o zaplacení 66 355 Kč, k odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. května 2024, č. j. 43 C 232/2023-112,

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] (výrok II.).

2. Žalobkyně se dle zákona č. 82/1998 Sb. domáhala náhrady nemajetkové újmy ve výši [částka], která jí měla být způsobena nepřiměřenou délkou prověřování [podezřelý výraz] oznámení, které podala pro podezření ze spáchání [podezřelý výraz] činu porušování domovní svobody dle § 178 [podezřelý výraz] zákoníku, řízení bylo vedeno Obvodním ředitelstvím policie [adresa] IV pod sp. zn. [číslo] (dále také jen posuzované řízení). Žaloba vycházela z tvrzení, že žalobkyně podala dne [datum] [podezřelý výraz] oznámení s tím, že byla neoprávněně vystěhována z bytu, který obývala. V žalobě popisovala postup orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení, kdy Policie ČR věc čtyřikrát odložila a dozorující státní zástupce její rozhodnutí čtyřikrát zrušil, popáté rozhodl policejní orgán o odložení věci dne [datum], proti čemuž podala žalobkyně stížnost, která byla dne [datum] zamítnuta. Žalobkyně se následně obrátila na Městské státní zastupitelství v Praze s podnětem k výkonu dohledu nad činností Obvodního státního zastupitelství pro [adresa], o výsledku přezkumu byla žalobkyně informována podáním ze dne [datum], které jí bylo doručeno dne [datum]. Celková délka posuzovaného řízení tedy činila dle žalobkyně 3 roky a 3 měsíce (od [datum] do [datum]). Žalobkyně požadovala odškodnění ve výši [částka], základní částku za jeden rok řízení stanovila žalobkyně s přihlédnutím k inflaci na [částka], a tuto z důvodů zvýšeného významu řízení zvýšila o 50 %.

3. Nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnila žalobkyně u žalované dne [datum] a bylo jí přiznáno zadostiučinění v částce celkem [částka], když žalovaná dospěla k závěru, že v řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a řízení bylo nepřiměřeně dlouhé. Žalovaná vycházela z toho, že řízení trvalo 2 roky a 11 měsíců (od vydání záznamu o zahájení úkonů [podezřelý výraz] řízení do definitivního odložení věci), do délky řízení žalovaná nezapočítala tu část, kdy byl vyhodnocován následný podnět k výkonu dohledu.

4. Soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že žalobkyně podala dne [datum] [podezřelý výraz] oznámení, podrobně popsal dosavadní průběh přípravného řízení, v němž bylo celkem pětkrát rozhodnuto o odložení věci, stížnost žalobkyně proti poslednímu rozhodnutí o odložení věci byla usnesením Obvodního státního zastupitelství pro [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], zamítnuta. Následný návrh na dohled nad postupem státního zástupce dle §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, soud prvního stupně do délky posuzovaného řízení již nezahrnul, neboť se nejednalo o opravný prostředek proti usnesení o zamítnutí stížnosti, ale o tzv. jiné podání.

5. Na základě zjištěného skutkového stavu soud prvního stupně konstatoval, že posuzované řízení trvalo 2 roky a 11 měsíců. Tuto dobu považoval ve shodě se žalovanou za nepřiměřeně dlouhou a dospěl k závěru, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., v jehož důsledku vznikla žalobkyni nemajetková újma, kterou je třeba odškodnit v penězích.

6. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud prvního stupně ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého je základní částkou přiznávanou za jeden rok průtahů v řízení částka [částka] až [částka], přičemž za první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Délku řízení soud prvního stupně nepovažoval za natolik extrémní, aby bylo důvodné vycházet z vyšší částky než [částka] za rok řízení. Základní částku zadostiučinění za řízení dlouhé 2 roky a 11 měsíců stanovil na [částka]. Důvody pro modifikaci této základní částky soud prvního stupně neshledal. Řízení hodnotil jako standardně složité po skutkové stránce, ani neshledal podíl žalobkyně na délce řízení. Skutečnost, že došlo čtyřikrát ke zrušení usnesení policejního orgánu o odložení věci, se dle soudu prvního stupně již promítla do závěru o nepřiměřené délce řízení, stejně jako význam řízení pro žalobkyni, který byl dle soudu prvního stupně zvýšený s ohledem na věk žalobkyně a to, že je osobou zranitelnou. Soud prvního stupně tak dospěl k závěru, že žalobkyni náleželo odškodnění v částce [částka]. Žalovaná tuto částku již před zahájením řízení žalobkyni vyplatila, důvody pro vyšší odškodnění soud prvního stupně neshledal, a žalobu proto zamítl.

7. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala žalobkyně včasné odvolání. Soudu prvního stupně především vytkla, že nesprávně posoudil okamžik skončení namítaného řízení do délky posuzovaného řízení, když uzavřel, že do délky řízení není možné započítávat dobu, po kterou bylo rozhodováno o návrhu žalobkyně na dohled nad postupem státního zástupce dle §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb. Poukázala na to, že i Ústavní soud považuje žádost o výkon dohledu vyššího státního zastupitelství za procesní prostředek ochrany práva a teprve jeho vyčerpáním se může stěžovatel dovolávat svých práv u Ústavního soudu (k tomu odkázala na usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2166/14, nález sp. zn. I. ÚS 1565/14, a usnesení sp. zn. III. ÚS 254/16). Žalobkyně nesouhlasila ani s tím že soud prvního stupně vyšel ze základní částky ve výši [částka] a nepřisvědčil žalobkyni, které žádala použít horní hranici základní částky a tu dále podstatně navýšit. Upozornila, že posuzované řízení bylo řízením [podezřelý výraz], u něhož je lhůta pro skončení prověřování stanovena v § 159 odst. 1 písm. a) [podezřelý výraz] řádu na 2 měsíce od přijetí [podezřelý výraz] oznámení, v tomto případě tedy byla 19krát překročena, což dle názoru žalobkyně zakládá důvod pro zvýšení základní částky. Žalobkyně také namítala, že v posuzovaném řízení nedošlo pouze k porušení jejího práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, ale policejní orgán svým postupem porušil i další základní zásady [podezřelý výraz] práva, zejm. zásadu oficiality, zásadu zjištění skutkového stavu věci, zásadu vyhledávací, zásadu umožnit žalobkyni jakožto poškozené plné uplatnění jejích práv, čímž došlo k porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces i práva žalobkyně na účinné vyšetřování. Soud prvního stupně dle žalobkyně také nezohlednil, že žalobkyně se po celou dobu řízení aktivně snažila, aby řízení bylo co nejkratší a opakovanými urgencemi žádala policejní orgán o sdělení stavu řízení (celkem zaslala policejnímu orgánu 7 urgencí), podala podnět k předložení věci jinému oddělení policie, dne [datum] podala z důvodu nečinnosti policejního orgánu podnět k výkonu dozoru nad jeho činností dozorujícímu státnímu zástupci. Poukázala na to, že z většiny zrušovacích usnesení dozorujícího státního zástupce vyplývá, že policejní orgán neprováděl veškeré důkazy a usnesení o odložení věci vydával předčasně na základě neúplných skutkových zjištění, opakovaně také ignoroval pokyny státního zástupce. Podíl nesprávného postupu policejního orgánu na celkové délce posuzovaného řízení je stěžejní, proto žalobkyně považuje za nutné základní odškodnění procentuálně zvýšit. Pochybení spatřovala i v tom že soud prvního stupně nepřistoupil ke korekci základní částky z důvodu zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobkyni, když sice konstatoval, že posuzované řízení mělo pro žalobkyni zvýšený význam z důvodu jejího věku a zranitelnosti, nicméně ani přesto základní částku nikterak nenavýšil. Další důvody pro navýšení základní částky žalobkyně spatřovala v tom, že došlo k zásahu do jejího práva bydlení, které je zaručeno Ústavou, v době narušení práva žalobkyně probíhala pandemie [podezřelý výraz] Covid-19 a byl vyhlášen nouzový stav, což vedlo ke ztížení až nemožnosti sehnat náhradní bydlení, žalobkyně je přitom osobou ve velmi neutěšené finanční kondici, neboť pobírá sociální dávky na bydlení, je ohrožena bytovou nouzí, a vzhledem k tomu, že se ze dne na den ocitla bez střechy nad hlavou, byla nucena vyhledat pomoc sociálních center. Žalobkyně také uvedla, že celá situace v ní vyvolala obrovskou dávku stresu. Vyjádřila přesvědčení, že při výpočtu přiměřené kompenzace by měl soud vycházet z horní hranice základní částky, tj. [částka], která by měla být navíc modifikována směrem nahoru z výše uvedených důvodů. Navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

