pro [část Prahy] dne 5. srpna 2021, č. j. 18 C 236/2021-43,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit a) žalobkyni částku [částka], b) žalobkyni částku [částka] a c) žalobci částku [částka] (výrok I.) a dále povinnost nahradit žalobcům k rukám jejich advokáta náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.), všechny uložené povinnosti do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali na žalované jako závětní dědičce zaplacení uvedených částek jako doplatku dosud nevypořádaného povinného dílu z pozůstalosti po jejich otci [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. Vzhledem k podvodnému jednání žalované ohledně peněžních prostředků na zůstavitelových vkladních knížkách po jeho smrti dovodili žalobci možnost podvodného jednání žalované i ohledně hodnoty jí na základě závěti zděděné bytové jednotky v rámci dědického řízení, určené ve výši [částka]. Dle nově zpracovaného znaleckého posudku měla mít bytová jednotka ke dni smrti zůstavitele hodnotu [částka]. Žalobci obdrželi z dědictví jako zákonní dědici částku [částka], nicméně při navýšení hodnoty dědictví dle znaleckého posudku činí povinný díl každého z nich částku [částka], tedy mají vůči žalované nárok na úhradu rozdílu těchto částek v žalované výši.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že pozůstalostní řízení bylo pravomocně skončeno, žalobci závěť, na jejímž základě dědila, nijak nezpochybňovali, ani se se zůstavitelem za jeho života nestýkali.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobci jsou potomky a tedy zákonnými a nepominutelnými dědici po zůstaviteli [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum]. V rámci dědického řízení probíhajícím u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, uznali za pravou a platnou závěť, kterou zůstavitel odkázal žalované jako své družce jednotku [číslo] (byt), vymezenou v budově [adresa] (bytový dům), stojící na pozemku parc. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) v katastrálním území Chodov, spolu se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy a na pozemku o velikosti [číslo], zapsanou i s pozemkem na [list vlastnictví] a [číslo] pro k. ú. [obec], obec Praha, u KÚ pro hl. m. [část Prahy] [obec]. Na základě usnesení dědického soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 34 D 244/2019, Nd 35/2019, pak předmětnou bytovou jednotku v hodnotě [částka], určené na základě společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, nabyla žalovaná, která její hodnotu v dědickém řízení prokazovala vyjádřením realitní kanceláře [právnická osoba] [obec] hodnota pozůstalosti byla stanovena dle uvedeného usnesení částkou [částka]. Každý ze žalobců v rámci dědického řízení nabyl jako zákonný dědic z pozůstalosti zůstavitele částku [částka]. Žalovaná v období od [datum] do [datum] podvodně vybrala z účtu zůstavitele částku [částka], kterou následně vrátila. Dle znaleckého posudku znaleckého ústavu [právnická osoba] [číslo] ze dne [datum] činila obvyklá cena předmětné jednotky ke dni úmrtí zůstavitele částku [částka].

5. Po právním posouzení podle § [číslo], § 1643 a 2991 odst. 1 o. z. a na základě platné judikatury (s odkazem na rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 4392/2017) dospěl soud prvního stupně k závěru, že vztah mezi žalobci a žalovanou je vztahem mezi věřiteli a dlužníkem a v rámci tohoto sporného řízení žalobci jako věřitelé prokázali skutečnou hodnotu odkázané nemovitosti a tím i faktickou čistou hodnotu pozůstalosti, z níž správně vypočítali povinný díl. Dovodil, že žalobci v dědickém řízení neobdrželi tolik, kolik jim ze zákona náleží, když hodnota předmětné bytové jednotky byla zjevně v dědickém řízení podhodnocena, a s přihlédnutím k její zjištěné obvyklé ceně pak měla činit čistá hodnota pozůstalosti [částka], z níž vychází hodnota povinného dílu, kterého se žalobci nezřekli, ve výši [částka]. Za situace, že žalovaní v dědickém řízení nabyli pouze částku [částka], uzavřel, že je povinností žalované tento rozdíl ve výši [částka], soudem prvního stupně posouzený jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na úkor jednotlivých žalobců ve smyslu § 2991 o. z., každému ze žalobců k vyrovnání jeho povinného dílu doplatit. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy přiznal žalobcům náklady řízení tak, jak je jejich právní zástupce účtoval, byť toto vyúčtování označil za nesprávné.

6. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včasné a řádné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nesprávně vyhodnotil rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, když tento judikát řeší otázku vydědění zákonných dědiců zůstavitelem, přičemž žalobci vyděděni nebyli a vypořádání pozůstalosti se účastnili v pozici dědiců. V dědickém řízení uplatnili výhradu soupisu a cenu pozůstalosti včetně hodnoty předmětné bytové jednotky ve výši [částka] učinili nespornou, kdy nevznesli jedinou námitku, ani nepodali odvolání proti usnesení ohledně čisté hodnoty dědictví, které tak nabylo právní moci dne [datum]. V souladu s tímto jim pak byl přiznán jejich zákonný podíl v plné výši, a nejsou tak nepominutelnými dědici. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně vycházel při určení povinného dílu z hodnoty odkázané nemovitosti určené znaleckým posudkem [právnická osoba] a.s. Namítla, že jí ani nebyl předložen k vyjádření a cena v něm určená ve výši [částka] je zavádějící, přičemž soud prvního stupně nijak nevysvětlil, proč jej hodnotil jako nadřazený ve vztahu k posudku zpracovaném v rámci dědického řízení, který navíc byl účastníky posouzen jako nesporný. Rozhodující by naopak měla být hodnota použitá v pozůstalostním řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

7. Žalobci se k odvolání žalované písemně nevyjádřili a v rámci vyjádření před odvolacím soudem poukázali na správnost závěrů soudu prvního stupně a navrhli potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

9. Podle § 1642 o. z. nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl.

10. Podle § 1643 o. z. nepominutelnými dědici jsou děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci. (2) Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

11. Podle § 1653 o. z. byl-li nepominutelný dědic zkrácen nebo opominut, přispějí dědici i odkazovníci k vyrovnání jeho práva poměrně.

12. Podle § 1654 o. z. nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná. (2) Ustanovení odstavce 1 nebrání, aby se nepominutelný dědic dohodl s dědici ze závěti nebo z dědické smlouvy jinak; zkrátí-li se tím však práva dalších věřitelů, je dohoda vůči nim neúčinná. Bude-li v průběhu řízení o dědictví ujednáno, že se nepominutelnému dědici namísto zaplacení vydá z pozůstalosti věc zapsaná do veřejného seznamu, zapíše se nepominutelný dědic do veřejného seznamu přímo po zůstaviteli.

13. Podle § 1655 o. z. pro stanovení povinného dílu se majetek v pozůstalosti sepíše a odhadne; dluhy zůstavitele a závady, které na majetku vázly již v době zůstavitelovy smrti, se od hodnoty majetku odečtou. Při vypočtení povinného dílu se k pozůstalosti připočte, co se započítává na povinný díl podle § [číslo] a [číslo] (2) Nepominutelný dědic má právo být při odhadu, vznášet dotazy a uplatňovat připomínky.

14. Podle § 180 odst. 1 z. ř. s. na podkladě soupisu pozůstalosti, seznamu pozůstalostního majetku, společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku nebo shodných údajů dědiců o zůstavitelově majetku a na základě shodných údajů dědiců o pasivech pozůstalosti soud usnesením stanoví obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti, výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti a čistou hodnotu pozůstalosti, popřípadě výši předlužení.

15. Podle § 181 z. ř. s. při ocenění pozůstalostního majetku a zůstavitelových dluhů soud vychází ze společného prohlášení dědiců nebo z ocenění provedeného tím, kdo spravuje pozůstalost. V odůvodněných případech lze cenu zjistit znaleckým posudkem. (2) Pro ocenění je rozhodný stav v době smrti zůstavitele; vznikla-li oceňovaná aktiva nebo pasiva pozůstalosti až po smrti zůstavitele, je rozhodný stav v době jejich vzniku.

16. Podle § 184 z. ř. s. soud vydá rozhodnutí o dědictví, bylo-li zjištěno dědické právo a pozůstalostní jmění, byla-li spl- něna zůstavitelova nařízení, nedošlo-li k nařízení likvidace pozůstalosti a bylo-li mu prokázáno, že byly splněny povinnosti vůči odkazovníkům, stanovené zákonem jako předpoklad pro potvrzení dědictví. (2) Součástí usnesení podle odstavce 1 může být též usnesení podle § 162 a 180.

