pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 106/2021-61,

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy ve výši [částka] s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení (výrok I.), co do zbylé částky žalobu zamítl (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok III.).

2. Takto rozhodl o žalobě, kterou se žalobce domáhal náhrady tvrzené nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení před finančním arbitrem pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo] proti společnosti [právnická osoba], jehož předmětem bylo určení neplatnosti smluv životního pojištění a vydání bezdůvodného obohacení s příslušenstvím. Řízení trvalo od [datum] do [datum], tj. více než 34 měsíců, přičemž finanční arbitr nedodržel zákonné lhůty pro vydání nálezu ani pro rozhodnutí o námitkách. Přitom své rozhodnutí opřel o podklady, které mu žalobce poskytl již při podání návrhu. Nemajetkovou újmu spatřoval žalobce v tom, že byl po extrémně dlouhou dobu v nejistotě ohledně výsledku sporu, který se týkal částky [částka], a obával se, že by mohl o tyto finanční prostředky přijít. Základní částku požadoval navýšit o 20 % pro procesní pochybení finančního arbitra, který nevyužil možnosti prodloužit lhůtu pro vydání nálezu i rozhodnutí o námitkách, dále o 10% pro aktivní přístup žalobce proti nečinnosti a o 10% pro nedůvodné průtahy.

3. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že žalobce podal dne [datum] návrh na zahájení řízení, kterým se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] a případně určení, že náklady a poplatky účtované institucí na základě smlouvy PROFI Invest [číslo] nebyly platně sjednány. Dne [datum] finanční arbitr oznámil žalobci zahájení řízení a vyzval jej k odstranění vad návrhu, mimo jiné ke sdělení, jakým způsobem dospěl k částce [částka]. Téhož dne žádal žalobce o sdělení stavu řízení. Dne [datum] žalobce podal vyjádření a ohledně výpisů z pojištění odkázal na instituci. Dne [datum] oznámil finanční arbitr zahájení řízení instituci a vyzval ji k poskytnutí vysvětlení a předložení dokumentace. Ve dnech [datum] a [datum] instituce požádala o prodloužení lhůty, kterým ve dnech [datum] a 25. 10. 2017finanční arbitr vyhověl. Instituce se vyjádřila a vznesla námitku promlčení dne [datum] a dne [datum] doložila podklady. Dne [datum] sdělil finanční arbitr účastníkům předběžný právní názor o promlčení pohledávky ve 3 leté lhůtě a navrhl smírné výhodnější řešení pro žalobce v podobě odkupného. K tomu se nesouhlasně vyjádřil žalobce dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr instituci i žalobce k seznámení se s podklady a vyžádal podklady i od instituce, vůči níž opakoval výzvu k podkladům znovu dne [datum]. Dne [datum] instituce sdělila, že smlouva je stále aktivní, že nebyl proveden mimořádný výběr, a zaslala tabulku plateb. Dne [datum] požádal žalobce finančního arbitra o zaslání podkladů elektronicky. Dne [datum] se s podklady seznámila instituce, finanční arbitr podklady zaslal elektronicky žalobci dne [datum]. Žalobce zaslal dne [datum] vyjádření, ve kterém měl výhrady k úplnosti podkladů pro vydání nálezu a změnil návrh tak, aby finanční arbitr určil, že je pojistná smlouva neplatná, a rozhodl o vydání veškerého zaplaceného pojistného. Dne [datum] oznámil finanční arbitr účastníkům prodloužení lhůty pro vydání nálezu do [datum] a tuto lhůtu následně prodloužil dne [datum] do [datum]. Dne [datum] žalobce oznámil ukončení právního zastoupení a dne [datum] nové právní zastoupení, přičemž současně uplatnil opatření proti nečinnosti. Dne [datum] finanční arbitr vydal nález, v němž přiznal žalobci částku [částka]. Žalobce podal dne [datum] námitky, finanční arbitr vyzval dne [datum] instituci k vyjádření. Dne [datum] podala námitky instituce a téhož dne vyzval finanční arbitr žalobce k vyjádření. Instituce se vyjádřila dne [datum], žalobce dne [datum]. Dne [datum] vyzval finanční arbitr žalobce i instituci k předložení podkladů a sdělení zda nedošlo k dalším platbám na pojistnou smlouvu. Oba reagovali dne [datum]. Dne [datum] uplatnil žalobce opatření proti nečinnosti. Dne [datum] vydal finanční arbitr rozhodnutí o námitkách, v němž navýšil dosud přiznanou výši bezdůvodného obohacení o nové platby pojistného.

