediátora a pohled třetí, nezávislé osoby mohl změnit pohled manželky na rozvod manželství. Sdělil, že příčinu rozvratu uznal čistě formálně, neboť při jednání byla přítomná dcera, a jinak se s touto příčinou rozvratu neztotožňuje. Navrhl, aby odvolací soud provedl k důkazu výslech obou účastníků řízení, a to za účelem úplného zjištění skutkového stavu, zejména zda je rozvrat manželství tzv. kvalifikovaným rozvratem. Vyjádřil přesvědčení, že manželství lze stále zachránit a napravit manželkou tvrzený rozvrat, přičemž již opětovné ústní projednání může velkou měrou přispět k záchraně manželství, případně motivovat manželku k mimosoudnímu řešení věci. Navrhl proto, aby odvolací soud opětovně provedl dokazování provedené soudem prvního stupně, doplnil toto o navrhované důkazy a ve věci sám rozhodl.

4. Manželka se k odvolání manžela písemně vyjádřila prostřednictvím své právní zástupkyně a následně i sama. Zdůraznila, že v řízení setrvat nechce a nemůže, neboť účastníci jsou již rozestěhovaní. Zmínila, že s manželem již zkusili manželskou poradnu, což nepomohlo, a nyní navštěvuje [podezřelý výraz]. Sdělila, že byť manžel podal odvolání, neuvedl základní princip trvání manželství, tj. vzájemný vztah a ani důvod, proč chce manželství zachovat. Konstatovala, že manželství účastníků je dlouhodobě hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, stalo se jen formálním svazkem a nelze reálně očekávat obnovení jakéhokoliv manželského soužití. Dodala, že v manžela již ztratila důvěru. Poukázala na změnu chování manžela, jemuž dle jejích slov stoupla do hlavy sláva a peníze, stal se arogantním a nepřijímal její názory. Popsala konflikt s manželem, k němuž došlo dne [datum], kdy ji uhodil a poté měla čtrnáct dnů silné bolesti hlavy (současně připojila ke svému odvolání zprávu od lékaře), a dále vylíčila i konflikt, při kterém jí dal manžel velkou ránu, když se mu nelíbilo, co uvařila k jídlu, následkem čeho upadla na zem a začala hodně krvácet z nosu. Přítomna tomuto konfliktu byla i tehdy tříletá dcera. Poznamenala, že manželův pokus o smíření spočíval v tvrzeních, že on neudělal nic špatného, a ať myslí na děti, v tomto směru přiložila komunikaci manžela, z níž jsou patrné vyhrůžky a urážky. Uvedla, že manžela milovala, plně jej podporovala a pomohla mu, nicméně nyní, kdy je manžel na vrcholu kariéry, je již nepotřebná, méněcenná a nadbytečná. Uzavřela, že takové zacházení si nezaslouží žádná matka a manželka. Ponechala na úvaze soudu, zda by nebylo vhodné vzhledem k obstrukčnímu chování manžela přiznat manželce náklady odvolacího řízení. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadené rozhodnutí i řízení jeho vydání předcházející (§ 212, § 212a o.s.ř.) a, poté, kdy se oba účastníci při jednání odvolacího soudu k věci ještě vyjádřili a kdy odvolací soud učinil opětovný dotaz na manželku, zda by nebyla ochotna alespoň uvažovat o možnosti obnovení manželského soužití (na nějž manželka reagovala zcela zásadně negativně), dospěl k závěru, že odvolání manžela není opodstatněné.

6. Dle ust. § 755 o. z. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení (1). Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let (2). Mají-li manželé [podezřelý výraz], které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů (3).

7. Především je nutno konstatovat, že z manželství účastníků se narodily dvě děti, jedna z dcer je již zletilá a druhá [podezřelý výraz] dosáhne věku osmnácti let za cca tři čtvrtě roku. O jejích poměrech uzavřeli rodiče dohodu, jež byla schválena rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. V rámci uvedené dohody byla [podezřelý výraz] svěřena do střídavé péče rodičů. V daném případě z uzavřené dohody nevyplývá, že by péče o dosud [podezřelý výraz] byla či mohla být důvodem k zachování manželství jejích rodičů přesto, že je jejich svazek rozvrácen. V řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, jež by zavdávaly důvod pro speciální zohledňování případných zájmů [podezřelý výraz] ve smyslu § 755 odst. 2 písm. a) o.s.ř.

