Rozhodnutí 70 CO 31/2022-522

1. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 78/2019-500, soud prvního stupně zastavil řízení co do částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), uložil oběma žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení (výrok II.), zamítl žalobu co do požadované částky [částka] s příslušenstvím (výrok III.), uložil žalovaným povinnost společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 náklady státu ve výši [částka] (výrok IV.) a povinnost společně a nerozdílně nahradit žalobci nákladů řízení v částce [částka] (výrok V.).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobce domáhal z důvodu utrpěného zranění při dopravní nehodě zaviněné 1. žalovaným dne [datum], jehož pojistitelem je 2. žalovaná, na obou žalovaných náhrady bolestného, ZSU, účelně vynaložených nákladů spojených s léčením a nákladů na osobní péči. Náklady řízení účastníků posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř., náklady státu pak podle § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy vyšel z plného procesního úspěchu žalobce v řízení.

3. Ohledně nákladů na právní zastoupení vyšel z odměny advokáta určené postupem podle § 6 a § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) z tarifní hodnoty dle rozhodnutí NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3974/2015, a z rozhodnutí dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 941/2017, tj. z přiznané částky [částka], čímž zjistil odměnu ve výši [částka] za každý úkon právní služby. Celkem zjistil 23 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1, a to převzetí a příprava zastoupení, dvě výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé ze dne [datum] a [datum], podání žaloby, 5 dalších porad s klientem přesahujících jednu hodinu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], účast na jednání soudu ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]), vyjádření ze dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum], to vše po [částka]. Dále přiznal paušální náhradu hotových výdajů za každý z uvedených úkonů po [částka] dle § 13 a. t. Přiznal i cestovní náhradu v celkové výši [částka] za cesty na ústní jednání vozidlem advokáta z [obec] do [obec] a zpět, tj. 764 km při prům. spotřebě 6,8 l [číslo] km, představující náhradu za cestu dne [datum] výši [částka] za ([částka] za litr paliva, 4,10 Kč/km za amortizaci), za cestu dne [datum] náhrada [částka] ([částka] za litr paliva, 4,20 Kč/km za amortizaci), za cestu dne [datum] náhrada [částka] ([částka] za litr paliva, 4,20 Kč/km za amortizaci), za cestu dne [datum] náhrada [částka] ([částka] za litr paliva, 4,40 Kč/km za amortizaci), za cestu dne [datum] náhrada [částka] ([částka] za litr paliva, 4,40 Kč/km za amortizaci). Soud prvního stupně dále přiznal žalobci náhradu za promeškaný čas v souvislosti s uvedenými cestami na jednání soudu v rozsahu 90 půlhodin ve výši [částka] podle § 14 a. t. a DPH, která činila [částka].

4. Proti výroku o nákladech řízení podali oba žalovaní včasné odvolání, ve kterém namítli, že i z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalobce nebyl v řízení zcela úspěšný, když z celkově uplatněného nároku ve výši [částka] s přísl. byla žalobci přiznána jen částka [částka], tedy soud prvního stupně měl postupovat podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Dle jejich názoru se ani soud prvního stupně nezabýval otázkou, zda advokátem žalobce vyčíslené náklady byly účelné, a to jak uplatněných 5 porad advokáta s klientem, tak 9 vyjádření ve věci. Tyto náklady označili žalovaní za nepřiměřené. Navíc se soud prvního stupně neřídil aktuální judikaturou, konkrétně usnesením NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, podle něhož ve věcech peněžité náhrady dle § [číslo] a § [číslo] nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 a. t. a odměna advokáta měla být vypočtena z paušální tarifní hodnoty [částka].

5. Odvolací soud napadený výrok soudu prvního stupně o nákladech řízení účastníků, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o.s.ř.), aniž bylo třeba za tím účelem nařizovat jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

6. V usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, na které žalovaní správně odkázali, nicméně soud prvního stupně toto rozhodnutí zcela pominul, Nejvyšší soud uvádí, že v zájmu sjednocení judikatury ve věci určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ vyhláška č. 177/1996 Sb.“) již v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, dospěl k závěru o správnosti té linie soudních rozhodnutí (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 1901/2018, či rozsudek ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4210/2018), podle které ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) nelze při stanovení odměny advokáta postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dovodil, že tato ustanovení nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Na tyto případy je, obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1791/2015), přiléhavé aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež ostatně podle výslovného znění na věci osobnostních práv, v nichž je navrhována náhrada nemajetkové újmy, dopadá. Tytéž důvody vedou k závěru, že postup podle téhož ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb. se uplatní i při výpočtu odměny advokáta v řízení o nárocích na náhradu nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 o. z. Odměna advokáta se proto v projednávané věci ohledně nároku žalobce b) a o nároku žalobkyně a) na náhradu újmy na zdraví vypočte z paušální tarifní hodnoty [částka] v citovaném ustanovení stanovené.

7. Pokud tedy soud prvního stupně vycházel z tarifní hodnoty určené dřívější judikaturou, kterou lze mít vzhledem k uvedenému rozhodnutí Nejvyššího soudu za překonanou, je již jeho určení tarifní hodnoty nesprávné.