8. Žalovaná k odvolání žalobce písemné vyjádření nepodala. V rámci své omluvy z jednání před odvolacím soudem uvedla, že rozsudek soudu prvního stupně považuje za správný, a navrhla, aby jej odvolací soud potvrdil.

9. Odvolací soud poté na základě podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek podle § 212 a § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je z části důvodné.

10. Odvolací soud musí předeslat, že soud prvního stupně provedl všechny potřebné důkazy, z nichž zjistil průběh posuzovaného řízení vedeného Policií České republiky, Obvodní ředitelství policie [adresa] IV. zn. sp. zn. [číslo]. Odvolací soud se ztotožňuje se zásadním právním závěrem, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení, za nějž žalobkyni dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, náleží odškodnění v penězích.

11. Při určení samotné základní částky, však postupoval soud prvního stupně nesprávně, když do délky posuzovaného řízení nezahrnul dobu, po kterou bylo rozhodováno o návrhu žalobkyně na dohled nad postupem státního zástupce. Je pravdou, že podnět k dohledu není řádným opravným prostředkem, nicméně s ohledem na hierarchickou strukturu státního zastupitelství je nadřízené státní zastupitelství oprávněno v rámci dohledu dle §§ 12c až 12e zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, zrušit pravomocné rozhodnutí nižšího státního zastupitelství a uložit mu dále jednat, nebo i samo rozhodnout, že ve věci bude dále jednáno. Z toho vyplývá, že nejistota o výsledku řízení trvá i po dobu, kdy nadřízené státní zastupitelství podnět k výkonu dohledu vyhodnocuje. Ke skončení posuzovaného řízení tak došlo až okamžikem, kdy bylo žalobkyni doručeno vyrozumění o vyřízení jejího podnětu, tj. [datum]. Posuzované řízení tedy ve vztahu k žalobkyni trvalo 3 roky a 3 měsíce.

12. Správně soud prvního stupně s odvoláním na stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 vycházel z částky [částka] za rok trvání řízení (v poloviční výši za první dva roky řízení). Nejvyšší soud v uvedeném stanovisku dospěl k závěru, že poměrům České republiky odpovídá, pohybuje-li se základní částka odškodnění v rozmezí mezi [částka] až [částka] za jeden rok řízení. Odvolací soud vzhledem ke skutečnosti, že posuzované řízení trvalo 3 roky a 3 měsíce neshledal tuto dobu natolik dlouhou, aby bylo nutno volit vyšší základní částku. Pokud žalobkyně argumentovala dvou měsíční lhůtou ke skončení prověřování danou v § 159 odst. 1 písm. a) [podezřelý výraz] řádu, nejde o lhůtu, která by byla nepřekročitelná, [podezřelý výraz] řád s jejím uplynutím spojuje pouze ten následek, že policejní orgán je povinen požádat státního zástupce o prodloužení lhůty a sdělit, jaké úkony ještě hodlá vykonat. Základní částka odškodnění, kterého by se žalobkyni mělo dostat, tedy činí za dobu 3 let a 3 měsíců (od [datum] do [datum]) [částka] (tj. 2x [částka], 1x [částka], 3 x [částka]).

13. Odvolací soud se rovněž neztotožnil se soudem prvního stupně v hodnocení některých dílčích kritérií stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb.

