o zaplacení 436 641,14 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení 12 606 167,62 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 8. srpna 2024, č. j. 63 C 45/2023-164

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl vzájemný návrh žalované v části, ve které se žalovaná domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok III.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] (výrok IV.).

2. Takto soud prvního stupně rozhodl o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne [datum] realizační smlouvu č. [hodnota] (dále jen realizační smlouva Synthesia), na jejímž základě se zavázala pro žalovanou provést práce na zakázce „SEZ – Komplexní monitoring podzemních a povrchových vod v areálu společnosti [právnická osoba].“. Žalobkyně v souladu s realizační smlouvou Synthesia v měsíci červnu roku 2022 řádně provedla smluvené práce a vystavila žalobkyně fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] splatnou dne [datum], kterou žalovaná neuhradila.

3. Žalovaná namítala, že nárok na žalovanou částku žalobkyni zanikl v důsledku započtení vzájemné pohledávky žalované dopisem ze dne [datum], č. j[číslo]. Ke vzájemné pohledávce žalovaná uvedla, že se žalobkyní uzavřela dne [datum] realizační smlouvu č. [hodnota], na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést práce na zakázce „SEZ – odstranění staré ekologické zátěže ve společnosti [právnická osoba]. v [město]“ (dále jen realizační smlouva MOIS). Žalobkyně byla povinna dle realizační smlouvy MOIS zpracovat realizační projekt odtěžení kalů z prostoru kalové laguny, jejich stabilizace a následně zpětné uložení stabilizátu. Povinností žalobkyně bylo do projektu zapracovat připomínky subjektů dle Směrnice č. 4/2017 do 1 měsíce od doručení připomínek všech subjektů. Žalobkyně první verzi realizačního projektu předložila ve stanovené lhůtě. Realizační projekt poté několikrát přepracovala, avšak nikdy tak, aby mohl být schválen, všechna stanoviska ČIŽP, která byla k realizačnímu projektu vydána, byla nesouhlasná. Veškeré připomínky byly specifikovány a shrnuty písemně v zápise z kontrolního dne konaného [datum], kterého se účastnily všechny subjekty včetně nabyvatele, tj. společnosti [právnická osoba]. Tyto subjekty zápis podepsaly stejně jako žalobkyně, která tímto podpisem vzala všechny námitky všech subjektů na vědomí a zavázala se v termínu do [datum] všem subjektům doručit realizační projekt se zapracovanými připomínkami. Žalobkyně však realizační projekt doručila pouze formálně bez vypořádaných připomínek. Protože žalobkyně porušila povinnost zapracovat připomínky ve lhůtě 1 měsíce, vzniklo na její straně počínaje dnem [datum] prodlení. Dle bodu 8.1 realizační smlouvy MOIS žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,2 % z celkové ceny díla bez DPH, uvedené v bodě 2.1 realizační smlouvy MOIS, za každý započatý den prodlení, a dle bodu 15.2 realizační smlouvy MOIS i právo odstoupit od smlouvy. K odstoupení došlo dopisem č. j. [číslo] ze dne [datum] a současně žalovaná uplatnila vůči žalobkyni i smluvní pokutu za 126 dnů prodlení v celkové výši [částka]. Žalovaná fakturu č. [hodnota] ze dne [datum] vystavenou žalobkyní na základě realizační smlouvy Synthesia neuhradila z důvodu započtení výše uvedené smluvní pokuty.

4. Vzájemným návrhem žalovaná uplatnila svůj nárok na zaplacení smluvní pokuty. Původně požadovala zaplacení částky [částka] (tj. rozdíl mezi smluvní pokutou [částka] a započtenou pohledávkou žalobkyně [částka]). V průběhu řízení vzala žalovaná svůj vzájemný návrh opakovaně částečně zpět tak, jak na vyčíslenou smluvní pokutu započítávala dalších pohledávky žalobkyně. Předmětem řízení zůstal vzájemný návrh ve výši [částka] s příslušenstvím.

