o zaplacení [částka] s příslušenstvím, k odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 27 C 265/2019-291,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu co do částky [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení (výrok II.), a rozhodl, že žalovaná je povinna na nákladech řízení žalobkyni zaplatit částku [částka] (výrok III.).

2. Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně dne [datum] uzavřela se žalovanou smlouvu o dílo, jejímž předmětem byl závazek žalované provést v době od [datum] do [datum] kompletní fasádu na budově B při výstavbě bytového domu v ulici Na Lysinách, [obec a číslo]. Termín dokončení díla byl stanoven na [datum]. Žalovaná dílo včas nedokončila a nepředala. Žalobkyně proto dne [datum] odstoupila od smlouvy. Žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty dle smlouvy o dílo (čl. XIII odst. [číslo]) za prodlení s plněním díla ve výši [částka] za každý i započatý den prodlení, za období od [datum] do [datum] (tj. 210 dní) smluvní pokuta dosáhla výše [částka].

3. Žalovaná vznesla kompenzační námitku. Tvrdila, že žalobkyně neuhradila fakturu [číslo] na částku [částka] a fakturu [číslo] na částku [částka] za vykonané práce. Dále požadovala zákonný úrok z prodlení k [datum] ve výši [částka]. Žalovaná uplatnila i nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s platbou faktur ve výši [částka] za každý den prodlení. Se zaplacením faktury [číslo] byla žalobkyně v prodlení 10 dní, faktury [číslo] dní, faktury [číslo] dní a faktury [číslo] dní, celkem tak žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši [částka].

4. Žalobkyně v průběhu řízení uznala prodlení s fakturou [číslo] v délce 10 dnů v částce [částka], a v odpovídajícím rozsahu vzala žalobu zpět i s úrokem z prodlení. Soud prvního stupně na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení usnesením ze dne [datum] zastavil co do částky [částka] s příslušenstvím. Předmětem řízení zůstala částka [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně od [datum] do zaplacení.

5. Soud prvního stupně vyšel z nesporných tvrzení účastníků, že spolu uzavřeli smlouvu o dílo, že dílo nebylo předáno včas a že žalobkyně dne [datum] odstoupila od smlouvy. Věnoval se délce prodlení žalované se zhotovením díla, jakož i posouzení kompenzační námitky. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná porušila svou smluvní povinnost podstatným způsobem, neboť dílo nedokončila a nepředala ve sjednaném termínu do [datum]. Žalobkyně tak měla právo od smlouvy odstoupit, což učinila dne [datum]. Shledal, že žalovaná byla v prodlení od [datum] do [datum], tedy celkem 210 dní. Za nedůvodnou považoval námitku žalované, že žalobkyně včas nezajistila lešení, jak se v smlouvě o dílo zavázala, konstatoval, že z výslechu svědků a stavebního deníku vyplynulo, že lešení nebylo připraveno, neboť žalovaná dodělávala jiné práce v budově, a když poté požádala žalobkyni o postavení lešení, žalobkyně žádosti vyhověla a lešení dne [datum] postavila. Další námitku žalované, že práce nebylo možné v letních měsících vykonávat z důvodu extrémních teplotních podmínek, soud prvního stupně rovněž neshledal důvodnou s tím, že tyto okolnosti nemají na vznik práva žalobkyně na smluvní pokutu vliv.

6. Kompenzační námitku žalované soud prvního stupně vyhodnotil jako důvodnou jen z části, a to pokud šlo o smluvní pokutu za prodlení s platbou faktury [číslo] která byla splatná dne [datum] a žalobkyně ji uhradila dne [datum], žalobkyně byla tedy v prodlení 7 dní, což představuje smluvní pokutu ve výši [částka]. Ve zbývající části považoval soud prvního stupně kompenzační námitku za nedůvodnou. Dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla oprávněna vystavit faktury [číslo] [číslo]. Podle čl. IV odst. 4 smlouvy o dílo byla totiž žalovaná oprávněna vystavit žalobkyni pouze zálohovou fakturu, dílčí měsíční fakturu a konečnou fakturu, což dovodil z toho, že toto ustanovení smlouvy o dílo bylo formulováno v jednotném čísle a nezmiňovalo opakování či pravidelnost vydávání měsíčních faktur. Soud prvního stupně proto z uvedených důvodů žalobě vyhověl co do částky [částka] s příslušenstvím, zatímco co do částky [částka] s příslušenstvím žalobu zamítl.

7. Proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně a proti výroku o náhradě nákladů řízení podala žalovaná včasné odvolání. Zopakovala svoji námitku, že žalobkyně včas nesplnila svou smluvní povinnost zajistit lešení, což bylo podmínkou započetí prací na díle. Za období od [datum] do zajištění lešení dne [datum] tak žalovaná nebyla v prodlení s realizací díla. Soud prvního stupně dle jejího názoru nesprávně přisvědčil tvrzení žalobkyně, že lešení nebylo připraveno, neboť žalovaná dodělávala jiné práce v budově, tyto jiné práce ale probíhaly na základě jiného smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanou a s pracemi na fasádě nesouvisely. Žalovaná setrvala i na námitce, že v průběhu léta 2018 po dobu 22 dnů panovaly extrémní teploty, pro něž nebylo možno pokračovat v plnění díla. Žalovaná si je sice vědoma toho, že teplotní podmínky nejsou výslovně uvedeny jako liberační důvod z práva na smluvní pokutu, nicméně se domnívá, že by smluvní pokuta za uvedených 22 dnů neměla být žalobkyni přiznána z důvodu rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a dobrých mravů, což připouští i judikatura, k tomu odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 927/2016 a sp. zn. 23 Cdo 1749/2015. Žalovaná setrvala i na své kompenzační námitce ve vztahu ke svým fakturám [číslo] [číslo]. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že dle čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo byla oprávněna vystavit žalobkyni pouze zálohovou fakturu, jednu dílčí měsíční fakturu a konečnou fakturu, dle žalované musí být čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo jazykově i logicky třeba vykládán tak, že po dosažení prostavěnosti min. 50% z celkové zakázky byla žalovaná oprávněna vystavovat jednou měsíčně fakturu dle skutečné prostavěnosti, a i pokud by toto ustanovení bylo formulováno nejasně, je třeba ho vykládat k tíži žalobkyně, která smlouvu o dílo formulovala. Upozornila, že námitka možnosti vystavit pouze jednu dílčí měsíční fakturu zazněla ze strany žalobkyně poprvé až v průběhu tohoto řízení (ve vyjádření ze dne [datum]), tedy až 2 roky poté, kdy faktura byla vystavena, žalobkyně rovněž práce fakturované těmito fakturami nikdy dříve relevantně nezpochybnila. Trvala na tom, že uplatněním kompenzační námitky nárok žalobkyně v plné výši zanikl. Soudu prvního stupně také vytkla, že nevyhověl její žádosti, aby vyzval žalobkyni k předložení všech dokumentů o předání díla mezi žalobkyní a investorem, neboť z těchto protokolů by bylo možno dovodit, v jakém stavu se nemovitosti, na jejichž stavbě prováděla žalovaná pro žalobkyni jako subdodavatel část plnění, nacházely. Ačkoli nedošlo k protokolárnímu předání díla mezi žalobkyní a žalovanou, neznamená to dle názoru žalované, že fakticky dílo nebylo dokončeno. Žalobkyně proto navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobu co do částky [částka] s příslušenstvím zamítne.

8. Žalobkyně ve svém vyjádření k odvolání potvrdila, že lešení bylo na stavbu dodáno [datum] a nikoliv dne [datum], jak bylo dohodnuto, odmítla však, že by neposkytla žalované nezbytnou součinnost, naopak z provedených důkazů bylo prokázáno, že žalovaná nezahájila práce na fasádě včas, když její pracovníci vykonávali práce na jiných částech stavby. Nesouhlasila se snížením smluvní pokuty z důvodu vysokých teplot bránících provádění díla, upozornila, že žalovaná se zavázala provádět práce v letním období a vysokým teplotám se vystavila špatnou časovou koordinací jednotlivých částí prací a zejména tím, že nezahájila práce včas. Ke vznesené kompenzační námitce uvedla, že dle čl. IV odst. 4.2 smlouvy o dílo byla žalovaná oprávněna vystavit 3 faktury, 1) zálohovou faktura ve výši 50 % ceny díla, 2) dílčí měsíční fakturu, jež se odvíjela od rozsahu prostavěnosti a 3) konečnou faktura, která měla být spojená s protokolárním předáním díla a odstranění jeho případných vad. Žalovaná sporné faktury [číslo] [číslo] vystavila v situaci, kdy se nacházela v několikaměsíčním prodlení a nebyla schopna dílo dokončit, což způsobovalo na stavebních objektech značné škody. Žalobkyně vyjádřila názor, že vystavením těchto neoprávněných faktury si chtěla žalovaná pouze připravit obranu, jak se vyhnout nárokům žalobkyně z titulu smluvních pokut a náhrady škody. K námitce neprovedených důkazů a možnosti dokončení díla bez formálního předání žalobkyně uvedla, že dle smlouvy o dílo mělo dojít k protokolárnímu předání díla po jeho dokončení (odst. [číslo]), přičemž o výsledku předávacího řízení měl být sepsán zápis, není tedy možné, aby došlo k dokončení a předání díla jinak. Navrhla potvrzení napadeného vyhovujícího výroku rozsudku.

9. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné jen z menší části.

10. Uzavření smlouvy o dílo ze dne [datum], jejímž předmětem bylo zhotovení fasády, bylo mezi účastníky nesporné. Soud prvního stupně z provedeného dokazování správně zjistil, že práce na fasádě měly být dle smlouvy o dílo provedeny v období od [datum] do [datum]. Žalovaná však tento termín nedodržela, jak vyplývá ze stavebního deníku, a jak připouštěla i sama žalovaná. Dle stavebního deníku provedeného soudem prvního stupně k důkazu probíhaly práce na fasádě ještě v březnu [rok], dne [datum] je poslední záznam týkající se fasády. Dle smlouvy o dílo měla po dokončení díla žalovaná vyzvat žalobkyni k převzetí díla a o předání díla měl být sepsán protokol (čl. X. odst. [číslo] a [číslo]). Žalovaná netvrdila, ani neprokázala, že by dílo žalobkyni dle smlouvy předala, ačkoli ji žalobkyně k dokončení a předání díla vyzývala v dopisech ze dne [datum] a [datum], v němž také vytýkala vady fasády. Vyjádření výrobce fasádních dílů [právnická osoba] ze dne [datum] pak svědčí o tom, že fasáda byla žalovanou zhotovena nesprávných postupem a vady jsou neodstranitelné. Soud prvního stupně nepochybil, když vycházeje z těchto zjištění, nevyhověl žádosti žalované, aby vyzval žalobkyni k předložení dokumentace o předání díla mezi žalobkyní a investorem stavby, vztah mezi žalobkyní jako generálním dodavatelem a investorem, není pro posouzení uplatněného nároku žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení žalované se zhotovením díla relevantní, když bylo zjištěno, že žalovaná své povinnosti ze smlouvy o dílo uzavřené se žalobkyní nesplnila, neboť dílo řádně nedokončila a nepředala.

11. V daném případě se jednalo o vztah mezi dvěma podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti. Žalovaná se ve smlouvě o dílo zavázala, že dílo provede v období od [datum] do [datum], pro případ prodlení s provedením díla byla sjednána smluvní pokuta [částka] za každý den prodlení. Jak už bylo výše uvedeno, žalovaná své povinnosti ze smlouvy o dílo ve sjednaném termínu nesplnila, tak se dostala do prodlení, které trvalo až do [datum], kdy žalobkyně od smlouvy odstoupila.

12. Institut smluvní pokuty je upraven v § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, který v první větě stanovuje, že ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Přitom podmínky, za kterých dlužník porušil svou smluvní povinnost, nejsou z hlediska vzniku práva věřitele na zaplacení smluvní pokuty právně relevantní, dlužník je povinen zaplatit smluvní pokutu bez ohledu na své zavinění. Smluvní pokuta je objektivizovaná bez možnosti liberace. Úprava smluvní pokuty tak odpovídá úpravě smluvní pokuty obsažené v obchodním zákoníku [účinnost], který v § 300 stanovil, že okolnosti vylučující odpovědnost (tj. překážky, jež nastaly nezávisle na vůli povinné strany a brání jí ve splnění její povinnosti) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. [ulice] úprava v občanském zákoníku účinná od [datum] nepřevzala § 545 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, z něhož podpůrně vyplývalo, že dlužník není povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení smluvní povinnosti nezavinil. Judikatura Nejvyššího soudu publikovaná za účinnosti právní úpravy zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, [účinnost], která je ovšem aplikovatelná i na úpravu smluvní pokutu v občanském zákoníku [účinnost], dovodila, že trvá-li smluvní povinnost k plnění a nesplní-li ji dlužník řádně a včas, může jeho prodlení vyloučit pouze prodlení věřitele, a nikoli jiná okolnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1861/2012).

