o zaplacení 858 620 Kč s příslušenstvím, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. března 2024, č. j. 77 C 183/2023-51,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] s úrokem z prodlení za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku [částka] (výrok II.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně má do správy svěřeny nemovitosti (pozemky a na nich umístěné stavby) ve vlastnictví Hlavního města Prahy, nacházející se v katastrálním území [adresa], areál Vila Oáza, sloužící jako škola v přírodě. Dne [datum] žalobkyně a žalovaná uzavřely smlouvu o správě nemovitostí (dále také jen smlouva), dle které měla žalovaná vykonávat správu nemovitostí (provoz, opravy a údržba), za což jí žalobkyně poskytovala úplatu ve výši [částka] bez DPH měsíčně (dále také jen správcovská odměna). V letech 2020 a 2021 došlo, vzhledem k probíhající pandemii [podezřelý výraz] COVID–19, k utlumení aktivit školy v přírodě a žalobkyně v reakci na to vedla se žalovanou komunikaci i za účelem řešení výše správcovské odměny a projednání vzájemného nastavení spolupráce pro rok 2020. Jednatelka žalované v e-mailu ze dne [datum] žalobkyni ujistila, že žalovaná i nadále zaměstnává personál a že je nutné správcovskou odměnu vyplácet v plné výši, s tím, že „správcovská odměna je platba, která hradí mzdy zaměstnanců středisek“. S ohledem na tato ujištění se žalobkyně rozhodla vyplácet správcovskou odměnu v plné výši. Následně žalobkyně zjistila, že žalovaná čerpala v letech 2020 a 2021 od Úřadu práce České republiky příspěvky za účelem úhrady náhrady mezd náležejících zaměstnancům v souvislosti s rozšířením [podezřelý výraz] COVID-19 (program Antivirus). Podmínkou čerpání přitom bylo, že zaměstnanci práci nevykonávali z důvodu bránící překážky v práci v důsledku koronavirové krize a omezujících opatření. Celková výše podpory činila [částka]. Z uvedeného žalobkyně dovozovala, že žalovaná se nechovala ve věci správy nemovitostí řádně, neboť žalobkyni uvedla v omyl, když v období od března 2020 do května 2021 přijímala od žalobkyně správcovskou odměnu v plné výši a zároveň na mzdové náklady zaměstnanců čerpala podporu od Úřadu práce. Dle žalobkyně žalovaná nesplnila povinnost postupovat dle mandátní smlouvy tak, aby dbala na zájmy mandanta (žalobkyně). Žalovaná žalobkyni nesdělila potřebné okolnosti, žalobkyni výslovně uvedla v omyl a postupovala v neprospěch žalobkyně. Pokud žalovaná získala od Úřadu práce příspěvek, měla žalobkyně nárok na vydání takového prospěchu, případně na snížení správcovské odměny v adekvátním rozsahu. Žalovaná dle žaloby porušila povinnost postupovat s odbornou péčí podle zákona a podle smlouvy tím, že si ponechala Úřadem práce přidělenou podporu, resp. přijala správcovskou odměnu v plné výši.

3. Žalovaná učinila nesporným, že s žalobkyní uzavřela dne [datum] smlouvu o správě nemovitostí. Odmítla však interpretaci žalobkyně, že odměna hrazená žalované žalobkyní byla určena na úhradu mzdových nákladů zaměstnanců žalované. Dle žalované správcovská odměna zahrnovala a pokrývala celou řadu položek nákladů např. mzdové náklady, odvody za [podezřelý výraz] a sociální pojištění, splátky leasingu, poplatky za mobilní tarify a internet, pojištění, náklady na pořízení potřebného vybavení apod. a rovněž přiměřený zisk žalované. Měla za to, že čerpání příspěvku z programu Antivirus nemohlo žalované odejmout či negovat její nárok na úhradu správcovské odměny za komplexní správu nemovitostí podle smlouvy. Prostředky v programu Antivirus žalovaná nečerpala za žalobkyni či jejím jménem, nečerpala je ani v rámci výkonu správcovské činnosti. Namítala, že žalobkyni nezpůsobila žádnou škodu, ani se na úkor žalobkyně bezdůvodně neobohatila, neboť majetkový transfer plynul ze strany státu.