4. Po právním posouzení podle § 13 odst. 1, 2 a § 31a dost. 1, 2, 3 zák. č. 82/1998 Sb. a podle § 1 písm. e), § 8, § 15 odst. 1 a § 16 odst. 2 zák. č. 229/2002 Sb. dovodil soud prvního stupně, že na řízení před finančním arbitrem dopadá čl. 6 Úmluvy, neboť se jedná o právo opravdové a vážné, mající přímý vliv na způsob výkonu práva, má svůj základ ve vnitrostátním právu (v zákoně o finančním arbitrovi) a je civilní povahy, neboť řízení před finančním arbitrem je plnohodnotnou alternativou k soudnímu řízení, které má do jisté míry nahrazovat. Dospěl k závěru, že přezkoumávané řízení trvalo s ohledem na celkovou délku řízení představující 34 měsíců i přes jeho průběh ve dvou instancích nepřiměřeně dlouho. Dovodil i naplnění dalších dvou předpokladů vzniku odpovědnosti žalované za škodu, a to vznik újmy vycházející z vyvratitelné domněnky, že nepřiměřená délka řízení znamená morální újmu představující nejistotu ohledně výsledku řízení, a tím i příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vznikem újmy. Následně soud prvního stupně uzavřel, že vzhledem k aplikovatelnosti čl. 6 Úmluvy i k významu sporu pro žalobce vyplývajícího z částky [částka] uplatněné v řízení je třeba odškodnění poskytnout v relutární podobě. Při stanovení výše odškodnění vyšel ze Stanoviska a jeho spodní hranice [částka] se zápočtem jednou polovinou za první dva roky řízení. Za první dva roky řízení tak žalobci přiznal [částka] a za dalších 10 měsíců [částka] (10 x [částka]). K takto zjištěné základní částce připočetl 10 % za nedůvodné průtahy v období od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum], dále 10 % za aktivitu žalobce spočívající v podání návrhu na určení procesní lhůty, o 10 % snížil základní částku z důvodu složitosti řízení. Celkem tak dovodil jako odpovídající satisfakci částku [částka], k níž přiznal žalobkyni i úrok z prodlení ode dne následujícího po doručení výsledku předběžného uplatnění nároku u žalované. Co do zbylé částky pak žalobu i s příslušenstvím zamítl. Náklady řízení posoudil v souladu s platnou judikaturou podle § 142 odst. 3 o. s. ř.