8. Pokud jde o splnění zákonných podmínek rozvodu manželství, odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že manželství účastníků je nutno považovat za hluboce, trvale a v současné době již také nenapravitelně rozvrácené ve smyslu ust. § 755 odst. 1 o. z. V mezidobí od rozhodnutí soudu prvního stupně nenastaly žádné takové změny, jež by svědčily ve prospěch úvahy o reálné možnosti obnovení manželského soužití účastníků. Manželé spolu více než pět let intimně nežijí a více než čtvrt roku bydlí odděleně. Manželka i nadále jakoukoli možnost návratu k manželovi jako partnerovi a k obnovení partnerského či rodinného soužití zcela kategoricky odmítá. Za této situace tedy nelze učinit jiný závěr než ten, že manželství účastníků je v současné době již ryze formálním poutem.

9. K odvolacím námitkám manžela je třeba poukázat na to, že jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se pokusily o smír účastníků, resp. pokusily se zvrátit kategorický názor manželky na nutnost rozvodu manželství, nicméně zcela bez úspěchu. Manžel v průběhu trvání řízení o rozvod manželství (které trvalo více než šest měsíců) neučinil žádné konkrétní vstřícné a konstruktivní kroky k obnově manželského soužití a ani ve fázi odvolacího řízení nevysvětlil soudu konkrétně, z jakých důvodů má za to, že rozpad tohoto manželství je napravitelný. Dále je třeba poznamenat, že soud prvního stupně oba manžele vyslechl v souladu s ust. § 389 odst. 1 z. ř. s., v průběhu výslechu nebyli manželé nijak ovlivňováni ani limitováni, takže i manžel měl dostatečný prostor k tomu, aby sdělil svůj názor na rozvod manželství a jeho důvody. Soud prvního stupně i odvolací soud vzaly také obsah obou účastnických výpovědí v potaz při hodnocení této věci. Odvolací soud navíc rovněž poskytl oběma manželům prostor k tomu, aby se k věci znovu vyjádřili. Konečně za situace, kdy manželka zaujala k otázce rozvodu takto jednoznačný a nezvratný postoj, dospěl i odvolací soud k závěru, že podrobit účastníky setkání u mediátora by nepřineslo žádný pozitivní efekt do vztahů účastníků, kteří již navíc, jak sdělila manželka, navštívili manželskou poradnu.

10. Dlužno konstatovat, že v průběhu celého řízení nepadla ani od manžela, ani od jeho právního zástupce žádná konstruktivní informace o tom, proč, tedy z jakých konkrétních důvodů, má manžel na zachování manželství zájem a jakou možnost nápravy vztahů mezi manželi navrhuje či vidí jako reálnou (vyjma navrhovaného setkání u mediátora) a zejména, jak by se on sám hodlal přičinit o nápravu manželského rozvratu.

11. Je ovšem třeba uvést, že ani v případě, že by manžel měl skutečnou vůli k zachování manželství a cítil k manželce lásku (což ovšem není z průběhu řízení ani zdaleka jasné), nebylo by lze této jeho vůli za daných okolností popřát sluchu, neboť ani zamítnutím návrhu na rozvod manželství nelze přinutit manželku, aby přehodnotila své stanovisko a vrátila se k manželovi. Manželství je dobrovolným svazkem dvou lidí, kteří spolu žijí, milují se, mají k sobě vzájemnou úctu a důvěru, chtějí si pomáhat a trávit spolu čas, a jistě nelze za společensky, ale ani rodinně, přínosný považovat stav, kdy by sice manželství bylo formálně zachováno, manželka by však i nadále jakékoli soužití s manželem odmítala a žila by v obavách z takového soužití. Manželství je zcela zjevně již dlouhou dobu disfunkční, a odvolací soud tak neshledal žádný relevantní důvod k tomu, aby bylo nadále zachováno.

12. Ve shodě se soudem prvního stupně tak lze konstatovat, že příčinou rozvratu manželství jsou skutečně odlišné názory účastníků na společný život. Manžel byl evidentně v průběhu manželství dominantní, nejednal s manželkou jako s rovnocenným a rovnoprávným partnerem. Manžela takové jednání po určitou dobu akceptovala, nicméně poté, kdy děti dosáhly dospělého či téměř dospělého věku si zřejmě uvědomila, že má o partnerství jiné představy. Vzhledem k tomu, že manžel zřejmě nehodlal nebo nebyl schopen své pojetí partnerského života změnit, dostalo se soužití manželů do „slepé uličky“, tedy do situace, která není řešitelná ku spokojenosti obou manželů. Jejich konflikt je v současné době již trvalý a nenapravitelný, resp. nenapravitelný v rámci dalšího trvání jejich manželského svazku.

13. Ze všech uvedených důvodů hodnotil odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný a jako takový jej také dle § 219 o.s.ř. potvrdil včetně správného a výsledku sporu odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 23 z. ř. s. s tím, že ani v tomto případě odvolací soud neshledal důvody pro jiný postup.