o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací],

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně v roce [rok] zakoupila pozemky parcelní [číslo] v k. ú. [anonymizováno], [územní celek], na nichž byla územním plánem [územní celek] schválena výstavba dvou kusů větrných elektráren o výkonu [anonymizována dvě slova]. V roce [rok] byla podána žádost o vydání rozhodnutí o umístění stavby, o níž dosud nebylo rozhodnuto. V roce [rok] obdržela žalobkyně písemnou zprávu o stavební uzávěře na celém území katastru [anonymizováno]. Územní opatření o stavební uzávěře v katastrálním území Lipná bylo provedeno opatřením obecné povahy [číslo] přijatým zastupitelstvem [územní celek]. Žalobkyně podala ke Krajskému soudu v Ostravě návrh na zrušení územního opatření o stavební uzávěře, který byl soudem zmítnut s tím, že toto opatření obecné povahy nebylo řádně zveřejněno, a tudíž nenabylo účinnosti. Žalobkyně se obrátila na [stát. instituce] s nárokem na náhradu škody, která jí vznikla tím, že nemohla tak, jak předpokládala, uvést do provozu k [datum] plánované dvě větrné elektrárny. Při jejím výpočtu vycházela z toho, že plánovaný výkon jedné větrné elektrárny měl být [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], při výkupní ceně [částka] za [anonymizována dvě slova] by činil roční zisk jedné elektrárny [částka], u dvou elektráren za dobu tří let jde o částku [částka].

3. V podání ze dne [datum] žalobkyně změnila žalobu, když prezentovala nová skutková tvrzení o vzniku škody. Uvedla, že škoda jí nevznikla toliko v důsledku opatření obecné povahy [číslo] o stavební uzávěře schváleného zastupitelstvem [územní celek], ale také v důsledku činnosti Městského úřadu Potštát jako stavebního úřadu. Pochybení stavebního úřadu shledávala v tom, že dosud nerozhodl o její žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, kterou podala dne [datum] Městský úřad Potštát sice vykazuje, že řízení bylo skončeno rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne [datum], ale žádné takové rozhodnutí žalobkyni doručeno nebylo a žalobkyně výsledek řízení nezná. Žalobkyně upozornila, že nemá za to, že by jí škoda vznikla dle § 102 odst. 1, 2, 5 stavebního zákona, protože opatření obecné povahy o stavební uzávěře dle závěrů soudu ve správním soudnictví nikdy nenabylo účinnosti, ale škoda měla vzniknout tím, že se stavební úřad Městského úřadu Potštát tímto opatřením obecné povahy řídil a reflektoval jej, ač neměl.

4. Soud prvního stupně o návrhu žalobkyně na změnu žaloby rozhodl usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] tak, že změnu žaloby nepřipustil.

5. O věci samé soud prvního stupně již rozhodoval rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým žalobu zamítl pro nedostatek pasivní legitimace žalované. Odvolací soud tento rozsudek svým usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], zrušil, neboť soud prvního stupně zatížil řízení vadou, když řádně nerozhodl o návrhu žalobkyně na přistoupení dalšího žalovaného [územní celek], a tudíž neměl v době svého rozhodování vyjasněn okruh účastníků řízení.

6. Soud prvního stupně usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], návrh žalobkyně na přistoupení [územní celek] jako dalšího žalovaného zamítl a odvolací soud usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jeho usnesení potvrdil.

7. O věci samé rozhodl soud prvního stupně znovu napadeným rozsudkem, v němž opětovně konstatoval, že žalobkyně dle svých tvrzení v žalobě spojovala vznik škody s opatřením obecné povahy o stavební uzávěře, které schválilo zastupitelstvo [územní celek] dne [datum]. Aplikoval [ustanovení pr. předpisu], který v odstavci [anonymizováno] přiznává náhradu vlastníku pozemku nebo stavby, jehož práva k pozemku nebo stavbě byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena, a byla mu tím způsobena majetková újma; v odstavci [anonymizováno] stanoví, že povinnost poskytnout náhradu za změnu v území na základě písemné žádosti vlastníka obsahující prokázání majetkové újmy má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře, a nedojde-li k dohodě o výši náhrady, rozhodne o její výši soud. Na základě tohoto ustanovení uzavřel, že žalovaná není pasivně legitimována. Přitom zdůraznil, že [ustanovení pr. předpisu], není tudíž možné uplatňovat nárok duplicitně dle stavebního [ustanovení pr. předpisu] Dle zákona č. 82/1998 Sb. by žalobkyně mohla žádat náhradu jen těch nároků, které nejsou řešeny přímo ve stavebním zákoně (k tomu odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]), i v takovém případě by však dle soudu prvního stupně šlo o samostatnou působnost obce a pasivní legitimace žalované by nebyla dána. Dále soud prvního stupně konstatoval, že i pokud by posoudil dané opatření obecné povahy jako rozhodnutí, musel by žalobu rovněž zamítnout, neboť nebylo zrušeno nebo změněno pro nezákonnost. Navíc předmětné opatření obecné povahy by pro samotné stavební řízení bylo pouze podkladem pro rozhodování, a pokud nenabylo účinnosti, nebylo závazné, a z nezávazného právního aktu nevzniká nárok na jakoukoliv náhradu.

8. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Připomněla, že opatření o stavební uzávěře je opatřením obecné povahy, které je dle [ustanovení pr. předpisu], vydáváno v přenesené působnosti radou obce, jedná se tedy o výkon státní správy. Soud prvního stupně z provedených důkazů dle žalobkyně správně zjistil, že [územní celek] vydalo opatření obecné povahy o stavební uzávěře, ale současně (jak vyplývá pravomocného usnesení Krajského soudu v Ostravě sp. zn. [spisová značka]) si počínalo tak, že vydané opatření obecné povahy nenabylo účinnosti. Dle žalobkyně si orgán obce, který v přenesené působnosti vydal opatření obecné povahy, jež však nenabylo účinnosti, počínal tak, jako kdyby opatření o stavební uzávěře účinné bylo. V tom žalobkyně spatřovala nesprávný úřední postup. Žalobkyně uvedla, že tyto skutečnosti tvrdila a stále tvrdí, jejich právní posouzení již podle zásady iura novit curia nebylo její věcí, ale povinností soudu, k tomu odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. [ústavní nález]. Žalobkyně vyjádřila přesvědčení, že pokud by to, že orgán vykonávající státní správu přijal neúčinné rozhodnutí, ale počínal si tak, jako kdyby účinné bylo, nemělo být posouzeno jako jeho nesprávný úřední postup (spočívající v tom, že si počíná, jako by jeho opatření obecné povahy bylo účinné a současně si počíná tak, aby se účinným nestalo), šlo by o uznání svévole výkonu veřejné moci, protože proti takovému počínání by nebylo obrany, a šlo by tedy o hrubé odepření spravedlnosti. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

9. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání uvedla, že žalobkyně v odvolání pomíjí, že v žalobě, stejně jako v rámci předběžného posouzení u žalované, uplatnila nárok na náhradu škody s výslovným odkazem na § 102 odst. 1 stavebního zákona. Podle § 102 odst. 5 stavebního zákona povinnost poskytnout náhradu za změnu v území na základě písemné žádosti vlastníka obsahující prokázání majetkové újmy má obec nebo kraj, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře. V takovém případě není žalovaná věcně pasivně legitimována. Změna žaloby, kdy žalobkyně v podání ze dne [datum] nově tvrdila, že škoda vznikla též v důsledku nesprávného úředního postupu stavebního úřadu, který při rozhodovací činnosti vycházel z účinnosti předmětného opatření obecné povahy, nebyla soudem připuštěna. Se závěry rozsudku soudu prvního stupně se žalovaná zcela ztotožnila a navrhla potvrzení rozsudku.

10. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

11. Odvolací soud musí předeslat, že v žalobě ze dne [datum] žalobkyně skutkově vymezila vznik škody tak, že ji spojovala s územním opatřením o stavební uzávěře v katastrálním území Lipná, které bylo provedeno opatřením obecné povahy [číslo] přijatým zastupitelstvem [územní celek]. Z toho, že byla schválena stavební uzávěra, žalobkyně dovozovala, že nemohla provést stavbu zamýšlené větrné elektrárny, čímž mělo dojít ke škodě na ušlém zisku.

12. Teprve v podání ze dne [datum] žalobkyně vylíčila nová skutková tvrzení o vzniku škody. Uvedla, že škoda jí nevznikla toliko v důsledku opatření obecné povahy [číslo] o stavební uzávěře schváleného zastupitelstvem [územní celek], ale také v důsledku činnosti Městského úřadu Potštát jako stavebního úřadu. Pochybení stavebního úřadu shledávala v tom, že dosud nerozhodl o její žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby, kterou podala dne [datum] Městský úřad Potštát sice vykazuje, že řízení bylo skončeno rozhodnutím Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne [datum], ale žádné takové rozhodnutí žalobkyni doručeno nebylo a žalobkyně výsledek řízení nezná. Žalobkyně upozornila, že nemá za to, že by jí škoda vznikla dle § 102 odst. 1, 2, 5 stavebního zákona, protože opatření obecné povahy o stavební uzávěře dle závěrů soudu ve správním soudnictví nikdy nenabylo účinnosti, ale škoda měla vzniknout tím, že se stavební úřad Městského úřadu Potštát tímto opatřením obecné povahy řídil a reflektoval jej, ač neměl.