5. Proti I. a III. výroku rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, ve kterém namítla, že soud prvního stupně nijak nezohlednil skutečnost, že finanční arbitr již dne [datum], tedy po necelých devíti měsících, poskytl žalobci předběžné právní posouzení a vzhledem k námitce promlčení vznesené institucí jej vyzval ke zvážení zpětvzetí návrhu a výpovědi pojistné smlouvy, neboť případné odkupné, které by tím žalobce získal, by přesahovalo dvojnásobně nepromlčené bezdůvodné obohacení. Právní názor finančního arbitra byl jako správný potvrzen i probíhajícími řízeními podle části V. o. s. ř. a nevylučovala ho ani skutečnost, že v odvolacích řízeních následně docházelo k uzavření mimosoudních dohod. I žaloba žalobce byla prozatím v první instanci zamítnuta. Je tak dle žalované zřejmé, že žalobce od doby poučení od finančního arbitra nemohl být v nejistotě ohledně výsledku řízení, naopak finanční arbitr poskytl žalobci fakticky právní pomoc. Žalovaná dále označila za nedůvodné navýšení základní částky o 10% z důvodu průtahů v řízení, neboť k rozhodnutí soudu prvního stupě o odškodnění žalobce došlo právě pro průtahy v řízení, tedy za celou délku řízení včetně průtahů. Stejně tak bylo dle žalované v této délce řízení odškodněno i využití ochrany proti nečinnosti žalobcem, které nedůvodně soud prvního stupně také zhodnotil zvýšením základní částky o 10 %. Nesprávně naopak podle žalované soud prvního stupně nezohlednil žalobkyní namítané průtahy na straně žalobce, který k návrhu nedodal potřebné podklady, a to přesto, že byl zastoupen renomovanou advokátní kanceláří, a tyto doplnil pouze částečně až po třech měsících, přičemž i vyjádření k podkladům podal až po třech měsících od jejich zaslání a navíc v něm pozměnil svůj návrh. Dále žalovaná poukázala na to, že lhůty k vydání rozhodnutí finančního arbitra se posuzují až od shromáždění podkladů pro rozhodnutí, což závisí na uvážení finančního arbitra. Případná omluva poskytnutá žalobci je dostatečnou kompenzací v dané věci. Navrhla, aby odvolací soud oba napadené výroky změnil, žalobu zamítl a uložil žalobci povinnost nahradit žalované náklady řízení.

6. Žalobce se ve vyjádření k odvolání žalované ztotožnil s právním závěrem soudu prvního stupně o existenci průtahů v přezkoumávaném řízení a vzniku nároku na finanční zadostiučinění. S argumenty žalované se pak soud prvního stupně v odůvodnění rozsudku dostatečně vypořádal. Případné neposkytování součinnosti žalobce v přezkoumávaném řízení mohlo prodloužit řízení maximálně o tři měsíce, což je zanedbatelné ve srovnání s 18 měsíců trvající nečinností finančního arbitra. Ovlivnit délku řízení nemohla ani změna návrhu, neboť v souvislosti s ní nebylo třeba získávat další podklady. Pokud žalovaná argumentuje zahlcením kanceláře finančního arbitra, došlo k němu neschopností finančního arbitra včas a řádně rozhodnout. Navrhl, aby odvolací soud zamítl odvolání a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání je zčásti důvodné.

8. Podle čl. 6 odst. 1 věty první Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu.

9. Podle § 13 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. (2) Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

10. Podle § 31a odst. 3 cit. zák. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

11. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhoduje ve věci samé bez zbytečného odkladu nálezem, nejdéle však do 90 dnů od shromáždění všech podkladů nutných pro rozhodnutí; nelze-li ve zvlášť složitých případech, vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, lhůta se přiměřeně prodlouží, nejvýše o dalších 90 dnů. Arbitr účastníky řízení bezodkladně vyrozumí o prodloužení lhůty a její délce.

12. Podle § 16 odst. 2 zákona č. 229/2002 Sb. arbitr rozhodnutím o námitkách nález potvrdí nebo změní, nebo usnesení potvrdí, změní nebo zruší. Arbitr rozhodne o námitkách do 30 dnů ode dne jejich doručení arbitrovi; ve zvlášť složitých případech rozhodne nejdéle do 60 dnů; nelze-li vzhledem k povaze věci rozhodnout ani v této lhůtě, může ji arbitr přiměřeně prodloužit.

13. Finanční arbitr je orgánem veřejné moci (správním orgánem), kterému je zákonem č. 229/2002 Sb. svěřena pravomoc rozhodovat v individuálních případech o subjektivních soukromých právech účastníků řízení před ním (srov. též rozsudek NSS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Za škodu způsobenou při výkonu funkce finančního arbitra odpovídá stát dle zák. č. 82/1998 Sb. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí] sp. zn. 25 Cdo 4744/2010).