5. Žalobkyně nárok žalované na smluvní pokutu odmítla. Uvedla, že byla povinna dle čl. 3.3 realizační smlouvy MOIS povinna zapracovat připomínky subjektů dle Směrnice č. 4/2017 do 1 měsíce od doručení připomínek všech subjektů. Žalobkyně za účelem rychlejšího řešení předložené připomínky do realizačního projektu zapracovávala případně je jinak vypořádávala, ale nikdy jí nebylo doručeno stanovisko nabyvatele, tj. společnosti [právnická osoba]., ačkoliv toto stanovisko je Směrnicí č. 4/2017 stanoveno jako povinné. Žalobkyni tak nikdy nemohla vzniknout povinnost zapracovat připomínky do realizačního projektu ve smyslu čl. 3.3. předmětné realizační smlouvy, nemohla se tedy v tomto důsledku dostat ani do prodlení s jejich zapracováním. Zápis z kontrolního dne [datum] nemůže být dle žalobkyně považován za vydání a doručení stanoviska nabyvatele, neboť jednak nesplňuje požadavky na stanoviska dle Směrnice č. 4/2017, a navíc z něj nevyplývají ani žádné připomínky, natož stanovisko nabyvatele.

6. Soud prvního stupně na základě provedených důkazů považoval nárok žalobkyně na žalovanou částku [částka] za prokázaný. Rovněž konstatoval, že žalovaná tento nárok ani nijak nezpochybňovala, naopak na něj započítala svůj vlastní nárok. Celou svou procesní obranu pak žalovaná postavila na tomto započtení. Soud prvního stupně se tedy zaměřil na otázku, zda žalované skutečně vzniklo právo na smluvní pokutu dle 8. l realizační smlouvy MOIS pro prodlení žalobkyně s plněním povinností dle odst. 3.3 realizační smlouvy MOIS.

7. Zdůraznil, že uvedené ujednání předpokládá, že měsíční lhůta k zapracování připomínek do realizačního projektu začne žalobkyni běžet teprve po doručení připomínek od všech subjektů dle Směrnice č. 4/2017, dle tabulky č. [hodnota] na str. 13 Směrnice je subjektem, který k projektu sanace podává stanovisko povinně, i nabyvatel, tj. v případě realizační smlouvy MOIS spol. [právnická osoba].

8. Soud prvního stupně nepřisvědčil názoru žalované, že stanovisko spol. [právnická osoba]., bylo žalobkyni a ostatním účastníkům zřejmé z kontrolního dne [datum]. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že spol. [právnická osoba]., sdělila, že své stanovisko s případnými připomínkami dát až poté, co bude s konečnou platností zvolen konkrétní postup sanace ropných kalů a navrhla svolání kontrolního dne přímo na lokalitě, k čemuž došlo dne [datum]. Ze zápisu z kontrolního dne pak zjistil, že byly probrány možné varianty sanace (provedení na dekontaminační ploše ACTHERM nebo na lince pro zpracování odpadů v areálu skládky [Jméno žalobkyně].), aniž však došlo k volbě konkrétního řešení, požadovaného spol. [právnická osoba]. Kontrolní den tak skončil bez jednoznačného výstupu, účastníci se dohodli na konání dalšího kontrolního dne s tím, že zapojí do procesu Krajský úřad Ústeckého kraje. Soud prvního stupně uvedl, že zápis z kontrolního dne [datum] sice předpokládá zapracování již zaslaných a doposud nevypořádaných připomínek do realizačního projektu do 1 měsíce, tj. do [datum], spol. [právnická osoba]., ale před kontrolním dnem, a ani po něm, žádné připomínky nezaslala. Lhůta stanovená v zápise z kontrolního dne [datum] tak nemůže být onou 1měsíční lhůtou, s níž počítá odst. 3.3 realizační smlouvy MOIS, neboť ta je vázána na doručení připomínek všech subjektů dle Směrnice č. 4/2017. Soud prvního stupně tak uzavřel, že při absenci stanoviska spol. [právnická osoba]., nemohla žalobkyni začít běžet 1měsíční lhůta k zapracování připomínek do realizačního projektu, neboť její počátek je v odst. 3.3 realizační smlouvy MOIS výslovně spojován s doručením připomínek všech subjektů. Uplatňovala-li žalovaná smluvní pokutu dle 8. l realizační smlouvy MOIS právě s odkazem na marné uplynutí 1měsíční lhůty dle odst. 3.3 realizační smlouvy MOIS, nečinila dle soudu prvního stupně po právu. Nárok na předmětnou smluvní pokutu nemohl být dán, neboť chyběl základní předpoklad jeho vzniku dle § 2048 odst. 1 občanského zákoníku, tj. porušení smluvené povinnosti žalobkyní.

