pro zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, a ve výroku II. zavázal žalobkyni povinností zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně po provedené rekapitulaci obsahu podání obou účastníků a po shrnutí celého průběhu namítaného správního řízení, konkrétně řízení vedeného u Městského úřadu Horšovský Týn, pod sp. zn. PO [číslo], a řízení vedeného tamtéž pod sp. zn. PO [číslo], k závěru, že podmínky pro finanční odškodnění žalobkyně nejsou dány, a to s ohledem na žalovanou vznesenou námitku promlčení, již shledal soud prvního stupně důvodnou. S odkazem na ust. [ustanovení pr. předpisu] soud prvního stupně konstatoval, že pro počátek běhu subjektivní šestiměsíční lhůty je rozhodné, kdy se žalobkyně dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Promlčecí lhůta může podle soudu totiž počít běžet pouze za takových okolností. Jde podle něj o dva alternativně stanovené předpoklady začátku běhu obecné promlčecí lhůty. Zatímco empirická vědomost odkazuje na skutečně nabyté vědomí o určujících faktech, normativní vědomost označuje stav, kdy oprávněný ještě rozhodné okolnosti nezná, ale při uplatnění péče, kterou lze po osobě v jeho postavení požadovat, by je již znát měl a mohl. Určujícím se tak stává vědění, jež by si žalobkyně osvojila, kdyby vyvinula odpovídající míru pečlivosti. V návaznosti na toto vysvětlení a na zjištěnou skutkovou situaci, kdy byl žalobkyni příkaz ze dne [datum], ve kterém bylo jednoznačně uvedeno, že rozhodnutí ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum], doručen vhozením do schránky dne [datum], dovodil soud možnost nabytí povědomí o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty. To, zda se žalobkyně seznámila či neseznámila s obsahem rozhodnutí, považuje soud za nerozhodné, neboť tak učinit mohla a měla. V této souvislosti upozornil i na poradu žalobkyně s jejím právním zástupcem konanou dne [datum], která trvala hodinu a půl a v rámci které bylo řešeno právě odvolání proti rozhodnutí ze dne [datum]. Jak žalobkyně ve své výpovědi uvedla, dohodla se s právním zástupcem, že toto odvolání podá. Následně dne [datum] pak žalobkyně zaplatila pokutu dle příkazu ze dne [datum] a dne [datum] odevzdala řidičský průkaz. Soud má za to, že již v tomto okamžiku tedy dne [datum] si žalobkyně mohla být vědoma toho, že ze strany správního úřadu došlo k nesprávnému úřednímu postupu, v podobě špatně vyznačené doložky právní moci. Dne [datum] pak byl žalobkyni vrácen řidičský průkaz, pročež nejpozději tohoto dne si žalobkyně musela být vědoma existence nemajetkové újmy na její straně, a tedy i rozsahu újmy, která jí byla způsobena. Již [datum] mohla žalobkyně podle názoru soudu podat předmětnou žalobu, resp. žádat u žalovaného odškodnění nároku na nemajetkovou újmu. Subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůta dle soudu uběhla dne [datum]. V řízení bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně svůj nárok předběžně uplatnila u žalovaného a žaloba byla k soudu podána dne [datum], soud proto k námitce žalované shledal, že žalovaný nárok byl uplatněn opožděně a je promlčen. Soud se jím tedy dále nezabýval, žalobu v celém rozsahu zamítl a o nákladech řízení rozhodl dle [ustanovení pr. předpisu]

3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce včasné odvolání, v němž namítla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně o promlčení nároku. Uvedla, že se o tom, že byla na rozhodnutí chybně vyznačena právní moc, prokazatelně dozvěděla až z rozhodnutí odvolacího orgánu, které jí bylo doručeno dne [datum]. Až z tohoto rozhodnutí je podle ní konstatován nesprávný úřední postup správního orgánu prvního stupně. Z toho, že žalobkyni byl vrácen řidičský průkaz, není podle ní seznatelné, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu, naopak až do rozhodnutí druhé instance vycházely orgány z toho, že doložka právní moci byla na rozhodnutí MÚ [obec] vyznačena správně. Žalobkyně se ohradila proti tomu, že by se snad již v okamžiku vrácení řidičského průkazu měla dozvědět o tom, že k nesprávnému úřednímu postupu došlo. Závěr soudu prvního stupně o promlčení nároku označila za nesprávný a navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Žalovaná se k odvolání žalobce písemně vyjádřila a odkázala na znění ust. § 619 odst. 2 o. z. Podle jejího názoru proto není nutné prokazovat a na jisto postavit, že žalobkyně se o nesprávném úředním postupu dozvěděla, nýbrž postačí, že je zjištěno, že se o něm dozvědět měla a mohla. Odkázala dále na znění ust. § 4 o. z., zrekapitulovala časovou osu rozhodných událostí a dodala, že pokud měla žalobkyně vědomost o tom, že proti rozhodnutí ze dne [datum] ve věci sp. zn. PO [číslo] bylo podáno odvolání, je s podivem, že na základě tohoto rozhodnutí plnila pokutu i odevzdala řidičský průkaz, to vše přes to, že byla zastoupena po celou dobu kvalifikovaným advokátem. Vědomost o podaném odvolání měla a musela mít již v den, kdy došlo k poradě ve věci odvolání a odvolacích důvodů, tedy [datum] nejpozději však podle žalované byly u žalobkyně splněny všechny podmínky pro počátek běhu promlčecí lhůty dne [datum], kdy jí byl vrácen řidičský průkaz. Proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a přiznal jí náhradu nákladů odvolacího řízení.

