pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 30 C 326/2019-254,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s požadavkem na určení, že na pozemku parc. [číslo] k. ú. [část obce], neexistuje věcné břemeno ve prospěch žalované k primárnímu topnému kanálu (výrok I.), i na určení, že oba žalobci jsou vlastníky primárního topného kanálu začínajícího v nemovitosti žalobců a končícího v místě napojení na páteřní síť primární tepelné sítě, nacházející se na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výrok II.). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalobci jsou povinni nahradit společně a nerozdílně žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobci domáhali výše uvedených určení, neboť dle jejich tvrzení se dne [datum] z vyrozumění o povolení vkladu jejich vlastnického práva k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (odděleného z pozemku parc. [číslo]) dozvěděli, že na něm vázne věcné břemeno ve prospěch žalované. Primární topný kanál byl vybudován v 60. letech 20. stol. A věcné břemeno bylo zapsáno do katastru nemovitostí na základě souhlasného prohlášení žalované a předchozího vlastníka ze dne [datum], s čímž žalobci nesouhlasí, neboť k zápisu došlo na základě nařízení, které bylo v rozporu s Ústavou. Pozemek byl navíc věcným břemenem zasažen nepřípustně nad povolený rozsah do 30 m2. Dle žalobců byla sama hospodářská smlouva o převodu vlastnictví k předmětnému topnému kanálu na tehdejší Elektrárny [část obce], n. p., neplatná, tedy vlastníky tohoto tepelného zařízení jsou oni díky mimořádnému vydržení. Naléhavý právní zájem na určení shledali žalobci v potřebě souladu zápisu v katastru nemovitostí s faktickým stavem.

3. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že předmětný primární topný kanál je stavbou povolenou a zkolaudovanou, k níž v souladu s tehdy i v současné době platnými právními předpisy (zejména zákonem č. 79/1957 Sb., vl. nař. č. [číslo] Sb. a vl. nař. [číslo] Sb., které nebyly se zpětnou platností zrušeny, a zák. č. 458/2000 Sb.) vzniklo ze zákona věcné břemeno váznoucí na pozemcích, přes které byl kanál veden, ve prospěch provozovatele produktu. Vlastnické právo žalované k předmětnému topnému kanálu nezpochybňovali ani předchozí vlastníci pozemků, Česká republika a Hlavní město Praha. Uzavřel, že žalobcům jako třetím osobám nepřísluší napadat platnost hospodářské smlouvy o převodu správy předmětného topného kanálu z Výstavby hl. m. [obec] na Elektrárny [část obce], n. p., ani samotnou privatizaci tohoto podniku. Dle závěrů soudu prvního stupně nemohli žalobci vlastnictví primárního topného kanálu jako samostatné nemovitosti (vyloučil, že by byl příslušenstvím výměníkové stanice nacházející se v domě žalobců) nabýt vydržením, neboť dům postavený mj. i na dotčeném pozemku nabyli do vlastnictví v červnu [rok] a o věcném břemeni se dozvěděli [datum], tj. ještě před podáním žaloby, a to ani mimořádným vydržením, k němuž je potřebná dvojnásobně dlouhá doba. Náklady řízení posoudil soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti I. a III. výroku rozsudku podali žalobci včasné odvolání. Namítli, že soud prvního stupně učinil nesprávný závěr o skutkovém stavu věci, který následně nesprávně právně zhodnotil. Podle žalobců nelze z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] učinit zjištění, že na pozemcích žalobců parc. [číslo] parc. [číslo] vázne věcné břemeno umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav rozvodného tepelného zařízení dle čl. 8 Prohlášení ze dne [datum]. Nesprávně také vzal soud prvního stupně za své zjištění z kupní smlouvy ze dne [datum], že žalobci nabyli do svého vlastnictví pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] ačkoliv tyto jsou neustále ve vlastnictví hl. města Prahy. K žádosti žalobců žalovaná nedoložila žádný nabývací titul k přípojce předmětného primárního topného kanálu, přičemž v kupní smlouvě nebyla o služebnosti ve prospěch žalované žádná zmínka. Ani v roce 2012, kdy žalobci požádali hlavní město Prahu o odkup pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] ani v době, kdy si žalobci nechali se souhlasem vlastníka vypracovat [právnická osoba] s. r. o. geometrický plán na dělení pozemku parc. [číslo] žádné věcné břemeno k uvedenému pozemku ve prospěch žalované nevázlo. Nově si pak žalobci právní stav pozemků neověřovali, a to i s ohledem na prohlášení prodávajícího v bodě II. odst. 4. kupní smlouvy, tedy touto smlouvou nedošlo ani k případnému převodu věcných břemen ve prospěch žalované. Soud prvního stupně dále podle žalobců nesprávně interpretoval plánek z května 1974 jako dokumentující rekonstrukci primárního topného kanálu na pozemcích v k. ú. [část obce], ačkoliv dle připojené zprávy měla být část B II 17a novou odbočkou osazenou uzavíracími ventily s tím, že potrubí bude uloženo v neprůlezném kanálu a bude vedeno do prostoru výměníkové stanice (průměr přípojky vedoucí přes pozemek žalobců [číslo] je JS 70). Je tedy zřejmé, že se u předmětné přípojky nejednalo o rekonstrukci, ale o novou stavbu, přičemž uvedený plánek nebyl součástí prováděcího projektu (což je zřejmé z odvolání Elektráren [část obce]), ale pouze studií. Projekt byl schválen až rozhodnutím ze dne [datum], tedy nemohl být součástí stavebního povolení ze dne [datum]. Žalobci dále namítli, že další plánky z let 1976 a 77, z nichž soud prvního stupně vycházel, neměli k disposici a nemohli se k nim jako k důkazu vyjádřit, přičemž tyto nekorespondují se současným stavem. Dle žalobců nebyla přípojka jako stavba řádně povolena a ani nebyla samostatnou hospodářskou smlouvou převedena na Elektrárny [část obce] [ulice] smlouva ze dne [datum], převádějící rekonstruovanou část A II 17b, se na přípojku nemohla vztahovat, jak dle žalobců nesprávně dovodil soud prvního stupně, neboť jejím předmětem nebylo vedení z ulice [ulice] do výměníkové stanice, ale vedení z ulice [příjmení] do ulice Kremnické. Přípojky se dále netýkaly ani žádosti o vydání stavebního povolení z let 1976 a 1977 ani kolaudační rozhodnutí ze dne [datum]. Žalobci se odvolali na výpověď svědkyně [příjmení], která podle nich potvrdila, že na přípojku nebylo vydáváno samostatné stavební povolení, ale byla zahrnuta do rekonstrukce a v jejím rámci byla i pravděpodobně kolaudována s tím, že kolaudační rozhodnutí týkající se primárního topného kanálu již nelze dohledat. Tím, že nebylo na přípojku vydáno stavební povolení, nemohla být přípojka převedena do správy a nemohlo k ní ani vzniknout věcné břemeno. Skutečnost, že žalovaná uzavřela na část vedení nalézající se jen cca 20 m od pozemku žalobců nájemní smlouvu se SVJ, dle žalobců jen poukazuje na to, že byť bylo toto vedení taktéž převedeno do správy a k provozování Elektrárnám [část obce], žalovaná se jeho vlastníkem nestala. Žalovaná ani soudu nedoložila, zda byla přípojka uvedena v privatizačním projektu, a zda se tedy vůbec mohla stát jejím vlastníkem. Dle veřejně přístupného seznamu v KN v privatizačním projektu žalované tato přípojka absentuje, ač jiné přípojky v něm uvedeny jsou. Dle sdělení stavebního úřadu se žádné dokumenty týkající se budovy žalobců ve vztahu k teplovodnímu vedení nepodařilo dohledat. Navrhli, aby odvolací soud napadený výrok I. rozsudku změnil a žalobě vyhověl. Současně žalobci vzali zpět žalobu ohledně určení jejich vlastnictví k přípojce primárního topného kanálu.

5. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobců plně ztotožnila s rozhodnutím soudu prvního stupně. Odvolání podle ní neobsahuje žádná relevantní tvrzení, k nimž by se žalovaná mohla vyjádřit, a pouze obecně polemizuje s odůvodněním rozsudku. Vyjádřila nesouhlas se zpětvzetím žaloby ohledně určení vlastnictví k předmětné přípojce, neboť žalobci ji opakovaně napadají žalobami zpochybňujícími její vlastnické právo k jejím nemovitostem a teplárenskému zařízení. Žalovaná tak má zájem na ukončení řízení o určení vlastnického práva meritorním rozhodnutím soudu tak, aby nebyla ohledně téhož napadána novými žalobami. Navrhla, aby odvolací soud rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí žaloby a rozsudek soudu prvního stupně v plném rozsahu potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v plném rozsahu, neboť po posouzení důvodů, pro které žalovaná se zpětvzetím žaloby v rozsahu určení, že žalobci jsou vlastníky přípojky primárního tepelného kanálu, nesouhlasila, rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 70 Co 347/2022-303, že zpětvzetí žaloby není účinné. Současně přezkoumal i řízení, které napadenému rozhodnutí předcházelo (dle § 212 a § 212a o. s. ř.). Následně dospěl k závěru, že odvolání žalobců není důvodné.

7. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném a dostatečném rozsahu a správně zjistil skutkový stav věci, přičemž odvolací soud se ztotožňuje i s jeho právním závěrem.

8. Soud prvního stupně správně zjistil, že předmětný primární topný kanál (dále jen„ PTK“) byl vybudován v souvislosti s dostavbou sídliště Spořilov, která proběhla v letech 1976 [číslo], a to v rámci rekonstrukce stávajícího tepelného rozvodného zařízení. Tyto skutečnosti vyplývají jak z rozhodnutí ONV v [obec a číslo] jako stavebního úřadu ze dne [datum], tak z odvolání Elektráren [část obce], n. p. (právního předchůdce žalované) ze dne [datum] a nakonec i z rozhodnutí ONV v [obec a číslo] ze dne [datum], kterým bylo rozhodnuto o přípustnosti stavby rekonstrukce PTK, což nakonec nesporují ani žalobci. Z odvolání Elektráren [část obce], n. p., ze dne [datum] se podává, že potřebu rekonstrukce odbočky pro sídliště Spořilov I oznámily Výstavbě hl. m. [obec] již dopisy ze dne [datum] a opětovně dopisem ze dne [datum] s kopií projektantu přípojky, tedy lze předpokládat, že plán výstavby doplněný dne [datum] (z něhož vycházel i soud prvního stupně) a následně ještě dne [datum], v němž je již předmětná přípojka PTK (označena jako PTK) vedoucí do budovy A II 6 (označené jako trafostanice, výměníková stanice a sběrna surovin) zakreslena, představoval plán, na jehož základě byla rekonstrukce teplovodu i nově pokládané PTK schválena (plán je označen i razítky stavebního bytového družstva i NV hl. m. [obec]). Nakonec takto zakreslená přípojka PTK odpovídá zakreslení ve všech ostatních ve věci doložených plánech, v nichž jsou zobrazeny tepelné sítě, a taktéž svému faktickému umístění. Odvolací soud nepovažuje za podstatné (zejména za stavu důkazní nouze pro velký časový odstup, kdy i žalobcům stavební úřad potvrdil, že k uvedenému se již nenachází stavební dokumentace), kterým konkrétním rozhodnutím byla stavba přípojky povolena a kterým kolaudována, a zda to bylo v rámci rekonstrukce, nebo zda k tomu došlo samostatným rozhodnutím (byť ze svědecké výpovědi R. [příjmení] vyplývá, že spíše byla tato stavba povolena a zkolaudována v rámci rekonstrukce). Je zřejmé, že aby mohla být přípojka užívána, musela být zkolaudována, přičemž všechna rozhodnutí stavebních úřadů, která byla provedena k důkazu, potvrzují, že se stavební úřady velmi podrobně zabývaly právě problematikou vedení tepelných rozvodů, a nelze předpokládat, že by v rámci některého ze svých rozhodnutí nezkolaudovaly i tuto konkrétní přípojku zakreslenou ve všech plánech výstavby. Za nedůležitější listinný důkaz v této řadě svědčící o kolaudaci je třeba považovat kolaudační rozhodnutí ze dne [datum], kterým byla zkolaudována stavba sběrny surovin s výměníkovou stanicí a dalšími nemovitostmi (objekt A II 6). Z něj totiž jednoznačně vyplývá, že v dané době již byla předmětná přípojka nejen postavena a umístěna v pozemku tehdy parc. [číslo] v místě, kde se nyní nachází z uvedeného pozemku vyčleněný pozemek parc. [číslo] ale již tehdy musela být funkční a zkolaudována, jinak by toto kolaudační rozhodnutí, na jehož základě mohla být budova (nyní ve vlastnictví žalobců) užívána mimo jiné jako výměníková stanice, nemohlo být vydáno (nebylo možné povolit užívání sekundárních topných kanálů a výměníkové stanice bez funkčního připojení k PTK). K důkazu provedené hospodářské smlouvy pak prokazují, jakým způsobem bylo nakládáno s rekonstruovanými i nově vybudovanými topnými kanály či technologiemi výměníkových stanic, tj. že jejich správa byly převáděna z Výstavby hlavního města Prahy na Elektrárny [část obce] jako provozovatele. Nelze předpokládat, že by to v případě předmětné přípojky, která rozhodně nebyla přehlédnutelná, bylo jinak, a tomu odpovídá i faktické nakládání s ní bez pochyb o jejím vlastnictví.

