o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím a výrokem II. zavázal žalobce povinností nahradit žalované náklady řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Po provedeném dokazování (jakož i ze shodných tvrzení účastníků) vzal soud prvního stupně za prokázané, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě osobního automobilu [registrační značka], při níž byla poškozena dopravní značka žalobce, a že žalovaná poskytla žalobci plnění v rozsahu části ceny opravy. Byla provedena oprava poškozené značky a za opravu bylo žalobci vyúčtováno zhotovitelem opravy, společností [právnická osoba], [IČO], celkem [částka] bez DPH, resp. [částka] s DPH. Žalovaná písemně sdělila žalobci, že z celkového nákladu na opravu ve výši [částka] uhradí pouze [částka], zatímco částku [částka] neuhradí s odkazem na opotřebení materiálu. Žalobce vyzval žalovanou k doplacení částky [částka] před podáním žaloby. Žalovaná písemně sdělila žalobci, že vzhledem k nesdělení stáří značky byla hodnota již opotřebené věci stanovené v časové ceně odpovídající 2/3 nového značení. Po právní stránce soud prvního stupně posoudil věc dle § 6 odst. 2 a [ustanovení pr. předpisu] o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a dle občanského [ustanovení pr. předpisu], přičemž odkázal zejména na ust. [ustanovení pr. předpisu] Soud zhodnotil provedené důkazy každý zvlášť a všechny ve vzájemné souvislosti a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Vzhledem ke specifické povaze dopravních značek soud vzal v úvahu, že neexistuje reálný trh, na němž by si mohl žalobce opatřit stejně starou, avšak plně funkční, dopravní značku identickou s poškozenou, kterou by nechal namontovat namísto poškozené. Nicméně jen na této skutečnosti nelze podle soudu v projednávaném případě založit povinnost žalované uhradit plnou cenu nové dopravní značky, neboť žalobce neprokázal ani stáří poškozené značky, ani to, zda před nehodou byla plně funkční. Žalobce neprokázal obvyklou cenu poškozené značky v době poškození, ani že by byly dány skutkové předpoklady pro to, aby soud vycházel z ceny nové značky. Soud tedy uzavřel, že žalobce neprokázal, že mu vznikla skutečná škoda ve výši, kterou tvrdil. S touto argumentací soud prvního stupně žalobu zamítl včetně požadovaného příslušenství a o nákladech řízení rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř.

3. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včasné odvolání, vysvětlil, že z prvního jednání soudu se omluvil z důvodu čerpání dovolené jediný právník [anonymizováno] [obec], a předvolání k dalšímu jednání bylo omylem přehlédnuto, neboť bylo spojeno s výzvou k doplnění důkazního materiálu, pročež se ani k tomuto jednání pracovník žalobce nedostavil. Dále konstatoval, že stáří dopravní značky nebylo předmětem dokládání relevantních skutečností při uplatňování škody, neboť tím, že je značka umístěna u silnice, nedochází k žádnému jejímu opotřebení do doby, než dojde k jejímu zničení nárazem při dopravní nehodě. K obsahu znaleckého posudku, který vypracoval Ing. [jméno] [příjmení], jenž konstatoval záruční dobu světelného dopravního značení v trvání 7 let s tím, že poté je třeba realizovat [anonymizována tři slova] a spektrometrem, žalobce dodal, že zajišťuje pravidelné kontroly dle zák. č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích. V oblasti kontroly svislého dopravního značení žalobce spolupracuje se společností [právnická osoba] Právě tato společnost prováděla v roce 2018 v letních měsících i kontrolu dopravního značení na předmětném úseku silnice a shledala je plně funkčním. Proto navrhl, aby odvolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Ke svému odvolání přiložil potvrzení o provádění kontroly dopravního značení ze dne [datum] a o [anonymizováno] dopravního značení ze dne [datum] a nabídl je dodatečně k důkazu.

4. Žalovaná ve svém vyjádření poukázala na to, že se žalobce k jednání soudu bez omluvy nedostavil, a proto také nedoložil důkazy. Předložení důkazů ve fázi odvolacího řízení je porušením zásady koncentrace řízení dle § 118b o. s. ř. a zejména § 119a o. s. ř., provést takové důkazy je podle něj nepřípustné. Obiter dictum pak dodal, že ani navržené důkazy neprokazují splnění parametrů odrazivosti u předmětné konkrétní značky. Proto navrhl, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

5. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání rozsudek soudu prvního stupně dle § 212 a 212a o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání je třeba hodnotit jako opodstatněné.

6. Soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu pro spolehlivé zjištění skutkového stavu, z nějž učinil odpovídající skutkové závěry, s jeho právním hodnocením se však odvolací soud neztotožňuje. Mezi účastníky bylo nesporné (a jasně to vyplynulo i z provedeného dokazování), že dne [datum] cca ve [číslo] hod došlo na silnici první třídy č. [anonymizováno] v katastru [územní celek] na [anonymizováno] km k dopravní nehodě, jež byla způsobena provozem vozidla [značka automobilu], [registrační značka], řízeného řidičem [jméno] [jméno], na něž se vztahuje pojištění odpovědnosti sjednané u žalované, přičemž zmíněné vozidlo poškodilo svislé dopravní značení [anonymizována tři slova] (informativní dopravní značka) ve vlastnictví státu. [příjmení] bylo i to (a rovněž to vyplynulo z provedeného dokazování), že žalobce opravu uskutečnil prostřednictvím společnosti [právnická osoba], [IČO], jež vyfakturovala částku [částka] včetně DPH. [příjmení] a z průběhu dokazování zřejmé bylo i to, že žalobce fakturovanou částku uhradil, a že žalovaná zaplatila z této částky pouze [částka]. Spornou tak zůstala mezi účastníky pouze částka [částka] [částka], již žalobce učinil předmětem sporu, a kterou žalovaná žalobci neuhradila s odkazem na 33 % odečet na amortizaci materiálu.

7. Za této situace soud prvního stupně sice konstatoval, že reálný trh, na němž by si žalobce mohl opatřit srovnatelně starou, avšak plně funkční dopravní značku, neexistuje, zároveň však konstatoval, že pouze na této skutečnosti nelze založit povinnost žalované uhradit plnou cenu nové dopravní značky, a s ohledem na to, že žalobce se nedostavil k jednání a neprokázal ani stáří poškozené značky, ani její plnou funkčnost, žalobu zamítl. Podle názoru odvolacího soud však tento závěr není správný a nekoresponduje ani dosavadní judikatuře vydané v obdobných sporech, tedy ve sporech týkajících se poškozených součástí či příslušenství komunikací – zejména svodidel a dopravního značení.

8. K posouzení podstaty sporného nároku se odvolací soud staví následujícím způsobem:

9. Svislé dopravní značení je součástí dálnic, silnic i místních komunikací ve smyslu § 12 odst. 1 písm. d) zák. č. 13/1997 Sb., resp. v některých případech jejich příslušenstvím stejně jako sloupy veřejného osvětlení (§ 13 písm. a) a c) téhož zákona), a jedná-li se o dopravní značení dálnice či silnice první třídy, tyto jsou včetně součástí a příslušenství dle § 9 odst. 1 téhož zákona ve vlastnictví státu. Hospodařením se silnicemi první třídy a dálnicemi se všemi součástmi a příslušenstvím, jakož i zajišťováním údržby a oprav uvedeného byl pověřen rozhodnutím Ministerstva dopravy ČR [číslo jednací], posléze i dalším opatřením [číslo jednací] – 410- PRIV/2, žalobce, jenž byl zřízen jako příspěvková organizace. Stejně jako u svodidel (což již bylo opakovaně judikováno), nelze ani u dopravního značení při jejich oceňování vycházet z tržní či obvyklé ceny těchto předmětů, neboť volný trh ani s dopravním značením není reálný, když jejich obchodování je víceméně jednosměrné – od výrobce výhradně ke státu, případně k územně správním celkům, které jsou vlastníky komunikací nižších tříd. Hodnotu dopravního značení lze relevantně určit pouze podle jejich funkčnosti, tj. podle toho, zda plní či neplní účel, pro nějž byla vyrobena a na komunikaci umístěna. Žalobce má povinnost udržovat dopravní značení, jež je součástí či příslušenstvím jím spravované dálnice či silnice první třídy, v pořádku, tedy plně funkční k zajištění bezpečného a komfortního provozu na dané pozemní komunikaci, a proto mu v případě poškození, není dána volba (na rozdíl od většiny jiných poškozených), zda poničené dopravní značení opravit či nikoli. K opravě (resp. k nápravě či odstranění následků poškození) se v zájmu splnění podmínek řádné údržby silnic a dálnic musí uchýlit vždy. Jen stěží si pak lze představit, že by v případě poškození dopravního značení třetí osobou měl nebo dokonce musel žalobce shánět obdobné značení se stejnou mírou opotřebení, jako bylo to zničené, aby naplnil podmínky reparace původního stavu podle představ žalované. Taková možnost podle názoru odvolacího soudu není reálná. Zcela absurdní je pak představa o možnosti opravy či výměny dopravní značky za„ stejně amortizovanou“ v tomto konkrétním případě, kdy šlo o informativní dopravní značku, jež obsahovala označení tří konkrétních silnic, tří obcí a uvedení konkrétních přesných vzdáleností místa, kde byla umístěna, od každé z nich. Šlo tedy o dopravní značku jedinečnou, která se se stejnými údaji nevyskytovala, a ani nemohla vyskytovat, na žádném jiném místě. Z toho ovšem vyplývá, že jedinou možností, jak uvést v původní (řádný a bezpečný) stav dopravní značení, je zajistit si od dodavatele opravu značení formou výměny všech porušených komponentů za nové, včetně jejich dodávky a montáže. Je-li to jediná reálná možnost reparace původního stavu komunikace, jejíž součást či příslušenství bylo poškozeno škůdcem při dopravní nehodě, pak nelze v žádném případě dovodit, že by snad tímto způsobem žalobce získal jakékoli bezdůvodné obohacení jenom proto, že bylo starší dopravní značení nahrazeno novým, resp. byly-li nahrazeny jeho starší komponenty novými (stalo-li se tak v důsledku jeho poničení zásahem třetí osoby – pojištěného, aniž by na tomto destruktivní procesu žalobce jakkoli participoval či mu mohl zabránit). V daném případě je z provedených důkazů zjevné, že společnost [právnická osoba] realizovala demontáž poškozených lamelových ploch a příhradních nosníků a instalovala místo nich nové. Nerealizovala a také neúčtovala nic nad rámec toho, co sloužilo k bezprostřední nápravě újmy, kterou na svislém dopravním značení žalobce utrpěl. Z uvedeného je patrné, že jakékoli úvahy žalované o nutnosti odečtení částek odpovídajících stupni amortizace poškozeného dopravního značení od pojistného plnění jsou liché a nesprávné. Reparace poškozeného, a v důsledku nehody tedy nefunkčního, či vadně funkčního, dopravního značení mohla být reálně provedena pouze cestou jeho výměny za nové, resp. výměny komponentů za nové, tuto možnost žalobce měl a musel využít, a má tedy právo na to, aby se mu do pojišťovny škůdce dostalo ve smyslu [ustanovení pr. předpisu] o pojištění odpovědnosti z provozu náhrady celé částky, kterou na opravu – uvedený v předešlý stav - vynaložil. Žalovaný podle názoru odvolacího soudu neměl tedy žádný legitimní důvod k odečtu hodnoty 33%, neboť, jak již bylo shora vysvětleno, stáří značky, je-li funkční, nemá na způsob opravy či náhrady žádný vliv. Z přiložené fotodokumentace, jíž provedl soud prvního stupně důkaz, je navíc zcela zřejmé, že kromě poškození, k němuž došlo nehodovým dějem, byla informativní předmětná dopravní značka jasně čitelná, plnící svou dopravní úlohu a tedy plně funkční. Odvolací soud v souvislosti s řešením otázky výše náhrady škody poukazuje na nález Ústavního soudu ČR sp. zn. [ústavní nález], z nějž plyne, že ustanovení o rozsahu škody je nutno vykládat extenzivním způsobem, který zahrnuje všechny náklady, kterým byl žalovaný vystaven v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním škůdce a škodou na věci. Kromě toho se Ústavní soud vyjádřil také k otázce amortizace náhradních dílů. Učinil tak ku příkladu ve svých rozhodnutích sp. zn. [ústavní nález] či [ústavní nález], kde mimo jiné konstatoval, že pokud je uvedení v předešlý stav možné pouze a jedině použitím nových náhradních dílů, pak je třeba mít za to, že oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodní události. Byť tyto závěry byly použity ve vztahu k motorovým vozidlům, platí ve vztahu k projednávanému dopravnímu značení dvojnásob, neboť, jak již bylo uvedeno, žalobce v tomto případě nemá jinou možnost opravy, než právě výměnu destruovaného dopravního značení za nové, resp. výměnu jeho poškozených součástí za nové. Na základě všech shora uvedených úvah tedy dospěl odvolací soud k závěru, že žalobce uplatnil projednávaný nárok zcela důvodně, neboť má právo na náhradu všech nákladů, jež účelně vynaložil k obnovení stavu poškozeného dopravního značení před nehodou. Skutečnost, že neprokázal stáří ani míru opotřebení značky před nehodovým dějem je pro posouzení věci irelevantní.