9. Procesní obranu žalované vůči nároku žalobkyně soud prvního stupně shledal nedůvodnou, a proto žalobě vyhověl za současného zamítnutí vzájemného návrhu žalované v rozsahu, v němž řízení o něm nebylo zastaveno.

10. Proti rozsudku osudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání, kterým napadla vyhovující výrok I. o žalobě, zamítavý výrok III. o vzájemném návrhu a výrok IV. o nákladech řízení. V prvé řadě namítala, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil okolnosti schvalovacího procesu realizačního projektu, když podle něj kontrolní den skončil bez jednoznačného výstupu. Setrvala na svém názoru, že stanovisko nabyvatele, spol. [právnická osoba]., bylo na kontrolním dnu [datum] vydáno, a že žalobkyně měla všechny potřebné informace a indicie k tomu, aby jí bylo zřejmé, že stanovisko nabyvatele jí sděleno bylo. Nabyvatel k realizačnímu projektu žádné připomínky neměl, neměl důvod celý proces odstranění staré ekologické zátěže nějak komplikovat, naopak, urychlené vyřešení bylo v jeho zájmu. Soud prvního stupně dle žalované opomenul vzít v potaz interpretační pravidla právních jednání zakotvená v § 556 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Naopak dle žalované bylo nezbytné nahlížet na celý proces schvalování realizačního projektu a jeho projednání na kontrolním dnu právě v kontextu § 556 občanského zákoníku. Při zohlednění odborných a technických zkušeností žalobkyně považovala žalovaná za zcela nezpochybnitelné, že stanovisko nabyvatele i ostatní dotčených orgánů jí bylo zřejmé a srozumitelné, když v termínu stanoveném na kontrolním dnu [datum] doručila dne [datum] podle svého tvrzení upravený realizační projekt, a ani při kontrolním dnu, ani následně se stanoviska nabyvatele nijak nedožadovala, ačkoliv by, podle svého tvrzení o absenci stanoviska nabyvatele, upravený realizační projekt v termínu do [datum] ani později doručit nemusela. Z toho, že žalovaná doručila žalované [datum] a následně ještě [datum] a [datum] realizační projekt, aniž by se dožadovala dalšího stanoviska nabyvatele, dle žalované vyplývá, že stanoviska všech subjektů dle Směrnice MF a MŽP č. 4/2017 byla žalobkyni zřejmá a akceptovala je. Další postup žalobkyně tedy přesně odpovídal tomu, že měla všechna stanoviska k dispozici. Argumentaci o údajné neexistenci stanoviska nabyvatele žalobkyně poprvé použila až po odstoupení od smlouvy ze strany žalované ve svém dopise z [datum]. I na tento argument jí bylo dopisem [číslo] z [datum] sděleno, že stanovisko nabyvatele bylo vydáno na kontrolním dnu [datum]. Žalovaná proto vyjádřila přesvědčení, že žalobkyně nyní účelově tvrdí, že si nebyla vědoma skutečnosti, že nabyvatel v rámci kontrolního dne přednesl své stanovisko, ač jí byla zavedená praxe, jakožto profesionálovi ve svém oboru, dobře známa. Žalovaná trvala na tom, že jí uplatněná smluvní pokuta byla po právu, a soud prvního stupně postupoval nesprávně, když žalovanou uplatněný vzájemný návrh zamítl. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že žalobu zamítne, a ve výroku III. tak, že vyhoví jejímu vzájemnému návrhu.

11. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Z realizační smlouvy MOIS dle žalobkyně vyplývá, že pokud některý z účastníků procesu dle Směrnice č. 4/2017 nevydá své stanovisko, které je povinné (tedy pokud tento účastník nesplní svou povinnost), nemůže žalobkyni jakožto zhotoviteli vzniknout povinnost zapracovat jakékoli připomínky. V konečném důsledku tak nemůže být zhotovitel v prodlení se splněním své povinnosti (zapracovat připomínky), když mu žádná povinnost nevznikla. Interpretace navržená žalovanou, že zápis z kontrolního dne ze dne [datum] má plnit funkci onoho povinného stanoviska, dle žalobkyně odporuje smyslu a účelu smlouvy, Směrnici č. 4/2017 i praxi stran. Dle žalobkyně, hovoří-li Směrnice č. 4/2017 o povinném stanovisku, existuje zavedená praxe stran, že tato stanoviska mají vždy písemnou formu, jsou doručována v písemné formě a vyplývá z nich jasné stanovisko jejich autora. Žalobkyně s ohledem na tuto praxi byla v dobré víře, že všechna stanoviska (a to vč. stanoviska nabyvatele) obdrží v písemné podobě. Navrhla, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

12. Při jednání u odvolacího soudu žalovaná replikovala k vyjádření žalobkyně o praxi mezi stranami, že sdělování stanovisek při kontrolních dnech bylo možné, k čemuž odkázala na zápis ze 3. kontrolního dne konaného dne [datum] ohledně zakázky SEZ – Komplexní monitoring podzemních a povrchových vod v areálu společnosti [právnická osoba]., kterou realizovala žalobkyně. V tomto zápise byla písemně zachycena stanoviska dotčených subjektů prezentovaná přímo na kontrolním dni.

13. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

14. Pokud šlo o samotný žalovaný nárok, soud prvního stupně správně konstatoval, že žalovaná neměla věcné námitky ke splnění povinností, které žalobkyni vyplývaly z realizační smlouvy Synthesia. Jedinou obranou žalované bylo, že na nárok žalobkyně započetla svůj nárok na smluvní pokutu, který jí měl vzniknout z realizační smlouvy MOIS. Tomu odpovídaly i odvolací námitky žalované, která se v nich věnovala pouze otázce, zda došlo ke vzniku nároku na smluvní pokutu.

15. V čl. 3.3 realizační smlouvy MOIS bylo stanoveno, že zhotovitel (v tomto případě žalobkyně) zpracuje a doručí objednateli (žalované) realizační projekt do 2 měsíců od účinnosti této smlouvy. Případné připomínky subjektů dle Směrnice k realizačnímu projektu zhotovitel zapracuje do realizačního projektu do 1 měsíce od doručení připomínek všech subjektů dle Směrnice a ve stejné lhůtě upravený realizační projekt doručí objednateli. Dle Směrnice MF a MŽP č. 4/2017 byl mezi subjekty, jejichž stanovisko k projektu bylo povinné, i nabyvatel, tj. v tomto případě Obsah realizační smlouvy MOIS, ani okruh subjektů vydávajících povinné stanovisko k projektu nebyl mezi účastníky sporný. Sporným bylo, zda své stanovisko, od něhož se pak odvíjela lhůta, kterou měla žalovaná k zapracování případných připomínek, sdělil i nabyvatel, spol. [právnická osoba].

16. Soud prvního stupně dospěl ke správnímu závěru, že spol. [právnická osoba]., své stanovisko k projektu žalobkyni nesdělila. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že spol. [právnická osoba]., své stanovisko s případnými připomínkami hodlala dát až poté, co bude zvolen konkrétní postup sanace ropných kalů, a za tímto účelem navrhla svolání kontrolního dne přímo na lokalitě. Kontrolní den se konal dne [datum], jak o tom svědčí zápis z kontrolního dne.

