pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši [anonymizováno] ročně od [datum] do zaplacení (výrok I.) a uložil žalovaným povinnost nahradit náklady řízení, a to žalobkyni ve výši [částka] (výrok II.) a státu ve výši [částka] (výrok III.). Všechny povinnosti uložil žalovaným s tím, že plněním jedné ze žalovaných zaniká v tomto rozsahu povinnost druhé žalované.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím jako neuhrazeného nájemného, smluvních pokut i náhrady škody. Dle jejích tvrzení její právní předchůdkyně, [právnická osoba] spol. s r. o., dne [datum] pronajala 1. žalované, jejíž je 2. žalovaná ručitelkou, na dobu [anonymizováno] dnů vozidlo [příjmení] [příjmení] [jméno], [registrační značka], za nájemné 166 [spisová značka] bez DPH. První žalovaná však od [datum] přestala hradit nájemné, přičemž ke dni skončení nájmu ([datum]) na něm činil dluh částku [částka]. Protože 1. žalovaná vrátila vozidlo až dne [datum], uplatnila žalobkyně vůči ní i její ručitelce smluvní pokutu za užívání vozidla bez právního titulu ve výši [částka] (dvojnásobek měsíčního nájemného za každý započatý měsíc). Předmětný vůz byl užíván nedovoleným způsobem, byly na něm provedeny neschválené úpravy, nebyl vrácen se vším příslušenstvím, přesto, že byl v záruce, nebyl opravován v autorizovaném servisu a byl vrácen poškozený. Proto požadovala žalobkyně ještě náhradu škody dle znaleckého posudku ve výši [částka] spolu s náhradou nákladů na vypracování posudku ve výši [částka], smluvní pokutu [částka] za nevrácení jednoho z klíčů k automobilu, [částka] za nedostatečné vedení servisní knihy a servisních prohlídek a [částka] za nevrácení ostatního příslušenství automobilu (lékárnička, reflexní vesta, sada žárovek, kompresor a lepící sada). Na poslední uvedené smluvní pokuty a na část škody v rozsahu [částka] započetla žalobkyně složenou zálohu ve výši [částka]. Nakonec požadovala žalobkyně ještě náhradu jí zaplacené pokuty ve výši [částka] za přestupek způsobený řidičem vozidla vyúčtovaný dne [datum].

3. Soud prvního stupně shledal žalobní nárok po právu. Vzal za prokázané, že pohledávka [právnická osoba] spol. s r. o. platně přešla na žalobkyni, což ani účastníci nečinili sporným. Vyšel ze zjištění, že 2. žalovaná měla zprvu zájem předmětné vozidlo koupit, proto dne [datum] uzavřela se [právnická osoba] spol. s r.o. kupní smlouvu, podle níž mělo vlastnické právo přejít na 2. žalovanou poté, co uhradí plnou cenu zánovního vozidla (mělo najeto [anonymizována dvě slova] km) představující částku [částka], k čemuž muselo dojít do jednoho roku od uzavření smlouvy. Na dobu do zaplacení kupní ceny uzavřela 2. žalovaná se jmenovanou společností nájemní smlouvu ve znění jejích dodatků se zvýhodněnými podmínkami. Na úhradu kupní ceny složila částku [částka], zbylou částku však ve sjednané době nezaplatila, proto kupní smlouva zanikla.

4. Nárok na úhradu dlužného nájemného soud prvního stupně shledal právně odůvodněný zjištěnou existencí platné nájemní smlouvy ze dne [datum], kterou na předmětný vůz uzavřela se jmenovanou společností 1. žalovaná na dobu [anonymizováno] dnů, tj. do [datum], přičemž vyloučil domněnku nového uzavření smlouvy (ve smyslu § 2230 o. z.) se sjednaným nájemným ve výši [částka] denně bez DPH splatným vždy k 1. dni měsíce předem. Pokud tedy 1. žalovaná neplatila nájem od [datum] do jeho konce dne [datum], shledal oprávněným požadavek žalobkyně na úhradu dluhu na nájemném v požadované výši [částka].

