pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 42 C 300/2019-125,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu s požadavkem na uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I) a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení předmětné částky jako odměny za výkon funkce pověřence GDPR sjednané ve smlouvě o výkonu uvedené funkce ze dne [datum] pro [právnická osoba] v České republice, na Slovensku a v Maďarsku ve výši [částka] měsíčně bez DPH, tedy s DPH ve výši [částka]. Uvedenou odměnu vyúčtovala žalobkyně fakturou [číslo] za 7/ 2018 na částku [částka] splatnou [datum], fakturou [číslo] za 8, 9 a 10/ 2018 na částku [částka] splatnou [datum], fakturou [číslo] za 11/ 2018 na částku [částka] splatnou [datum], fakturou [číslo] za 12/ 2018 na částku [částka] splatnou [datum], fakturou [číslo] za [číslo] na částku [částka] splatnou [datum] a fakturou [číslo] za [číslo] na částku [částka] splatnou [datum]. Žalovaná uvedené částky neuhradila a dne [datum] smlouvu vypověděla.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že žalobci nárok na zaplacení žalované částky nevznikl, předmětná smlouva je podle něj neplatná, neurčitá a nejsou specifikovány konkrétní provedené činnosti pro vyjmenované subjekty, ani není jednoznačně uvedena odměna. Žalobkyně ani netvrdí, jaké konkrétní činnosti pro žalovanou ve vyúčtovaném období provedla.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o výkonu funkce pověřence GDPR, k jejímuž výkonu podle čl. 39 a násl. GDPR se zavázala žalobkyně pro [právnická osoba] v České republice, na Slovensku a v Maďarsku. Odpovědnou osobou pověřence byla určena Mgr. [jméno] [příjmení] Smluvní odměna za výkon funkce byla sjednána ve výši [částka] měsíčně bez DPH, tj. i s DPH ve výši [částka], počínaje [datum], a to na základě vystavených faktur. Dne [datum] žádala žalovaná emailem žalobkyni o zaslání smlouvy, její návrh byl žalované zaslán [datum], dne [datum] byly zaslány žalobkyni připomínky k němu a tato návrh připomínkovala následně dne [datum]. Žalobkyně vystavila žalované faktury č. 2018 na částku [částka], č. 2018 na částku [částka], č. 2018 na částku [částka], č. 2018 na částku [částka], [číslo] na částku [částka], [číslo] na částku [částka]. Dne [datum] žalovaná předmětnou smlouvu vypověděla. Předžalobní upomínky ze dnů [datum] a [datum] žalovaná odmítla. Po právním posouzení podle § 1746 odst. 2 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že smlouva o výkonu funkce pověřence GDPR mezi účastníky nebyla uzavřena platně, když dle emailové korespondence mezi účastníky byly smluvní podmínky sjednávány až po jejím tvrzeném uzavření. Žalobkyně přes poučení soudu prvního stupně podle § 118b o. s. ř. nekonkretizovala činnost, kterou měla v rozhodném období pro konkrétní ve smlouvě uvedený subjekt vykonat, navíc za situace, že uvedené subjekty označené jako [právnická osoba] v České republice, Slovenské republice a Maďarské republice nejsou právně existujícími subjekty, tedy uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že by jí na tvrzenou odměnu vznikl nárok. Náklady řízení posoudil podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nesprávně zjistil skutkový stav věci a nesprávně jej právně posoudil. Nesporovala zpětnou dataci smlouvy ke dni [datum], což bylo v zájmu žalované, neboť ke stejnému datu vstoupilo v platnost Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne [datum] (dále jen„ nařízení GDPR“), které se dotýkalo její činnosti. Toto ale nelze považovat ani za nemravné, ani za porušení veřejného pořádku, když takto to v dané době řešila většina dotčených společností. S ohledem na platnou judikaturu pak samotná antedatace nemá vliv na platnost smlouvy. Upozornila, že podle § 574 o. z. je třeba při pochybnostech o platnosti právního