pro [část Prahy] dne [datum rozhodnutí], č. j. 19 C 410/2020-56,

1. Napadeným rozsudkem soud prvého stupně zamítl žalobu s návrhem, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím (výrok I.) a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.).

2. Rozhodl takto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení [částka] z důvodu, že se dne [datum] zúčastnila letu č. QS [číslo] z [obec] do [země], jehož operujícím leteckým dopravcem byla žalovaná. Odlet z [obec] byl stanoven na 00:05 hod. a spoj měl přiletět do [země] v 04:20 hodin, fakticky však spoj odletěl z [obec] až v 7:00 hodin a žalobkyně tak dorazila do cílové destinace až v 10:50 hodin. Vzhledem k nesplnění povinnosti žalované jako leteckého dopravce provést přepravu včas, kdy doba zpoždění letu přesáhla tři hodiny, vzniklo žalobkyni ve smyslu Nařízení Evropského parlamentu a rady (ES) č. 261/2004 Sb. (dále jen„ nařízení“) právo na náhradu škody ve výši [částka].

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby z důvodu, že let byl ovlivněn mimořádnou okolností, kterou nemohla žalovaná nijak ovlivnit. V čase odletu došlo k úmrtí jedné cestující přímo na palubě letadla. V souvislosti s touto událostí bylo nezbytné vystřídat posádku a čas odletu musel být posunut následně i v důsledku uzavření letiště v [země] tak, aby letoun přistál v [země] až po znovuotevření letiště.

4. Soud prvního stupně vyšel při svém rozhodnutí ze zjištění, že předmětný spoj měl z [obec] odlétat v čase 00:05 a do [země] přiletět v čase 04:20 místního času (02:20 UTC), fakticky však z [obec] odlétal v 06:40 hodin (04:40 UTC) a do [země] přiletěl v čase 10:50 místního času (08:50 UTC), tedy zpoždění činilo 6 hodin a 30 minut. Z důvodu opravy přistávací a vzletové dráhy 16L a 34R bylo letiště v [země] dne [datum] v době od 4:00 UTC do 8:00 UTC uzavřeno, přičemž původně měl spoj žalované přiletět na toto letiště 100 minut před jeho uzávěrou. Zpoždění v souvislosti s úmrtím cestujícího označené kódovým označením 16H trvalo 120 minut a střídání náhradní posádky v souvislosti s tímto úmrtím, kdy původní posádka nebyla schopna v letu pokračovat, označené kódem 64B, si vyžádalo 35 minut. Během čekání na znovuotevření letiště v [země] byla po dobu 60 minut odstraňována závada na letounu označená kódem 41A. Následné zpoždění v délce 180 minut označené kódem 88A bylo odůvodněno omezeními na cílovém letišti. Celková délka zpoždění činila 395 minut. Právně věc posoudil podle čl. 14 preambule a dále čl. 5 odst. 1 písm. c), čl. 7 přímo aplikovatelného nařízení ve spojení s rozsudkem Soudního dvora EU Sturgeon (C 402/07 Sturgeon v . [příjmení]) ze dne [datum] a dovodil, že úmrtí cestující na palubě letadla je mimořádnou okolností, která není vlastní běžnému výkonu činnosti leteckého dopravce a zároveň se ze své povahy vymyká jakékoliv účinné kontrole, přičemž v souvislosti s tímto úmrtím vyvstala nutnost vyměnit posádku, která využila oprávnění v letu nepokračovat. Následně již stroj nemohl odletět, neboť bylo třeba vyčkat na znovuotevření letiště v [země]. Uzavřel, že tuto délku zpoždění v rozsahu 335 minut (120 + 35+180) nemohla žalovaná jakkoliv ovlivnit, přičemž při odečtu této doby od celkové doby zpoždění na příletu (390 minut) nepřevyšuje výsledné zpoždění, které lze přičítat žalované, 3 hodiny a žalobkyni tak nárok na požadovanou náhradu nevznikl. O nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