17. V zápisu z kontrolního dne z [datum] však není uvedeno, že by v jeho průběhu spol. [právnická osoba]., sdělila své stanovisko k projektu. Z obsahu zápisu nevyplývá nic, z čeho by se dalo dovodit, že spol. [právnická osoba]., své stanovisko vyjádřila. Nelze to dovodit ani ze širšího kontextu, jehož se dovolává žalovaná. V dopise ze dne [datum] spol. [právnická osoba]., že zatím nemá žádné stanovisko, když zatím není zřejmé, jaký způsob sanace bude uplatněn, za účelem vyjasnění stanovisek navrhla svolat kontrolní den. Na kontrolním dni [datum] však způsob sanace zvolen nebyl, čemuž odpovídá to, že v zápise není uvedeno nic o stanovisku spol. [právnická osoba].

18. Pravidla výkladu právního jednání zakotvená v § 555 a násl. občanského zákoníku, jichž se dovolává žalovaná, stanovují, že právní jednání vyjádřené slovy či jinak se posuzuje primárně podle úmyslu jednajícího, byl-li druhé straně úmysl znám či o něm musela druhá strana vědět; pokud nelze úmysl zjistit, posoudí se právní jednání podle toho, jaký význam by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, komu je určen. Lze je však uplatnit tam, kde bylo právní jednání projeveno, což však není tento případ. V zápise z kontrolního dne není zachyceno žádné právní jednání spol. [právnická osoba]., které by mohlo být posouzeno jako stanovisko k projektu žalobkyně, a které by následně mohlo být vykládáno dle § 555 občanského zákoníku.

19. Nic na tom nemění skutečnost, na níž poukazovala žalovaná, že při kontrolních dnech mohla být sdělována stanoviska dotčených subjektů, k čemuž odkazovala na zápis z kontrolního dne konaného [datum] ohledně zakázky SEZ – Komplexní monitoring podzemních a povrchových vod v areálu společnosti [právnická osoba]. Zatímco v zápise z kontrolního dne konaného [datum] ohledně společnosti [právnická osoba]., je jasně a zřetelně uvedeno a písemně zachyceno, co který subjekt sdělil jako své stanovisko, v zápise z kontrolního dne [datum] nic takového uvedeno není.

20. Soud prvního stupně tedy dospěl ke správnému závěru, že při absenci povinného stanoviska spol. [právnická osoba]., k projektu žalobkyně, se žalobkyně nemohla dostat do prodlení s dodržením 1měsíční lhůty k zapracování připomínek do svého projektu. Žalované tudíž ani dle realizační smlouvy MOIS nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty, jak soud prvního stupně správně dovodil (viz odst. 45. napadeného rozsudku). Z toho plyne, že vzájemný návrh žalované nebyl důvodný, a současně ani nebyla důvodná její procesní obrana vůči nároku žalobkyně, neboť ta spočívala pouze v započtení nároku žalobkyně na nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty.

21. Z výše uvedených důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil jako věcně správný jak ve vyhovujícím výroku I. o nároku žalobkyně, tak i v zamítavém výroku III. o vzájemném návrhu žalované. Rovněž tak rozsudek potvrdil ve správném akcesorickém výroku o nákladech řízení. Výrok II. o částečném zastavení řízení o vzájemném návrhu žalované napaden nebyl a samostatně nabyl právní moci.

22. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byla plně úspěšná žalobkyně jak se svým žalobním nárokem, tak i s procesní obranou proti vzájemnému nároku žalované. Obě řízení spolu úzce souvisela, výsledek řízení o žalobním nároku závisel na výsledku řízení o vzájemném návrhu, úkony vykonané právním zástupcem žalobkyně byly společné pro obě řízení. Odvolací soud proto vycházel při určení výše odměny právního zástupce ze součtu tarifních hodnot obou řízení, celkem činila v odvolacím řízení tarifní hodnota [částka]. Před odvolacím soudem vykonal právní zástupce žalobkyně dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání žalované, účast ujednání), za každý z nich mu náleží odměna ve výši [částka], dále mu náleží dvě paušální náhrady po [částka] (§13 odst. 3 o.s.ř.) a 21% DPH v částce [částka], celkem tedy [částka]. Právní zástupce žalobkyně požadoval ještě odměnu za písemné vyčíslení nákladů řízení, tento úkon však nehodnotil odvolací soud jako účelný, neboť tak mohl učinit přímo u jednání odvolacího soudu.