o zaplacení 177 240 Kč s příslušenstvím a o vzájemné žalobě o zaplacení 359 147 Kč,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 133 420 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 133 420 Kč od 20. 5. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a částku 43 820 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 43 820 Kč od 11. 6. 2021 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč (výrok I.), zamítl vzájemnou žalobu, aby žalobkyně byla povinna zaplatit žalované částku 359 147 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 3. 9. 2024 do zaplacení (výrok II.) a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 214 847,79 Kč (výrok III.).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 177 240 Kč s příslušenstvím jako dosud neuhrazené ceny díla, které pro žalovanou provedla na základě smlouvy o dílo ze dne 21. 10. 2020. Jednalo se mimo jiné o dodávku a montáž podlahového vytápění [Značka] dle cenové nabídky č. [číslo], na kterou žalovaná uhradila pouze zálohu ve výši 160 000 Kč, a nikoliv již doplatek ve výši 133 420 Kč splatný 19. 5. 2021, a o dodávku a montáž rekuperace [název] dle cenové nabídky č. [číslo], na niž uhradila zálohu 150 000 Kč a nedoplatila částku 43 820 Kč splatnou 10. 6. 2021.

3. Žalovaná uplatnila vůči žalobkyni vzájemnou žalobou nárok z odpovědnosti za vady, neboť žalobkyně dle ní nerealizovala dílo dle projektové dokumentace a umístila rekuperační jednotku namísto technické místnosti pod střechu, navíc dodala žalované nevhodnou a málo výkonnou rekuperaci s vysokou hlučností. Ohledně této části díla požadovala slevu z ceny díla ve výši 100 %, tj. částku 212 437 Kč. U dodávky podlahového vytápění vytkla vadné napojení rozdělovače, vadné fixování trubky pomocí kousků teplosměnných lamel, vadné přizvednutí desky v rohu, vady v oblasti dveří a okna, vadné překrytí trubky lamelou shora a vadný ohyb kolem rohu, za což požadovala slevu z ceny díla ve výši 50 %, tj. částku 146 710 Kč.

4. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi účastnicemi došlo dne 21. 10. 2020 k uzavření smlouvy o dílo č. [číslo], kterou se žalobkyně zavázala mimo jiné dodat a provést montáž podlahového vytápění [Značka] dle cenové nabídky č. [číslo] z 16. 10. 2020 za cenu 293 420 Kč bez DPH a montáž rekuperace [název] dle cenové nabídky č. [číslo] ze dne 27. 10. 2020 za cenu 212 437 Kč do rozestavěné stavby na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [adresa]. Žalovaná jako objednatel se zavázala sjednanou cenu zaplatit a zároveň ve smlouvě prohlásila, že byla výslovně seznámena s technickými parametry předmětu díla a všech jeho součástí a komponent ve všech podrobnostech, takovému seznámení rozumí a předmět díla odpovídá účelu a záměru, pro který bude dílo zhotoveno na základě této smlouvy. Žalovaná uhradila zálohu na podlahové vytápění ve výši 160 000 Kč a na rekuperaci ve výši 150 000 Kč. Záruční doba byla sjednána v trvání 24 měsíců. Před prováděním díla jednatelé účastnic řešili mimo jiné nerealizovatelnost umístění rekuperační jednotky do technické místnosti dle původního projektu, přičemž jednatel žalované souhlasil s jejím umístěním pod střechou, a tohoto řešení se týkala i cenová nabídka. Žalobkyně dílo dokončila, uvedla do provozu a předala žalované dne 25. 2. 2021, což potvrdil v předávacích protokolech jednatel žalované, [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobkyně vyúčtovala žalované konečnou fakturou č. [číslo] doplatek ceny dodávky a montáže podlahového vytápění ve výši 133 420 Kč se splatností 19. 5. 2021 a konečnou fakturou č. [číslo] ze dne 2. 6. 2021 doplatek dodávky a montáže sjednané rekuperace v částce 43 820 Kč se splatností 10. 6. 2021. V červnu 2021 požádal jednatel žalované svědka [jméno FO] o posouzení fotografií realizace podlahového topení před dokončením díla, přičemž svědek shledal vady v podobě vadného napojení rozdělovače, vadného fixování trubky pomocí kousků teplosměnných lamel, vadného přizvednutí desky v rohu, dále vady v oblasti dveří a okna, vadné překrytí trubky lamelou shora a vadný ohyb kolem rohu. Dopisem ze dne 31. 1. 2023 oznámil právní zástupce žalované, že žalovaná eviduje pohledávku za žalobkyní z titulu nespecifikovaných vad a nedodělků. Žalovaná následně vyzvala žalobkyni k odstranění konkrétně uvedených vad emailem ze dne 28. 3. 2024 a k výměně rekuperace dopisem ze dne 11. 4. 2024. Dopisem ze dne 2. 9. 2024 oznámila žalobkyni započtení svého nároku na slevu díla na doplatek ceny.

5. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu věci podle § 2586 a násl., § 2107, § 2617 a § 2629 odst. 1 o. z. dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaná vytkla vady opožděně, resp. neprokázala, že by je vytkla dříve, než ve vyjádření k EPR v této věci dne 13. 5. 2024, naopak žalobkyně prokázala, že dodala sjednané dílo dle specifikace ve smlouvě, přičemž změna umístění rekuperační jednotky byla předem odsouhlasena. Dovodil, že o vytýkaných vadách podlahového topení přitom musela žalovaná vědět již od června 2021. Žalovanou namítaný zápočet nároků posoudil jako neplatný s tím, že pohledávky nejsou způsobilé k započtení. Z tohoto důvodu nevyhověl vzájemnému návrhu žalované, a naopak nárok žalobkyně označil za opodstatněný. O nákladech řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 o. s. ř.

6. Proti rozsudku podala žalovaná včasné odvolání, v němž nesouhlasila s právním posouzení skutkového stavu věci. Soudu prvního stupně vytkla, že odmítl provést důkazy navržené žalovanou, zejména znaleckým posudkem či výslechem svědka zabývajícího se výrobou rekuperací, a to za stavu, že soud nemá technologické znalosti, které by mu umožňovaly posoudit míru a závažnost vad žalobkyní dodané rekuperace a dalších zařízení. Odmítla, že by vady vytkla opožděně za situace, kdy i žalobce podal žalobu až po třech letech od vystavení faktur. Dle ní byl soud prvního stupně povinen se zabývat vytčenými vadami i újmou, k níž v důsledku vadného díla, jak bylo tvrzeno, u žalované došlo. Zopakovala, že žalobkyně zneužila její neznalosti a doporučila jí nevhodný typ rekuperace [název], která následně byla žalobkyní v domě instalována. Poukázala na to, že architekt a zhotovitel projektové dokumentace týkající se vzduchotechniky požadoval rekuperaci s podstatně vyšším výkonem a jako nejvhodnější typ uvedl značku [název] s tím, že její instalaci navrhl v technické místnosti, aby se zabránilo rušení obyvatel domu hlukem z rekuperace. Dle parametrů domu by nejvhodnějším typem rekuperace byla taková, která dokáže ventilovat vzduch o objemu až 650 m3 za hodinu při nastavení na poloviční výkonnostní režim, přičemž instalovaná rekuperace ventiluje při polovičním režimu za hodinu maximálně 150 m3 vzduchu. Podle ní přitom generuje takový hluk, že ji nelze zapnout ani na 30% výkon, pro potřeby žalované je neefektivní a narušuje soužití obyvatel domu. Zároveň upozornila, že rekuperace nemá instalovaný předehřev, což vyplývá z faktury, proto je žalovaná nucena ji v zimních měsících vypínat, aby nevháněla do domu chladný vzduch z exteriéru. Zmínila též, že rekuperace není ovladatelná systémem pro inteligentní dům [název]. Opětovně poukázala i na vady podlahového topení tak, jak byly uplatněny v žalobě a odborně posouzeny v červnu 2021 svědkem [jméno FO], pracovníkem výrobce, společnosti [právnická osoba], který jejich výskyt potvrdil i při své svědecké výpovědi. Dle svých tvrzení žalovaná konfrontovala žalobkyni se závěry znaleckého posudku dne 15. 10. 2022 a nárokovala odstranění vad jejich opravou a jejich odstranění požadovala bezúspěšně i dopisem ze dne 31. 1. 2023. Znovu zopakovala svůj požadavek na 100% slevu z ceny díla za dodání nesprávné a nedostatečně výkonné rekuperace a 50% slevu z ceny dodávky vadného podlahového topení s odkazem na recentní judikaturu vztahující se k této problematice. Navrhla, aby odvolací soud rozsudek změnil, zamítl žalobu žalobkyně a vyhověl vzájemnému návrhu žalované.

