o vyklizení bytové jednotky, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. května 2024, č. j. 43 C 206/2021-209,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovaný vyklidil bytovou jednotku [číslo] ve 2. NP v budově [číslo], stojící na pozemku [číslo]/[číslo], vše v k. ú. [adresa], obci [adresa] (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.), a že státu se vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů původně ustanoveného zástupce žalovaného, [tituly před jménem] [jméno FO], nepřiznává (výrok III.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně je vlastníkem bytové jednotky [číslo] v budově [číslo] stojící na pozemku [číslo], vše v k. ú. [adresa], obci [adresa] (dále také jen bytu) a žalovaný byl, společně s bratrem [jméno FO], společným nájemcem bytu na základě nájemní smlouvy ze dne [datum]. Žalobkyně ale byt potřebuje k bydlení pro sebe a svou rodinu, proto v říjnu 2020 oslovila žalovaného s nabídkou odstupného za vyklizení bytu do konce ledna 2021, na což žalovaný nereagoval. Žalobkyně poté nájem ukončila výpovědí ze dne [datum], kterou si žalovaný na poště nevyzvedl. Výpověď byla žalovanému odeslána [datum], dle článku VIII. odst. 2 nájemní smlouvy bylo sjednáno, že zásilka odeslaná na adresu uvedenou v nájemní smlouvě, se považuje za doručenou třetí den po dni, kdy byla odeslána, výpovědní doba tří měsíců po doručení výpovědi dle žalobkyně uplynula [datum]. Žalovaný platnost výpovědi u soudu v zákonné lhůtě nenapadl. Dále žalobkyně tvrdila, že druhý, původně společný nájemce bytu, [jméno FO], již byt neužívá, což potvrdil jeho tehdejší opatrovník.

3. Žalovaný uváděl, že žalobkyně jej a jeho bratra [jméno FO] (který je omezen ve svéprávnosti) podvedla, když tvrdila, že jim chce pomoci, aby se vymanili z vlivu jejich dalšího bratra [tituly před jménem] [jméno FO], tak že byt koupí a nechá je v něm bydlet až do smrti. Žalobkyně jemu a jeho bratrovi přislíbila, že jim zřídí v bytě věcně břemeno užívání, což však nesplnila. Nyní je chce vyštvat z bytu, kde bydlí mnoho let. Poukázal na to, že žalobkyně je sama advokátkou, která se specializuje na nemovitosti, zatímco on s bratrem nejsou vzdělaní.

[právnická osoba] průběhu řízení byl žalovaný rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] č. j. [spisová značka], omezen ve svéprávnosti tak, že není způsobilý například nakládat s finanční částkou přesahující [částka] měsíčně a majetkem, jehož hodnota přesahuje částku [částka], uzavírat smlouvy, jimiž by se zavazoval k opakovanému či trvajícímu plnění, obstarávat si své záležitosti na úřadech a také jednat ve věcech týkajících se bydlení, uzavírat nájemní smlouvy, dohody o skončení nájmu, dávat výpověď z nájmu bytu, uzavírat smlouvy o ubytování a přebírat zásilky určené do vlastních rukou. Opatrovníkem žalovaného byla ustanovena Městská část [adresa]. Podle znaleckého posudku [název] žalovaný trpí poruchou [název]) a smíšenou poruchou [název] s dominujícími rysy [název], které jsou medicínsky neovlivnitelné a mají trvalý a stálý ráz.

5. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, žalovaný má v bytě trvalé bydliště zapsáno od roku 1981, vlastníkem bytu je žalobkyně, která se žalovaným a jeho bratrem [jméno FO] uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu na dobu neurčitou. Z výpovědi z nájmu ze dne [datum] soud prvního stupně zjistil, že je určena [jméno FO] a [jméno FO] s tím, že žalobkyně potřebuje byt pro sebe a svou rodinu. Zásilka obsahující výpověď byla nájemcům doručována poštou, dne [datum] byla odeslána, dne [datum] byla uložena na poště, kde zůstala nevyzvednuta, a [datum] byla zásilka odeslána zpět odesílateli.