5. Proti rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, ve kterém nesouhlasila s tím, že by za mimořádnou okolnost, kterou nesporně bylo úmrtí cestující, byla považována i výměna posádky žalované a pravidelná noční uzávěra letiště v místě příletu spoje. Celková doba zpoždění na příletu činila 6 hodin a 30 minut, přičemž události kolem úmrtí cestující včetně vyložení zavazadel spolucestujících zemřelé a jejich vystoupení, trvaly jen 120 minut. Žádné další důvody zpoždění pak nebylo možno připisovat mimořádným okolnostem. Rozhodnutí o výměně posádky, byť iniciované úmrtím cestující, je nutno přičíst k tíži žalované, neboť je povinna posádku na takové situace připravit a zajistit její dostatečnou psychickou odolnost, zejména když se od posádky očekává zachování klidu a pořádku v případě nečekané situace. Výběr takové posádky je v rukou žalované a ta může ovlivnit i její výcvik a připravenost na takovéto i další rizikové situace. Za mimořádnou okolnost dle žalobkyně nelze považovat ani plánovanou uzávěru letiště v [země] z důvodu opravy přistávacích a vzletových drah na dobu od 4:00 UTC do 8:00 UTC, když o ní byla žalovaná informována s dostatečným časovým předstihem a neponechala si dostatečnou časovou rezervu pro případnou mimořádnou okolnost a možnost odvrácení významného zpoždění či zrušení letu, když 100 minut nelze za takovou dostatečnou časovou rezervu považovat. Zpoždění letu žalobkyně tak bylo kvůli absenci reakce žalované na oznámení o plánované uzávěře letiště [země] navýšeno až o 270 minut. S odkazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] vyjádřila domněnku, že v rámci plánování předmětného letu měla žalovaná přihlédnout k možnosti výskytu případných mimořádných okolností a naplánovat časovou rezervu tak, aby mohl být let uskutečněn hned poté, co pomine nemožnost letu v důsledku mimořádné události. Od celé délky zpoždění tak měla být odečtena pouze doba bezprostředního působení mimořádné události v délce 120 minut a zbylé významné zpoždění v délce 270 minut, tedy přesahující tři hodiny, je přičitatelné pouze žalované a zakládá vznik nároku žalobkyně na paušální náhradu újmy dle čl. 7 cit. nařízení. Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 15 Co 107/2021-73, kterým byl potvrzen zamítavý rozsudek v totožné věci jen s jinými žalobci, bylo podáno dovolání, proto navrhla přerušení odvolacího řízení. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil tak, že žalobě vyhoví.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že let QS [číslo] z [obec] do [země] dne [datum] byl ovlivněn mimořádnými okolnostmi ve smyslu nařízení. Těsně před odletem letadla z [obec] došlo k úmrtí jedné z cestujících přímo na palubě letadla, přičemž palubní personál poskytoval dotyčné osobě resuscitaci před příchodem záchranářů. K následné výměně personálu pak nedošlo primárně tím, že by členové posádky byli otřeseni, ale z důvodu, že tím, že by letoun přistál v [země] oproti plánovanému času příletu o 6 hodin později, nebyla by posádka schopná operovat zpáteční let z důvodu překročení maximální doby služby dle vyhlášky č. 466/2006 Sb., která činí 12 hodin s možným prodloužením na základě rozhodnutí kapitána letadla se souhlasem všech členů posádky dle §14 odst. 1. o dvě hodiny. Dále byl let ovlivněn uzávěrou letiště v [země], když dle schváleného letového plánu ze strany Eurocontrol i v koordinaci egyptským řízením letového provozu měl původně let v [země] přistát 100 minut před uzávěrou letiště, tedy s dostatečnou rezervou. K sestavení pravidelného letového řádu navíc dochází mnoho měsíců dopředu, kdy ani žalovaná nemůže předpokládat, v jaký čas se dané letiště rozhodne přerušovat provoz, současně je žalovaná závislá na přidělených časech odletu ze strany [právnická osoba] Nebýt oné mimořádné situace, letadlo by doletělo do destinace včas. Stejně o daném letu rozhodl ve věci jiných cestujících Městský soud v Praze pod sp. zn. 15 Co 107/2021. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

7. Odvolací soud přezkoumal podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř. odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Pokud se žalobkyně domáhala přerušení řízení z důvodu podaného dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 15 Co 107/2021-73, do rozhodnutí o tomto dovolání, pak odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nepovažuje její návrh za důvodný, když jednak je uvedené rozhodnutí pravomocné a jednak se s jeho závěry odvolací soud zcela ztotožňuje. Přerušení řízení by tak bylo nehospodárným a nadbytečně by prodlužovalo řízení o této věci.