8. Dále žalovaní správně poukázali na skutečnost, že žalobce nebyl ohledně všech nároků plně úspěšný, přičemž soud prvního stupně při svém rozhodování o nákladech řízení kumulaci nároků nerespektoval.

9. Ze spisu se podává, že žalobce uplatnil vůči žalovaným tři nároky, a to nárok na nemajetkovou újmu představující bolestné ve výši [částka] s přísl., ohledně něhož bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby bez bližšího odůvodnění žalobcem (usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 78/2019). Dále žalobce uplatnil nárok na nemajetkovou újmu představující ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] s přísl., ohledně něhož vzal žalobce žalobu co do částky [částka] s přísl. zpět z důvodu zjištění jiné výše ZSU znalcem a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno I. výrokem rozsudku, jinak byl nárok ve zbývající výši [částka] s přísl. žalobci přiznán. Posledním uplatněným nárokem byl nárok na majetkovou újmu představující náhradu nákladů spojených s léčením a náklady na jeho osobní péči ve výši [částka] s přísl., z níž vzal žalobce zpět žalobu ohledně částky [částka] s přísl. a následně ji rozšířil o [částka] s přísl., přičemž co do částky [částka] s přísl. bylo žalobě vyhověno a částku [částka] s přísl. soud prvního stupně zamítl. Rozsudek ohledně takto rozhodnutých částek nebyl odvoláním napaden, tedy lze vzít tuto úpravu za pravomocnou.

10. Z uvedeného je z pohledu náhrady nákladů řízení zřejmé, že ohledně nároku na bolestné byl žalobce neúspěšný (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.), ohledně nároku na ZSU byl zcela úspěšný (§ 142 odst. 3 o. s. ř., když výše plnění závisela na znaleckém posudku) a ohledně majetkové újmy byl úspěšný jen částečně (§ 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. - úspěch co do částky [částka] s přísl., neúspěch co do částky [částka] představujících zamítnutou částku [částka] s přísl. + [částka] s přísl., ohledně níž byla žaloba částečně vzata zpět.).

11. V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). Pravidla při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nároky na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), určil Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1435/2015, kde dovodil, že je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu.

12. Podle § 12 odst. 3 a. t. platí, že při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. Aplikováno na projednávanou věc, v níž uplatněné nároky spojil žalobce ke společnému projednání již v podané žalobě, to znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka [částka] představující součet tarifních hodnot nároků bolestného [částka], ZSU [částka] a majetkové újmy [částka] ([částka] + [částka]). Od takto zjištěné částky je třeba odečíst neúspěch žalobce, a to ve výši tarifní hodnoty bolestného [částka] a hodnoty nepřiznané majetkové újmy ve výši [částka] a nároku vzatého zpět [částka]. Pro zjištění procentuálního úspěchu žalobce je pak třeba výslednou částku [částka] ([částka] – [částka]) dát do poměru s celkovou tarifní hodnotou [částka] a vynásobit 100, čímž je úspěch žalobce vyjádřen v počtu 31,5 %.

13. Na základě uvedeného tedy dospěl odvolací soud k závěru, že vzhledem k převážnému neúspěchu žalobce mu vznikla povinnost nahradit každému ze žalovaných náklady řízení, a to v rozsahu 37 % (68,5 % - 31,5%).

14. Výši nákladů prvního žalovaného určil odvolací soud jako náklady nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 6 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) po [částka], tj. [částka], z níž 37 % činí částku [částka].

15. Výši nákladů prvního žalovaného určil odvolací soud jako náklady nezastoupeného účastníka dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. za 14 úkonů (vyjádření k žalobě ze dne [datum], otázky na znalce ze dne [datum], sdělení na výzvu soudu ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] účast na jednání dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) po [částka], tj. [částka], z níž 37 % činí částku [částka].

16. Vzhledem k výše uvedenému tedy odvolací soud postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadené nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku V. o nákladech řízení účastníků tak, že uložil žalobci náhradu nákladů jednotlivým žalovaným dle zjištěné výše jejich nákladů a rozsahu určené povinnosti žalobce.

17. Co se týká odvolání proti výroku IV. o náhradě nákladů státu, pak vzhledem k zjištěnému procesnímu úspěchu jednotlivých účastníků je i toto rozhodnutí soudu prvního stupně, byť posuzované podle správného ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. nesprávné a povinnost jednotlivých účastníků je třeba určit v poměru jejich neúspěchu. Celkové náklady státu vyčíslil soud prvního stupně na částku [částka], tedy zjištěnému neúspěchu žalobce co do 68,5 % odpovídá podíl na těchto nákladech ve výši [částka] a neúspěchu žalovaných co do 31,5 % pak podíl ve výši [částka] a takto tedy také postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odvolací soud změnil napadený výrok.

18. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o. s. ř. za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaní byli v odvolacím řízení plně úspěšní, proto odvolací soud uložil žalobci nahradit každému z nich náklady řízení ve smyslu § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za podané odvolání.