14. Pokud šlo o složitost řízení, vyplynulo ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že kromě toho, že bylo podáno vysvětlení žalobkyně a podezřelého, vyslechl policejní orgán i několik svědků a opakovaně žádal o poskytnutí součinnosti, což jsou úkony, která si musí určitý čas vždy vyžádat. Složitost řízení zahrnuje také i počet instancí, na nichž byla věc řešena. Odvolací soud v tomto případě přisvědčil námitce žalobkyně, že do celkové délky posuzovaného řízení je nutno zahrnout i dobu, po kterou bylo rozhodováno nadřízeným státním zástupcem o návrhu žalobkyně na dohled nad postupem dozorujícího státního zástupce, šlo tak o další rozhodovací instanci, což se na délce řízení nemůže neprojevit. Celkem tedy ve věci bylo rozhodováno na třech úrovních, orgány policie, dozorujícího státního zastupitelství i nadřízeného státního zastupitelství. V souhrnu tak šlo o řízení procesně složitější a tuto složitosti věc je třeba zohlednit ve snížení základní částky o 20 %.

15. Správně soud prvního stupně postupoval při hodnocení kritéria jednání poškozené (§ 31a odst. 3 písm. c/ zákona č. 82/1998 Sb.), když základní částku nijak nemodifikoval. Ačkoli právní zástupce žalobkyně podával podněty a stížností směřující ke zkrácení délky řízení, nelze to považovat za důvod pro zvýšení základní částky. Judikatura je ustálena v závěru, že skutečnost, že se účastník nepřiměřeně dlouze vedeného řízení pokusil o odstranění jeho průtahů podáváním stížností, neznamená automaticky, že by mu mělo být přiznáno odškodnění ve vyšším rozsahu než účastníku, který si na průtahy v řízení nestěžoval. V konkrétním případě však může dojít ke zvětšení újmy (frustrace) účastníka řízení, ve kterém dochází k průtahům navzdory úspěšným stížnostem na ně (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). K tomu, aby soud přistoupil ke zvýšení základní částky v situaci, kdy účastník řízení využíval dostupné prostředky k odstranění průtahů, dle citované judikatury nepostačuje bez dalšího jen prokázání toho, že účastník o odstranění průtahů sám aktivně usiloval, ale musí být rovněž tvrzeno a prokázáno, že v důsledku marných pokusů o odstranění průtahů narůstala frustrace poškozeného z délky řízení. Je přitom povinností poškozeného tvrdit a prokazovat, že k takovému nárůstu frustrace došlo. V tomto případě ovšem žalobkyně takové tvrzení neprezentovala, a ani z provedených důkazů nelze dovodit, že by ke zvětšení frustrace u žalobkyně došlo. V řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, jak délku řízení subjektivně prožívala sama žalobkyně, žádné z předložených podání, která směřovala k odstranění průtahů, není psáno samotnou žalobkyní, všechny sepsal její právní zástupce. Není přitom povinností soudu při absenci tvrzení o nárůstu frustrace poučovat žalobkyni dle § 118a o.s.ř. o tom, že může dosáhnout vyššího odškodnění, pokud bude tvrdit, že v souvislosti s jí podávanými podněty proti nečinnosti, u ní došlo i ke zvětšení frustrace, tím by soud porušil zásadu rovnosti stran.

16. Neprávně soud prvního stupně hodnotil postup orgánů veřejné moci v posuzovaném řízení (§ 31a odst. 3 písm. d/ zákona č. 82/1998 Sb.). Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně přitom vyplývá, že postup orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení neodpovídal procesním pravidlům, ostatně tento postup v posuzovaném řízení podrobil kritice i dozorující státní zástupce, svůj odraz nesprávný postup policejních orgánů našel v tom, že jeho rozhodnutí o odložení věci bylo čtyřikrát zrušeno. Orgány činné v [podezřelý výraz] řízení se svým postupem na délce řízení významně podílely, a to až takovou měrou, že nepostačuje pouze odkázat na to, že tento nesprávný postup byl zohledněn již v samotném závěru o nepřiměřenosti délky řízení. Pro postup policejního orgánu bylo nutno základní částku odškodnění zvýšit o 10 %.

