pro [část Prahy] dne 4. června 2021, č. j. 7 C 11/2018-74,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s požadavkem žalobce na zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím z důvodu, že žalovaný jako místopředseda výboru Společenství vlastníků [ulice a číslo], 3, 1, [obec a číslo] (dále jen„ SVJ“), rozúčtoval žalobci jako v daném období vlastníku bytové jednotky [číslo] nesprávně náklady na služby za roky 2013 až 2017 v neprospěch žalobce, a to spotřebu studené vody s rozdílem [částka] a spotřebu teplé vody za uvedené období s rozdílem [částka].

3. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace, když za vyúčtování a rozúčtování služeb odpovídá SVJ ve smyslu § 2 zákona o službách, pro které on toto provádí na základě komisionářské smlouvy a nikoliv jako místopředseda SVJ. Z procesní opatrnosti vznesl námitku promlčení uplatněných nároků za roky 2013 až 2015.

4. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení, že žalovaný, který je místopředsedou SVJ, provádí pro SVJ vyúčtování a následné rozúčtování spotřebovaných služeb (vodné a stočné, náklady na vytápění apod.), a to na základě komisionářské smlouvy ze dne [datum]. Žalobce opakovaně v minulosti namítal nesprávnost vyúčtování, přičemž žalovaný mu opakovaně vysvětloval jím používanou zákonnou metodiku rozúčtování služeb. Po právním posouzení podle § [číslo], § 1181 a § 1190 o. z. a § 2 písm. a, b), § 3, 4 odst. 1, § 7 odst. 1, 2 a § 8 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný není ve věci pasivně legitimován, neboť osobou odpovědnou za poskytování služeb, zejm. dodávky tepla či teplé a studené vody, a tedy i za vyúčtování a rozúčtování těchto služeb je SVJ. Žalovaný není odpovědný příjemcům služeb ani jako místopředseda SVJ ani jako zpracovatel vyúčtování, které provádí pro SVJ na základě komisionářské smlouvy a za případné nedostatky by mohl být odpovědný pouze vůči SVJ. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podal žalobce včasné a přípustné odvolání s odůvodněním, že zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalovaného je pro něj překvapivé, když soud prvního stupně se zabýval od počátku předmětem sporu, a to správností vyúčtování žalovaného, přičemž na svůj odlišný názor na pasivní legitimaci žalobce neupozornil ani po třech letech od podání žaloby, ani nevyužil možnosti rozhodnout při prvním jednání ve věci, kdy ještě mohl žalobce nárok jako nepromlčený uplatnit proti SVJ. Tím zasáhl do práva žalobce na spravedlivý proces, když připravil žalobce o možnost své právo vhodně bránit a reagovat na nastalou procesní situaci. Dále odmítl, že by označil jako nespornou skutečnost, že žalovaný prováděl vyúčtování a rozúčtování spotřebovaných služeb ve prospěch SVJ nikoliv jako jeho člen, ale na základě komisionářské smlouvy, zejména když takovou smlouvu může uzavřít za obě strany. Jednotlivá vyúčtování pak posílal žalovaný emailem a nikoliv prostřednictvím či jménem SVJ, proto také byl žalobcem označen na straně žalované přímo on v dobré víře, že je pasivně legitimován. Žalovaný postupoval v rozporu s § 4 zákona o službách, když nerozesílal rozúčtování jménem SVJ, jinak by žalobci bylo zřejmé, že pasivně legitimované je SVJ, což nemůže jít k tíži žalobce. Ve svém vyjádření ze dne [datum] pak žalobce vyložil, proč za odpovědného považuje žalovaného, a to v reakci na vyjádření žalovaného, nikoliv soudu, s čímž se soud prvního stupně nevyrovnal. Navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaný ve svém vyjádření k odvolání žalobce navrhl potvrzení napadeného rozsudku jako věcně správného. K námitce žalobce, že soud prvního stupně se od počátku zabýval předmětem sporu a nikoliv pasivní legitimací žalovaného, uvedl, že soud prvního stupně neměl jinou možnost, neboť žalobce neustále měnil výši škody a bylo třeba zjistit, co je vůbec předmětem žaloby. Při prvním jednání ve věci již žalovaný upozornil na komisionářskou smlouvu se SVJ, kterou následně založil do spisu. Ještě po tomto jednání změnil žalobce žalobu. Zároveň byl žalobce při uvedeném jednání zastoupen, tedy nejen, že musel vědět, jak reagovat na námitku nedostatku pasivní legitimace, ale také na ni reagoval. Navíc poučení žalobce o nedostatku pasivní legitimace soudem prvního stupně by porušovalo zásadu rovného přístupu k účastníkům řízení. O případnou možnost být poučen se také žalobce připravil svým souhlasem s rozhodnutím bez nařízení jednání. Pokud žalobce zažaluje nesprávný subjekt, nelze z řízení vedeného s ním vinit soud prvního stupně. Tvrzení žalobce, že si komisionářskou smlouvu podepsal žalovaný sám se sebou, je pouze pokračováním dehonestačního jednání žalobce vůči žalovanému, kterému je žalovaný vystaven již několik let. Žalobce byl členem SVJ již v roce 2006, kdy byla podepsána komisionářská smlouva, tedy měl možnost se s ní seznámit, přičemž odpovědnost má žalovaný pouze ve vztahu k SVJ. Žalobce měl možnost se podílet na fungování SVJ, ale toto odmítl pro nedostatek času a je pro něj pohodlnější aktivní členy SVJ, o jejichž práci nemá představu, obviňovat z krádeží a podvodů.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

8. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. (2) Není-li určena doba splatnosti nedoplatku nebo přeplatku záloh, jsou splatné k témuž dni do tří měsíců po uplynutí lhůty uvedené v odstavci 1.

9. Podle § 1190 o. z., osobou odpovědnou za správu domu a pozemku je společenství vlastníků. Nevzniklo-li společenství vlastníků, je osobou odpovědnou za správu domu správce.

10. Podle § 1208 písm. e) o. z. do působnosti shromáždění patří schválení druhu služeb a výše záloh na jejich úhradu, jakož i způsobu rozúčtování cen služeb na jednotky.

11. Podle § 2 písm. a) a b) zák. č. 67/2013 Sb. se poskytovatelem služeb rozumí společenství vlastníků jednotek (SVJ) podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví, a příjemcem služeb vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

12. Podle § 3 cit. zák. službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

13. Podle § 4 odst. 1 cit. zák. má poskytovatel služeb (SVJ) právo požadovat na příjemci služeb (vlastníku bytové jednotky) placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

14. Podle § 7 odst. 1, 2 cit. zák. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. (2) Poskytovatel služeb musí ve vyúčtování uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování.

15. Podle § 8 odst. 1 cit. zák. poskytovatel služeb je na základě písemné žádosti příjemce služeb povinen nejpozději do 5 měsíců po skončení zúčtovacího období doložit příjemci služeb náklady na jednotlivé služby, způsob jejich rozúčtování, způsob stanovení výše záloh za služby a provedení vyúčtování podle tohoto zákona a umožnit příjemci služeb pořízení kopie podkladů. (2) Příjemce služeb předloží případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování poskytovateli služeb neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování, popřípadě doložení podkladů podle odstavce 1, příjemci služeb. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb uskutečněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

16. Věcná legitimace představuje hmotněprávní vztah účastníka ke konkrétní projednávané věci (předmětu řízení) a rozumí se jí oprávnění účastníků vyplývající z hmotného práva. Věcnou legitimaci tak má v řízení o žalobě ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se právní vztah nebo právo týká, tj. ten, který je nositelem hmotného práva, o něž v řízení jde, či jinak řečeno, kterému svědčí stav z hmotného práva (právo nebo povinnost), o něž v řízení jde. Týká-li se věcná legitimace žalobce, hovoří se o aktivní věcné legitimaci, a týká-li se žalovaného, označuje se jako pasivní věcná legitimace. Věcná legitimace je předmětem dokazování a její nedostatek není důvodem pro zastavení řízení nebo pro odmítnutí žaloby, ale pro zamítnutí žaloby. Věcná legitimace účastníků řízení tak není jednou z podmínek řízení. [příjmení] či proti komu svědčí žalobní nárok podle hmotného práva, je totiž otázkou právního posouzení věci a nikoli otázkou vadného procesního postupu soudu v řízení (srov. rozsudek NS ze dne 22. 5. 2007, sp. zn. 32 Odo 1373/2005, usnesení NS ze dne 11. června 2009, sp. zn. 25 Cdo 1651/2009, usnesení NS ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 29 NSČR 4/2016 apod.).