9. Druhým výrokem rozsudku ze dne [datum], sp. zn. C [číslo] a C [číslo], rozhodl čtvrtý senát Soudního dvora EU v rámci řízení o předběžné otázce tak, že články 5, 6 a 7 nařízení (ES) č. 261/2004 musí být vykládány v tom smyslu, že pro účely uplatnění nároku na náhradu škody lze na cestující zpožděných letů nahlížet stejně jako na cestující zrušených letů, a že se tedy mohou dovolávat nároku na náhradu škody podle článku 7 uvedeného nařízení, jestliže z důvodu zpoždění letu utrpí ztrátu času tří nebo více hodin, tedy jestliže dosáhnou cílového místa určení tři nebo více hodin po čase příletu původně plánovaném leteckým dopravcem. Nicméně takové zpoždění nezakládá nárok na náhradu škody ve prospěch cestujících, jestliže letecký dopravce může prokázat, že významné zpoždění bylo způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, tedy okolnostmi, jež se vymykají účinné kontrole leteckého dopravce.

10. Podle článku 5 odst. 1 písm. c) nařízení, v případě zrušení letu mají cestující nárok na náhradu škody dle čl. 7 od provozujícího leteckého dopravce, vyjma případů uvedených pod bodem i) až iii). Podle 3. odstavce cit. ustanovení provozující letecký dopravce není povinen platit náhradu v souladu s článkem 7, jestliže může prokázat, že zrušení je způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla všechna přiměřená opatření přijata.

11. Podle článku 7 odst. 1 písm. b) nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši [částka] u všech letů ve Společenství delších než [číslo] kilometrů a u všech ostatních letů o délce od [číslo] kilometrů do [číslo] kilometrů.

12. Podle čl. 14 odůvodnění nařízení stejně jako podle Montrealské úmluvy by měly být povinnosti provozujících leteckých dopravců omezeny nebo vyloučeny v případech, kdy byla událost způsobena mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zamezit i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření. Tyto mimořádné okolnosti se mohou vyskytnout zejména v případech politické nestability, povětrnostních podmínek neslučitelných s uskutečněním dotčeného letu, bezpečnostních rizik, neočekávaných nedostatků letové bezpečnosti a stávek, které postihují provoz provozujícího leteckého dopravce.

13. Podle článku 15 odůvodnění nařízení by se za vznik mimořádných okolností měl považovat případ, kdy dopad rozhodnutí řízení letového provozu, které se vztahuje k jednotlivému letadlu v určitý den, vyvolá velké zpoždění, zpoždění do dalšího dne nebo zrušení jednoho nebo více letů uvedeného letadla, i když byla dotčeným leteckým dopravcem přijata všechna přiměřená opatření, aby zabránil zpoždění nebo zrušení.