7. Žalobkyně se ve svém vyjádření k odvolání žalované ztotožnila se závěry soudu prvního stupně. Poukázala na to, že v řízení bylo prokázáno, že žalované byly známy všechny skutkové okolnosti podstatné pro uplatnění vady již v červnu 2021. Pokud je tedy uplatnila až 13. 5. 2024, je třeba je považovat za uplatněné nikoliv bez zbytečného odkladu, tedy opožděné. Upozornila, že tvrzení, že se jednalo o vady vědomé, učinila žalovaná až v odvolacím řízení. Nesouhlasila s tím, že by jí dodané dílo nebylo vhodným řešením pro dům žalované, když žalovaná měla k dispozici všechny dostupné informace a bylo na ní, jaké dílo si objedná. Údajný nárok na slevu z ceny díla označila za nejistou pohledávku nezpůsobilou započtení. Odmítla, že by její dílo vykazovalo vady. Souhlasila s nadbytečností provedení žalovanou požadovaných důkazů s tím, že by neměly žádný dopad na výsledek řízení. Navrhla potvrzení napadeného rozsudku.

8. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo dle § 212 a § 212a zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalované není opodstatněné.

9. Podle § 2586 věty první o. z. ve znění platném ke dni uzavření smlouvy o dílo (dále jen „o. z.“) se smlouvou o dílo zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

10. Podle § 2604 o. z. je dílo provedeno, je-li dokončeno a předáno.

11. Podle § 2605 odst. 1 o. z. je dílo dokončeno, je-li předvedena jeho způsobilost sloužit svému účelu. Objednatel převezme dokončené dílo s výhradami, nebo bez výhrad. Podle 2. odstavce tohoto ustanovení převezme-li objednatel dílo bez výhrad, nepřizná mu soud právo ze zjevné vady díla, namítne-li zhotovitel, že právo nebylo uplatněno včas.

12. Podle § 2615 odst. 1 o. z. dílo má vadu, neodpovídá-li smlouvě. Podle 2. odstavce cit. ustanovení o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.

13. Podle § 2618 o. z. soud nepřizná objednateli právo z vadného plnění, neoznámil-li objednatel vady díla bez zbytečného odkladu poté, kdy je zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, nejpozději však do dvou let od předání díla, a namítne-li zhotovitel, že právo bylo uplatněno opožděně.

14. Podle § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odstavce 2. se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním.

15. Ustanovení § 2618 o. z. stanovuje objednateli pro oznámení vad jednak tzv. subjektivní lhůtu „bez zbytečného odkladu“, a to od okamžiku, kdy objednatel tyto vady zjistil nebo při náležité pozornosti zjistit měl, a zároveň objektivní lhůtu v délce dvou let od předání díla. Oznámení může spočívat jak v označení vady, tak i v oznámení toho, jak se tato vada projevuje (§ 1921 odst. 1 o. z.). Při nedodržení uvedených lhůt objednatelem vznikne zhotoviteli právo na uplatnění hmotněprávní námitky v případném soudním řízení, že právo objednatele nebylo uplatněno včas. Právo objednatele pak sice bude dále existovat, nebude však žalovatelné v soudním řízení.

16. Odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně provedl dokazování v dostatečném rozsahu a zjistil z něj ve své podstatě správně skutkový stav. V řízení bylo prokázáno, že smlouva o dílo byla uzavřena mezi účastnicemi dne 21. 10. 2020 a jejím předmětem byla mimo jiné dodávka a montáž podlahového vytápění [Značka] za cenu 293 420 Kč bez DPH a dodávka a montáž rekuperace [název] za cenu 212 437 Kč do rozestavěné stavby na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [adresa]. Mezi účastnicemi nebylo sporu o tom, že sjednané předmětné spotřební věci byly žalobkyní v souladu s uvedenou smlouvou dodány a namontovány. Dílo bylo dodáno dne 25. 2. 2021, přičemž v předávacím protokolu podepsaném jednatelem žalované nebyly uvedeny žádné vady ani nedodělky. K faktickému vytčení vad došlo ze strany žalované až po podání žaloby na úhradu ceny obou děl (dne 8. 3. 2024), nicméně odvolací soud nepovažuje za správný závěr soudu prvního stupně, že poprvé byly předmětné vady vytčeny až v jejím vyjádření k vydanému EPRu a výzvě dle § 114b o. s. ř. dne 13. 5. 2024.