13. Podání žalobkyně ze dne [datum] bylo změnou žaloby, neboť žalobkyně škodu na rozdíl od skutkového vylíčení v žalobě nově spojovala s činností stavebního úřadu Městského úřadu Potštát. Judikatura přitom dovodila, že o změnu žaloby dle § 95 o. s. ř. jde nejen tehdy, domáhá-li se žalobce něčeho jiného než v původní žalobě, nebo požaduje-li na základě stejného skutkového základu více, než požadoval v původní žalobě, ale rovněž v případě, že žalobce sice i nadále požaduje stejné plnění (stejné kvality a stejného rozsahu), ale na základě jiného skutkového stavu (skutkového základu věci), než jak ho vylíčil v původní žalobě (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [spisová značka]). V tomto případě šlo právě o situaci, kdy žalobkyně požadovala stále totéž plnění (náhradu škody ve stejné výši) avšak na základě jiného skutkového základu (postup stavebního úřadu Městského úřadu Potštát) než v původní žalobě (přijetí opatření o stavební uzávěře zastupitelstvem [územní celek])

14. Soud prvního stupně o návrhu žalobkyně na změnu žaloby rozhodl usnesením vyhlášeným při jednání dne [datum] tak, že změnu žaloby provedenou písemným podáním ze dne [datum] nepřipustil. Předmětem řízení tak zůstal nárok v té podobě, jak byl skutkově vymezen v žalobě ze dne [datum], v níž vznik škody spojovala s územním opatřením o stavební uzávěře v katastrálním území Lipná, které bylo provedeno opatřením obecné povahy [číslo] přijatým zastupitelstvem [územní celek].

15. Územní opatření o stavební uzávěře je opařením obecné povahy, které je upraveno v [ustanovení pr. předpisu], stavební zákon (zejm. [ustanovení pr. předpisu], spolu s ostatními opatřeními obecné povahy (§§ 171 – 174). Územní opatření o stavební uzávěře vydává v přenesené působnosti rada obce, není-li rada obce, plní její funkci zastupitelstvo. Při posuzování náhrad souvisejících s přijatým územním opatřením o stavební uzávěře lze zásadně rozlišit dvě situace. Pokud byla stavební uzávěra přijata řádně, mohou vlastníci pozemků nebo staveb, jejichž práva byla územním opatřením o stavební uzávěře omezena, uplatnit dle § 102 odst. 1 stavebního zákona právo na náhradu takto způsobené majetkové újmy. Pasivně legitimováni k uspokojení takovéhoto nároku na náhradu majetkové újmy jsou dle § 102 odst. 5 stavebního zákona obec, kraj nebo stát, jejichž orgány vydaly územní opatření o stavební uzávěře. Druhým případem je nezákonná stavební uzávěra. Územní opatření o stavební uzávěře totiž podléhá soudnímu přezkumu ve správním soudnictví, dle § 101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, se lze domáhat zrušení opatření obecné povahy. Pokud by bylo územní opatření o stavební uzávěře soudem zrušeno, přicházela by v úvahu odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb.

16. V projednávaném případě však nenastala ani jedna z popsaných variant. Jak zjistil soud prvního stupně z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud odmítl návrh žalobkyně na zrušení opatření obecné povahy o stavební uzávěře přijatého zastupitelstvem [územní celek] [číslo]. Důvodem byla skutečnost, že toto územní opatření nikdy nenabylo účinnosti. Z toho vyplývá, že nelze požadovat náhradu dle § 102 odst. 1 stavebního zákona, která by žalobkyni náležela, pokud by bylo územní opatření přijato řádně a účinně. Nutno však zopakovat, že pasivně legitimovaným by pro případ náhrady dle § 102 odst. 1 stavebního zákona bylo [územní celek], nikoli žalovaná. Nepřichází však v úvahu ani odpovědnost za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím dle zákona č. 82/1998 Sb. Nezbytnou podmínkou takové odpovědnosti je totiž existence rozhodnutí zrušeného pro nezákonnost, k tomu však v tomto případě nedošlo, když Krajský soud v Ostravě návrh žalobkyně na zrušení územního opatření o stavební uzávěře odmítl.

17. Ze skutkových tvrzení tak, jak je žalobkyně vylíčila v žalobě, tedy nelze po právní stránce dovodit vznik žádného nároku a to ani dle § 102 odst. 1 stavebního zákona, ani dle zákona č. 82/1998 Sb. [ulice] skutková tvrzení žalované, že škoda jí vznikla v důsledku postupu Městského úřadu Potštát jako stavebního úřadu, který nerozhodl o její žádosti o vydání územního rozhodnutí o umístění stavby podané dne [datum], a postupoval tak, jako by bylo územního opatření o stavební uzávěře účinné, soud prvního stupně neposuzoval, vzhledem k tomu, že návrh na rozšíření žaloby o tato nová tvrzení zamítl, tudíž z nich nemohl vyvozovat ani žádné právní závěry. Žalobkyni přitom bylo usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], z nějž plyne, že stavební uzávěra nevstoupila v účinnost, známo již před podáním žaloby (ta byla podána dne [datum]), není proto zřejmé, z jakého důvodu do žaloby nezahrnula tvrzení, o něž později navrhovala žalobu rozšířit.

18. Soud prvního stupně tak z výše uvedených důvodů postupoval správně, když žalobu zamítl. Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně z výše uvedených důvodů podle § 219 o. s. ř. potvrdil včetně výsledku řízení odpovídajícího výroku o nákladech řízení.

19. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení vychází z § 224 odst. [anonymizováno] ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř., žalovaná byla v odvolacím řízení procesně úspěšná, odvolací soud jí proto přiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, kterou tvoří paušální náhrada za jeden úkon (vyjádření k odvolání) ve výši [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.