14. Z uvedených ustanovení nařízení je zřejmé, že unijní zákonodárce upravil v čl. 5 odst. 1 nařízení pro případ zrušení letu nebo významného zpoždění, tj. zpoždění o tři hodiny nebo více, povinnost leteckých dopravců nahradit cestujícím škodu. Podle bodů 14 a 15 odůvodnění nařízení, jakož i čl. 5 odst. 3 uvedeného nařízení, je letecký dopravce zproštěn povinnosti poskytnout náhradu cestujícím na základě článku 7 nařízení, jestliže může prokázat, že je zrušení nebo zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více způsobeno mimořádnými okolnostmi, kterým by nebylo možné zabránit, i kdyby byla přijata všechna přiměřená opatření, přičemž v bodě 14 odůvodnění nařízení jsou takové mimořádné události příkladmo vyjmenovány. Soudní dvůr pak ve své judikatuře z uvedených ustanovení dovodil, že jako mimořádné okolnosti ve smyslu čl. 5 odst. 3 nařízení lze kvalifikovat takové události, které nejsou z důvodu své povahy či původu vlastní běžnému výkonu činnosti dotyčného leteckého dopravce a vymykají se jeho účinné kontrole. Je pak na provozovateli letecké dopravy, aby prokázal, že jim v žádném případě nebylo možné zabránit pomocí opatření přiměřených situaci, tedy opatření, která v okamžiku, kdy nastaly dané mimořádné okolnosti, odpovídala zejména podmínkám technicky a hospodářsky únosným pro dotyčného leteckého dopravce.

15. Ani žalobkyně nesporovala, že situaci, kdy dojde v době odletu na palubě letadla ke kolapsu cestující s následným úmrtím a s tím spojenou potřebou zajistit vystoupení osmi spolucestujících zemřelé a vyložení jejich zavazadel, je třeba považovat za mimořádnou okolnost ve smyslu výše uvedených článků nařízení, která způsobila 120 minut zpoždění letu žalované oproti letovému plánu. Z tohoto správně vycházel i soud prvního stupně, který v návaznosti na to správně dovodil, že aby mohl být let uskutečněn, bylo nezbytné jej naplánovat tak, aby stroj přiletěl na letiště v [země] až po ukončení jeho uzávěry, neboť časová rezerva 100 minut, kterou měl do začátku uzávěry, byla již vyčerpána. Tuto uzávěru pak žalovaná zjevně nemohla ani při použití veškerých personálních nebo hmotných zdrojů či finančních prostředků, kterými disponovala, nijak ovlivnit a zabránit tomu, že okolnosti, kterým byla vystavena, vedly ke zpoždění letu na příletu o tři hodiny či více.

16. Ve výroku rozsudku ze dne [datum], věc C [číslo], jak se jej dovolávala žalobkyně ve svém odvolání, třetí senát Soudního dvora rozhodl v rámci řešení předběžné otázky, že článek 5 odst. 3 nařízení s ohledem na bod 14 odůvodnění tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že v případě zpoždění letu na příletu o tři hodiny nebo více, jež je způsobeno nejen mimořádnou okolností, ale i jinou okolností nespadající do této kategorie (jak tomu bylo v řešené věci), musí být za účelem posouzení, zda za zpoždění tohoto letu na příletu musí být poskytnuta náhrada škody podle článku 7 uvedeného nařízení, zpoždění způsobené prvně zmíněnou okolností odečteno od celkové doby zpoždění daného letu na příletu. Na tuto věc však uvedené rozhodnutí nelze vzhledem ke specifickým okolnostem aplikovat. Oba účastníci učinili nesporným, že řešení situace v důsledku úmrtí cestující, které si vyžádalo 120 minut zpoždění, je třeba označit za mimořádnou okolnost, které nebylo možno zabránit a ohledně níž se tedy žalovaná zprostila odpovědnosti za toto zpoždění. V důsledku takto dlouhého zpoždění se však žalovaná dostala mimo rezervní čas 100 minut, ve kterém by bývala mohla ještě přiletět na letiště v [země] před jeho plánovanou uzávěrou z důvodu opravy letových drah (její původní přílet byl stanoven v 02:20 UTC a od 4:00 UTC došlo k uzávěře letiště v [země]) a tedy se zpožděním, které by nepodléhalo náhradě škody. Vzhledem k nemožnosti tuto situaci jakkoliv ovlivnit, je i tuto překážku odletu třeba považovat za působení mimořádné okolnosti. Z uvedeného je pak zřejmé, že doba 35 minut, během které došlo k výměně personálu v letadle, či doba 60 minut, po kterou byla opravována technická závada na letounu, neměla žádný vliv na možnost případného dřívějšího odletu stroje žalované. Tato možnost zcela závisela na umožnění přistání na letišti v [země], kde byly dráhy uvolněny až v 8:00 UTC. I kdyby hypoteticky mohl stroj žalované odletět o něco dříve, když přiletěl na letiště v [země] až v 8:50 UTC, pak by zpoždění, které by bylo přičitatelné žalované, představovalo pouze dobu 50 minut, tedy jednalo by se o tak nevýznamné zpoždění, které by dle nařízení i judikatury Soudního dvora nepodléhalo odškodnění.