5. Oprávněnost požadavku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za užívání vozidla bez právního důvodu od [datum] do [datum] dovodil soud prvního stupně z čl. 16 bodu [číslo] obchodních podmínek jako součásti nájemní smlouvy, podle nichž vzniklo pronajímateli právo na smluvní pokutu ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného za každý započatý měsíc takového užívání. Po skončení nájmu užívaly žalované předmětné vozidlo do [datum]. Námitky žalovaných, že dále nájem pokračoval na základě ústní dohody, vzal soud prvního stupně za vyvrácené tím, že smluvní strany vyloučily možnost aplikace § 2230 o. z. (obnovu smluvního vztahu), i tím, že ve smlouvě podmínily jakékoliv změny, tj. i prodloužení nájmu, jejich písemnou formou.

6. Jako důvodný posoudil soud prvního stupně i uplatněný nárok na náhradu škody tak, jak byla zjištěna ze znaleckého posudku, který soud prvního stupně označil za přesvědčivý a odpovídající videozáznamu předání vráceného vozidla. Shledané závady potvrdila i 2. žalovaná při svém výslechu. Tím, že 2. žalovaná byla dle nájemní smlouvy povinna hlásit poškození vozidla a opravovat jeho závady pouze v autorizovaných servisech z důvodu zachování čtyřleté výrobní záruky na vozidle a že veškeré zásahy do konstrukce vozidla podléhaly písemnému souhlasu pronajímatele, což 1. žalovaná nečinila, shledal soud prvního stupně správným i posouzení těchto oprav a úprav tak, že vedly ke znehodnocení vozidla. Vozidlo bylo navíc vráceno poškozené a znečištěné, bez jednoho ze dvou klíčů, autolékárničky, reflexní vesty, sady žárovek, kompresoru, výstražného trojúhelníku a lepící sady. Soud prvního stupně neshledal zadání znaleckého posudku účelovým, jak namítaly žalované, neboť jeho potřebu dovodil ze skutečnosti, že až do vyhlášení rozsudku byla otázka náhrady škody mezi účastníky sporná. Za důvodný tedy posoudil i nárok na zaplacení odměny v částce [částka] uhrazené zpracovateli znaleckého posudku. Nárok žalobkyně na vrácení částky [částka] složené na úhradu kupní ceny posoudil jako uhrazený započtením na zaplacení části škody v rozsahu [částka] a smluvních pokut za nevrácený klíč, příslušenství a porušení smluvních povinností.

7. Oprávněnost nároku na úhradu zaplacené pokuty ve výši [částka] uložené [právnická osoba] spol. s r. o. jako provozovateli vozidla Městským úřadem Benešov za přestupek ze dne [datum] dovodil soud prvního stupně z čl. 5 bodu [číslo] obchodních podmínek, neboť 1. žalovaná v dané době předmětný vůz užívala.

8. Soud prvního stupně neshledal, že by nároky žalobkyně byly promlčeny, jak namítaly žalované, neboť ani u nejstaršího z nároků, tj. na úhradu pokuty, k níž byla [právnická osoba] spol. s r. o. vyzvána [datum], nebylo vzhledem k žalobě podané [datum] možno promlčení v obecné tříleté lhůtě shledat. Neztotožnil se ani s námitkou nevyváženosti nájemní smlouvy v neprospěch žalovaných s odůvodněním, že nájemné bylo pouze symbolické, požadavky na opravy v autorizovaném servisu byly legitimní a přiměřené byly i smluvní pokuty. Následně dospěl k závěru, že nárok žalobkyně přesahuje celkově požadovanou částku a žalobě vyhověl. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