6. Po provedeném dokazování soud prvního stupně uzavřel, že společným nájemcům (žalovanému a jeho bratrovi) byla zaslána jedna společná výpověď, která zůstala uložena na poště nevyzvednuta. Žalobkyně ani netvrdila, že výpověď byla zaslána také tehdejšímu opatrovníkovi bratra žalovaného [jméno FO], který již byl omezen ve svéprávnosti, tímto opatrovníkem byl v té době jeho bratr [tituly před jménem] [jméno FO]. Soud prvního stupně se zabýval otázkou, zda nastaly zamýšlené účinky doručení výpovědi společným nájemcům bytu. Uvedl, že ačkoli žalovaný byl omezen ve svéprávnosti soudním rozhodnutím až po zaslání výpovědi, důvody, pro které byl žalovaný ve svéprávnosti omezen, existovaly již v okamžiku, kdy se výpověď měla dostat do jeho dispozice, což plyne ze znaleckého posudku. Výpověď navíc byla zaslána oběma společným nájemcům zároveň a druhý z bratrů byl již v té době omezen ve svéprávnosti a nebylo zřejmé, kdy se výpověď měla dostat do dispozice druhého z bratrů, [jméno FO], když ani on si výpověď na poště nevyzvedl, krom toho měl již ustanoveného opatrovníka a doručení výpovědi opatrovníka nebylo ani tvrzeno. Opatrovník [jméno FO], [jméno FO], sice prohlásil v listině ze dne [právnická osoba]. 2021, že [jméno FO] v bytě již nebydlí a nájem prohlašuje za skončený. Dle soudu prvního stupně by však k prohlášení o skončení nájmu jménem [jméno FO] opatrovník potřeboval schválení opatrovnického soudu. V okamžiku rozhodování soudu prvního stupně, žalovaný byt obýval spolu s bratrem [jméno FO], přitom zjevně existovaly neshody mezi bratrem žalovaného [jméno FO] a jeho opatrovníkem, bratrem [jméno FO], které vedly i ke změně opatrovníka. Soud prvního stupně proto prohlášení opatrovníka o ukončení nájmu nepovažoval za relevantní. Soud prvního stupně tak konstatoval, že výpověď doručenou žalovanému uložením na poště v době, kdy nebyl schopen právně jednat, je absolutně neplatná. Z toho dovodil, že ani nezačala platně běžet výpovědní doba a nedošlo k zániku společného nájmu bytu. Z těchto důvodů žalobu zamítl.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. V něm nesouhlasila s tím, že by výpověď z nájmu měla být neplatná, když nebyla doručena opatrovníku nesvéprávného [jméno FO] a u žalovaného již byla rozvinuta [podezřelý výraz]. Upozornila, že k absolutní neplatnosti právního jednání může soud přihlédnout pouze za splnění podmínek § 588 občanského zákoníku, pokud se právní jednání zjevně příčí dobrým mravům, anebo odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. K tomu však dle žalobkyně v tomto případě nedošlo. Poukázala na to, že právní jednání adresované osobě omezené ve svéprávnosti nebo stižené [podezřelý výraz] není absolutně neplatné, ale působí vůči nesvéprávné osobě až tehdy, když dojde jejímu zákonnému zástupci nebo opatrovníkovi. Žalovaný byl v době doručování výpovědi plně svéprávný, [podezřelý výraz] byl až o několik let později. [podezřelý výraz] dle žalobkyně nemůže mít účinky zpětně, ale pouze do budoucna, i pokud by se prokázalo, že byl žalovaný stižen [podezřelý výraz] již v době doručování výpovědi, není zřejmé, jaký význam by tato skutečnost měla pro doručování, když zákon takovou situaci neupravuje a žalovanému byl ustanoven opatrovník až v roce 2024 s účinky do budoucna. Pokud jde o doručování výpovědi [jméno FO], žalobkyni nebylo v době odeslání výpovědi známo, že byl [jméno FO] [podezřelý výraz] a neměla žádnou možnost tuto skutečnost zjistit. Poté, co se žalobkyně o této skutečnosti dozvěděla (v lednu 2021) začala ihned s tehdejším opatrovníkem [tituly před jménem] [jméno FO] komunikovat, informovala jej o výpovědi a [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni potvrdil, že [jméno FO] byt opustil a nehodlá se do něj vrátit. Na základě toho žalobkyně podala žalobu pouze proti žalovanému. K tomu, že dle zjištění soudu prvního stupně v době rozhodování [jméno FO] byt opět obýval, žalobkyně uvedla, že žalovaný usiloval o nastěhování [jméno FO] zpět do předmětného bytu především za účelem zmaření či oddálení vyklizení předmětného bytu. Žalobkyně navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že uloží žalovanému byt vyklidit, nebo aby napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Opatrovník žalovaného ve svém vyjádření k odvolání uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za správné a navrhl jeho potvrzení. Žalovaný sám pak ve svém vyjádření uvedl, že žalobkyně koupila byt za [částka] a nyní jej a jeho bratra chce z bytu vyhnat, ačkoli jim dříve slíbila zřízení věcného břemene užívání.

