o zaplacení částky 74 758 Kč s příslušenstvím,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 758 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 20 000 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, z částky 20 000 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení, z částky 100 Kč od 12. 4. 2023 do zaplacení, z částky 100 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, z částky 1 340 Kč od 26. 10. 2023 do zaplacení, z částky 1 340 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení, z částky 3 000 Kč od 26. 10. 2023 do 11. 3. 2024, z částky 3 000 Kč od 26. 11. 2023 do 11. 3. 2024, z částky 301 Kč od 25. 10. 2023 do zaplacení, z částky 301 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení, z částky 17 569 Kč od 26. 12. 2023 do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 6 000 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 2 % měsíčně z částky 6 000 Kč od 12. 3. 2024 do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 34 244 Kč (výrok III.).

2. Žaloba vychází z tvrzení, že mezi účastníky byla dne 11. 1. 2023 uzavřena podnájemní smlouva, kterou žalobkyně přenechal do podnájmu žalované bytovou jednotku [číslo] v domě č. p. [číslo] v [adresa]. Podnájemné bylo sjednáno na 25 000 Kč měsíčně, dále byla sjednána paušální platba za služby ve výši 1 340 Kč měsíčně, záloha za služby (elektrická energie a plyn) ve výši 3 000 Kč měsíčně a pojištění výši 301 Kč měsíčně, vše se splatností k 25. dni měsíce předcházejícího. V listopadu a prosinci 2023 žalovaná neuhradila podnájemné (2 x 25 000 Kč), paušální úhradu za služby (2 x 1 340 Kč), zálohu na služby (2 x 3 000 Kč) a pojištění (2 x 301 Kč). Pro případ prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku byl sjednána smluvní úrok z prodlení ve výši 2 % z dlužné částky za každý započatý měsíc prodlení. Za prodlení s předchozími platbami vyúčtovala žalobkyně žalované na kapitalizovaném smluvním úroku z prodlení fakturou ze dne 11. 12. 2023 částku 9 485 Kč, přičemž z této částky v řízení žádala část ve výši 7 707 Kč. Dále účastnice sjednaly poplatek ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku, žalobkyně žalované zaslala dvě písemné upomínky, proto požadovala částku 200 Kč. Původní žalobní nárok činil 67 189 Kč.

3. Žalobkyně dále rozšířila žalobu o část podnájemného za měsíc leden 2024 ve výši 17 569 Kč. Uváděla, že žalovaná neuhradila podnájemné za leden 2024 ve výši 25 000 Kč, dále doplatek za plyn ve výši 9 738 Kč, doplatek za elektřinu ve výši 962 Kč a částku 2 228 Kč za kontrolu plynových zařízení a opravu plynového kotle, celkem tedy 42 569 Kč. Žalobkyně vůči tomuto dluhu započetla složenou kauci ve výši 25 000 Kč, započtením tak uvedené pohledávky zanikly s výjimkou doplatku podnájemného za leden 2024 ve výši 17 569 Kč, o kteroužto částku žalobkyně žalobu rozšířila.

4. Žalovaná namítala, že v domě nefungoval v listopadu a prosinci 2023 výtah a z toho důvodu žádala slevu z podnájemného. Odmítla nárok na zaplacení částky 2 228 Kč za kontrolu plynových zařízení, když uvedla, že nefunkčnost kotle byla způsobena neodborným zásahem technika žalobkyně. Dále namítala, že vyúčtování dodávek elektřiny a plynu nebylo provedeno řádně v souladu se zákonem č. 67/2013 Sb., tudíž se nárok nestal splatným.

5. V průběhu řízení žalobkyně poskytla žalované slevu na podnájemném ve výši 5 000 Kč za listopad a 5 000 Kč za prosinec a v rozsahu částky 10 000 Kč s příslušenstvím vzala žalobu zpět. Žalovaná poté uznala nárok žalobkyně na zaplacení podnájemného za měsíce listopad a prosinec 2023 ve výši 20 000 Kč měsíčně, celkem 40 000 Kč s tím, že do prodlení s úhradou podnájemného se dostala po splatnosti podnájemného, která byla sjednána k 25. dni předcházejícího měsíce. V rozsahu částečného zpětvzetí žaloby soud prvního stupně řízení co do částky 10 000 Kč s příslušenstvím zastavil. Předmětem řízení tak byla částka 74 758 Kč s příslušenstvím.