9. Pokud žalobci namítli, že neměli k disposici plány, které soud prvního stupně prováděl k důkazu a z nichž vycházel, a nemohli se tak k nim vyjádřit, pak ze spisu jednoznačně vyplývá, že tyto důkazy byly provedeny při jednání (konaném dne [datum]), při kterém byli oba žalobci osobně přítomni a k prováděným důkazům se mohli vyjádřit a také vyjadřovali.

10. Odvolací soud nepochybuje ani o správnosti závěru soudu prvního stupně, že k předmětné přípojce vzniklo věcné břemeno váznoucí na pozemku, v němž je uložena, v souladu s tehdy platnými předpisy, a to ze zákona a bez nutnosti zápisu do pozemkových knih či jiné evidence nemovitostí. Zde odvolací soud pro stručnost svého odůvodnění odkazuje na velmi podrobné odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s jehož obsahem se plně ztotožňuje. I samo souhlasné prohlášení žalované a Hlavního města Prahy uzavřené dne [datum] podle § 98 odst. 13 zák. č. 458/200 Sb. v tehdy platném znění prokazuje, že předchozí vlastník pozemku parc. [číslo] (z něhož byl vyčleněn předmětný pozemek parc. [číslo]), Hlavní město Praha, nepochyboval o tom, že žalovaná je vlastníkem PTK vedoucího přes tento pozemek, a potvrdil jako osoba povinná z věcného břemena, že uvedený pozemek je jeho vedením zatížen, a to v rozsahu uvedeném v geometrickém plánu [číslo] ze dne [datum]. Námitka žalobců, že ve výčtu pozemků zatížených věcným břemenem není předmětný pozemek parc. [číslo] uveden, ač byl vyčleněn z pozemku parc. [číslo] již geometrickým plánem [číslo] [rok] vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení] dne [datum], a tedy se na něj nemůže věcné břemeno vztahovat, neobstojí, neboť geometrický oddělující plán je vkládán do katastru nemovitostí a na jeho základě je zaevidován nový pozemek pouze v souvislosti se změnou právního vztahu k části již evidovaného pozemku, jak k tomu došlo v tomto případě v souvislosti s kupní smlouvou č. KUP/35/01 [číslo] ze dne [datum rozhodnutí]. Toto nakonec vyplývá i z článku I. uvedené smlouvy, kde je pozemek parc. [číslo] uveden jako nově označený pozemek. [jméno] skutečnost, že geometrický oddělovací plán si nechali žalobci zpracovat na svou objednávku již v roce [rok], kdy projevili zájem o odkup této části pozemku parc. [číslo] neměla vliv na stav evidence pozemků v katastru nemovitostí, kde až do vkladu výše uvedené kupní smlouvy byl pozemek správně označen pouze původním parcelním číslem a takto byl správně označen i ve výše uvedeném souhlasném prohlášení. Údaj o věcném břemenu k pozemku parc. [číslo] byl uveden v katastru nemovitostí jako ve veřejném seznamu od [datum] a stav tohoto pozemku i budovy [adresa] (v níž se nachází výměníková stanice), kterou nabyli žalobci do vlastnictví v roce 2011 (kupní smlouvou ze dne [datum]), tedy musel být žalobcům v době koupě (v roce 2019) velmi dobře fakticky i právně znám. Protože věcné břemeno umístění, provozování, provádění kontroly, údržby a oprav rozvodného tepelného zařízení vztahující se k pozemku parc. [číslo] svým rozsahem zasáhlo i do nově odděleného pozemku parc. [číslo] bylo správně katastrálním úřadem zapsáno věcné břemeno i k němu. Neznamená to však, že se o něm žalobci dozvěděli až z vyrozumění o vkladu, neboť se s ním mohli seznámit minimálně od jeho zápisu na základě souhlasného prohlášení.