9. Proti rozsudku podaly žalované včasné odvolání, ve kterém namítly, že soud prvního stupně nezjistil správně skutkový stav věci, když odmítl provést důkaz jimi navrhovanými výpisy telefonních hovorů a výpisy z účtů žalovaných, které měly prokázat, že na opravy předmětného vozidla vynaložily nemalé částky, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně odmítala nastalé situace i opravy vozidla řešit. Nesouhlasily se závěrem, že by užívaly předmětné vozidlo bez právního důvodu, ani s tím, že by doba nájmu byla dodatky prodlužována do [datum], neboť k tomuto datu byla sjednána. Po skončení nájmu nebyly žalované vyzvány k vrácení vozidla, naopak se se žalobkyní ústně dohodly na dalším užívání, což potvrdil i svědek [příjmení], který prokazoval, že průběžně řešil s žalovanou odkup vozidla. I z emailové komunikace s Ing. [příjmení] ze dne [datum] vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně předpokládala, že žalované mají vozidlo zapůjčené k užívání a pouze chybou jejího systému nebyly vystavovány faktury k vyúčtování nájemného. Druhé žalované byl dne [datum] zaslán návrh nové nájemní smlouvy, prodlužující nájem na dalších 12 měsíců, který 2. žalovaná podepsala, ale právní předchůdkyní žalobkyně následně již podepsán nebyl. Přesto bylo nájemné původně požadováno žalobkyní na základě této smlouvy. Žalované se dále dovolaly ustanovení § 564 o. z. umožňujícího i neformálně změnit či zrušit sjednanou písemnou formu dohod. V této věci vůle stran dle žalovaných jednoznačně směřovala k dalšímu užívání vozidla 1. žalovanou a aktivně až do vrácení vozidla byl řešen i jeho případný odkup. Požadavek žalobkyně na úhradu smluvní pokuty za užívání vozidla bez právního důvodu ve výši [částka] je tak dle nich neoprávněný. Za nepravdivé označily žalobkyně zjištění soudu prvního stupně, že neinformovaly právní předchůdkyni žalobkyně o potřebě oprav, když toto vyvrátila výpověď 2. žalované. Soud prvního stupně dle žalobkyň také nijak nezohlednil investice vynaložené na nutné opravy vozidla, ani že by jimi provedené úpravy, zejména instalace tažného zařízení se souhlasem pronajímatele, vozidlo naopak zhodnotily, čímž se nezabýval ani znalec. Žalobkyně také nijak neprokazovala své tvrzení, že vozidlo bylo žalovaným předáno s vyjmenovanou výbavou, ani to, v jakém faktickém stavu bylo vozidlo ke dni předání žalovaným. Znalec navíc v posudku uvedl, že výbava vozidla odpovídá danému typu vozidla a nic z ní nechybí. Žalobkyni tak nemohl dle žalovaných vzniknout nárok na smluvní pokuty za chybějící vybavení vozidla. Dlužné nájemné nebylo žalobkyní správně vypočítáno, neboť 172 dnům v období od [datum] do [datum] odpovídá při sjednaném denním nájemném ve výši [částka] bez DPH částka [částka] a nikoliv požadovaných [částka]. Žalované dále zcela odmítly nárok na náhradu škody, neboť dle nich odevzdaly vozidlo ve stavu odpovídajícím běžnému opotřebení v předpokládaném provozu, za což lze pokládat drobné vady laku karoserie či opotřebované brzdné kotouče, když vozidlo bylo uvedeno do provozu už v roce 2016. Pokud znalec konstatoval, že se ve vozidle nacházejí neoriginální díly, nebylo prokázáno, že v takovém stavu nebylo již vozidlo žalovaným předáno. Žalované nesouhlasily ani s tím, že by měly nahradit náklady vynaložené na zpracování znaleckého posudku, neboť je nepovažují za účelně vynaložené, když nebyly vynuceny odmítavým přístupem druhé strany, ale ze strany žalobkyně předpokládaným budoucím sporem, aniž by bylo s žalovanými jakkoliv komunikováno. Pokud prohlídka vozidla znalcem proběhla již [datum], musel být znalec již dopředu objednán. Podle žalovaných se soud nezabýval ani jejich námitkami poukazujícími na jejich postavení slabší strany, a tedy ani neplatností konkrétních smluvních ujednání, např. povinností platit nájemné, i když nelze vozidlo používat, nést náklady na jeho opravy, jednotlivé smluvní pokuty apod., které jsou zjevně pro žalované nevýhodné, přičemž text smlouvy připravovala právní předchůdkyně žalobkyně. Soud prvního stupně se podle nich ani nezabýval námitkou nepřiměřenosti výše smluvních pokut, které podle nich zřejmě neodpovídají hodnotě a významu zajišťovaných povinností. Podle nich nemohlo ani dojít k započtení domnělých, a dle nich neexistujících, pohledávek žalobkyně na pohledávku žalovaných na vrácení zaplacené části kupní ceny, neboť k započtení došlo ještě před tím, než žalobkyně vyzvala žalované k úhradě započítávaných smluvních pokut, tedy před jejich splatností. Navrhly napadený rozsudek změnit a žalobu zamítnout, případně jej zrušit a vrátit věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

10. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání žalovaných ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Poukázala na skutečnost, že žalované pro své komerční účely užívaly prakticky nové vozidlo k tíži žalobkyně. Po dobu trvání nájemní smlouvy žalované platily pouze symbolickou cenu nájmu, sjednanou s předpokladem, že si vozidlo koupí. Po skončení nájmu vozidlo ještě užívaly po dobu téměř devíti měsíců bez právního důvodu a nakládaly s ním jako s vlastním, aniž by cokoliv za užívání hradily a aniž by respektovaly smluvní ujednání, a následně je vrátily nadměrně poškozené a s úpravami, o které právní předchůdkyně žalobkyně nestála. Poškození vozidla bylo zjištěno znalcem hned v den vrácení vozidla, přičemž stav vozidla byl podrobně fotograficky zdokumentován. Právní předchůdkyně žalobkyně v té době předpokládala (což se následně potvrdilo), že žalované nepřistoupí na podepsání předávajícího protokolu se zápisem o závadách, a potřebovala zachytit aktuální stav vraceného vozidla. Znalecký posudek byl potřebný i z důvodu vyčíslení škody, která byla mezi účastníky sporná, tedy jeho pořízení bylo zcela účelné. Co se týká oprav, 2. žalovaná sama ve své výpovědi potvrdila, že byla instruována, aby byly opravy prováděny autorizovaným servisem kvůli běžící záruce, což bylo sjednáno i písemně. Žalobkyně navíc nebyla v rozporu se smluvními podmínkami o opravách či úpravách vozidla předem informována. Smluvní pokuty za nevrácené příslušenství byly dle žalobkyně uplatněny důvodně, neboť z předávacího protokolu ze dne [datum] bylo zřejmé, s jakým příslušenstvím bylo vozidlo předáno, a dle protokolu o vrácení vozidla (které žalované odmítly podepsat) tyto věci vráceny nebyly. Žalované vůbec neprováděly povinné pravidelné servisní prohlídky. Ohledně nájemného uplatnila žalobkyně období od [datum] do [datum], tj. 181 dnů po [částka] + DPH, což činí částku [částka]. Odmítla, že by žalované byly slabší stranou, neboť obě jsou podnikateli, navíc v oboru automobilů. Při sjednávání smlouvy byla nájemní smlouva upravena dle jejich požadavků. Započtení, které žalobkyně uplatnila oproti pohledávce 2. žalované na vrácení zálohy na kupní cenu, proběhlo v souladu s čl. VI. odst. 3 kupní smlouvy a bylo učiněno platně. Žalovanými požadované provedení důkazů nemá s meritem věci žádnou spojitost, jedná se pouze o obstrukční chování žalovaných a soud prvního stupně je správně odmítl. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.

11. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

12. Podle § 2201 o. z. se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

13. Podle § 2018 odst. l věty první o. z. kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem.

14. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2951 odst. 1 o. z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

17. Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

18. Soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a správně zjistil skutkový stav věci, přičemž odvolací soud se ztotožnil s jeho závěrem, že provedení dalších navržených důkazů (výpisy z telefonních hovorů či z účtů žalovaných) by bylo nadbytečné a nemělo by vliv na právní hodnocení dostatečně zjištěného skutkového stavu.

19. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že 2. žalovaná platně uzavřela ručitelský závazek a tedy odpovídá za závazky 1. žalované.

20. Ohledně nároku na zaplacení dlužného nájemného požadovaného žalobkyní za dobu od [datum] do [datum] soud prvního stupně správně zjistil, že nájem byl platně uzavřen dne [datum] na dobu [anonymizováno] dnů, tj. do [datum]. Žalované tedy důvodně namítly ve svém odvolání, že požadavek žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného měl svou oporu v nájemní smlouvě pouze za dobu od [datum] do [datum], tj. za dobu 172 a nikoliv 181 dnů, jak se tohoto domáhala žalobkyně, a dlužné nájemné za uvedenou dobu tak skutečně činilo částku [částka] ([částka] x 172 dnů + DPH). I přesto však odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně o oprávněnosti požadavku žalobkyně na celkovou požadovanou částku [částka]. Ze žaloby je zřejmé, že platby ve výši nájemného požadovala žalobkyně ještě za období od [datum] do [datum], tj. ještě za dalších 9 dnů. I v tomto období 1. žalovaná předmětné vozidlo užívala, byť nyní již bez právního důvodu, a částku ve výši nájemného za každý z uvedeních devíti dnů lze považovat za adekvátní bezdůvodnému obohacení se 1. žalované na úkor žalobkyně (její právní předchůdkyně) v tomto období. Žalobkyní požadovaná částka [částka] za celé období od [datum] do [datum] tedy byla určena časově správně, byť posledním devíti přiznaným dnům svědčila jiná právní kvalifikace, kterou však soud není vázán. Pokud žalované namítaly, že v období, za které nehradily nájemné, nemohly pronajatý vůz řádně provozovat pro výskyt četných závad, pak soud prvního stupně správně v rámci dokazování zjistil z článku 3.4 obchodních podmínek vyplývající povinnost nájemce hradit nájemné i v době, kdy by z jakýchkoliv důvodů nemohly vozidlo užívat.

21. Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o neexistenci jakéhokoliv prodloužení či uzavření nájemní smlouvy ústní formou na období po [datum]. Na projev vůle ze strany právní předchůdkyně žalobkyně k takovému právnímu jednání nelze usuzovat z žádného provedeného důkazu, naopak toto bylo zcela vyloučeno výpovědí svědka [příjmení], a nelze tak na daný skutkový stav věci aplikovat ustanovení § 564 o. z. Z emailové korespondence, na kterou žalované odkazují, vyplývá pouze nepořádek v evidenci právní předchůdkyně žalobkyně a její ochota pro případ, že si 1. žalovaná vozidlo odkoupí, vyřešit minulost formou doplacení částek odpovídajících dříve sjednanému nájemnému. Pokud žalované argumentují tím, že nebyly vyzvány k vydání vozidla, z nájemní smlouvy naopak vyplývá povinnost jejich aktivního jednání, a to vrácení vozidla po uplynutí sjednané doby nájmu, aniž by bylo třeba je k tomuto vyzývat.

22. Co se týká žalobního požadavku žalobkyně na smluvní pokutu za užívání vozidla bez právního důvodu v době od [datum] do [datum], soud prvního stupně správně vycházel z článku [číslo] obchodních podmínek, kde byla tato smluvní pokuta sjednána ve výši dvojnásobku měsíčního nájemného za každý započatý měsíc takového užívání. Za měsíce obsahující 31 dnů tedy měla činit smluvní pokuta částku [částka], tj. 2 x ([částka] x 31 + DPH [částka]), za měsíce obsahující 30 dnů částku [částka], tj. 2 x ([částka] x 30 + DPH [částka]), a za únor [rok] částku [částka], tj. 2 x ([částka] x 28 + DPH [částka]). Za celé období, které obsahovalo 5 měsíců po 31 dnech ([anonymizováno], 10, [číslo] a 1, 3/ [rok]), 3 měsíce po 30 dnech (9, [číslo] a 4/ [rok]) a 1 měsíc s 28 dny (2/ [rok]) tak činila smluvní pokuta celkem částku [částka] (5 x [částka] + 3 x [částka] + [částka]). Jestliže tedy žalobkyně žalobou uplatnila pouze částku [částka], odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně, že v tomto případě nárok žalobkyně přesahoval jí v žalobě uplatněnou částku, a závěr soudu prvního stupně o důvodnosti tohoto požadavku žalobkyně je věcně správný.

