o zaplacení částky 88 282,95 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 10. prosince 2024, č. j. 10 C 268/2024-80,

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o operativním leasingu, jejímž předmětem byl operativní leasing vozidla Škoda Superb kombi. Konstatoval, že měsíční splátka byla stanovena v částce [částka], kterou se žalovaná zavázala hradit po dobu 48 měsíců a následně vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícímu běžnému opotřebení s maximálním nájezdem 20 000 km s tím, že v případě předčasného ukončení smlouvy bude žalovaná povinna uhradit všechny splatné peněžní závazky včetně jejich příslušenství a dalších nákladů dle obchodních podmínek. Uzavřel, že vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalované vozidlo, vznikla žalované povinnost hradit žalobkyni sjednané leasingové splátky a po předčasném ukončení smlouvy i další náklady dle obchodních podmínek tak, jak byly vyčísleny ve vyúčtování a současně specifikovány žalobkyní v řízení a doloženy listinnými důkazy. K námitce žalované, že jí vyúčtování ani upomínka nebyly doručeny, soud uvedl, že žalobkyně doložila řádné zaslání těchto dokumentů žalované, a nelze jí proto klást k tíži, že si je žalovaná na poště nevyzvedla. Doplnil, že upomínka byla žalované zaslána i na e-mailovou adresu jejího jednatele, jež žalovaná uvádí jako jednu ze svých kontaktních e-mailových adres. Jiné námitky přitom žalovaná v řízení nevznesla. O úroku z prodlení soud rozhodl dle ust. § 1970 o. z., ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení pak zdůvodnil ust. § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti rozsudku shora uvedenému podala žalovaná včasné odvolání. Předně poznamenala, že druhý jednatel společnosti nemá o této problematice žádné povědomí, neboť do funkce byl jmenován teprve v květnu 2024. Konstatovala, že dne [datum] jí bylo doručeno předvolání k jednání soudu na den [datum] v 8.30 hodin u Obvodního soudu pro [adresa] v místnosti č. [číslo] jednací síň č. [hodnota], 4. patro. Uvedla, že na soudní jednání se připravovala, nicméně jednatele žalované zasáhlo ve čtvrtek dne [datum] večer akutní [podezřelý výraz], a již dne [datum] ráno navštívil ošetřující lékařku. Dodala, že jednatel společnosti odeslal soudu dne [datum] večer prostřednictvím datové schránky žalované žádost o odročení jednání, k níž připojil lékařskou zprávu a žádost byla Obvodnímu soudu pro [adresa] doručena ihned, přičemž v předmětu zprávy byla pro rychlejší přiřazení pošty uvedena spisová značka. Sdělila, že dne [datum] si prostřednictvím datové schránky vyzvedla rozsudek, v němž bylo napsáno, že žalovaná se bez omluvy nedostavila k jednání. Namítla, že soud prvního stupně nevzal v potaz omluvu žalované z jednání a žádost o jeho odročení, navíc ve věci rozhodl bez účasti žalované, aniž by vyslechl její argumenty a umožnil jí vyjádřit se k věci samé. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalobkyně, jež si v průběhu odvolacího řízení zvolila právního zástupce, podala jeho prostřednictvím vyjádření, v němž poukázala na to, že žalovaná je společností s ručením omezeným, jež má dle obchodního rejstříku dva jednatele a každý z nich je oprávněn zastupovat společnost samostatně. Za takových okolností je zřejmé, že v případě indispozice jednoho z jednatelů mohl a měl u jednání zastupovat žalovanou její druhý jednatel, a omluva tedy neměla své právní opodstatnění. Žalovaná se prostřednictvím svého druhého jednatele mohla dostavit a přednést před soudem prvního stupně všechny své argumenty. V závěru žalobkyně uvedla, že je přesvědčena o plné oprávněnosti svého nároku a trvá na něm v celém rozsahu.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu odvolání žalované rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání nelze popřát sluchu.