9. K odvolání se vyjádřila i organizace [právnická osoba]., která žalovanému a jeho bratru poskytuje sociální služby. Poukázala na neetické chování žalobkyně, která dříve slibovala žalovanému a jeho bratru vklad věcného břemene doživotního užívání bytu, což nesplnila. Dále zpochybnila tvrzení žalobkyně, že byt potřebuje pro sebe, neboť žalobkyně vlastní několik nemovitostí.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud musí předeslat, že obecně platí, že v řízení, které je vedeno o vyklizení bytu, soud již nepřezkoumává důvodnost výpovědi z nájmu bytu. K přezkoumání toho, zda byly naplněny tvrzené důvody výpovědi, slouží řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi podle § 2290 občanského zákoníku. Současně ale platí, že ustanovení § 2290 občanského zákoníku nebrání tomu, aby soud k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi přihlédl i v jiném řízení. Nejvyšší soud již formuloval a odůvodnil závěr, že neuplatní-li nájemce v řízení podle § 2290 občanského zákoníku důvody neplatnosti (absenci písemné formy, neuvedení výpovědního důvodu, nepoučení nájemce o možnosti podat žalobu, rozpor s dobrými mravy atd.) či zdánlivosti výpovědi, nebrání to jejich uplatnění v dalších řízeních, zákon přitom nestanoví žádnou lhůtu ani neupravuje žádné zvláštní řízení k jejich uplatnění (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum]. č. j. [spisová značka]).

12. Podmínkou toho, aby mohlo být úspěšně žalováno na vyklizení bytu, je samozřejmě také to, že výpověď byla nájemci řádně doručena, aby se s ní mohl nájemce seznámit. Nebyla-li výpověď doručena, nenastanou její účinky, nájem nebude ukončen a nadále trvá.

13. Soud prvního stupně se tedy správně věnoval otázce, zda výpověď byla řádně doručena společným nájemcům, tj. žalovanému a jeho bratrovi [jméno FO].

14. Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem [hodnota], dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157, a ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) je výpověď z nájmu bytu jednostranným hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel a který je adresován nájemci. Účinnost adresovaných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen, adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice. Slovní spojení dostane do sféry jeho dispozice nelze ztotožňovat s pojmem doručení ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost adresáta seznámit se s jemu adresovaným právním úkonem, což znamená nejen možnost fyzicky si výpověď převzít, ale i porozumět jejímu obsahu a pochopit její následky.

15. Soud prvního stupně dospěl na základě znaleckého posudku [název], který byl pořízen v řízení o [podezřelý výraz] žalovaného, k závěru, že [podezřelý výraz] žalovaného, které znalecký ústav shledal jako trvalé, byly u žalovaného přítomny již v době, kdy mu byla výpověď doručována. To vyplývá i ze sdělení advokáta [tituly před jménem] [jméno FO], který byl žalovanému soudem ustanoven v počáteční fázi tohoto řízení, a který sám rozpoznal, že žalovaný [podezřelý výraz], a to ještě předtím, než byl žalovaný [podezřelý výraz]. S ohledem na to, že žalovaný již v době doručení výpovědi [podezřelý výraz], která dle znaleckého ústavu ovlivňuje jeho kognitivní schopnosti, nelze výpověď z nájmu, která byla uložena na poště považovat za řádně doručenou. Není důvod pochybovat o tom, že [podezřelý výraz] žalovaného musela být zřejmá i žalobkyni již v době, kdy kupovala byt. Řádné doručení výpovědi z nájmu nebylo prokázáno ani u druhého společného nájemce, žalobcova bratra [jméno FO]. Ten již v době doručování výpovědi [podezřelý výraz], pro níž byl [podezřelý výraz]. Žalobkyně se odvolávala na prohlášení tehdejšího opatrovníka [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne [právnická osoba]. 2021 o tom, že [jméno FO] byt opustil a nájem považuje za skončený. Toto prohlášení se ukázalo být nepravdivé, když v řízení vyšlo najevo, že [jméno FO] v bytě stále bydlí, krom toho v něm opatrovník překročil svá oprávnění, neboť opatrovník sám o své vůli nemůže opatrovance vystěhovat, k přestěhování opatrovance je nutný souhlas opatrovnického soudu, který doložen nebyl. Společný nájem bytu žalovaným a jeho bratrem tedy nezanikl.