23. Odvolací soud dále souhlasí i se závěrem soudu prvního stupně o shledané povinnosti žalovaných nahradit škodu způsobenou na pronajatém vozidle. Jak soud prvního stupně správně uvedl ve svém odůvodnění, závady popsané ve znaleckém posudku korespondují s videozáznamem o vrácení vozidla a nesporovala je ani 2. žalovaná při své účastnické výpovědi, přičemž závěry posudku jsou přesvědčivé a logické. Znalec správně dovodil snížení hodnoty vozu i v důsledku oprav předmětného vozidla (které bylo v daném období ještě v záruce) v neautorizovaných servisech za použití neoriginálních dílů, i jeho neschválených úprav v rozporu s nájemní smlouvou. Soud prvního stupně také správně a v souladu s obchodními podmínkami (bod 7.6 a 5.5 obch. podmínek) posoudil obranu žalovaných se závěrem, že náklady vynaložené na neautorizované opravy předmětného vozidla nelze pokládat za pohledávky žalovaných vůči žalobkyni, žalované jsou povinny je nést samy. Nelze také přehlédnout, že ani montáž tažného zařízení nebyla předem právní předchůdkyní žalobkyně písemně odsouhlasena (srov. Bod 5.4 obch. podmínek), tedy nejen, že žalovaným nevzniklo právo požadovat po žalobkyni náhradu nákladů či zhodnocení vozidla, ale podle uvedeného bodu obchodních podmínek mohla po nich žalobkyně požadovat smluvní pokutu.

24. Odvolací soud se ztotožňuje i s tím, že žalobkyně měla právo uplatnit vůči žalovaným smluvní pokutu za nevrácení jednoho ze dvou klíčů k vozidlu, za nedostatečné vedení servisní knihy a servisních prohlídek i za nedodání dalšího příslušenství vozidla (lékárnička, reflexní vesta, sada žárovek, kompresor a lepící sadu) vždy po [částka]. Jak sám zjistil z bodu [číslo] obchodních podmínek nájmu vozidel jako součásti smluvních ujednání, pro případ nevrácení dokumentů, příslušenství či klíčů od vozidla byla mimo jiné sjednána povinnost nájemce uhradit pronajímateli smluvní pokutu ve výši [částka] za každý jednotlivý případ, což koresponduje s požadavkem žalobkyně. Pokud žalované namítaly nepřiměřenou výši uvedené smluvní pokuty, s tímto odvolací soud nesouhlasí, neboť dle něj takto sjednaná pokuta adekvátně zajišťuje práva žalobkyně. Je rozhodně zájmem žalobkyně, aby jí byly odevzdány oba klíče od vozidla, neboť nevrácení druhého z klíčů může zvyšovat nebezpečí odcizení vozidla a vyvolat případnou nutnost výměny zámku. Takové náklady by rozhodně převyšovaly částku smluvní pokuty, nehledě na to, že je tímto ujednáním chráněna hodnota celého vozidla. Co se týká požadavku na vrácení dokumentace obsahující doklady o provedení pravidelných servisních prohlídek, i zde nebezpečí ztráty záruky v důsledku neprovádění těchto prohlídek rozhodně představuje hodnotu převyšující sjednanou smluvní pokutu. I nevrácení tzv. povinné výbavy jako dalšího příslušenství vozidla by představovalo pro žalobkyni náklady, které se svou hodnotou minimálně vyrovnají výši smluvní pokuty. Není tak dán důvod ani pro shledání jejich neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy, ani pro jejich moderaci.