5. Z podnětu odvolání přezkoumal odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, přezkoumal zároveň i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo /ust. § 212, § 212a o. s. ř. a po zvážení všech rozhodných skutečností dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně nelze popřát sluchu.

6. Dle ust. § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. (dále jen zákona) se nákrok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

7. Dle ust. § 619 odst. 1 a 2 o. z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé (1). Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla (2).

8. Soud prvního stupně zjistil správně skutkový stav, z něhož mohl i odvolací soud vycházet, aniž bylo v rámci odvolacího řízení třeba doplňovat či opakovat důkazy. Provedené důkazy hodnotil v souladu s ustanovením § 132 o. s. ř. jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, a na jejich základě dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která přiléhavým způsobem hodnotil i po právní stránce.

9. Žalobkyně v daném případě uplatňovala proti žalované náhradu újmy (imateriální), jež jí měla vzniknout tím, že v řízení vedeném Městským úřadem v Horšovském Týně pod sp. zn. PO [číslo] byla na rozhodnutí ze dne [datum], jímž správní orgán uložil žalobkyni sankci za jízdu motorovým vozidlem bez [registrační značka] sankci a trest zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti měsíců, byla chybně vyznačena doložka právní moci ke dni [datum] přesto, že žalobkyně prokazatelně podala proti tomuto rozhodnutí prostřednictvím svého právního zástupce odvolání, tedy řádný opravný prostředek. V důsledku toho žalobkyně musela odevzdat řidičský průkaz a po dobu 92 dnů nemohla řídit motorové vozidlo (jak tvrdila), což jí způsobilo psychické trauma vyvěrající zejména z toho, že ze svého bydliště – obce se špatnou dopravní obslužností potřebovala dojíždět do zaměstnání v SRN, k čemuž vozidlo resp. řízení motorového vozidla nezbytně potřebovala. Fakt, že k takové skutkové situaci došlo a že tedy nastal v postupu Městského úřadu v Horšovské Týně zmíněný nesprávný úřední postup v podstatě nesporovala ani žalovaná, jež měla po věcné stránce námitky pouze proti rozsahu újmy, resp. charakteru a výši požadovaného odškodnění. Nicméně žalovaná vznesla v průběhu řízení námitku promlčení žalovaného nároku, a soud prvního stupně proto nepochybil, pokud se dříve, že by se začal zabývat věcnou stránkou sporu, soustředil na vyřešení otázky opodstatněnosti či neopodstatněnosti uvedené námitky promlčení.