4. Po provedeném dokazování soud prvního stupně konstatoval, že neshledal žádný podklad pro závěr, že by žalovaná jakkoliv porušila povinnosti, které jí vyplývaly ze smlouvy o správě nemovitostí či ze zákona. Uvedl, že konstrukce nároku tak, jak jej popsala žalobkyně, která škodu ztotožňovala s tím, co obdržela žalovaná na příspěvcích z programu Antivirus a nevyplatila žalované, nesměřuje k možnému vzniku skutečné škody, ale spíše k ušlému zisku. Žalobkyně však dle soudu prvního stupně konstrukcí uplatněného nároku a vylíčením skutkových tvrzení neodpověděla na otázku, co konkrétně mělo vést k rozmnožení majetku žalobkyně, k němuž nedošlo, či na základě čeho žalobkyně měla ušetřit nárokovaných [částka]. Zdůraznil, že ke změně v obsahu závazku ze smlouvy o správě nemovitosti mezi účastníky nedošlo, žalobkyně měla plnit a plnila správcovskou odměnu podle smlouvy a žalovaná přijímáním plněním od žalobkyně neporušila smlouvu ani zákon. K e-mailu jednatelky žalované o tom, že správcovská odměna neslouží k obohacení žalované a slouží výhradně k proplácení mezd, soud prvního stupně uvedl, že není pro posouzení věci rozhodný, neboť se v něm jednatelka žalované vyjadřovala o návrhu na další spolupráci s žalobkyní. I kdyby však žalovaná chápala správcovskou odměnu tak, že s ní má nakládat způsobem, podle kterého ji celou spotřebuje na mzdy zaměstnanců a související odvody (výdaje), a přitom současně čerpala příspěvky z programu Antivirus, neznamenalo by to dle soudu prvního stupně, že by žalobou uplatněný nárok byl důvodný, ani za takových okolností by totiž nebylo možné dospět k závěru o stavu ochuzení žalobkyně, ani o vzniku škody na majetku žalobkyně. Poukázal přitom na to, že příspěvky z programu Antivirus byly poskytovány žalované podle dohody, jejíž smluvní stranou žalobkyně nebyla, ze zákona, ani smlouvy o správní činnosti, ani z dohody uzavřené mezi žalovanou a Úřadem práce České republiky nevyplývá, že by prostředky vyplacené na příspěvcích měly náležet žalobkyni či že by žalovaná měla dodatečnou povinnost přijaté příspěvky vyplácet žalobkyni. Závěr soudu prvního stupně o tom, že zde není dán zavazovací důvod, pro který by žalovaná měla žalobkyni požadované plnění poskytnout, vedl soud prvního stupně k zamítnutí žaloby.