14. Soud prvního stupně správně vyšel z nesporných tvrzení účastníků o průběhu přezkoumávaného řízení i správně dovodil, že na uvedené řízení dopadá čl. 6 odst. 1 Úmluvy, neboť byla naplněna kritéria formulovaná judikaturou Nejvyššího soudu nutná pro podřazení správního řízení, jímž je i řízení před finančním arbitrem, pod jeho věcnou působnost (srov. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 344/2014). Odvolací soud zcela souhlasí s tím, že předmět přezkoumávaného řízení, kterým bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy a uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení, lze označit za opravdové a vážné právo, rozhodnutí finančního arbitra o něm má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku v jeho poměrech, má základ ve vnitrostátním právu a je zjevně soukromoprávní povahy. S ohledem na uvedené tedy soud prvního stupně fakticky správně posoudil nárok žalobce podle § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb., jako nárok na posouzení přiměřenosti délky celého řízení, nikoliv jako nárok z porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě podle věty druhé uvedeného ustanovení, byť zákon č. 229/2002 Sb. obsahuje časová omezení, v nichž by měl finanční arbitr rozhodnout.

15. Z důvodové zprávy k § 1 zák. č. 229/2002 Sb. je zřejmé, že ke zřízení institutu finančního arbitra došlo v souladu s připravovanými požadavky EU na ochranu spotřebitelů v oblasti finančních služeb za účelem rozhodování sporů mezi spotřebitelem a v zákoně vymezenými osobami, spadajících jinak do pravomoci českých soudů. Jedná se tedy o alternativní rozhodování sporů, které by jinak řešil soud, přičemž cílem této úpravy nebylo urychlení řešení takovýchto sporů, ale koncentrace rozhodování určitého typu sporů u alternativního orgánu veřejné moci. Je tak zřejmé, že při posuzování přiměřenosti délky sporu lze vycházet ze Stanoviska, byť toto se primárně vztahuje k posuzování délky soudních řízení, s presumpcí srovnatelnosti délky obou typů řízení.

16. Konstantní judikatura Nejvyššího soudu dále dovodila, že k porušení práva na přiměřenou délku řízení ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy a tím i k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí zák. č. 82/1998 Sb. nedochází tehdy, není-li věc projednána v ideální době, ve které by projednána být mohla, ale teprve tehdy, není-li projednána v době odpovídající její složitosti a významu předmětu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. b) a e) cit. zák.), přičemž důvody, proč k tomu došlo, spočívají v postupu orgánu veřejné moci (§ 31a odst. 3 písm. d) cit. zák.), a to buď zcela nebo v míře významně převažující podíl poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. c) cit. zák.) na celkové délce projednávání věci. Zároveň musí být celková délka řízení nepřijatelná, tedy zásah do uvedených základních práv poškozeného musí mít nezbytnou intenzitu, působící poškozenému újmu spojenou s nejistotou ohledně výsledku řízení, kterou nelze v právním státě, založeném na úctě k právům a svobodám člověka (viz čl. 1 odst. 1 Ústavy), tolerovat (srov. usnesení NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, či ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 2098/2012). Z uvedeného tedy vyplývají hlediska, jejichž posouzení je nezbytné pro rozhodnutí o tom, zda je či není v dané věci dána odpovědnost žalované za žalobcem tvrzenou újmu.