6. Soud prvního stupně z provedených důkazů a nesporných tvrzení účastníků zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely podnájemní smlouvu, kterou si žalovaná pronajala bytovou jednotku [číslo] na adrese [adresa]. Podnájemné bylo sjednáno ve výši 25 000 Kč měsíčně, dále byla sjednána měsíční paušální platba za služby ve výši 1 340 Kč, další služby spočívající v dodávce elektrické energie a plynu měly být hrazeny zálohově, celkem ve výši 3 000 Kč měsíčně, sjednána byla také platba za pojištění jednotky ve výši 301 Kč měsíčně. Byl sjednán úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně z jakékoliv dlužné peněžité platby a žalovaná se zavázala zaplatit za každou odeslanou upomínku poplatek ve výši 100 Kč. Po právní stránce soud prvního stupně vztah účastníků posoudil podle ustanovení § 2201 a § 2215 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přihlédl i k ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem dle § 1810 a násl. o. z. Uzavřel, že žalovaná dluží žalobkyni podnájemné za listopad 2023 ve výši 20 000 Kč a prosinec 2023 ve výši 20 000 Kč (po zohlednění slevy za nefunkční výtah), paušální platbu za služby 2 x 1340 Kč, pojištění 2 x 301 Kč i úhradu za dvě upomínky po 100 Kč. Věnoval se i nároku na kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 707 Kč, k tomu provedl k důkazu transakční historií účtu žalobkyně u [právnická osoba], z níž vyplynulo, že v období od 1. 1. 2023 do 26. 2. 2024 přicházely platby od žalované se zpožděním, na jehož základě vznikl žalobkyni nárok na sjednaný úrok 2 % měsíčně za dobu prodlení. Důvodným shledal i nárok na zaplacení části podnájemného za leden 2024 ve výši 17 569 Kč. Přezkoumal i sjednanou výši úroku z prodlení 2 % měsíčně, kteroužto neshledal nepřiměřenou. Nedůvodným shledal nárok co do požadovaných záloh za služby za měsíce listopad a prosinec 2023 ve výši 6 000 Kč, neboť žalobkyně tyto služby vyúčtovala a k úhradě nedoplatku použila složenou jistotu, tudíž byl požadavek na zaplacení záloh od okamžiku skutečného vyúčtování nedůvodný a duplicitní, žalobu proto co do částky 6 000 Kč zamítl, žalobkyni přiznal pouze nárok na úrok z prodlení od splatnosti záloh do data splatnosti vyúčtování.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání směřující proti vyhovujícímu výroku I. Namítala, že soud prvního stupně nesprávně uzavřel, že nedoplatek z vyúčtování plynu a elektrické energie a náklady za revize a opravy plynových zařízení nebyly předmětem sporu. Dle názoru žalované se tím, že žalobkyně tyto nároky na zaplacení služeb započetla proti pohledávce žalované z titulu složené jistoty, stalo vyúčtování služeb předmětem řízení, a soud prvního stupně se tak měl vypořádat s námitkami žalované vztahujícími se k vyúčtování. Žalovaná vůči vyúčtování služeb namítala, že jí žalobkyně nedoručila řádné vyúčtování dle zák. č. 67/2013 Sb., ale jen faktury s nepřehlednými tabulkami, ze kterých nebyly zřejmé zaplacené zálohy, výše spotřebované energie, identifikace měřiče apod. Vyúčtování přitom musí obsahovat skutečnou výši nákladů na služby a celkovou výši přijatých měsíčních záloh za služby a musí splňovat i formální náležitosti, které jsou stanoveny pro účetní doklady a vyplývají z § 11 odst. 1 písm. d) a f) zák. č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Pokud vyúčtování neobsahuje tyto základní údaje, nejde o vyúčtování řádné, které by mohlo přivodit splatnost nedoplatku za služby (k tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2778/2019). Soud prvního stupně se v průběhu řízení vyúčtováním služeb detailně zabýval, avšak v rozsudku překvapivě uvedl, že vyúčtování není a nebylo předmětem tohoto sporu, což dle žalované činí rozsudek nepřezkoumatelným a zmatečným. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

8. Žalobkyně navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně. Uvedla, že nedoplatek z vyúčtování plynu a elektrické energie a náklady za revize a opravy plynových zařízení nebyly předmětem žalovaného nároku, neboť byly uspokojeny jednostranným započtením na složenou jistotu, která byla dle čl. VIII. podnájemní smlouvy určena na zajištěný veškerých nedoplatků a pohledávek žalobkyně vzniklých v souvislosti s podnájmem.