17. Pojem nepominutelného dědice je tradičním pojmem dědického práva, který má své počátky již v právu římském a jehož účelem je poskytnout odpovídající ochranu některým osobám v blízkém vztahu k zůstaviteli, které by zásadně (nebýt závěti, popřípadě vydědění) měly nezpochybnitelné a prvořadé právo na pozůstalost a kterým je třeba i proti vůli zůstavitele přiznat, aby v určitém rozsahu, popřípadě určitým způsobem, nabyly po úmrtí zůstavitele majetkový prospěch buď přímo z pozůstalosti, nebo majetkový prospěch z pozůstalosti bezprostředně odvozený (co do rozsahu). Úprava provedená v platném občanském zákoníku počítá s řešením práv nepominutelného dědice buď dohodou s dědici, nedojde-li k dohodě, stanoví se povinný díl rozhodnutím soudu a provádí se i se zápočet na povinný díl. Je tedy zřejmé, že o právech nepominutelného dědice má být zásadně rozhodováno v rámci řízení o pozůstalosti.

18. Soud prvního stupně sice s odkazem na rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 4392/2017 při svém rozhodování správně dovodil postavení žalobců v pozici nepominutelných dědiců jako věřitelů- dědiců se sporným právem na povinný díl, nicméně dále nerespektoval specifika tohoto vztahu. V rámci tohoto sporného řízení vyšel z klasického postavení účastníků jako věřitelů a dlužnice a dospěl k závěru, že žalobci prokázali znaleckým posudkem znaleckého ústavu faktickou hodnotu obvyklé ceny předmětné bytové jednotky, kterou žalovaná nabyla na základě závěti, a z jejíhož dědění tak byli jako nepominutelní dědici vyloučeni. Následně vyšel při určení povinného dílu žalobců z takto určené hodnoty, aniž by respektoval souvislost daného vztahu se samotným dědickým řízením a aniž by se zabýval námitkami žalované vznášenými v průběhu celého řízení a taktéž v odvolání, kterými se dovolávala stanovení obvyklé ceny pravomocným usnesením dědického soudu a procesu jejího určení ve vztahu k žalobcům.

19. Postavení a právo nepominutelného dědice však nelze přirovnávat k postavení a právům běžného věřitele, nebo je dokonce s postavením věřitele ztotožňovat. Pohledávky věřitelů, na rozdíl od práva nepominutelného dědice, nemají původ v právu dědickém a případná ustanovení dědického práva, týkající se věřitelů, řeší jen dílčí otázky bez přímého uspokojování jejich nároků (s výjimkou postupu při likvidaci předlužené pozůstalosti). Zatímco o právech nepominutelného dědice se rozhoduje zásadně v rámci řízení o pozůstalosti a rozhodnutí o jeho právu je vykonatelné, o pohledávce věřitele v řízení o projednání pozůstalosti soud rozhodovat nemůže (výjimkou je jen zmíněná likvidace pozůstalosti), proto na rozdíl od nepominutelného dědice nemůže věřitel své právo uplatňovat jinak než ve sporném řízení, žalobou o zaplacení své pohledávky, což by ostatně musel i v případě, kdyby zůstavitel jako jeho dlužník žil.

20. Postavení nepominutelného dědice je podle názoru odvolacího soudu spíše postavením svého druhu. Občanský zákoník sice uvádí, že dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (§ 1475 odst. 1 o.z.) a nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku, ale na druhé straně stanoví, že nepominutelnému dědici náleží z pozůstalosti povinný díl. [příjmení] pojem„ nepominutelný dědic“ v sobě obsahuje výraz„ dědic“ a byť současná úprava nepominutelnému dědici zásadně přiznává jen právo na finanční vypořádání povinného dílu, který mu z pozůstalosti náleží, jejím smyslem je pouze zabránit vytváření nežádoucího a nefunkčního spoluvlastnictví. To však není důvodem, aby byl nepominutelný dědic považován za pouhého věřitele.