13. Jak soud prvního stupně zjistil z čl. VII odst. 7.2 smlouvy o dílo, byla žalobkyně jako objednatel povinna předat žalované jako zhotoviteli připravené staveniště a to včetně lešení. Dle smlouvy o dílo měly práce započít dne [datum], žalobkyně, jak sama potvrdila, ale lešení na stavbu dodala až dne [datum]. Povinnost žalobkyně zajistit lešení vyplývala přímo ze smlouvy o dílo (viz citovaný čl. VII odst. 7.2), nebylo tedy třeba, aby ji žalovaná k zajištění lešení vyzývala. Podstatné není ani to, že v době, kdy lešení nebylo postaveno, pracovali dělníci žalované na jiných částech nemovitosti, jak uváděli shodně oba účastníci, měli uzavřenou i další smlouvu o dílo, ze skutečnosti, že pracovníci žalované pracovali i v jiných částech stavby, tak nelze dovodit, že by nemohli vykonávat práci na fasádě. Po dobu, kdy byla žalobkyně v prodlení se splněním své povinnosti zajistit lešení, nevznikl jí vůči žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty. Za dobu od [datum] do [datum], tj. po dobu 10 dnů tedy žalovaná není povinna platit smluvní pokutu sjednanou v čl. XIII odst. [číslo] smlouvy o dílo ve výši [částka] denně, tj. za 10 dní celkem [částka]. V tomto ohledu bylo posouzení věci soudem prvního stupně nesprávné.

14. Na stanu druhou nemají na prodlení žalované vliv klimatické podmínky, které jí v srpnu [rok] neumožňovaly po několik dnů, kdy byly vysoké teploty, montáž fasády. Žalovaná uzavřela smlouvu o dílo jako podnikatel, profesionál v rámci své podnikatelské činnosti, nesla tedy odpovědnost za to, že bude schopna dílo realizovat v ujednaném čase, šlo o její běžné podnikatelské riziko. Ve smlouvě o dílo nebylo sjednáno, že by žalobkyně nebyla v prodlení po dobu, kdy by jí bránila mu ve splnění povinnosti vis maior. Jak již bylo výše uvedeno, prodlení dlužníka nenastává jen v případě, že dlužník nemohl splnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele, pokud ale plnění znemožňují jiné okolnosti, dostává se dlužník do prodlení bez ohledu na to, zda tyto okolnosti vznikly nebo nevznikly na jeho straně, zda jim mohl nebo nemohl předejít nebo je ovlivnit. Nepříznivé klimatické podmínky tak na prodlení žalované a její povinnost k úhradě smluvní pokuty neměly vliv.

15. Přisvědčit nelze žalované ani v požadavku na moderaci smluvní pokuty. Soudní praxe je již dlouhodobě ustálena v tom, že ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, nelze při moderaci podle § 2051 občanského zákoníku přihlížet (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn 32 Odo 400/2004, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 4784/2008, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 1281/2008, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 231/2010, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 4859/2009, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 32 Cdo 2556/2017, a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 3249/2019, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 33 Cdo 1069/2021). Skutečnosti, které nastaly až po sjednání smluvní pokuty, tedy i žalobkyní namítané nepříznivé klimatické podmínky pro montáž fasády, které měly vliv na zpoždění díla, jsou z hlediska hodnocení přiměřenosti smluvní pokuty irelevantní.

16. Správnými shledal odvolací soud i další závěry soudu prvního stupně o posouzení vznesených kompenzačních námitek. Žalobkyně sama uznala své prodlení se zaplacením zálohové faktury [číslo] v délce 10 dnů, za což vzniklo žalované právo na smluvní pokutu v částce [částka], o tuto částku vzala žalobkyně žalobu zpět a soud prvního stupně v tomto rozsahu řízení zastavil. Dále soud prvního stupně zjistil, že žalobkyně byla v prodlení s úhradou dílčí měsíční faktury [číslo] která byla splatná dne [datum], ale žalobkyně ji uhradila až dne [datum]. Za 7 dní prodlení tak žalované vznikl nárok na smluvní pokutu [částka], proto s ohledem na vznesenou kompenzační námitku v tomto rozsahu žalobu zamítl.

