o zaplacení 70 738 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 8. října 2025, č. j. 15 C 270/2025-36,

1. Rozsudkem označeným v záhlaví soud prvního stupně výrokem I. zastavil řízení co do částky 2 738 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 22. 8. 2025 do zaplacení. Výrokem II. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 68 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 738 Kč od 5. 3. 2025 do 21. 8. 2025 a z částky 68 000 Kč od 22. 8. 2025 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku, výrokem III. soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 32 318 Kč rovněž ve třídenní pariční lhůtě.

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 70 738 Kč s příslušenstvím z titulu kupní smlouvy uzavřené mezi účastnicemi dne 19. 6. 2023, jejímž předmětem byl školní nábytek – sestava [název], sestava [název] a tabule 400 x 120 cm trojlist. Datum dodání bylo sjednáno na období červenec až srpen 2023. Žalovaná částka představovala žalobkyní zaplacenou kupní cenu v rozsahu nedodaného zboží.

3. Podle odůvodnění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Předně sdělil, že žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 7. 10. 2025 částečně zpět co do částky 2 738 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 22. 8. 2025[Anonymizováno]do zaplacení, neboť žalovaná tuto částku uhradila, a proto soud v tomto rozsahu řízení zastavil. Při posuzovaní důvodnosti zbývající části nároku, tj. 68 000 Kč soud vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi byla dne 19. 6. 2023 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodaní školního nábytku s termínem dodání v červenci až srpnu 2023. Doplnil, že žalobkyně uhradila žalované částku 101 427 Kč odpovídající kupní ceně vyúčtované zálohovou fakturou, avšak žalovaná dodala žalobkyni zboží pouze v hodnotě 30 689 Kč. Uvedl, že žalobkyně dne 10. 2. 2025 odstoupila od smlouvy v rozsahu nedodaného zboží z důvodu podstatného porušení smlouvy, přičemž toto odstoupení bylo žalované doručeno prostřednictvím datové schránky. Soud v tomto ohledu shledal odstoupení od smlouvy platným a účinným, jelikož žalovaná nedodáním ujednaného předmětu koupě porušila smlouvu podstatným způsobem. S odkazem na § 2004 o. z. soud konstatoval, že závazek byl zrušen od počátku, a žalobkyni tak vzniklo právo na vrácení peněžitého plnění v celkové výši 70 738 Kč, resp. 68 000 Kč. Dodal, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení kupní ceny v dodatečné lhůtě, na což nebylo žalovanou nijak reagováno. K tvrzení žalované, že v červnu 2025 vystavila řádný opravný daňový doklad, jenž nebyl ke dni podání žaloby ještě po splatnosti, soud poznamenal, že žalovaná nemohla uvedeným způsobem jednostranně odložit splatnost závazku. O příslušenství soud rozhodl dle § 1970 o. z. Výrok o nákladech řízení pak zdůvodnil ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř.

4. Proti rozsudku shora uvedenému podala žalovaná včasné odvolání, v němž namítla, že přisouzená částka neodpovídá skutečnosti, neboť žalobkyni zaslala na účet ještě částku 2 000 Kč, a zůstatek pohledávky tak činí 66 000 Kč. Dále nesouhlasila se svou povinností nahradit žalobkyni náklady řízení v soudem stanovené výši. V této souvislosti navrhla, aby advokátní kancelář doložila veškeré skutečné výdaje, jež budou jednoznačně a srozumitelně prokazovat z čeho se náklady skládají, a bude tak jasně prokázáno, že náklady se zakládají na pravdě a realitě. Poznamenala, že dne 17. 10. 2025 navrhovala žalobkyni smírné řešení věci, avšak žalobkyně na tento návrh nijak nereagovala.

5. Žalobkyně se k odvolání písemně vyjádřila a rozsudek soudu prvního stupně označila za správný a odpovídající skutkovému stavu. Namítanou výši náhrady nákladů řízení považovala za soudem prvního stupně správně vyčíslenou, neboť žaloba byla podána oprávněně do částky 70 738 Kč, a z této částky byl poté vyčíslen soudní poplatek a jednotlivé úkony právní služby dle advokátního tarifu. Potvrdila tvrzení žalované, že došlo k částečné úhradě žalované částky ve výši 2 000 Kč, jež obdržela dne 12. 12. 2025, a proto v tomto rozsahu, tj. co do částky 2 000 Kč vzala žalobu zpět. Dále sdělila, že i nadále setrvává na žalobě co do výše 66 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 738 Kč od 5. 3. 2025 do 21. 8. 2025, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 68 000 Kč od 22. 8. 2025 do 12. 12. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 66 000 Kč od 13. 12. 2025 do zaplacení. Současně navrhla, aby jí odvolací soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení.