6. Především považuje odvolací soud za nezbytné se vyjádřit k problematice omluvy z jednání, kterou zaslal jeden z jednatelů žalované soudu prvního stupně. Pravdou je, že jednání soudu prvního stupně bylo nařízeno na [datum] a že dne [datum] byla doručena omluva se žádostí o odročení jednání do datová schránky soudu prvního stupně. Vlivem stávky justičního administrativního aparátu se však omluva dostala k rukám soudkyně projednávající tuto kauzu až po termínu jednání, takže soudkyně nemohla na obdrženou omluvu již adekvátně reagovat. Opožděné doručení omluvy do rukou soudkyně tak jde k tíži soudu a nikoli k tíži žalované, která omluvu odeslala včas. Ovšem samotné včasné doručení omluvy ještě neznamená, že je s ní spojená žádost o odročení jednání automaticky považována za důvodnou. Aby žádost o odročení jednání byla s to vyvolat jako důsledek odročení projednání ve věci na jiný termín, musí být nejen včasná, ale i důvodná. V daném přepady byla žádost o odročení odůvodněna doloženou pracovní neschopností jednoho z jednatelů žalované. Nicméně dle výpisu z obchodního rejstříku má společnost žalované dva jednatele a společnost žalované mohou zastupovat jednatelé každý samostatně, vyjma jednání ve věcech, které se týkají částky převyšující [částka]. V daném soudním sporu šlo pouze o částku necelých [částka], a žalovanou tak mohl plnohodnotně zastoupit v souladu s vůlí žalované, jež je vyjádřena ve společenské smlouvě, kterýkoli z jejích jednatelů. Skutečnost, že se sjednání leasingové smlouvy a jejího ukončení účastnil dle vlastního tvrzení pouze jeden z jednatelů, který měl také plnou informovanost v této otázce, je jak z pohledu žalobkyně, tak z pohledu soudu, zcela irelevantní. Vzhledem k tomu, že druhému jednateli žalované nebránila v účasti u jednání žádná relevantní překážka, je nutno hodnotit žádost žalované o odročení jednání soudu prvního stupně zpětně jako nedůvodnou, resp. neopodstatněnou. Tato procesní situace ovšem znamená, že soud prvního stupně projednal věc v nepřítomnosti žalované správně. Nicméně vzhledem k tomu, že k otázce důvodnosti omluvy a žádosti o odročení soud prvního stupně nemohl sám zaujmout stanovisko s ohledem na pozdní dodání omluvy projednávající soudkyni, umožnil odvolací soud žalované, jež ani ve svém odvolání nepředestřela žádné konkrétní a procesně relevantní námitky, aby soudu sdělila své stanovisko a případné věcné námitky proti správnosti rozhodnutí přednesla ve fázi odvolacího řízení.

7. K věci samé je třeba uvést, že soud prvního stupně provedl dokazování v rozsahu dostatečném pro spolehlivé zjištění skutkového stavu, aniž by bylo třeba, aby odvolací soud některé důkazy sám doplnil či zopakoval. Na základě zjištěných skutečností učinil soud prvního stupně v zásadě správné skutkové i právní závěry, s nimiž se odvolací soud může ztotožnit. Spolu se soudem prvního stupně lze tedy uzavřít, že bylo v řízení prokázáno, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovanou v souladu s ust. § 1746 odst. 2 o. z. smlouvu o operativním leasingu, jejímž předmětem byl leasing vozidla [název] kombi. Měsíční splátka byla stanovena primárně na částku [částka], posléze na částku [částka], žalovaná se ji zavázala hradit po dobu 48 měsíců (první a poslední splátka byly stanoveny v nižších částkách s ohledem na to, že byly, resp. měly být hrazeny pouze za alikvotní část měsíce). Po skončení leasingu měla žalovaná vozidlo vrátit ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení a maximálním nájezdem 20 000 km. Pro případ předčasného ukončení smlouvy byla pro žalovanou sjednána povinnost uhradit všechny splatné peněžní závazky včetně jejich příslušenství. Žalobkyně tak má v souladu s Obchodními podmínkami smlouvy o operativním leasingu, jež byly nedílnou součástí smlouvy, nárok na náklady vynaložené na uzavření smlouvy, nesplacenou částku za registraci vozidla, náklady spojené s přepravou a oceněním vozidla a náhradu škody ve výši rozdílu mezi účetní zůstatkovou hodnotou vozidla ke dni odstoupení a nejvyšší dosaženou prodejní cenou poníženou o skutečné náklady spojené s prodejem, a nepochybně i na úhradu neuhrazených splátek ke dni vyúčtování realizovaným v souvislosti s předčasným ukončením smlouvy. Uvedené skutečnosti vyplývají především ze smlouvy o operativním leasingu, z obchodních podmínek a ze splátkového kalendáře, jakož i z přehledu přijatých plateb. Předmět financování byl žalované předán do užívání dne [datum] a smlouva byla předčasně ukončena ke dni [datum] k žádosti žalované. Vyúčtované částky vyplývají z dokladů, které žalobkyně soudu předložila, a které soud prvního stupně provedl k důkazu, a je tedy zřejmé, že nárok žalobkyně je v celé uplatněné částce [částka] po právu.

8. K odvolacím námitkám žalované je třeba doplnit, že žalobkyně prokázala, že zaslala žalované jak finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy, tak předžalobní upomínku, přičemž obě písemnosti jí zasílala na adresu uvedenou ve smlouvě. Skutečnost, že žalovaná si ani jednu z uvedených zásilek nevyzvedla, nemůže jít k tíži žalobkyně. Doporučené zásilky jí byly uloženy na poště, dostaly se tak do její dispoziční sféry, a bylo tedy pouze na volbě žalované, zda si zásilky vyzvedne či nikoli. Koneckonců žalobkyně poslední předžalobní upomínku, z níž je patrná dlužná částka, zaslala informativně žalované rovněž na emailovou adresu jejího jednatele , která byla v rámci předchozí emailové korespondence žalovanou zcela běžně užívána. Není tedy pravdou, že by žalovaná nebyla nikterak informována o svých konečných finančních povinnostech z předčasně ukončené smlouvy o leasingu.

9. Na závěr dlužno poznamenat, že k předčasnému ukončení smlouvy došlo z iniciativy žalované a že žalovaná v době sjednávání podmínek ukončení smlouvy se žalobkyní živě komunikovala emailovou cestou. Vzhledem k tomu, že smlouva byla ukončena v březnu 2024, je s podivem, že žalovaná, ačkoli si na základě smlouvy musela být vědoma, že nese určité finanční závazky, neprojevila sama vůbec žádnou aktivitu. I kdyby nějakým nedopatřením na její straně došlo k tomu, že si nevyzvedla opakovaně doručované písemnosti od žalobkyně, měla a mohla zejména po obdržení zmíněného emailu s upomínkou reagovat a se žalobkyní navázat kontakt k jednání. Její laxní přístup svědčí spíše o její snaze se finančním závazkům vyhnout, případně jejich plnění alespoň oddálit.

10. S ohledem na všechny shora uvedené argumenty tedy dospěl odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně k závěru, že žaloba byla v celém rozsahu podána po právu, a správné vyhovující rozhodnutí soudu prvního stupně dle § 219 o.s.ř. proto potvrdil včetně přiléhavého výroku o příslušenství pohledávky, jenž vycházel z ust. § 1970 o. z., a včetně výsledku sporu odpovídajícího výroku o nákladech řízení. Je sice třeba připustit, že soud prvního stupně stanovil náklady v poněkud nižší částce, než by žalobkyni ve skutečnosti náležela, žalobkyně se však proti výroku o nákladech řízení sama neodvolala, a s ohledem na Ústavním soudem vyslovený zákaz reformace in peius v neprospěch odvolatele i v otázce nákladů občanskoprávního řízení (II. ÚS 1145/24) proto nemohl odvolací soud do nákladového výroku ve prospěch žalobkyně zasáhnout.

11. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. I v této fázi řízení byla plně úspěšná žalobkyně, a proto jí náleží plná náhrada nákladů tohoto stadia řízení, tj. odměna za tři úkony právní služby nově zvoleného advokáta (v řízení před soudem prvního stupně byla žalobkyně nezastoupena) – převzetí zastoupení, vyjádření k odvolání a účast u jednání – po [částka], třikrát paušální náhrada po [částka] a částka odpovídající 21 % DPH – celkem [částka].