9. Odvolací soud na základě odvolání žalované přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

10. Odvolací soud musí především zdůraznit, že nebyla důvodná námitka žalované, že nedoplatek z vyúčtování plynu a elektrické energie a náklady za revize a opravy plynových zařízení měly být předmětem sporu. Jak již odvolací soud zrekapituloval výše (viz body 1. a 2. odůvodnění), předmětem původní žaloby byl nárok na zaplacení podnájemného za listopad a prosinec 2023 (2 x 25 000 Kč), paušální úhradu za služby za listopad a prosinec 2023 (2 x 1 340 Kč), záloha na služby za listopad a prosinec 2023 (2 x 3 000 Kč) a pojištění za listopad a prosinec 2023 (2 x 300 Kč), poplatek za dvě upomínky (2 x 100 Kč) a kapitalizovaný úrok z prodlení s předcházejícími platbami ve výši 7 707 Kč, tj. celkem 67 189 Kč. Posléze žalobkyně rozšířila žalobu o část podnájemného za měsíc leden 2024 ve výši 17 569 Kč. Sice uváděla, že žalovaná neuhradila podnájemné za leden 2024 ve výši 25 000 Kč, doplatek za plyn ve výši 9 738 Kč, doplatek za elektřinu ve výši 962 Kč a částku 2 228 Kč za kontrolu a opravu plynového kotle, ale vůči tomuto dluhu započetla složenou kauci ve výši 25 000 Kč. Dle žalobkyně započtením uvedené pohledávky zanikly s výjimkou doplatku podnájemného za leden 2024 ve výši 17 569 Kč. Pouze o tento nárok na část podnájemného za leden 2024 ve výši 17 569 Kč žalobkyně žalobu rozšířila a celkem požadovala 84 758 Kč. Na základě dohody stran o slevě z podnájemného 10 000 Kč vzala žalobkyně o tuto částku žalobu zpět, předmětem řízení tedy zůstala částka 74 758 Kč. Žalované lze přisvědčit v tom, že soud prvního stupně věnoval značnou pozornost otázce vyúčtování doplatku služeb (plyn a elektřina), nic to však nemění na skutečnosti, že tuto otázku v řízení řešit nemusel, neboť nedoplatek z vyúčtování plynu a elektrické energie a náklady za revize a opravy plynových zařízení předmětem řízení nebyly. Nutno připomenout, že o tom, co bude předmětem řízení, nerozhoduje soud, ale účastník, který podává žalobu, v níž vymezuje, čeho se žaloba týká a jaké nároky žádá uspokojit. Započtením proti složené jistotě se nedoplatek z vyúčtování plynu a elektrické energie a náklady za revize a opravy nestaly předmětem řízení. Pokud měla žalovaná za to, že žalobkyně nebyla oprávněna své nároky započíst na složenou jistotu a že žalované svědčí právo na vrácení jistoty, měla možnost svůj nárok na vrácení jistoty uplatnit buď v tomto řízení jako vzájemný návrh anebo v řízení samostatném. Soud prvního stupně tedy nepochybil, když otázku správnosti vyúčtování služeb a nároku na úhradu revize a opravy plynového kotle v rozsudku neřešil, neboť tyto nároky předmětem řízení nebyly.

11. Ve vztahu k nárokům, které byly předmětem řízení, žalovaná ve svém odvolání žádné konkrétní námitky nevznesla. Nárok na podnájemné za listopad a prosinec 2023 v celkové výši 40 000 Kč žalobkyně sama uznala. Z podnájemní smlouvy uzavřené dne 11. 1. 2023 soud prvního stupně zjistil, že žalovaná se zavázala hradit paušální úhradu služeb (zahrnující mj. vodné a stočné, osvětlení společných částí domu a odvoz komunálního odpadu) ve výši 1 340 Kč měsíčně (670 Kč za osobu), rovněž se zavázala hradit měsíčně částku 301 Kč za pojištění bytu. V podnájemní smlouvě byla rovněž sjednána povinnosti uhradit poplatek za každou odeslanou upomínku ve výši 100 Kč. Jak zjistil soud prvního stupně, žalobkyně odeslala žalované dvě upomínky. K nároku na kapitalizovaný smluvní úrok z prodlení ve výši 7 707 Kč soud prvního stupně zjistil z výpisu z účtu žalobkyně, že úhrady od žalované nebyly hrazeny ve lhůtě splatnosti, ale opožděně, tudíž žalobkyni vznikl nárok na úrok z prodlení, jež byl v podnájemní smlouvě sjednán ve výši 2 % měsíčně. Z podnájemní smlouvy vyplýval i nárok žalobkyně na zaplacení podnájemného za leden 2024, resp. jeho doplatek ve výši 17 569 Kč.

12. Sama žalovaná vůči uvedeným nárokům žádné relevantní námitky nevznesla, ani netvrdila, že by uvedené nároky uhradila. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně, že provedenými důkazy byl prokázán nárok žalobkyně na zaplacení celkové částky 68 758 Kč, včetně požadovaného příslušenství. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud neshledal, že by sjednaný úrok z prodlení ve výši 2 % měsíčně byl svou výší nepřiměřený, a proto rozporný s dobrými mravy.

13. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně dle § 219 o. s. ř. v napadeném vyhovujícím výroku I. potvrdil, a to včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

14. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1, ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal odměnu za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po 3 860 Kč dle § 7 a 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), paušální náhradu za dva úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhradu 21 % DPH v částce 1 810,20 Kč, tedy celkem 10 430,20 Kč.