25. Soud prvního stupně následně správně dovodil, že část takto uplatněné pohledávky, tj. výše uvedené tři smluvní pokuty po [částka] a část náhrady škody v rozsahu [částka] zanikla započtením uplatněným ve výzvě ze dne [datum] proti pohledávce 2. žalované na vrácení zálohy na kupní cenu ve výši [částka] Odvolací soud nepovažuje za důvodnou námitku žalovaných, že započtení bránila skutečnost, že ve stejném dokumentu byla teprve smluvní pokuta vůči žalovaným uplatněna, tedy ještě nebyla splatná. Ustanovení § 1982 odst. 1 o. z. jednoznačně hovoří o možnosti započtení pohledávek v okamžiku, kdy straně vznikne právo požadovat uspokojení její vlastní pohledávky, přičemž ke vzniku práva žalobkyně požadovat po žalovaných smluvní pokutu i náhradu škody došlo okamžikem porušení povinnosti, která byla smluvní pokutou sankcionována či umožnila vznik deliktního závazku. Účinky započtení pak nastaly okamžikem, kdy se pohledávky setkaly.

26. Stejně tak odvolací soud považuje za správný závěr soudu prvního stupně, že v daném závazku nedošlo k porušení rovnosti stran a že není třeba žalované považovat za slabší stranu. První žalovaná je podnikající právnickou osobou, přičemž na internetu je v rámci své reklamy prezentována jako společnost zabývající se výrobou a prodejem vzduchového pérování do automobilů, která vznikla proto, že původně jako autodopravci do svých dodávek takové zařízení hledali, ale nebylo dostupné (viz stranu [webová adresa]). Druhá žalovaná je jejím jednatelem. Je tedy zřejmé, že se obě musí dobře orientovat v automobilovém oboru. Dle tvrzení žalovaných smlouvu připravila právní předchůdkyně žalovaných a její podmínky musela 1. žalovaná přijmout, s čímž odvolací soud nesouhlasí. Žalovaným nic nebránilo v případě, že by podmínky smlouvy považovaly za nevýhodné či by právní předchůdkyně žalobkyně odmítla promítnout při uzavírání smlouvy jimi požadované změny, najít jiného pronajímatele. Naopak o naprosté výhodnosti smlouvy pro žalované hovoří výše nájemného, které lze posoudit jako spíše symbolické, a ani ostatní ujednání vyplývající z obchodních podmínek nelze považovat za nepřiměřené či zvýhodňující žalobkyni.

27. Správný je i závěr soudu prvního stupně o povinnosti žalovaných nahradit žalobkyni pokutu ve výši [částka] za překročení povolené rychlosti v době, kdy vozidlo provozovaly žalované, což vyplývá nejen ze smluvních ujednání (bod [číslo] obchodních podmínek), ale i z obecných ustanovení odpovědnosti za materiální újmu.

28. Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud v plném rozsahu, tedy včetně správného rozhodnutí o nákladech účastníků i státu, postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

29. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v odvolacím řízení plně úspěšná, tedy vznikl jí vůči žalovaným (které za náhradu nákladů řízení odpovídají solidárně) nárok na náhradu nákladů tohoto řízení. Jejich výši určil odvolací soud jako náhradu nákladů právního zastoupení představující odměnu advokáta za dva úkony (vyjádření k odvolání, účast na jednání dne [datum]) po [částka] dle § 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.“), náhradu hotových výdajů za oba úkony po [částka], dále cestovné na ústní jednání dne [datum] ve výši [částka] (trasa [obec] - [obec] a zpět, tj. 100 km, vozidlem Škoda Octavia, při spotřebě paliva 3,9 l [číslo] km, ceně nafty [částka] a paušální náhradě 4,70 [spisová značka]), náhradu za promeškaný čas na cestě na odvolací jednání ve výši [částka] (4 x půlhodina po [částka]) dle § 14 odst. 3 a. t. a DPH ve výši [částka], tj. celkem [částka].