5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně vytkla, že nesprávně hodnotil e-mailovou komunikaci s jednatelkou žalované ze dne [datum], kde výslovně uvedla, že smluvní odměna je určena výhradně na mzdy zaměstnanců, nikoliv její vlastní zisk. Dle žalobkyně tak byla dána jasná provázanost správcovské odměny se mzdovými náklady a zisk žalované mohl představovat pouze rozdíl mezi celkovou výší této odměny a mzdami zaměstnanců (vč. odvodů a daní), což vyplývá i z čl. VII. odst. 1 smlouvy. Postup žalované, která uvedla žalobkyni v omyl v e-mailové komunikaci ze dne [datum], v níž navrhovala úhradu správcovské odměny v plné výši pro rok 2020 a dále, ačkoliv v té době již žalovaná sjednala s Úřadem práce poskytnutí příspěvku z programu Antivirus, neinformovala žalobkyni o čerpání příspěvku Antivirus a ponechala si tento příspěvek za současného inkasa plné výše správcovské odměny, ve svém souhrnu dle žalobkyně představuje porušení smluvní povinnosti žalované jednat v souladu se zájmy žalobkyně. Za nesprávný považovala žalobkyně i závěr soudu prvního stupně, že se nezmenšil její majetek (tedy, že nevznikla škoda). Žalobkyně trvala na tom, že žalovaná jednala v rozporu se smlouvou a zákonem, vznikl negativní následek (škoda) a existovala příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vzniklou škodou. Žalobkyně za tímto účelem předložila výpisy z účtu, ze kterých vyplývá, že správcovská odměna byla žalobkyni hrazena v plné výši po celou dobu, po kterou žalovaná paralelně čerpala příspěvky z programu Antivirus. Je tak dle žalobkyně jednoznačné, že se jedná o skutečnou škodu, která se přímo projevila v majetku žalobkyně tím, že správcovskou odměnu žalované hradila fakticky navíc, když žalovaná měla část mzdových nároků již pokrytých z programu Antivirus. Dle žalobkyně neobstojí ani závěr, že žalovaná neměla žádnou povinnost žalobkyni uvádět, jaká část smluvní odměny byla využita na mzdy zaměstnanců, a jakoukoliv takto nevyužitou část této odměny vracet. Z čl. III odst. 1 smlouvy totiž vyplývá povinnost žalované jednat v souladu se zájmy žalobkyně. Tím, že žalovaná uvedla žalobkyni v omyl ohledně skutečného stavu využívání správcovské odměny v období, kdy čerpala příspěvek v rámci programu Antivirus, úmyslně porušila své smluvní a zákonné povinnosti a postupovala v neprospěch žalobkyně. Žalobkyně tak vyplácela správcovskou odměnu, která měla zajišťovat obstarání úhrady mzdových nákladů personálu včetně odvodů a daní v plné výši, ačkoliv 80 % mzdových nákladů byla uhrazena z programu Antivirus. Právní závěr soudu prvního stupně, že žalovaná postupovala při plnění svých smluvních a zákonných povinností řádně, je tudíž nesprávný. Stejně tak dle názoru žalobkyně neobstojí závěr soudu prvního stupně, že v daném případě není dána příčinná souvislost mezi porušením povinností žalované a vznikem škody, když tato je zřejmá již ze skutečnosti, že žalobkyně hradila na základě ujištění žalované správcovskou odměnu, přičemž bez tohoto porušení povinnosti žalovanou by přikročila k úpravě výše správcovské odměny. Žalobkyně také poukázala na to, že právní úprava mandátní smlouvy předpokládá, že mandatář (příkazník) převede na mandanta (příkazce) veškerý užitek z provedeného příkazu. Pokud by tedy situace měla být posouzena tak, že žalovaná dosáhla vyššího užitku získáním prostředků z programu Antivirus, měla by jeho nevyužitá část (díky pokrytí mzdových nároků zaměstnanců ze správcovské odměny) připadnout žalobkyni. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě plném rozsahu vyhověl, nebo aby jej zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalovaná se ve svém vyjádření k odvolání ztotožnila se závěry soudu prvního stupně a navrhla potvrzení napadeného rozsudku. Uvedla, že žalobkyně při své argumentaci nerozlišuje mezi zákonnou a smluvní povinností, resp. mezi smluvním a závazným ujednáním na jedné straně a mezi jednostranným právním jednáním na straně druhé. Jednotlivá právní jednání a jejich obsah pak vykládá účelovým a chybným způsobem, který není v souladu se zněním a účelem dotčených ustanovení zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Ohledně e-mailové korespondence ze dne [datum] žalovaná setrvala na tom, že šlo o neformální text, který nebyl smluvního charakteru, jednalo se o možné teze k pokračování vzájemné spolupráce v roce 2020, které měly být projednány, k čemuž ale nikdy nedošlo. Zdůraznila, že žádost o podporu v programu Antivirus byla její ryze soukromou věcí, kterou v žádném případě nelze podřadit pod výkon správcovské činnosti dle uzavřené smlouvy o správě nemovitostí. Upozornila, že dle § 568 odst. [právnická osoba] zákoníku musí postupovat mandatář s odbornou péčí a v zájmu mandanta, čímž je ale myšleno při zařizování záležitostí dle příslušné smlouvy, jak je patrné z § 567 odst. [právnická osoba] zákoníku, což v dotčeném případě byla správa nemovitostí a nikoli čerpání podpory z programu Antivirus a ani péče o to, aby mandant nemusel za poskytované služby hradit na smluvní odměně mandatáři ničeho.

7. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

8. Odvolací soud předesílá, že soud prvního stupně provedl dokazování v potřebném rozsahu a zjištěný skutkový stav správně posoudil i právně. V souladu s § 3028 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, aplikoval s ohledem na datum uzavření smlouvy o správně nemovitostí ze dne [datum], v té době účinný zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (účinný do [datum]). Smlouvu pak správně a i v souladu s tím, jak ji chápali účastníci, podřadil pod smluvní typ smlouvy mandátní dle § 566 a násl. obchodního zákoníku.

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že spolu dne [datum] uzavřeli smlouvu o správně nemovitostí, dle které měla žalovaná obstarávat pro žalobkyni správu, provoz, opravy a údržbu komplexu nemovitostí „vila Oáza“ v obci [adresa], přitom měla žalovaná postupovat s potřebnou odbornou péčí podle pokynů žalobkyně a v souladu s jejími zájmy. Ujednána byla správcovská odměna v měsíční výši [částka] bez DPH, která představovala dle čl. VII. odst. 1 smluvní cenu za obstarání úhrady mzdových nákladů vlastního personálu žalované včetně všech odvodů a daní, režie firmy a zisků. Stejně tak nesporné mezi účastníky bylo, že žalobkyně žalované správcovskou odměnu vyplácela, jakož i to, že žalovaná čerpala od Úřadu práce ČR podporu z programu Antivirus ve výši [částka].