6. K výzvě odvolacího soudu žalovaná reagovala na vyjádření žalobkyně replikou, v níž sdělila, že trvá na odvolání ve věci samé, neboť na účet žalobkyně odeslala další částečnou úhradu ve výši 6 000 Kč. Aktuální stav pohledávky tak podle ní činí 60 000 Kč.

7. Žalobkyně na repliku žalované písmeně nereagovala, nicméně ve svém vyjádření předneseném v rámci jednání odvolacího soudu potvrdila, že došlo k částečné úhradě žalované částky ve výši 6 000 Kč, byť až po vydání napadeného rozsudku. S ohledem na tuto skutečnost, proto vzala žalobkyně žalobu co do částky 6 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 17.1.2026 do zaplacení zpět.

8. Podáním, jež bylo doručeno odvolacímu soudu v den konání odvolacího jednání, žalovaná prostřednictvím svého statutárního zástupce sdělila, že se k jednání nemůže dostavit, neboť jejímu statutárnímu zástupci zemřela ve [věk] letech babička a poté, kdy v tomto týdnu obdržel parte, musel věc řešit s rodinou. Sdělila, že se snažila korespondovat se žalobkyní ohledně smírného řešení sporu, aniž by bylo nutné se dostavovat k soudu, avšak ze strany žalobkyně se tato aktivita nesetkala s odezvou. Zopakovala, že uhradila ke dni 21. 8. 2025 částku[Anonymizováno]2 738 Kč, ke dni 12. 12. 2025 částku 2 000 Kč a ke dni 16. 1. 2026 částku 6 000 Kč, celková zbývající částka dluhu tak činí 60 000 Kč. Závěrem žalovaná poznamenala, že se stala obětí zpronevěry částky 1,5 milionu korun na výrobu zařízení do 42 škol. Je tak zřejmé, že újmu žalobkyni žalovaná nezpůsobila záměrně, nýbrž právě a pouze v důsledku uvedené zpronevěry zahraničním výrobcem.

9. Odvolací soud z podnětu včasného odvolání přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Učinil tak v rámci odvolacího jednání, které proběhlo v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř. v nepřítomnosti žalované, která se k jednání nedostavila. Její omluvu odvolací soud nehodnotil ani jako včasnou (byla doručena až v den jednání), ani jako důvodnou (nebyl doložen žádný závažný důvod, který by účast statutárního zástupce či jiného pověřeného pracovníka žalované na odvolacím jednání vylučoval). Žalovaná ostatně ani nežádala o odročení jednání.

10. Z odvolání žalované nebylo jasně patrné, v jakém rozsahu rozsudek soudu prvního stupně napadá, neboť původně zpochybňovala pouze částku 2 000 Kč. Následně však znejasnila své odvolání tím, že v jedné větě sdělila, že se odvolává ve věci samé již s ohledem na částečnou úhradu zaplacené kupní ceny ve výši 6 000 Kč a že aktuální stav pohledávky činí 60 000 Kč. S ohledem na to, že se žalovaná k jednání odvolacího soudu nedostavila, musel odvolací soud z opatrnosti vyložit nejasný rozsah odvolání ku prospěchu žalované, a musel tedy vycházet z předpokladu, že žalovaná napadá celý meritorní vyhovující výrok. K jejímu odvolaní tedy odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně v rozsahu celého vyhovujícího výroku o věci samé II., jakož i v žalovanou taktéž rozporovaném výroku III. o nákladech řízení.

11. Odvolací soud se nejprve vypořádal s částečným zpětvzetím žaloby v rozsahu částky 2 000 Kč učiněným podáním ze dne 23. 12. 2025 – písemným vyjádřením žalobkyně k odvolání, k němuž došlo dříve, než odvolací soud přistoupil k přezkumu napadeného rozhodnutí a s nímž žalovaná vyjádřila implicitní souhlas. Postupem dle § 222a odst. 1 o. s. ř. odvolací soud zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku II. ohledně částky 2 000 Kč s příslušenstvím od 13. 12. 2025 do zaplacení a řízení v této části zastavil. Stejným způsobem postupoval odvolací soud i ohledně částečného zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 6 000 Kč s příslušenstvím od 17.1.2026 učiněného při jednání odvolacího soudu a napadený rozsudek soudu prvního stupně v meritorním výroku II. ohledně částky 6 000 Kč s příslušenstvím od 17. 1. 2026[Anonymizováno]do zaplacení dle § 222a odst. 1 o. s. ř. rovněž zrušil a řízení i v této části zastavil.

12. Podle § 2079 odst. 1 o. z. se prodávající kupní smlouvou zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu. Dle odstavce 2 téhož ustanovení neplyne-li ze smlouvy nebo zvyklostí něco jiného, jsou prodávající a kupující zavázáni splnit své povinnosti současně.