10. Jen pro doplnění odvolací soud uvádí, že návrh žalobce na doplnění dokazování důkazy o provedení kontrolních [anonymizováno] a funkčnosti značek odvolací soud zamítl, neboť jejich provedení by bylo prolomením koncentrace řízení. Žalobce včas nenabídl předmětné důkazy jenom proto, že se bez omluvy nedostavil k jednání, jež bylo soudem prvního stupně nařízeno, a sám se tak zbavil možnosti provedení uvedených důkazů. Nicméně absence dodatečně nabídnutých důkazů nemá žádný vliv na finální posouzení věci odvolacím soudem tak, jak bylo podrobně vysvětleno shora.

11. Obdobně rozhodoval odvolací soud již ve věci [spisová značka], v níž se rovněž jednalo o poškození svislého dopravního značení (v uvedeném případě byl potvrzen vyhovující rozsudek soudu prvního stupně).

12. Odvolací soud proto napadený rozsudek soudu prvního stupně dle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl.

13. Vzhledem ke změně meritorního rozhodnutí musel odvolací soud znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně a zároveň rozhodl též o nákladech odvolacího řízení. Nákladový výrok je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. pro odvolací řízení ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšný žalobce má právo na náhradu nákladů, jež účelně vynaložil v obou fázích řízení. Za situace, kdy pověřený zaměstnanec žalobce soudu výslovně sdělil, že na náhradu nákladů řízení požaduje v případě procesního úspěchu pouze náhradu zaplacených soudních poplatků a nic jiného, přiznal odvolací soud žalobci právo na náhradu částky [částka], jež byla zaplacena za soudní poplatek ze žaloby, jako náklady řízení před soudem prvního stupně, a částku [částka], jež byla zaplacena jako soudní poplatek z odvolání, jako náhradu nákladů odvolacího řízení.