17. Soud prvního stupně správně zjistil, že řízení bylo zahájeno dne [datum] podáním návrhu žalobkyní a skončilo dne [datum] vydáním rozhodnutí o námitkách, tedy trvalo celkem 34 měsíců. Z pohledu obvyklé délky soudních řízení by délku téměř tří let trvajícího přezkoumávaného řízení při dvouinstančním řízení nebylo na místě považovat za přesahující obvyklou délku řízení, pokud by ovšem nebylo zřejmé, že za ni v podstatné míře odpovídá právě orgán veřejné moci kvůli své nečinnosti. Nelze tolerovat, jak správně dovodil soud prvního stupně, aby finanční arbitr neučinil žádný úkon po dobu více než šesti měsíců (v době od [datum], kdy sdělil účastníkům svůj předběžný právní názor, do [datum], kdy vyzval účastníky k seznámení se s podklady pro vydání nálezu), či dokonce po dobu 11 měsíců (v období od [datum], kdy finanční arbitr sdělil účastníkům prodloužení lhůty k vydání nálezu, do [datum], kdy nález vydal). Odvolací soud pak za neodůvodněný průtah považuje i období od [datum], kdy finančnímu arbitru byly poskytnuty podklady pro rozhodnutí o námitkách, přičemž on o nich rozhodl až dne [datum], tedy po více než čtyřech měsících a současně po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Je tak zřejmé, že na délce přezkoumávaného řízení se nejpodstatnějším způsobem podílel právě orgán veřejné moci, jehož nečinnost představovala více než polovinu celkové délky tohoto řízení. Odvolací soud tak souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že i toto nijak významně dlouho trvající přezkoumávané řízení je třeba posoudit jako nepřiměřeně dlouhé neodpovídající složitosti věci a zakládající odpovědnost žalované za nemateriální újmu, která se u žalobce vzhledem k aplikaci čl. 6 Úmluvy presumuje. Ani námitka žalované, že již po devíti měsících trvání řízení muselo být žalobci vzhledem k předběžnému právnímu názoru finančního arbitra známo, jak bude věc rozhodnuta, nemůže vyvrátit existenci újmy na straně žalobce v podobě nejistoty ohledně délky a výsledku řízení, která je dána i možností, že finanční arbitr bude považovat argumenty žalobce ve vyjádření k podkladům za natolik právně relevantní, že změní svůj předběžný právní názor.

18. Odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně i ohledně jeho závěru o potřebě relutární náhrady za dlouhotrvající řízení, neboť význam předmětu řízení, v němž byl vznesen požadavek na zaplacení částky [částka], opravdu nelze shledat pro žalovaného natolik nepatrným, aby celková délka řízení nijak nezasáhla do jeho psychické sféry.

19. Soud prvního stupně správně při úvaze o výši odškodnění vyšel ze spodní hranice Stanoviskem doporučeného rozmezí a správně určil základní částku ve výši [částka] (za první dva roky [částka] a za každý z následujících 10 měsíců [částka]).

20. Odvolací soud se také ztotožňuje s jeho závěrem, že složitost věci odůvodňuje snížení této částky o 10 %. Řízení o nároku na vydání bezdůvodného obohacení odůvodněného tvrzenou neplatností smlouvy o investičním životním pojištění s uplatněním případného částečného promlčení takové pohledávky, případně o určení neplatnosti pojistné smlouvy z důvodu nemožnosti takovýto typ smlouvy (kombinující prvky pojistného produktu s prvky produktu kapitálového trhu) uzavřít, je rozhodně hmotněprávně složité, neboť vyžaduje vyhodnocení velké řady hmotněprávních otázek vzhledem ke spotřebitelskému charakteru smlouvy i za pomoci evropského práva. [ulice] procesněprávní složitost věci pak vyplývá ze skutečnosti, že řízení před finančním arbitrem je ovládáno zásadou vyšetřovací, tedy finanční arbitr musí sám zjišťovat skutkový stav věci, vyžadovat podklady od účastníků, aniž by měl možnost řízení koncentrovat jako v občanském soudním řízení, vydává rozhodnutí bez ústního projednání věci, ke každému podkladu či podání má protistrana právo se vyjádřit, i má právo požadovat prodloužení lhůty k takovému vyjádření. [ulice] skutková složitost je pak dána množstvím dokumentů, které musí rozhodující orgán u těchto typů sporů podrobně prostudovat, nutností rozlišovat platby na různé druhy pojištění apod. Je zřejmé, že takto zjištěná složitost se musela projevit právě v délce vyřizování věci.

21. Za správný považuje odvolací soud i závěr soudu prvního stupně ohledně shledané potřeby zvýšit základní částku o 10 % z důvodu postupu orgánu veřejné moci. Jak je již výše uvedeno, nedůvodná nečinnost finančního arbitra představovala více než polovinu celkové doby řízení, což je třeba promítnout i do modifikace základní částky.