17. Při hodnocení významu řízení pro poškozeného (§ 31a odst. 3 písm. e/ zákona č. 82/1998 Sb.) poukázal soud prvního stupně přiléhavě na to, že posuzované řízení ([podezřelý výraz] prověřování) není řízením, u něhož se vyšší význam presumuje, ve vztahu k žalobkyni se nejednalo o [podezřelý výraz] řízení, v němž by byla obviněnou nebo byla zbavena osobní svobody, nejde ani o pracovně právní spor, ani o jiný typ řízení, s nímž by byl spojen vyšší význam. Žalobkyni nelze přisvědčit v tom, že vyšší význam pramenil z toho, že byla ohrožena bytovou nouzí. Byť bylo prověřováno podezření z [podezřelý výraz] činu porušování domovní svobody, k němuž mělo dojít neoprávněným vystěhováním žalobkyně, není možné v [podezřelý výraz] řízení dosáhnout návratu v předchozí stav, v [podezřelý výraz] řízení mohla žalobkyně uplatnit nárok na náhradu škody, nikoli dosáhnout toho, aby jí byl znovu zpřístupněn prostor, kde bydlela (dle závěrů šetření šlo o nebytový prostor). Jak vyplynulo z důkazů provedených soudem prvního stupně, žalobkyně v [podezřelý výraz] oznámení uváděla, že jí vystěhováním byla způsobena škoda na věc cca [částka]. S nárokem na náhradu škody se mohla k [podezřelý výraz] řízení připojit a toto hodnota byla pro ni v řízení „v sázce“, jinými slovy ohledně této náhrady škody byla v nejistotě o tom, jak o ní bude rozhodnuto. Bytové náhrady se však v [podezřelý výraz] řízení poškozený domoci nemůže. Význam řízení tak byl pro žalobkyni definován tím, že jí šlo o náhradu škody, což samo o sobě zvýšený význam nezakládá. Význam řízení pro žalobkyni byl ale zvyšován jejím věkem, v době skončení řízení jí bylo 75 let. Odvolací soud proto význam řízení pro žalobkyni základní částku navýšil o dalších 10 %.

18. V celkovém výsledku, kdy základní částku odškodnění [částka] odvolací soud snížil o 20 % z důvodu složitosti řízení a zvýšil o 10 % z důvodu postupu orgánů činných v [podezřelý výraz] řízení a o 10 % z důvodu zvýšeného významu řízení, žalobkyni náleží odškodnění ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalobkyni bylo již vyplaceno [částka], přiznal jí odvolací soud ještě částku [částka].

19. Odvolací proto soud podle § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil v napadeném zamítavém výroku tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka], co do zbytku uplatněného nároku, který odvolací soud neshledal důvodným, napadený zamítavý výrok rozsudku potvrdil.

20. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku rozhodoval odvolací soud jak o nákladech odvolacího řízení, tak i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). V obou případech odvolací soud vyšel z § 142 odst. 3 o.s.ř. a přiznal žalobkyni, která byla úspěšná se svým požadavkem na náhradu nemajetkové újmy, právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jak uvedl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo v usnesení ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], odměna advokáta se v těchto případech vypočte z tarifní hodnoty stanovené po [datum] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tj. z [částka], a činí [částka].

21. Před soudem prvního stupně vykonal právní zástupce žalobkyně tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a účast u jednání dne [datum]), za které mu náleží odměna dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši [částka] (3 x [částka]), dále mu náleží tři paušální náhrady po [částka] dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] (za 10 zameškaných půlhodin, ale požadována byla jen polovina s ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně se v jeden den účastnil dvou jednání) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné z [adresa] a zpět v délce 500 km s průměrnou spotřebou 4 l nafty na 100 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši [částka] (požadována byla jen polovina s ohledem na to, že právní zástupce žalobkyně se v jeden den účastnil dvou jednání), 21 % DPH v částce [částka] a soudní poplatek [částka], celkem [částka]. Před odvolacím soudem právní zástupce žalobkyně vykonal dva úkony právní služby (podání odvolání a účast u jednání), proto mu náleží odměna [částka], paušální náhrada [částka], náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] (za 8 půlhodin) dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné z [právnická osoba] do Prahy a zpět v délce 300 km s průměrnou spotřebou 4,4 l benzinu na 100 km dle vyhlášky č. 398/2023 Sb. ve výši [částka] a 21 % DPH v částce [částka], celkem [částka]. Za řízení před soudy obou stupňů tak žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši [částka].