10. Odvolací soud musí zdůraznit (a poukázal na to i soud prvního stupně), že žalobkyně žalované nevytýkala žádné pochybení při výkonu činností, které měly být vykonávány žalovanou podle čl. II. a III. smlouvy o správě nemovitostí. Žalobkyně skutkově vymezila škodné jednání žalované tak, že čerpala podporu z programu Antivirus ve výši [částka] na pokrytí mezd zaměstnanců, aniž o tom informovala žalobkyni, od níž současně nadále přijímala správcovskou odměnu dle smlouvy.

11. Jak uvádí § 567 obchodního zákoníku, mandatář (tím byla v tomto případě žalovaná) je povinen postupovat při zařizování záležitosti s odbornou péčí (odst. 1); činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát; mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta (odst. 2); od pokynů mandanta se může mandatář odchýlit, jen je-li to naléhavě nezbytné v zájmu mandanta a mandatář nemůže včas obdržet jeho souhlas; ani v těchto případech se však mandatář nesmí od pokynů odchýlit, jestliže je to zakázáno smlouvou nebo mandantem (odst. 3).

12. Z citovaného ustanovení vyplývá, že povinnosti mandatáře se váží k výkonu činnosti, k níž se mandatář zavázal, a to včetně oznamovací povinnosti, která se váže k okolnostem zjištěným při „zařizování záležitosti“. Tyto činnosti byly v pojednávaném případě definovány v čl. II. a III. smlouvy. Soud prvního stupně správně poukázal na to, že dohoda s Úřadem práce o vyplacení podpory z programu Antivirus nesouvisela se správcovskou činností, k níž se žalovaná zavázala ve smlouvě. Tím, že žalovaná podporu čerpala, neporušila smlouvu o správě nemovitostí. Ze smlouvy o správě nemovitostí nelze dovodit, že by žalovaná měla povinnost čerpanou podporu převést žalobkyni, neboť, jak již bylo uvedeno, nešlo o činnost podle (mandátní) smlouvy. Správně tedy soud prvního stupně uzavřel, že na straně žalované nelze shledat porušení smluvní ani zákonné povinnosti, což je nezbytná podmínka vzniku odpovědnosti za škodu. Stejně tak na straně žalované nevzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení, které by měla žalobkyni vydat. Na správcovskou odměnu měla žalovaná nárok dle uzavřené smlouvy, která nebyla nijak změněna ani s ohledem na probíhající pandemii. Žalobkyně tak platbou správcovské odměny plnila svou smluvní povinnost. Čerpání příspěvku z programu Antivirus probíhalo pouze ve vztahu mezi Českou republikou jednající Úřadem práce a žalovanou, bez dopadu na vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Jak zjistil soud prvního stupně, nárok žalované na čerpání příspěvku z programu Antivirus nezpochybnila ani kontrola následně provedená Úřadem práce.

13. Soud prvního stupně nepochybil, ani když e-mailovou korespondenci ze dne [datum] hodnotil jako nepodstatnou pro své rozhodování. Z uvedené korespondence, kterou jednatelka žalované uvodila tím, že „zasílá dokument k projednání nastavení spolupráce“ sice vyplývá, že žalovaná uváděla v bodě 7), že správcovská odměna slouží výhradně k proplácení mezd, nicméně nejde o smluvní ujednání, které by strany zavazovalo, na což přiléhavě poukazovala žalovaná. Ve smlouvě o správně nemovitostí, která naopak mezi stranami závazná byla, je v čl. VII. odst. 1 účel správcovské odměny formulován šířeji tak, že jde o smluvní cenu za obstarání úhrady mzdových nákladů vlastního personálu žalované včetně všech odvodů a daní, jakož i režie firmy a zisků.

14. Soud prvního stupně tedy správně uzavřel, že v daném případě nebyly naplněny podmínky odpovědnosti za škodu, proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Odvolací soud proto jeho rozsudek jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

15. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná byla v odvolacím řízení plně úspěšná a byla zastoupena advokátem, odvolací soud jí proto přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení sestávající z odměny za dva úkony právní služby (sepis vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 6 advokátního tarifu, z paušální náhrady za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu, a z 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka].