o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 46/2020-47,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně konstatoval se, že v řízení vedeném před Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009 došlo k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě (výrok I.), zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.), a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Žalobce se domáhal zaplacení částky [částka] z titulu náhrady nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Nemajetková újmu měla žalobci vzniknout v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009.

3. Soud prvního stupně již ve věci rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 47 C 46/2020-27, kterým žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že usnesení o odmítnutí žaloby, jímž posuzované řízení skončilo, nabylo právní moci dne [datum] a žalobce svůj nárok uplatnil až [datum], tedy po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 278/2021-42, rozsudek soudu prvního stupně zrušil, neboť shledal, že usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 151/2009-48, o odmítnutí žaloby nebylo žalobci řádně doručeno, řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009 tudíž není dosud pravomocně skončeno a nárok žalobce promlčen není.

4. Soud prvního stupně v novém rozsudku vyšel ze zjištění, že řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009, trvá ke dni jeho rozhodnutí vůči žalobci 13 let a 4 měsíce. Na základě toho konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobci nemajetková újma. Za dostatečný prostředek satisfakce považoval soud prvního stupně konstatování porušení práva. Tento svůj závěr odůvodnil tím, že žalobce o posuzované řízení nejevil opravdový zájem, když posledních deset let, kdy Obvodní soud pro Prahu 9 vedl věc jako pravomocně vyřízenou, žalobce nepodal žádný návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu ust. § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, nevznesl žádný dotaz na stav řízení, ani nenahlížel do spisu, což i v souvislosti s právním vzděláním žalobce, jemuž jsou dostupné prostředky práva způsobilé odstranit průtahy, nepochybně známy, svědčí dle soudu prvního stupně o bagatelním významu řízení pro žalobce. Snížený význam posuzovaného řízení vyplývá již ze samotných žalobních tvrzení, když žalobce v žalobě uváděl, že má za to, že poslední rozhodnutí ve věci mu nebylo doručeno, ale zároveň připouštěl, že mu doručeno být mohlo a jedná se z jeho strany o nedopatření. Soud prvního stupně zdůraznil, že pokud by žalobce měl o řízení zájem, věděl by na jisto, zda mu takové rozhodnutí doručeno bylo, nebo nebylo, a pokud doručeno nebylo, domáhal by se doručení u příslušného soudu, již jen z toho důvodu, aby si ve věci mohl podat odvolání a rozhodnutí o odmítnutí žaloby mohlo být zvráceno. Na základě těchto úvah soud prvního stupně žalobě vyhověl co do konstatování porušení práva a co do požadavku na finanční odškodnění žalobu zamítl.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce včasné odvolání. Uvedl, že v roce 2012 postihly [obec], kde žije, povodně a při nich byly zničeny jeho podklady k posuzovanému řízení. Z toho důvodu tedy nemohl vyloučit, že usnesení o ukončení řízení mu mohlo být doručeno. Za nesprávné však považuje dovozovat z toho, že řízení pro něho má snížený význam. O nedostatcích v doručování usnesení o odmítnutí jeho žaloby, nevěděl, a ani vědět nemohl, proto na ně nemohl soud upozornit. Dle názoru žalobce pokud posuzované řízení trvá již 13 let a 4 měsíce a dosud neskončilo, mělo by se mu dostat finančního odškodnění s tím, že výše základní částky by se měla pohybovat v horní polovině příslušného intervalu. Vzhledem k tomu, že posuzované řízení nelze považovat po skutkové či právní stránce za složité, mělo by dojít ke zvýšení základní částky až o 50 %. K dalšímu zvýšení by dle žalobce mělo dojít s ohledem na nesprávný postup soudu prvního stupně v tomto odškodňovacím řízení. Žalobce v odvolání dále obsáhle polemizoval se závěry, k nimž dospěl Obvodní soud pro Prahu 9 v posuzovaném řízení vedeném pod sp. zn. 19 C 151/2009, o důvodech pro odmítnutí žaloby, jakož i se závěry skutkově souvisejícího řízení vedeného pod sp. zn. 15 C 161/2005. Závěrem vyjádřil přesvědčení, že konstatování porušení jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě není dostačující a není plnohodnotným zadostiučiněním. Dle jeho názoru je namístě poskytnutí peněžité náhrady. Proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvého stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se k podanému odvolání nevyjádřila.

7. Odvolací soud na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle ust. § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že podané odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že řízení, které ke dni rozhodnutí trvalo 13 let a 4 měsíce a dosud není skončeno, je nepřiměřeně dlouhé. V důsledku toho v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem.

9. Při úvaze o formě a výši odškodnění je třeba vyjít z kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., kterými jsou: a) celková délka řízení, b) složitost řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postup orgánů veřejné moci během řízení a e) význam předmětu řízení pro poškozeného.

10. Jak již bylo uvedeno, řízení vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 19 C 151/2009 je nepřiměřeně dlouhé. Příčinnou délky řízení je postup Obvodního soudu pro Prahu 9, který své usnesení o odmítnutí žaloby vydané dne [datum rozhodnutí] pod č. j. 19 C 151/2009-48, nesprávně doručoval. K nesprávnému postupu Obvodního soudu pro Prahu 9 při doručování se odvolací soud již blíže vyjádřil ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 278/2021-42, kterým zrušil předchozí rozsudek soudu prvního stupně. V důsledku chyby při doručení považoval Obvodní soud pro Prahu 9 řízení za skončené. Podle ustálené judikatury jsou to přitom právě příčiny prodloužení řízení spočívající na straně státu, které mohou vést k závěru o porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 38/2000, nebo rozsudek ESLP ze dne [datum], ve věci Papachelas proti Řecku, stížnost [číslo]). S ohledem na chybu v doručování usnesení o odmítnutí žaloby, došlo k zásadnímu prodloužení řízení. Řízení sp. zn. 19 C 151/2009 přitom ze skutkového ani procesního hlediska nebylo nijak složité.

11. Pokud jde o formu zadostiučinění, kterého se má poškozenému dostat, judikatura vychází konstantně z názoru, že v případě nepřiměřené délky řízení má být zadostiučinění poskytnuto zásadně v penězích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1209/2009), odškodnění formou konstatování porušení práva pak má své místo v případech, kdy význam řízení pro poškozeného byl snížený, případně kdy délka řízení byla v nezanedbatelné míře způsobena jednáním poškozeného (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 242/2016).

12. V tomto případě soud prvního stupně shledal okolnosti, které odůvodňují poskytnutí zadostiučinění formou konstatování porušení práva. Dle odvolacího soudu dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že řízení mělo pro žalobce snížený význam. Soud prvního stupně to zcela správně dovodil z naprostého nezájmu žalobce o řízení. Již ze samotných tvrzení žalobce je zřejmé, že po dobu cca osmi let nejevil o řízení žádný zájem. Jak sám žalobce uvedl, v roce [rok] přišel při povodni o své podklady k řízení, a tudíž nevěděl, v jakém je řízení stadiu, ani co mu bylo soudem doručeno. Přesto o stav řízení neprojevil žádný zájem, a, aniž by se na stav řízení dotázal, podal dne [datum] žalobu na odškodnění, v níž přitom sám uváděl, že se z jeho strany může jednat o nedopatření, když nevylučuje, že mu bylo rozhodnutí ve věci doručeno. Na tento zcela neobvyklý postup žalobce poukázala i žalovaná ve svém vyjádření k žalobě. Odvolací soud se s námitkou žalované ztotožnil a ve shodě se soudem prvního stupně uzavřel, že tento postup žalobce není řádným postupem účastníka řízení, a svědčí zcela jednoznačně pro závěr, že žalobci na řízení, o něž osm let nejevil zájem, nijak nezáleželo a jeho význam pro něho byl nepatrný. Žalobce také nevyužil žádných prostředků k odstranění průtahů. Došlo-li v důsledku povodně u žalobce ke zničení jeho podkladů k věci, a tudíž nevěděl v jaké fázi řízení je, byl by logickým dalším postupem účastníka jevícího zájem o řízení a jeho výsledek dotaz soudu v jaké fázi řízení je již jen proto, aby tím odstranil svoji nejistotu. Žalobce však takto nepostupoval, nevyužil ani žádného jiného prostředku k odstranění průtahů v řízení a až po osmi letech požádal o odškodnění průtahů. Správný je tak i závěr soudu prvního stupně, že tímto způsobem žalobce sám velmi podstatnou měrou přispěl k celkové délce řízení.

13. Dle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. je tedy v tomto případě odpovídající formou odškodnění nemajetkové újmy žalobce v řízení sp. zn. 19 C 151/2009 konstatování porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nic na tom nemění skutečnost, že předchozí rozsudek soudu prvního stupně, kterým žalobu zamítl, byl odvolacím soudem zrušen, odškodňovací řízení bylo zahájeno [datum], trvá cca rok a půl, což je doba krátká, není proto důvod pro postup soudu v odškodňovacím řízení jakkoli modifikovat poskytnuté zadostiučinění.

14. Odvolací soud proto napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil v obou výrocích o věci samé, tedy jak ve výroku I., v němž bylo konstatováno porušení práva, tak i ve výroku II., v němž byl zamítnut požadavek na finanční odškodnění. Ačkoli žalobce podal odvolání jen proti výroku II., odvolací soud s ohledem na provázanost obou výroků přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu v obou výrocích o věci samé.

15. K pochybení soudu prvního stupně došlo toliko ve výroku III. o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně sice správně vycházel z toho, že žaloba byla co do základu úspěšná, a žalobci proto náleží plná náhrada nákladů řízení, ale opominul, že vedle čtyř paušálních částek po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. žalobci náleží i náhrada za zaplacený soudní poplatek [částka] (byl zaplacen v kolcích spolu se žalobou), celkem tak náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně měla činit [částka] Odvolací soud proto v tomto smyslu rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení změnil.

16. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario, žalovaná sice byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, ale žádné náklady řízení jí nevznikly.