16. Soud prvního stupně správně dovodil, že výpověď nebyla žádnému ze společných nájemců řádně doručena, tudíž nemohla způsobit zamýšlené účinky, nepočala běžet výpovědní doba a nedošlo ke skončení nájmu, což je důvod pro zamítnutí žaloby na vyklizení bytu.

17. Existence společného nájmu má i další následek v tomto řízení, neboť žalobkyně žalobu směřovala pouze vůči jednomu ze společných nájemců. I v případě řádného doručení výpovědi (k čemž v tomto případě nedošlo) by žaloba na vyklizení musela směřovat vůči oběma společným nájemcům (kteří stále oba v bytě bydlí), a pokud nesměřovala, byl by to sám o sobě důvod pro její zamítnutí.

18. Odvolací soud pak sám doplnil dokazování. Z e-mailové korespondence žalobkyně se žalovaným ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému, že pokud jeho bratr myslí vážně to, že by jim nechal byt za milion, tak by jim mohla pomoci, dále v e-mailu doslova uvedla: „ale nemůžu dát milion jen tak, byt by musel být napsaný na mě a pro Tebe s bratrem by se zřídilo věcné břemeno, že tam můžete do smrti bydlet a uzavřela by se nájemní smlouva na dobu neurčitou jako máte teď“. V dalším e-mailu ze dne [datum] sdělila žalobkyně právnímu zástupci prodávajícího že: „Hlavní ale je, že nechci koupit byt pro sebe, chci pomoci dvěma bratrům ….“. Z výpisu z katastru nemovitostí pak odvolací soud zjistil, že žalobkyně je výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo][číslo] v budově [číslo] v k. ú. [adresa], obec [adresa], dále je podílovou spoluvlastnicí v rozsahu ½ rodinného domu [číslo] postaveného na pozemku [číslo], dále stavby bez č.p. (garáž) postavené na pozemku p[číslo], jakož i pozemků [číslo] a pozemku [číslo] to vše v k. ú. [adresa], obec [adresa].

19. Z provedených důkazů vyplývá, že v roce 2017, když žalobkyně byt kupovala za cca 1 milion korun, deklarovala, že hodlá pomoci žalovanému a jeho bratrovi a přislíbila jim zřízení věcného břemene „doživotního“ bydlení. Již po třech a půl letech od tohoto příslibu však dala žalovanému a jeho bratrovi výpověď z nájmu s tím, že byt potřebuje pro sebe. Žalobkyně přitom jako advokátka (soudu známo z úřední činnosti), která sama uvádí, že se věnuje nemovitostem, musí znát obsah pojmu věcné břemeno. V žalobě pak uvedla, že nevlastní jinou nemovitost k bydlení, provedenými důkazy ale bylo prokázáno, že toto její tvrzení bylo nepravdivé, neboť vlastní byt v Praze a spoluvlastní rodinný dům nedaleko [adresa].

20. Dle § 547 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

21. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. V tomto případě bylo zjištěno, že přestože žalobkyně při koupi bytu v roce 2017 uváděla, že jej kupuje s cílem pomoci žalovanému a jeho bratrovi, kterým přislíbila zřízení věcného břemena, tento příslib nedodržela, a již po třech a půl letech od koupi bytu (v roce 2020) vypověděla nájem. Výpověď odůvodnila tím, že potřebuje byt k bydlení pro sebe a svou rodinu, současně prohlásila, že nevlastní jiné nemovitosti k bydlení, ačkoli bylo prokázáno, že je vlastníkem dalšího bytu a spoluvlastníkem rodinného domu. Toto popsané jednání žalobkyně hodnotil odvolací soud jako zcela zřejmě rozporné s dobrými mravy. Výpověď z nájmu bytu ze dne [datum] byla tedy dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku absolutně neplatná. Na základě neplatné výpovědi, nelze vyhovět žalobě na vyklizení bytu ani tehdy, pokud by výpověď byla řádně doručena.

23. Rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla žaloba na vyklizení bytu zamítnuta, je tak věcně zcela správný, a odvolací soud jej proto z výše uvedených důvodů potvrdil dle § 219 o.s.ř. včetně výroku o nákladech řízení.

24. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v odvolacím řízení plně úspěšný, odvolací soud mu proto přiznal paušální náhradu za jeden úkon (vyjádření k odvolání) ve výši [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.