jednání spíše na něj hledět jako na platné než na neplatné, což soud prvního stupně nerespektoval. Činnost pověřence pak žalobkyně vykonávala pro žalovanou již od účinnosti nařízení, kdy dne [datum] byly žalobkyni zaslány přihlašovací údaje do e-mailu [email] určeného pro komunikaci pověřence pro ochranu osobních údajů, o její funkci byli informováni zaměstnanci žalované, žalobkyně byla uváděna na internetových stránkách žalované a byla nahlášena i na Úřad pro ochranu osobních údajů. Fakticky tak byla smlouva uzavřena již v květnu 2018 a její písemné vyhotovení je jen potvrzením jejího obsahu vyplývajícího z emailové konverzace a ústního jednání. Byť označení Gant může být pro třetí osoby matoucí, účastníkům bylo jasné, o koho se v rámci podnikání žalované jedná, a musí být vyloženo podle úmyslu jednajícího. Svou činnost žalobkyně vykonávala již jen tím, že byla nahlášena na Úřad pro ochranu osobních údajů jako pověřenec pro ochranu osobních údajů pro společnost žalované pod [číslo]. Aktivní činnost pak vyplývá z příloh vystavených faktur i z emailu R. [příjmení] z [datum]. Žalovaná musela finančnímu úřadu nahlásit jednu z faktur, když jím byla žalobkyně vyzvána ke kontrolnímu hlášení. Ohledně koncentrace řízení odkázala na nález ÚS sp. zn. IV. ÚS 611/2005, podle nějž lze koncentraci prolomit, pokud provedení dalších důkazů nepochybně povede k závěru, že se skutkový stav odehrál jiným způsobem, k čemuž navrhla provést k důkazu nově předložené přehledy své činnosti. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl, případně aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání žalobkyně ztotožnila se závěry soudu prvního stupně s tím, že uvedeným odvoláním žalobkyně pouze účelově usiluje odvrátit účinky koncentrace řízení ve smyslu §118a odst. 1, 3 o. s. ř., která nastala v řízení před soudem prvního stupně a o které byla žalobkyně řádně poučena, a tím odvrátit pozornost od neunesení svého břemene tvrzení a důkazního břemene. Žalobkyní specifikovaný judikát označila za nepřípadný. Poukázala na šikanózní procesní postup žalobkyně, která po více než půlroce jednání i přes shodu účastníků na podstatných náležitostech mediační dohody o novaci takovou dohodu zmařila. Svá tvrzení pak v řízení dokládala jen předžalobní upomínkou, fakturami bez doložených provedených činností, smlouvou o poskytování služeb pověřence s datem [datum] a reakcí žalované na předžalobní upomínku, a to přesto, že jí byly po celou dobu známy námitky žalované. Pokud nereagovala ani na výzvu soudu prvního stupně ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doplnění tvrzení a k prokázání provedených činností ve spojení s koncentrací řízení, a to v dostatečně dlouhé lhůtě 30 dnů, ponechala lhůtu marně uplynout a ani se nedostavila k nařízenému jednání, je závěr soudu prvního stupně o neunesení důkazního břemene zcela logický a správný. Je zřejmé, že pokud by žalobkyně měla jakékoliv důkazy o své činnosti, již by je soudu poskytla nebo by se o to pokusila minimálně do uplynutí koncentrační lhůty. Ze smlouvy samé vyplývalo, že nárok na odměnu mohl vzniknout žalobkyni až po poskytnutí plnění. Odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, sp. zn. 32 Cdo 1056/2004 a 23 Cdo 4901/2010, dle nichž ani při sjednání paušální odměny v mandátní smlouvě nevzniká nárok na odměnu v případě, že nebyla žádná konkrétní činnost vykonávána, a to ani v případě, že na straně příkazníka existuje tzv. připravenost k činnosti, ke které z rozličných důvodů nedojde. Bylo tedy správné, že soud prvního stupně po žalobkyni požadoval prokázání takových činností. Za této situace se žalovaná nevyjadřovala k dalším tvrzením žalobkyně a odkázala na svá vyjádření k věci před soudem prvního stupně. Navrhla, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

7. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv. (2) Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

9. Podle § 2430 o. z. se příkazní smlouvou příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce. Podle § 2438 odst. 1, 2 o. z. příkazce poskytne příkazníkovi odměnu, byla-li ujednána nebo je-li obvyklá, zejména vzhledem k příkazcovu podnikání. (2) Příkazce poskytne odměnu, i když výsledek nenastal, ledaže byl nezdar způsoben tím, že příkazník porušil své povinnosti. To platí i v případě, že splnění příkazu zmařila náhoda, ke které příkazník nedal podnět.

10. Předmětnou smlouvu ze dne [datum] je třeba považovat za typ příkazní smlouvy ve smyslu ustanovení § 2430 a násl. o. z. Z pohledu ustanovení § 574 o. z. se však odvolací soud neztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o její neplatnosti. I přes výrazné závady spočívající zejména v uvedení zavádějících údajů i neexistujících právnických osob, ohledně nichž se žalovaná jako objednatel nemohla nijak zavázat, lze shledat podstatná ujednání, ze kterých se dá dovodit, co bylo obsahem závazku účastníků. Ze smluvních ujednání se podává, že žalobkyně se zavázala vykonávat pro žalovanou funkci pověřence pro ochranu osobních údajů ve smyslu čl. 39 a násl. nařízení GDPR (čl. II. bod 1. smlouvy), kde zmínka o [právnická osoba] v ČR, SR a Maďarsku tento závazek nijak neovlivňuje, jako odpovědná osoba za poskytovatele byla označena Mgr. [příjmení] [jméno] a žalovaná se zavázala za poskytování služeb dle smlouvy zaplatit žalobkyni smluvní odměnu, která ve vztahu k ní (čl. IV. bod 1.) činila [částka] bez DPH za každý odpracovaný měsíc vymezený každým 25. dnem v měsíci počínaje [datum], tedy ani v tomto vztahu se nepromítne neexistence dalších dvou společností uvedených ve zmíněném bodu smlouvy. Dle bodu V. byla žalobkyně povinna řádně poskytovat své služby, poskytovat informace a poradenství žalované a jejím zaměstnancům, kteří provádějí zpracování o jejich povinnostech v oblasti ochrany osobních údajů, povinna monitorovat soulad s GDPR s koncepcemi žalované jako správce včetně rozdělení odpovědnosti, povinna poskytovat na požádání poradenství a monitorovat uplatňování podle čl. 35 GDPR. Dále byla povinna spolupracovat s dozorovým úřadem a působit jako kontaktní místo pro něj, jednat se subjekty údajů ve smyslu čl. 38 odst. 4 GDPR, brát ohled na riziko spojené s operacemi zpracování, zachovávat mlčenlivost, chránit zájmy žalované, zejména upozornit na případná nebezpečí škod, oznámit ztrátu předpokladů pro výkon funkce či informovat o případném střetu zájmů u něj. Smlouva byla podepsána jak ze strany žalované oprávněnou osobou dle obchodního rejstříku, tak ze strany žalobkyně s určitými výhradami k podpisu, který není zcela v souladu se způsobem jednání dle obchodního rejstříku, nicméně byl učiněn statutárním zástupcem žalobkyně. Z uvedeného je zřejmý předmět plnění, povinnosti účastníků i sjednaná odměna za provedenou činnost, tedy je třeba uzavřít, že minimálně ve vztahu k žalované je třeba v tomto rozsahu považovat smlouvu za platnou.

11. Ze stanovení smluvní odměny [částka] měsíčně je zřejmé, že tato je stanovená paušálem. K otázce paušálních náhrad nebo úhrad (ať již smluvně dohodnutým či stanoveným právními předpisy) se Nejvyšší soud vyjadřoval například v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 5192/2007. Vysvětlil, že podstata tkví ve zprůměrování příslušných nákladů tak, že vybočení z tohoto průměru jedním či druhým směrem je pro konkrétní případy oběma stranám takového vztahu vynahrazeno zjednodušením systému dokládání těchto náhrad či úhrad a vede ke snížení administrativní náročnosti při vykazování příslušných výdajů a při jejich kontrole.

12. Z ustanovení občanského zákoníku upravujících příkazní smlouvu vyplývá, že odměna příkazníka je závislá na řádném plnění příkazu poctivě a pečlivě podle jeho schopností. V usnesení ze dne 6. 11. 2017, sp. zn. 32 Cdo 3612/2017, pak Nejvyšší soud dovodil, že ani dohoda o paušální úhradě neopravňuje mandatáře požadovat úplatu bez řádně vykonané činnosti (srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Odo 303/2005). Z proběhlé emailové komunikace mezi žalovanou a žalobkyní se pak podává, že i žalovaná podmiňuje úhradu sjednané odměny doložením, na čem žalobkyně aktuálně a pro koho z firmy žalované pracuje a jaký je plán na další měsíc s tím, že tyto činnosti budou představovat přílohu měsíční faktury (email ze dne [datum]), přičemž žalobkyně potvrdila, že je s tímto srozuměna (email ze dne [datum]), kdy je navíc textu zprávy zřejmé, že ona sjednávaná částka tehdy ve výši [částka] (dle smlouvy [částka]) má v sobě obsahovat nejen platbu za práci pověřence, ale i za právní poradenství.