10. Jak vyplývá se shora citovaného ust. § 32 odst. 3 zákona, činí subjektivní promlčecí lhůta u nároku na odškodnění imateriální újmy šest měsíců a běží od okamžiku, kdy se o újmě poškozený dozvěděl. Ve smyslu ust. § 619 o. z. je pak nutno dovodit, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty není rozhodné jen to, kdy se poškozený o újmě skutečně dozvěděl (ze svého subjektivního pohledu), nýbrž i to, že se s ohledem na všechny okolnosti o újmě dozvědět měl a mohl (z objektivního hlediska). V praxi to znamená, že pro běh subjektivní promlčecí lhůty není významné, jak její počátek vnímá poškozený sám, nýbrž to, kdy vzhledem ke všem okolnostem a rozhodným skutečnostem měla a mohla osoba případu znalá seznat podmínky pro uplatnění nároku, tedy v tomto konkrétním případě seznat, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu (chybnému vyznačení právní moci na rozhodnutí) a k újmě (nemožnost užívat a řídit motorové vozidlo) - § 4 odst. 2 o. z. Odvolací soud se v posouzení počátku běhu promlčecí lhůty v podstatě ztotožňuje se závěry soudu prvního stupně. V příkazu ze dne [datum], jímž byla žalobkyni uložena sankce [částka], za to, že nesplnila povinnost uloženou jí rozhodnutím ze dne [datum], bylo v textu rozhodnutí výslovně uvedeno, že rozhodnutí Městského úřadu v Horšovském Týně ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací] nabylo právní moci dne [datum]. Uvedené rozhodnutí bylo žalobkyni vloženo do schránky dne [datum] a žalobkyně podle něj dne plnila, dne [datum] odevzdala řidičský průkaz a dne [datum] zaplatila pokutu. Za situace, kdy si žalobkyně byla vědoma toho, že dne [datum] podala odvolání, a navíc tak učinila poté, kdy [datum] absolvovala hodinu a půl trvající poradu o podání odvolání se svým advokátem, musela si být již na základě textu citovaného rozhodnutí ze dne [datum] vědoma toho, že doložka právní moci na rozhodnutí ze dne [datum] byla vyznačena chybně, tedy v rozporu s tím, že proti uvedenému rozhodnutí byl oprávněnou osobou podán včas řádný opravný prostředek, neboť takové zjištění by z textu uvedeného rozhodnutí Městského úřadu v Horšovském Týně měla a musela učinit každá svéprávná osoba mající rozum průměrného člověka a schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností (§4 odst. 1 o. z.), tím spíše pak osoba zastoupená kvalifikovaným právním zástupcem- advokátem. Přistoupila-li by tedy žalobkyně k obsahu doručeného rozhodnutí, jež jí bylo vhozeno do schránky [datum] s řádnou péčí a s odpovídající mírou pečlivosti, pak se jí nepochybně právě z toho rozhodnutí dostalo povědomosti o vzniku nesprávného úředního postupu, a vhledem k tomu, že v té době, jak tvrdí, již nemohla tedy řídit motorové vozidlo, měla a musela si být již v tom okamžiku vědoma i újmy, která jí v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem výše zmíněným, vznikla. Do dispoziční sféry žalobkyně se dostalo předmětné rozhodnutí, jak již bylo uvedeno shora, dne [datum], kdy jí bylo vhozeno do schránky. Nejpozději se však s jeho obsahem seznámila dne [datum], kdy splnila sankci rozhodnutím uloženou (řidičský průkaz odevzdala reálně den před tím, tj. dne [datum]). Odvolací soud má na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že již v tomto okamžiku žalobkyně věděla, resp. vědět měla a musela, jak o nesprávném úředním postupu, tak o imateriální újmě, jež jí v příčinné souvislosti s tímto postupem aktuálně vznikala, byť k uvedenému datu ještě nebyla celá újma završena. Nejpozději od následujícího dne tedy žalobkyni běžela šestiměsíční subjektivní promlčecí lhůta dle § 32 odst. 3 věta první zákona k uplatnění nároku u žalované, přičemž tato lhůta uběhla dne [datum]. I v případě, že by odvolací soud připustil, že žalobkyně se měla, resp. mohla domáhat náhrady újmy až po jejím završení (což ovšem odvolací soud nepovažuje za správné, neboť i náhrady újmy vznikající v souvislosti s dlouhotrvajícím řízením se lze soudně domáhat dříve, než namítané řízení skončí), bylo by nutno vycházet z toho, že k završení újmy došlo nejpozději ke dni [datum], tj. ke dni, kdy byl žalované vrácen řidičský průkaz, kdy mohla začít znovu řídit motorové vozidlo a kdy tedy odezněly důsledky nesprávného úředního postupu. V takovém případě by šestiměsíční promlčecí lhůta vypršela dne [datum]. Ať již soud vyjde z prvního či druhého termínu počátku promlčení nároku žalobkyně, je zřejmé, že nárok uplatněný u žalované až dne [datum], a u soudu uplatněný žalobou až dne [datum], byl uplatněn v každém případě až po uplynuté subjektivní šestiměsíční promlčecí lhůty, a námitka promlčení nároku tak byla žalovanou vznesena důvodně. Vzhledem k tomu, že promlčenou pohledávku nelze soudním rozhodnutí přiznat (je-li úspěšně namítnuto promlčení), musela být žaloba jako celek zamítnuta, což správně učinil soud prvního stupně. Jeho přiléhavé rozhodnutí proto odvolací soud podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně správného a výsledku řízení odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o. s. ř ve spojení s ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla i v této fázi řízení procesně neúspěšná, a proto je na ní, aby procesně úspěšné žalované nahradila náklady, které tato účelně vynaložila k bránění svého práva. Těmito náklady jsou v odvolací fázi řízení dvě náhrady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. po [částka] za úkon vyjádření k žalobě a za úkon účasti u jednání – celkem tedy žalované náleží částka [částka].