21. Také z procesní úpravy je zřejmé, že postavení nepominutelného dědice nelze zaměňovat za postavení věřitele. Věřitel na rozdíl od nepominutelného dědice není účastníkem při určení obvyklé ceny pozůstalosti, a není proto na rozdíl od nepominutelného dědice oprávněn podat odvolání proti usnesení o stanovení obvyklé ceny majetku a čisté hodnoty pozůstalosti dle § 180 odst. 1 z. ř. s. (srov. též R 58/1965), ani nemůže požadovat při projednání pozůstalosti vypořádání své pohledávky, s čímž je naopak u nepominutelného dědice v pozůstalostním řízení počítáno. Postavení nepominutelného dědice je tak mnohem bližší postavení dědice než postavení věřitele.

22. Z uvedeného specifického postavení účastníků pak vyplývá i nutnost za situace, že nepominutelný dědic neuplatnil své právo v rámci pozůstalostního řízení a řeší je v rámci sporného řízení, vycházet při posuzování povinného dílu z případné účasti takového dědice v dědickém řízení a jeho možností ovlivnit v pozůstalostním řízení zjištěnou čistou hodnotu pozůstalosti.

23. Z provedeného dokazování, zejména z protokolů o jednání sepsaných v notářské kanceláři ve dnech [datum] a [datum], je zřejmé, že žalobci se účastnili jako zákonní dědici řízení ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení], zemřelém dne [datum], který byl jejich otcem, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 34 D 244/2019. V řízení dědictví neodmítli, shodně uznali závěť zůstavitele za pravou a platnou a uplatnili výhradu soupisu, přičemž požádali, aby soupis pozůstalosti byl nahrazen společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku, který předložili do spisu a dle něhož hodnota odkazované bytové jednotky činila [částka]. Usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] pak bylo rozhodnuto o tom, že se soupis pozůstalosti za účelem zjištění pozůstalostního jmění a určení čisté hodnoty majetku v době zůstavitelovy smrti tímto společným prohlášením dědiců nahrazuje. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 D 244/2019-141 byla následně ve smyslu § 180 z. ř. s. stanovena čistá hodnota pozůstalosti ve výši [částka], kdy tato byla stanovena na základě výše uvedeného společného prohlášení dědiců, a každému ze žalobců bylo potvrzeno uvedeným usnesením nabytí dědictví v hodnotě [částka].

24. V řízení tedy bylo prokázáno, že se žalobci jako dědici přímo účastnili pozůstalostního řízení, měli v jeho rámci plnou možnost činit návrhy a vznášet námitky, učinili výhradu soupisu, který byl následně v souladu s § 180 a § 181 z. ř. s. nahrazen společným prohlášením dědiců, přičemž na základě tohoto prohlášení byla soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 34 D 244/2019-141, stanovena čistá hodnota pozůstalosti, proti níž nikdo z žalobců nic nenamítal a proti usnesení nepodal odvolání, takže uvedené rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Uvedeným pravomocným usnesením jsou žalobci vázáni, a tedy nelze učinit jiný závěr, než že při výpočtu povinného dílu je nutno vycházet výlučně z čisté hodnoty pozůstalosti tak, jak byla určena ve výše uvedeném usnesení. Povinný díl vypočítaný z částky [částka] tak po vydělení počtem čtyřech dědiců a dalším vydělením výsledné částky čtyřmi za účelem zjištění ¼ zákonného podílu ve smyslu § 1643 odst. 2 věty druhé o. z. činí [částka]. Pokud tedy bylo v dědickém řízení žalobcům potvrzeno nabytí dědictví ve výši [částka], je zřejmé, že obdrželi částku přesahující povinný díl a jejich požadavek na doplatek ve výši [částka] je nedůvodný.

25. Vzhledem k uvedenému tedy odvolací soud napadený rozsudek postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil tak, že žalobu zamítl.

26. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení plně úspěšná a vzniklo jí tak právo na náhradu jí vzniklých nákladů. Výši nákladů určil jako náhradu za zaplacení soudní poplatek za odvolání ve výši [částka] a paušální náhradu hotových výdajů za 6 úkonů (odpor proti platebnímu rozkazu s vyjádřením ve věci samé, příprava na jednání, účast na jednání dne [datum], podání odvolání s jeho doplněním, příprava na jednání, účast na jednání dne [datum]) po [částka] dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem [částka].