13. Z náplně práce pověřence, jak vyplývá ze smluvních ujednání reflektujících čl. 39 nařízení GDPR, či jak je specifikován ve vzorové pracovní náplni pověřence uveřejněné v databázi [webová adresa], kterou žalobkyně sama žalované poslala, je zřejmé, že splnění povinnosti žalobkyně ze smlouvy nespočívá pouze v tom, že je uvedena jako kontaktní osoba pro Úřad pro ochranu osobních údajů, zaměstnance nebo klienty žalované, neboť toto fakticky představuje pouze splnění podmínky ze strany žalované umožňující plnění úkolů žalobkyně, ale v konkrétní aktivní činnosti takovéto kontaktní osoby, tj. co, kdy a jak v předmětné době jako pověřenec řešila či činila. Za této situace soud prvního stupně správně vyzval žalobkyni postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. k doložení činnosti, ke které se výše uvedenou smlouvou zavázala, a to za jednotlivé konkrétní měsíce, které žalované vyúčtovala předmětnými fakturami tak, jak jejich přehled ostatně měly tyto faktury obsahovat, neboť teprve po doložení této činnosti mohl žalobkyni vzniknout nárok na sjednanou odměnu. Za situace, že žalobkyně takové činnosti soudu prvního stupně na jeho výzvu s upozorněním na nebezpečí neúspěchu ve sporu ve stanovené lhůtě nedoložila, je třeba považovat jeho závěr o neunesení břemene tvrzení i důkazního břemene ohledně vzniku nároku na žalobou požadovanou odměnu za správný a odvolací soud se s ním zcela ztotožňuje.

14. Odvolací soud nesouhlasí, že by doložení požadovaných činností (aniž by jakkoliv posuzoval žalobkyní doložené listiny po stránce obsahové či co do způsobilosti takové činnosti prokázat) až po uplynutí koncentrační lhůty, a to dokonce až v odvolacím řízení, mohlo jakkoliv prolomit nastalou koncentraci řízení, a stejně jako žalovaná považuje odkaz na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 611/2005, řešící primárně otázky ochrany vlastnického práva, za nepřípadný a neaplikovatelný na danou věc. Je třeba si uvědomit, že podmínkou úspěšnosti žaloby bylo prokázání provedení sjednaných činností, za které by žalobkyni vznikl nárok na odměnu. K tomuto byla řádně vyzvána a byla jí k označení tvrzení i důkazů poskytnuta dostatečná doba, které žalobkyně nevyužila a ani neuvedla, co jí v tom případně mohlo bránit. Pokud takové listiny, o nichž je přesvědčena, že činnosti prokazují a které nepochybně musela mít k disposici již v době, kdy byla k jejich předložení vyzvána, doloží až po uplynutí této lhůty, a to dokonce až poté, co bylo o jejím nároku již soudem prvního stupně zamítavým způsobem rozhodnuto, nelze takovýto postup považovat za prokazování toho, že se skutek stal jiným způsobem, než zjistil soud prvního stupně, zejména když soud prvního stupně žádnou činnost žalobkyně nemohl zjistit. Pokud žalobkyně opírá svá tvrzení o prokázání činnosti o výzvu Finančního úřadu pro hl. m. Prahu k podání kontrolního hlášení ohledně jedné z uplatněných faktur, pak aniž by odvolací soud musel provádět ohledně této výzvy dokazování, lze z pouhého faktu existence takové výzvy dovodit, že to byla žalobkyně, která nepřiznala z této faktury daň, přičemž to nemusela být žalovaná, která by na to upozornila, nicméně opět to neprokazuje činnost žalobkyně, k níž se smlouvou zavázala. Navíc, pokud by hypoteticky taková listina měla způsobilost prokázat činnosti žalobkyně, měla ji poskytnout soudu k jeho výzvě ve stanovené lhůtě.

15. Vzhledem k uvedenému tak odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný i co do nákladů řízení potvrdil.

16. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. a uložil žalobkyni povinnost nahradit plně procesně úspěšné žalované náhradu těchto nákladů. Jejich výši odvolací soud určil jako náhradu právního zastoupení sestávající z odměny za zastupování advokátem za 2 úkony (vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dne [datum]) po [částka] a náhrady jeho hotových výdajů za 2 úkony po [částka], to vše v souladu s § 7, § 11 a § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/96 Sb., tj. celkem [částka].