17. Pokud se žalobkyně dovolává tvrzené nedostatečné časové rezervy pro případné zpoždění v důsledku mimořádných okolností s odkazem na rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci C [číslo], pak ani v tomto případě nejsou závěry tohoto rozsudku na danou věc aplikovatelné. V daném rozsudku totiž řešil uvedený soud jako předběžnou otázku tvoření časové rezervy v případě, že let byl zrušen kvůli výpadku elektřiny na odletovém letišti neumožňující činnost radarů, přičemž následně nebyl let uskutečněn z důvodu, že posádce skončila povolená pracovní doba. Jeho výrok je také třeba uvést celý a nikoliv pouze část vytrženou z kontextu. Podle uvedeného rozsudku„ musí být článek 5 odst. 3 nařízení vykládán v tom smyslu, že jelikož je letecký dopravce povinen přijmout všechna přiměřená opatření, aby čelil mimořádným okolnostem, musí ve fázi plánování letu přiměřeným způsobem přihlédnout k riziku zpoždění spojenému s případným výskytem takovýchto okolností. V důsledku toho musí počítat s určitou časovou rezervou, která mu dle možností dovolí uskutečnit celý let, jakmile mimořádné okolnosti pominou. Naproti tomu nelze uvedené ustanovení vykládat tak, že v rámci přiměřených opatření ukládá povinnost obecného a nediferencovaného plánování minimální časové rezervy použitelné bez rozdílu na všechny letecké dopravce ve všech situacích, kdy nastanou mimořádné okolnosti. Při posuzování schopnosti leteckého dopravce zajistit uskutečnění celého letu v nových podmínkách vyplývajících z výskytu těchto okolností je třeba dbát na to, aby rozsah požadované časové rezervy nevedl k tomu, že by letecký dopravce byl nucen přistoupit k neúnosným obětem s ohledem na kapacity svého podniku v rozhodné době. Článek 6 odst. 1 uvedeného nařízení se v rámci takového posouzení nepoužije.“ V předmětném letu se naopak žalovaná chovala zcela v souladu s tímto rozhodnutím, kdy i zde se personál letadla vzhledem ke zpoždění letu v důsledku mimořádné události dostal do stejných pracovních problémů, což vyplývá jak ze zprávy o mimořádné události, tak z vyjádření žalované k odvolání žalobkyně. Pokud by k výměně posádky nedošlo, musel by být let zrušen, neboť personál, který by přesáhl povolenou dobu služby, by nemohl zajistit zpáteční let. Co se týká samotné časové rezervy předmětného letu, pak odvolací soud má za to, že rezerva 100 minut je dostatečně respektující možnost vzniku mimořádné či jiné okolnosti způsobující zpoždění. Je třeba také zohlednit, jak na toto upozornila žalovaná, že letové plány se tvoří na mnoho měsíců dopředu, aniž by mohla žalovaná při stanovení času odletu a příletu jakkoliv ovlivnit aktuální potřebu uzávěry příletového letiště z důvodu nutnosti opravit letové dráhy. Uvedenou odvolací námitku tak odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani způsobilou změnit jeho náhled na právní řešení dané věci.

18. Z uvedeného pohledu je rozhodnutí soudu prvního stupně, který neshledal na straně žalobkyně naplnění předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody vůči žalované, věcně správné, a to i co do správného rozhodnutí o nákladech řízení, proto odvolací soud napadený rozsudek postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

19. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšné žalované přiznal jejich náhradu dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši [částka] za jeden úkon (účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]).