17. Realizaci podlahového vytápění si nechala žalovaná v červnu 2021 posoudit [jméno FO], zaměstnancem společnosti [právnická osoba], výrobce tohoto vytápění, tak, že jmenovanému zaslala fotografie rozpracovaného díla, nikoliv jeho finálního vyhotovení, což jmenovaný potvrdil i ve své svědecké výpovědi. Emailovou zprávou ze dne 25. 6. 2021 jmenovaný sdělil žalované, že na předložených fotografiích shledal vady podlahového vytápění tak, jak je popsala žalovaná v emailu ze dne 28. 3. 2024, který je třeba posoudit jako první konkrétní uplatnění těchto tvrzených vad vůči žalobkyni, které bylo zopakováno ve vyjádření k ve věci vydanému EPRu a v následném vzájemném návrhu. Vadu rekuperace spočívající v nevhodnosti jejího použití pro nízký výkon v rozporu s rekuperací doporučenou v projektové dokumentaci a nemožností ze 100 % být ovládána systémem [název] a její podstřešní instalaci s tím, že žalobkyně jako profesionál v oblasti doporučení typu rekuperace porušila svou zákonnou povinnost, uplatnila žalovaná poprvé dopisem ze dne 11. 4. 2024.

18. Z uvedeného vyplývá, že objektivní lhůta k vytčení vad uplynula dne 25. 2. 2023 (dva roky od předání díla). Subjektivní lhůta „bez zbytečného odkladu“ k vytčení vad podlahového vytápění pak počala žalované běžet minimálně ode dne, kdy jí bylo podáno vyjádření [jméno FO] k jí předloženým fotografiím, tj. od 25. 6. 2021, ohledně vytčení vad rekuperace pak lze očekávat, že ke zjištění případného nedostatečného výkonu a hlučnosti či předehřevu došlo minimálně od její instalace v únoru 2021. Je tak zřejmé, že pokud by dílo skutečně vykazovalo žalovanou uvedené vady, žalovaná je uplatnila opožděně, nikoliv bez zbytečného odkladu, a soud prvního stupně tak oprávněně neprováděl další dokazování ke zjištění, zda skutečně dílo vykazovalo tvrzené vady, přihlédl k námitce žalobkyně ve smyslu § 2618 o. z. a nepřiznal žalobkyni právo z vadného plnění spočívající v uplatněné slevě z ceny

19. Co se týká tvrzení žalované o nevhodnosti rekuperační jednotky a dovolání se jejího slabšího postavení v rámci smluvního vztahu, v němž je žalobkyně na rozdíl od žalované profesionálem, pak žalovaná neoznačovala žádné mimořádné okolnosti, které by svědčily o zneužití nedostatečných odborných poznatků žalované k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran ve smyslu § 433 odst. 1 o. z. Takové okolnosti nevyplynuly ani z provedeného dokazování. Z porovnání instalované rekuperace [název] s projektovou dokumentací doporučené rekuperační jednotky [název] pak vyplývá, že instalovaná rekuperace je dimenzována na přečerpání 300 m3 vzduchu za hodinu a doporučená jednotka je schopna přečerpat 325 m3 vzduchu za hodinu. Lze tak uzavřít, že výkon obou rekuperací je nejen při obvyklém užívání rekuperační jednotky v 50% režimu téměř stejný, což vylučuje, že by žalobce jakkoliv zneužil svých odborných znalostí a případně vnutil žalované instalaci nevhodného přístroje. Účastnickou výpovědí jednatele žalobkyně pak bylo prokázáno, že žalovaná s umístěním rekuperační jednotky pod střechu namísto do technické místnosti souhlasila ještě před její instalací. Podmínka, že uvedená rekuperační jednotka bude ovladatelná systémem [název], z textu smlouvy o dílo nevyplývá, nicméně z textu uplatnění vad žalovanou ze dne[Anonymizováno]11. 4. 2024 vyplývá, že kompatibilní s uvedeným systémem zjevně je, přičemž ovladatelnost tímto systémem uvedl i jednatel žalobkyně při účastnickém výslechu.