22. Odvolací soud však nesouhlasí se soudem prvního stupně, že by sama skutečnost, že žalobce v průběhu řízení uplatnil opatření proti nečinnosti, odůvodňovala potřebu navýšit základní částku o 10 % (srov. rozsudek NS ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 30 Cdo 3172/2012). Ze skutkových zjištění je zřejmé, že toto opatření podal žalobce poprvé až téměř po roce nečinnosti finančního arbitra (dne [datum]), a podruhé po čtyřech měsících od podání podkladů k rozhodnutí o námitkách a současně po pěti měsících od podání námitek (dne [datum]), kdy již dávno uplynula lhůta pro rozhodnutí (30 až 60 dní), což fakticky vypovídá o pouze standardním významu pro žalobce a tedy i jeho újmy. Na tato opatření bylo v obou případech okamžitě finančním arbitrem reagováno, tedy nenastal stav bezvýsledného vyčerpání prostředků k nápravě vedoucí k možné frustraci zvyšující újmu žalobce, kterou by bylo třeba ohodnotit zvýšením základní částky. Je tak zřejmé, že z jednání žalobce v průběhu přezkoumávaného řízení nelze dovodit potřebu modifikace základní částky.

23. Význam předmětu řízení pro žalobkyni odvolací soud posoudil jako běžný, typově nikoliv takový, jemuž by judikatura ESLP přiznávala vyšší význam, a ani z žalobních tvrzení žalobce nelze dovodit jinou než presumovanou nejistotu danou samotnou existencí jakéhokoliv průtažného řízení.

24. Odvolací soud se pak ztotožňuje s argumenty, kterými soud prvního stupně odůvodnil, proč nezvýšil základní částku o 20 % z důvodu nevyužití prodloužení lhůty finančním arbitrem, i o snížení zadostiučinění o 20 % z důvodu průtahů na straně žalobce (byť je třeba souhlasit s žalovanou, že návrh obsahoval vady, které bylo třeba odstranit, což však nevedlo k podstatnějšímu prodloužení řízení) a pro stručnost na ně odkazuje.

25. Vzhledem k uvedenému tedy dospěl odvolací soud k závěru, že adekvátním zadostiučiněním újmě žalobce z nepřiměřené délky řízení je finanční plnění ve výši základní částky, tj. ve výši [částka], proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném vyhovujícím výroku I. co do této částky postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil a co do zbylé částky (i s příslušenstvím) tímto rozhodnutím přiznané rozsudek postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil a žalobu zamítl.

26. Co se týká úroků z prodlení, platná judikatura dovodila, že tyto počínají běžet ode dne následujícího po uplynutí šesti měsíců poté, kdy žalobce nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zákona č. 82/1998 Sb. (Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], Cpjn 206/2010). Z nesporných tvrzení účastníků vyplynulo, že žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne [datum], tedy do prodlení se žalovaná mohla dostat až od [datum]. Pokud tedy soud prvního stupně přiznal žalobci úrok z prodlení již od [datum], je jeho rozhodnutí nesprávné, a odvolací soud tedy postupem podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. rozsudek změnil a žalobu i co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od [datum] do [datum] z přiznané částky [částka] zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací podle § 224 odst. 2 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na charakter řízení i jen částečné vyhovění požadavku žalobce představuje jeho plný úspěch ve sporu, a uložil žalované povinnost žalobci tyto náklady nahradit. Jejich výši určil jako náhradu zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši [částka] a náhradu nákladů na zastoupení advokátem, sestávající z odměny za 8 úkonů (příprava a převzetí právního zastoupení, podání žaloby, vyjádření ze dne [datum], podání ze dne [datum], vyjádření k odvolání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum]) po [částka] dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (dále jen „a. t.”), náhrady hotových výdajů za každý z úkonů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a DPH ve výši [částka]. Celková náhrada nákladů žalobce tak činí [částka].