17. Předmětem žaloby po jejích úpravách je fakticky požadavek žalobce na doplacení rozdílu mezi výpočtem platby uvedené ve vyúčtování služeb za spotřebovanou teplou a studenou vodu v bytové jednotce [číslo] v bytovém domě v [obec a číslo], [ulice a číslo] [číslo] v letech 2013 až 2017 a žalobcem tvrzeným správným výpočtem této spotřeby. Ze spisu se podává a z vyjádření žalobce vyplývá, že žalobce je uživatelem bytové jednotky [číslo] v bytovém domě v [obec a číslo], [ulice a číslo] [číslo], kterou do roku 2017 vlastnil se svou manželkou v SJM a v uvedeném roce převedli její vlastnictví na dceru. Žalovaný je místopředsedou SVJ a na základě smlouvy komisionářské uzavřené se SJM ze dne [datum], podepsané za SVJ jako komitenta předsedou výboru SJV, Ing. [příjmení] a členem výboru SJV J. [příjmení], vykonává pro SJV správní služby nutné k zajištění provozu domů SJV, mimo jiné provádí roční vyúčtování záloh na služby spojené s užíváním bytů.

18. Soud prvního stupně se správně v první řadě zabýval námitkou nedostatku pasivní legitimace vznesenou žalovaným a správně na daný skutkový stav aplikoval výše uvedená ustanovení občanského zákoníku i zákona č. 67/2013 Sb., z nichž jednoznačně vyplývají subjekty hmotného práva, kterým vznikají práva a povinnosti ve vztahu k vyúčtování a placení služeb poskytovaných s užíváním bytu, a to vlastník jednotky jako příjemce služeb a poskytovatel záloh a plateb na straně jedné a společenství vlastníků jako poskytovatel služeb a současně osoba odpovědná za vyúčtování záloh na straně druhé. Správně pak dovodil, že pokud na straně žalované není SVJ jako nositel hmotněprávních oprávnění a povinností z uvedeného vztahu, ale žalovaný jako pověřený zpracovatel vyúčtování pro SVJ, nemůže být žalovaný v daném sporu pasivně legitimovaný, neboť on sám odpovídá za správnost provedeného vyúčtování pouze vůči SJV a není nositelem povinnosti řádného vyúčtování ve vztahu k vlastníkům bytových jednotek. Odvolací soud se tak zcela ztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného a o nezbytnosti žalobu jako nedůvodnou vůči žalovanému zamítnout.

19. Co se týká jednotlivých odvolacích námitek, pak odvolací soud nesouhlasí s tím, že by rozhodnutí soudu prvního stupně bylo pro žalobce překvapivé. Námitka nedostatku pasivní legitimace byla žalobci dostatečně známa, on sám na ni reagoval a vzhledem k tomu, že otázka věcné legitimace nepředstavuje otázku procesní, ale hmotněprávní, nevznikla ohledně ní poučovací povinnost soudu prvního stupně tak, jak se jí dovolával žalobce. Pokud dále žalobce namítal, že neučinil nesporným, že by mezi SJV a žalovaným byla uzavřena komisionářská smlouva, pak je třeba dát žalobci za pravdu, že toto zjištění soudu prvního stupně nemohlo vyplývat z nesporných tvrzení účastníků, nicméně bylo prokázáno onou komisionářskou smlouvou, která nebyla za SVJ podepsána žalovaným, ale předsedou výboru SJV, Ing. [příjmení], a členem výboru SJV, J. [příjmení], tedy na závěr soudu prvního stupně o nedostatku pasivní legitimace žalovaného nemá tento nesprávně uvedený údaj soudu prvního stupně žádný vliv. Pokud pak žalobce namítá, že žalovaný prováděl vyúčtování svým jménem, pak takováto skutečnost ze žalobcem doložených listin nevyplývá, vyúčtování je prováděno v obecné formě ve vztahu k bytové jednotce a možnost komunikovat v této otázce za SJV s jeho členy vyplývala žalovanému opět z oné komisionářské smlouvy.

20. Vzhledem ke shledané nedůvodnosti odvolacích námitek žalobce i k věcné správnosti rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

21. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud postupem podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení byl žalovaný plně úspěšný, proto uložil neúspěšnému žalobci povinnost nahradit žalovanému náklady tohoto řízení. Výši nákladů určil jako náhradu odměny právního zástupce za 2 úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast na jednání před soudem dne [datum]) po [částka] dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady hotových výdajů za uvedené 2 úkony po [částka] dle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a DPH ve výši [částka], tj. v celkové výši [částka].