17. Ve zbytku pak ale soud prvního stupně kompenzační námitku neshledal důvodnou. Zcela správně konstatoval, že dle smlouvy o dílo měla žalovaná právo vystavit pouze tři faktury (zálohovou, dílčí měsíční a konečnou), a že žalovaná nebyla oprávněna vystavit dílčí faktury [číslo] [číslo]. Dle čl. IV smlouvy o dílo byla žalovaná oprávněna vystavit zálohovou fakturu na 50% ceny díla (čl. IV odst. 4.1), dílčí měsíční fakturu poté, co bude prostavěno 50% celkové zakázky, a které měla být ve výši skutečné prostavěnosti (čl. IV odst. 4.3) a konečnou fakturu po předání díla (čl. IV odst. 4.3). Znění čl. IV. smlouvy o dílo nevzbuzuje pochybnosti nejen proto, že o vyjmenovaných fakturách důsledně hovoří v jednotném čísle, ale také proto, že plně odpovídá celkové sjednané době provádění díla. Dílo mělo být zhotoveno v období od [datum] do [datum], šlo tedy o cca dva a půl měsíce. Takto sjednaná doba plnění nedává žádný prostor pro opakované vystavování dílčích měsíčních faktur, jak namítá žalovaná. Žalobkyně uznala a zaplatila žalované (byť s prodlením) zálohovou fakturu [číslo] na [částka] (což odpovídá 50% celkové ceny, jak bylo sjednáno ve smlouvě), i dílčí měsíční fakturu [číslo] na [částka]. Třetí a konečnou fakturu žalovaná nevystavila, když dílo nepředala. K vystavení dalších průběžných faktur v době, kdy již byla s provedením díla v prodlení, [číslo] ze dne [datum] a [číslo] ze dne [datum], žalovaná dle smlouvy o dílo oprávněna nebyla. Na straně žalobkyně tak nemohlo ani vzniknout prodlení s úhradou faktur [číslo] [číslo] které by bylo stiženo povinností žalobkyně hradit žalované smluvní pokutu za toto prodlení. Žalované tudíž nevznikla vzájemná pohledávka, kterou by mohla vůči žalobkyni uplatnit, a to ani jako pohledávka z úhrady těchto faktur, ani jako pohledávka z úhrady smluvní pokuty za jejich nezaplacení.

18. Odvolací soud proto z výše uvedených důvodů napadený vyhovující výrok I. rozsudku soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že žalobu zamítl jen v rozsahu částky [částka] s příslušenstvím, když v důsledku prodlení žalobkyně se zajištěním lešení po dobu 10 dnů žalobkyni nárok na smluvní pokutu nevznikl. Ve zbývajícím rozsahu tj. co do částky [částka s příslušenstvím] odvolací soud napadený vyhovující výrok jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

19. Vzhledem ke změně rozsudku soudu prvního stupně rozhodoval odvolací soud nově i o náhradě nákladů řízení (§ 224 odst. 2 o. s. ř.).

20. Žalobkyni, která byla v řízení procesně úspěšnější, přísluší právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 1 za použití § 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 87% z celkového uplatněného nároku, v rozsahu 13% ([částka] a [částka] a [částka]) úspěšná nebyla, proto jí náleží poměrná část nákladů řízení v procentní výši rozdílu procenta úspěchu a procenta neúspěchu, což činí 74% z požadované náhrady nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně určil soud prvního stupně správně částkou [částka], na jeho podrobné odůvodnění náhrady nákladů řízení odvolací soud v plném rozsahu odkazuje. Žalobkyni tak z této částky náleží [částka].

21. Předmětem odvolacího řízení byla jen částka [částka], žalobkyně byla procesně rovněž úspěšnější a to v rozsahu 94,8%, v rozsahu 5,2% ([částka]) úspěšná nebyla. Žalobkyni proto náleží poměrný část náhrady nákladů odvolacího řízení v rozsahu 89,6%. Náhradu nákladů odvolacího řízení tvoří odměna za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání a účast u jednání) po [částka] dle § 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrada za dva úkony po [částka] dle § 13 advokátního tarifu a 21% DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka], z čehož žalobkyni náleží 89,6%, tj. [částka].