13. Podle § 1978 o. z. zakládá-li prodlení jedné ze smluvních stran nepodstatné porušení její smluvní povinnosti, může druhá strana od smlouvy odstoupit poté, co prodlévající strana svoji povinnost nesplní ani v dodatečné přiměřené lhůtě, kterou jí druhá strana poskytla výslovně nebo mlčky.

14. Podle § 2004 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy se závazek zrušuje od počátku.

15. Podle § 2005 odst. 1 o. z. odstoupením od smlouvy zanikají v rozsahu jeho účinků práva a povinnosti stran. Tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se odstoupení od smlouvy nedotýká práva na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, pokud již dospěl, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti ani ujednání, které má vzhledem ke své povaze zavazovat strany i po odstoupení od smlouvy, zejména ujednání o způsobu řešení sporů. Byl-li dluh zajištěn, nedotýká se odstoupení od smlouvy ani zajištění.

16. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Pokud jde o zbývající část nároku, ohledně níž nebylo řízení zastaveno, může odvolací soud konstatovat, že soud prvního stupně zjistil skutkový stav věci v rozsahu potřebném pro konečné rozhodnutí a provedené důkazy správně hodnotil způsobem uvedeným v § 132 o. s. ř., tj. jak každý samostatně, tak v jejich vzájemných souvislostech. Na základě provedeného dokazování soud prvního stupně dospěl ke správným skutkovým závěrům a věc hodnotil přiléhavě i po právní stránce, přesto, že věc posoudil podle obecné úpravy odstoupení od smlouvy (§ 2002 o. z.), ačkoli měl na daný případ aplikovat speciální právní úpravu obsaženou v ustanovení § 1978 o. z. Z provedeného dokazování vyšlo jasně najevo, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 19. 6. 2023 uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem bylo dodání školního nábytku s tím, že žalovaná se zavázala dodat objednané zboží v červenci až srpnu 2023. Rovněž bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované dne 21. 6. 2023[Anonymizováno]na základě zálohové faktury č. [číslo] sjednanou kupní cenu ve výši 101 427 Kč. Bez pochyby bylo také prokázáno, že žalovaná objednané zboží, vyjma tabule [název] v hodnotě 30 689 Kč, ve sjednaném termínu žalobkyni nedodala, a neučinila tak ani v dodatečně poskytnuté lhůtě. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem prvního stupně v tom, že žalobkyni vzniklo právo odstoupit od smlouvy v rozsahu nedodaného zboží pro porušení smlouvy ze strany žalované, konkrétně pro prodlení žalované se splněním závazku. Ze strany žalované totiž, jak již bylo výše uvedeno, nedošlo včas k dodání podstatné části objednaného zboží, přičemž žalovaná v průběhu řízení ani nesporovala, že by žalobkyni objednané zboží skutečně dodala, a proti uplatněnému nároku neuvedla ani jinou obranu. Žalobkyně své právo na odstoupení realizovala dopisem, jenž byl žalované doručen prostřednictvím datové schránky dne 10. 2. 2025 a z jehož textu bylo zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila. Soud prvního stupně správně také dovodil, že v důsledku jednostranného odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy došlo ve smyslu shora citovaného § 2004 o. z. ke zrušení závazku od počátku a v rozsahu jeho účinků tím zanikla také vzájemná práva a povinnosti smluvních stran. Za popsané situace má odvolací soud stejně jako soud prvního stupně za prokázáno, že žalovaná se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila, čímž žalobkyni vznikl tomu odpovídající nárok na vrácení zaplacené kupní ceny v rozsahu nedodaného zboží. V poměrech dané věci tedy účastníkům řízení vznikla povinnost vypořádat si své vzájemné vztahy dle obecné úpravy bezdůvodného obohacení zakotvené v § 2991 a násl. o. z., a to vrácením vzájemně si poskytnutého plnění, jelikož odstoupením od smlouvy odpadl právní důvod, na nějž bylo plněno. Soud prvního stupně rovněž správně poznamenal, že vystavila-li žalovaná tzv. dobropis (řádný daňový doklad) až v červnu 2025 se splatností v srpnu 2025 s tím, že k datu podání žaloby nebyl ještě po splatnosti, nebyla žalovaná oprávněna takto jednostranně splatnost odložit. Žalovaná ostatně dlužnou jistinu k okamžiku rozhodování soudu prvního stupně, ba ani ke dni rozhodování odvolacího soudu, neuhradila. Soud prvního stupně proto dospěl ke správnému závěru, že bylo povinností žalované vrátit žalobkyni obdrženou kupní cenu v rozsahu nedodaného zboží, a protože tak žalovaná ani po opakovaných urgencích neučinila, bylo namístě k tomu žalovanou zavázat autoritativním rozhodnutím soudu.