20. Mezi účastnicemi nebylo sporu a bylo prokázáno dalšími důkazy, že sjednaná cena dodávky a montáže podlahového topení [Značka] činila 293 420 Kč bez DPH, z níž žalovaná zaplatila pouze zálohu ve výši 160 000 Kč a již neuhradila doplatek ceny vyúčtovaný fakturou č. [číslo] ve výši 133 420 Kč se splatností dne 19. 5. 2021. Taktéž účastnice nesporovaly, že sjednaná cena dodávky a montáže rekuperace [název] činila 212 437 Kč bez DPH, z níž žalovaná zaplatila zálohu ve výši 150 000 Kč. Fakturou č. [číslo] ze dne 2. 6. 2021 byl žalované vyúčtován doplatek za rekuperaci ve výši 43 820 Kč se splatností dne 10. 6. 2021 (s nesprávným označením dodané rekuperace jako [název], jejíž cena byla nižší, proto byl žalované vyúčtován i nižší doplatek ceny, než na který má žalobkyně nárok, přičemž účastnice vyloučily, že by byla žalované dodána jiná, než sjednaná rekuperace). Vyúčtované částky žalovaná nezaplatila. Vzhledem k výše uvedenému je zároveň vyloučeno, že by mohl závazek žalované doplatit cenu díla zaniknout započtením. Zde odvolací soud pro stručnost odkazuje na podrobné odůvodnění nemožnosti započtení soudem prvního stupně, s jehož závěrem se plně ztotožňuje.

21. Odvolací soud zároveň neuvěřil žalované, že jí byla žalobkyní instalována rekuperace bez předehřevu, takže kvůli jeho absenci musí rekuperaci v zimním období vypínat, aby nečerpala studený vzduch do místnosti. Je zřejmé, že dílo bylo odevzdáno ještě v zimním období (únor 2021), tedy chybějícího předehřevu by si žalovaná musela všimnout, a pokud ne již při předvedení díla, tedy v krátkém bezprostředním časovém úseku po jeho odevzdání. Odvolací soud přitom nepovažuje za pravděpodobné a od žalované očekávatelné, že by se namísto okamžitého požadavku na doplnění jednotky o předehřev a zajištění její funkčnosti raději vzdala (i do budoucna) výhod rekuperace v zimním období. Skutečnost, že nedošlo k vyúčtování předehřevu, pak lze logicky dovodit z toho, že v konečné faktuře došlo k nesprávnému označení typu rekuperace, nicméně instalaci předehřevu žalobkyně prokázala minimálně účastnickou výpovědí svého jednatele.

22. Na základě výše uvedeného tedy dospěl odvolací soud k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je věcně zcela správné a žalobkyně oprávněně požadovala po žalované nejen doplatek ceny svého díla, ale i paušální náhradu nákladů spojených s uplatněním každé z obou pohledávek, odpovídající vyhl. č. 351/2013 Sb., proto napadený rozsudek včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

23. Náklady odvolacího řízení odvolací soud posoudil podle § 224 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1, neboť jak v řízení o žalobě, tak v řízení o vzájemném návrhu byla žalobkyně v plném rozsahu procesně úspěšná, proto jí náleží náhrada nákladů tohoto řízení. Jejich výši určil odvolací soud jako náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně. Ta představuje odměnu advokáta za 2 úkony ve věci žaloby o zaplacení částky 177 240 Kč s příslušenstvím (vyjádření ze dne 17. 9. 2025 a účast na jednání odvolacího soudu dne 25. 9. 2025) po 8 220 Kč a odměnu advokáta za tytéž dva úkony právní služby ve věci vzájemného návrhu žalované o zaplacení 359 147 Kč s příslušenstvím po 9 740 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“), dále dva režijní paušály za uvedené úkony po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., dále náhradu cestovného na jednání odvolacího soudu dne 25. 9. 2025 (na trase [adresa] – [adresa] a zpět, tj. 72 km, vozem tov. zn. [název] RZ [SPZ] celkem při ceně benzínu 35,80 Kč, průměrné spotřebě 7,9 l/100 km a paušální náhradě za kilometr 5,80 Kč dle vyhl. č. 475/2024 Sb. v částce 621,23 Kč, a dále na trase [adresa]-[adresa] vlakem dle elektronické jízdenky č. [číslo] za 539 Kč a na trase [adresa]-[adresa] vlakem dle elektronické jízdenky č. [číslo] za 469 Kč), náhradu za ztrátu času při cestě na jednání dne 25. 9. 2025 v hodnotě 18 půlhodin po 150 Kč a DPH ve výši 8 641,34 Kč. Celkem tak činí náhrada žalobkyní účelně realizovaných nákladů odvolacího řízení 49 790,60 Kč.