11. Výše uvedené skutečnosti nakonec brání žalobcům, aby mohli namítat vydržení vlastnictví předmětného PTK, neboť nemohli být minimálně s ohledem na zápis v katastru nemovitostí v dobré víře, že jsou jeho vlastníky. Je to naopak žalovaná, která by se v případě pochybností o jejím vlastnickém právu k předmětnému PTK mohla zcela oprávněně dovolat vydržení tohoto vlastnictví, zejména za prokázaného skutkového stavu věci, kdy o jejím vlastnickém právu k PTK nepochyboval ani předchozí vlastník předmětného pozemku a toto fakticky deklaroval při souhlasném prohlášení ze dne [datum]. Z tohoto důvodu není třeba se zabývat ani novými tvrzeními žalobců o nenabytí PTK žalovanou při privatizaci a nově (nepřípustně v odvolacím řízení) doloženými listinami. Pokud žalobci dále namítají, že o existenci věcného břemene nebyli v kupní smlouvě informováni, pak je třeba upozornit, že v článku II. bodu 3. smlouvy prohlásili, že byli seznámeni se současným fyzickým a právním stavem předmětu koupě a přijímají ho bez výhrad ve stavu, v jakém se nachází, a v bodu 5. byli prodávajícím upozorněni, že na předmětu koupě mohou váznout další věcná břemena.

12. Odvolací soud souhlasí i s tím, že soud prvního stupně neprovedl důkaz nájemní smlouvou, podle níž žalovaná uzavřela na část tepelného vedení nájemní smlouvu se SVJ, čímž dle nich ani jeho převod do správy Elektráren [část obce] nezpůsobil nabytí jeho vlastnictví, neboť není právně způsobilý změnit právní posouzení zjištěného skutkového stavu věci. Z uvedené nájemní smlouvy zřejmé, že se jedná o nájem rozvodného tepelného zařízení nacházejícího se přímo v budovách pronajímatele, které může mít jiný vlastnický režim (majetkovým rozhraním mezi zařízením odběratele a dodavatele bývá obvykle vstup do budovy) a který nepřísluší v tomto řízení zkoumat, neboť výsledek posouzení by opět neměl právní relevanci pro posouzení tohoto sporu.

13. Odvolací soud se dále ztotožňuje i se závěrem soudu prvního stupně, že údaj o rozloze 30 m2 uvedený v § 18 odst. 2 vl. nař. č. 80/1957 Sb. se dle jazykového i logického výkladu vztahuje výlučně na tepelné stanice.

14. S ohledem na výše uvedené tedy odvolací soud shledal rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým žalobu v obou výrocích jako nedůvodnou zamítl, věcně správným, proto je včetně správného posouzení nákladů řízení postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná, proto jí vznikl vůči žalobcům zavázaným solidárně nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Jejich výši určil odvolací soud jako náhradu nákladů právního zastoupení sestávající z odměny za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7, § 9 odst. 3 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.), paušální náhrady hotových nákladů za oba úkony po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši [částka], tj. v celkové výši [částka].