18. Vedle jistiny, představované požadavkem na vrácení kupní ceny v rozsahu nedodaného zboží, byl předmětem řízení též nárok na zaplacení s uvedenou jistinou souvisejícího úroku z prodlení. Soud prvního stupně vyšel správně z § 1970 o. z., jež spojuje s včasným a řádným nesplněním dluhu pro dlužníka nepříznivý důsledek v podobě věřitelova oprávnění požadovat nejen dlužnou částku (jistinu), ale také úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 33 Cdo 2885/2020). V daném případě byla žalovaná dopisem ze dne 25. 2. 2023 žalobkyní vyzvána k vydání bezdůvodného obohacení – vrácení kupní ceny v rozsahu nedodaného zboží nejpozději dne 4. 3. 2025. Požadovaný nárok se tedy stal splatným dne 4. 3. 2025, a žalovaná se s úhradou peněžitého plnění dostala do prodlení nejdříve ode dne následujícího, tj. 5. 3. 2025. Odvolací soud shledal ve shodě se soudem prvního stupně požadavek žalobkyně na úhradu zákonného úroku z prodlení důvodným, přičemž přihlédl k částečným úhradám zaplacené kupní ceny ze strany žalované (dne 21. 8. 2025, dne 12. 12. 2025, dne 16. 1. 2026), a proto byla doba úroku z prodlení z jednotlivých dlužných částek limitovaná právě ke dni, v němž došlo k částečným úhradám.

19. Ze všech uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. co do (zbývající) částky 60 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 70 738 Kč od 5. 3. 2025 do 21. 8. 2025, z částky 68 000 Kč od 22. 8. 2025 do 12. 12. 2025, z částky 66 000 Kč od 13. 12. 2025 do 16. 1. 2026 a z částky 60 000 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení jako věcně správný dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

20. Vzhledem k částečné modifikaci meritorního výroku musel odvolací soud rozhodnout znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně. Odvolací soud při řešení odvolacích námitek žalované, jež směřovaly proti výroku o nákladech řízení, dospěl k závěru, že soud prvního stupně postupoval přiléhavě procesní situaci dle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř., avšak nesprávně stanovil honorář za úkon částečného zpětvzetí žaloby, neboť nezohlednil, že nešlo o úkon z punkta celé žalované částky, nýbrž pouze z její části v rozsahu 2 738 Kč. V případě výpočtu odměny za právní službu advokáta se totiž u jednotlivých úkonů odměna vypočítává v souladu s ust. § 8 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.) z výše peněžitého plnění v době započetí úkonu, jehož se právní služba týká. Částečné zpětvzetí se tedy týkalo jen částky, ohledně níž byla žaloba vzata zpět, a nikoli celého původního předmětu žaloby. Náklady řízení před soudem prvního stupně tedy správně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 830 Kč, z odměny advokáta stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., za 4 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a. t. z tarifní hodnoty 70 738 Kč po 3 940 Kč (převzetí a příprava, žaloba, vyjádření, účast na jednání soudu), za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. z tarifní hodnoty 2 738 Kč ve výši 1 000 Kč (částečné zpětvzetí žaloby), za 1 úkon právní služby dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. z tarifní hodnoty 70 738 Kč ve výši poloviční sazby, tedy 1 970 Kč (jednoduchá výzva k plnění), tj. 18 730 Kč, včetně 6 náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a z částky odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 4 500,30 Kč (21 430 x 0,21) – celkem tedy 28 760 Kč.

21. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobkyně měla v odvolacím řízení plný úspěch, a má proto proti procesně neúspěšné žalované právo na náhradu nákladů účelně vynaložených v této fázi řízení. Náklady jejího právního zastoupení tvoří odměna advokáta dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., za 2 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. d), g) a. t. z tarifní hodnoty 68 000 Kč po 3 820 Kč (účast na jednání soudu a vyjádření k odvolání spojené s částečným zpětvzetím žaloby), tj. 7 640 Kč, včetně 2 náhrad hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t., a částka odpovídající 21 % DPH z odměn a náhrad ve výši 1 793,40 Kč (8 540 x 0,21). Celkem tak žalobkyni náleží na náhradu nákladů odvolacího řízení částka 10 333 Kč.

22. Vzhledem k tomu, že předmětem odvolacího řízení byla částka 68 000 Kč, nikoli pouze částka 2 000 Kč, jak se nesprávně domníval soud prvního stupně, činil soudní poplatek za odvolání dle položky 22 bodu 1. písm. a) ve spojení s položkou 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků částku 3 400 Kč. Odvolací soud proto žalované, jež zaplatila na úhradě soudního poplatku za podání odvolání v důsledku nesprávného výpočtu soudu prvního stupně pouze částku 1 000 Kč, doměřil soudní poplatek ve výši 2 400 Kč.